Minulý zápasPříští zápas
Domácí
ZLN
Hosté
SPA
pátek 23.11.2018, 17:30
21. kolo
TV
Domácí
PCE
Hosté
ZLN
úterý 27.11.2018, 17:30
22. kolo
TV

Tabulka
V P SK B
1. LIB 11 1 2 6 69:53 37
2. TRI 11 1 2 6 58:44 37
3. VIT 11 1 2 6 50:44 37
4. HKR 9 3 2 7 55:50 35
5. SPA 8 4 1 8 62:59 33
6. BNO 8 3 2 6 50:48 32
7. LIT 9 2 0 10 49:52 31
8. ZLN 9 1 1 9 57:54 30
9. OLO 9 0 2 8 44:51 29
10. PLZ 6 3 3 6 50:40 27
11. KVA 8 1 1 10 57:54 27
12. MBO 9 0 0 11 47:53 27
13. PCE 5 2 2 11 46:69 21
14. CHO 4 0 2 13 41:64 14
Narozeniny
bibusAAk [21. 11. - 24 let]
Billkins [21. 11. - 33 let]
cone [21. 11. - 38 let]
Gajda [21. 11. - 37 let]
jay3 [21. 11. - 38 let]
liborv1 [21. 11. - 51 let]
Olí [21. 11. - 24 let]
Tomasinho [21. 11. - 22 let]
U.F.O. [21. 11. - 29 let]
Svátky
albert [Albert]

TOPlist
počítáno od 29.12.2006


naše ikonka
HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu
partnerské weby
Ševcovský deník - www.daan.estranky.cz
sport365.cz
Shoemakers Zlín - shoemakers.cz

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Podpořte dobrou věc

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
Dobročinný obchod



Dáán | před 11 lety | ... hfczlin.BLOG

V tomto článku vám přináším podrobné představení aktualně nejlepšího střelce zlínského klubu JAROSLAVA BALAŠTÍKA. Přečtete si jeho hokejový příběh, který popisuje začátky, výstup na hokejový Olymp i návrat do rodného kraje. Popisuje jeho pocity, i ostatní hodnotí jeho samotného, jako hráče, i jako člověka. Nemůžou chybět charakteristické vlastnosti, herní slabiny a především přednosti a zbraně, kterými byl obdařen. Avšak postavení, které momentálně má si musel tvrdě vydřít a vybojovat. Nic nedostal zadarmo. Jak se dostal k tréninku se železnými puky? To a ještě mnohem více, vám prozradí tento obsáhlý článek.

Narodil se 28.11.1979 v Uherském Hradišti. Vyrůstal v učitelské rodině, avšak on šel vstříc pouze hokejové kariéře. Jenže, jak to tak u malých chlapců bývá, vyzkoušel si i jiné sporty. S tatínkem jezdil na běžecké závody do Velké nad Veličkou, kde například sváděl sprinty s Radimem Bičánkem, dnes obráncem Znojma. Vyzkoušel si i fotbal. Přesto hokej byl sportem číslo jedna. V šesti letech jej do přípravky přivedl otec Jaroslav. V žákovských letech ho hodně ovlivnila maminka s babičkou, které mu finančně pomáhaly a staraly se o něj. „Po celou tu dobu ho trénoval Josef Gášek, což byl dobrý trenér,“ pátral v paměti Jaroslav Balaštík starší.. Za tamní klub hrál až do 8. třidy, poté si ho vytáhl Zlín. Hokejově vyrůstal s takovými hráči, jako jsou například Vlastimil Lakosil, bývalý brankář Třince, dnes chytá ve slovenské extralize za Nitru. Druhým známějším hráčem je Martin Paroulek, nynější hráč Vsetína, Sparty, či Plzně, který dnes obléká dres Žiliny. Po příchodu do zlínského dorostu studoval Obchodní akademii Tomáše Bati, kterou zdárně ukončil maturitou. Jeho přítelkyní je slečna Adéla, která vystudovala medicínu.

Začátky v seniorském hokeji neměl jednoduché

Po svém přestupu do Zlína začínal ve formaci s Lubošem Zalubilem, se kterým objížděl i turnaje reprezentačních mládežnických kategorií. Časem však našel jiné spoluhráče. Petra Valu a Martina Ambruze, s nimiž si začal náramně rozumět. Jak vůbec vznikla jejich spolupráce? „Byl to druhý rok po mém příchodu z Uherského Hradiště. Trošku náhodně nás dal tehdejší trenér Venera s Petrem Valou dohromady a tu sezonu jsme spolu odehráli celou. Martin Ambruz se k nám přidal až v době, kdy jsme poskočili o kategorii výš a hráli za starší dorost, tedy dnešní juniorku. Na play off jsme se vrátili do dorostu, kde k nám dal pan Venera i Martina Ambruze. Tehdy jsme společně vyhráli titul dorostenecké ligy a pak jsme se všichni tři společně vrátili do juniorů a následně do áčka. Od té doby se naše útočná trojice držela pohromadě,“ vybavoval si společné začátky. Ještě v juniorském věku dostali v olympijské sezoně 1998/99 pod trenérskou dvojicí Venera – Stavjaňa šanci, když společně nastupovali ve čtvrtém útoku. Nastříleli dohromady 19 gólů. „Hráli jsme čtvrtý útok a praktikovali jsme takový ten juniorský, živelný, energický hokej a byli jsme pro mužstvo určitým přínosem,“ obhajuje před některými kritiky jejich úplně první krůčky v seniorském hokeji, tehdy mladé útočné formace její pravé křídlo. „Později se nám společně již tak nedařilo a trenérům nezbývalo nic jiného, než nás rozdělit. Každý si pak šel vlastní cestou,“ připomíná fakt, že postupem času se oba jeho spoluhráči ztráceli a v extralize se stabilněji neprosadili. I proto často měnili kluby. Ještě předtím, než ze Zlína odešli, však všichni tři společně po boku vzdorovali ve valašském finále 1999 Vsetínu, který byl v té době skoro neporazitelný.Ve třetí třetině posledního čtvrtého finálového zápasu ve Zlíně dokonce nastoupil místo Romana Meluzína do první pětky k Čajánkovi s Okálem. „Byla to skvělá zkušenost. První sezona v extralize a hned finále se Vsetínem, který v té době extralize dominoval, takže pro nás to byl obrovský zážitek a ještě pořád mám to finále v živé paměti,“ říká ještě dnes. První branku v extralize vstřelil dne 27.11. 1998 ve 24. kole v zápase HC Slavia Praha – HC ZPS Barum Zlín. Utkání nakonec skončilo 5:10 pro Berany a Jaroslav Balaštík zvyšoval na 0:3 po přihrávce Petra Valy v čase 12:15 při hře pět na pět. K premiérové trefě přidal ještě dvě asistence. Vůbec celá čtvrtá řada ve zmiňovaném zápase zazařila, protože se podíleli na čtyřech brankách a Martin Ambruz vstřelil hattrick. Kompletní zlínská juniorská eskadra odletěla společně s reprezentační dvacítkou na světový šampionát do Kanady, kde však propadli a skončili až na sedmém místě. Jako jedna z příčin neúspěchu byla jmenována slabší výkonnost zlínských reprezentantů. „Měli jsme devatenáct, dvacet roků a naše psychika nebyla na odpovídající úrovni. Mistrovství nám nevyšlo, přišlo zklamání a my jsme spadli na dno,“ ohlíží se za nepříjemnými okamžiky své začínající kariéry.

Výstup na výsluní


Po odchodu Valy dlouho bez stálého spoluhráče nezůstal. Byl to trenér Stavjaňa, který tušil, že Jarda potřebuje chytrého centra s výbornou nahrávkou a myšlením. Teprve pak se může mladý zlínský útočník i nadále rozvíjet. Volba padla na Petra Lešku, který výše uvedené nároky splňuje. „Petr je velice chytrý hráč a možná právě chytrostí mi připomíná Petra Valu. Mě jako centr naprosto vyhovuje a vlastně dodnes ta spolupráce trvá. Vždycky uměl nahrát puk, být myšlenkou o krok dopředu,“ charakterizuje svého dlouholetého parťáka Balaštík, jenž je velkým fanouškem fotbalového Slovácka. Sezona 2001/02 byla odrazovým můstkem, který ho vyhoupnul k úplné špičce v extralize. 44 kanadských bodů v 50 odehraných zápasech je známkou vysoké kvality. I jeho spoluhráči Leška s Čajánkem obsadili první dvě místa celkového kanadského bodování české extraligy. Navíc mezi obránci tradičně kraloval Martin Hamrlík, další spoluhráč z útočného komanda „Ševců“, takže se nelze divit, že tým dosáhl na druhé místo v tabulce s 92 body za pražskou Spartou. V play off nestačili až v semifinále na Vítkovice, se kterými prohráli 3:1 na zápasy a obsadili tak konečné pěkné třetí místo. „Myslím si, že to byl pro mě takový průlomový ročník, ve kterém jsem dal pětadvacet branek a ta lajna byla výborně poskládaná. Libor Pivko je velice šikovný hráč a moc nám pomohl. Sedl si k nám jak herně tak i lidsky. To je velice důležité,“ chválí tah trenérů Venery a Přikryla, kteří v přípravě na sezonu 2001/02 dali dohromady údernou řadu ve složení Balaštík - Leška - Pivko, která v základní části nastřílela úctyhodných 61 branek, v play off přidali dalších 12 gólů a stali se postrachem celé extraligy. V téže sezoně si odbyl i premiérový start v reprezentaci. 6.11.2001 nastoupil v Helsinkách v zápase proti Finsku, ktrerý byl zahajovacím utkáním Švédských hokejových her. „Snem každého hokejisty je reprezentace. Mým prvním cílem byla extraliga, potom jsem trošičku začal pomýšlet na reprezentaci,“ těšil se na svou premiéru „Baláš“, který v minulosti prošel všemi mládežnickými kategoriemi. „Asi budu při prvním střídání trochu nervózní, ale počítám, že to ze mě brzy spadne,“ říkal před svým jubilejním zápasem MF Dnes.

Jenže po sezoně se změnou sponzora přišel i třesk v kádru. Najednou odešli Petr Leška do Sparty a koncem přestupního termínu i Petr Čajánek do NHL a všem bylo nadmíru jasné, že příchozí hráči je dokáží jen ztěží nahradit. "Tak to je jasné. Kolem centra se točí hra celé pětky a celého mužstva. A jestliže nám odejdou dva prvotřídní centři, tak je jasné, že to mužstvo nějakým způsobem poznamená,“ vrací se do doby, kdy přišel o svého vrchního nahrávače a kamaráda. Nikdo z příchozích hráčů je podle očekávání nedokázal nahradit. Na konci sezony bylo 12. místo v historii české nejvyšší soutěže nejhorší umístění. „Bohužel ta sezona byla nešťastná. Zranil jsem se já s Martinem Hamrlíkem. Utekl nám začátek, poté došlo k výměně trenérů, takže jsme tu sezonu vlastně dobojovali. Poté, kdy bylo jasné, že nespadneme do baráže jsem odešel do finské Hemenlinny. Vedení mi to umožnilo, že jsem prodloužil smlouvu na další tři roky. Byla to taková zkušenost pro všechny, protože jsme nehráli na špici, každý zápas byl pro nás důležitý. Pořád jsme mysleli na play off, ale bohužel se to nepodařilo. Co se týká mě, tak ve třiadvaceti letech angažmá ve špičkovém zahraničním klubu bylo pro mě skvělou příležitostí a znovu velkou osobní zkušeností,“ ohlíží se za nepodařenou sezonou. Vinou zranění neodehrál celých 22 zápasů ze základní části. To je podle Jaroslava hlavní důvod, proč se střelecky neprosadil tolik, jako v předchozí sezoně. „Já jsem dal čtrnáct branek ve třiceti zápasech a celou první čtvrtinu jsem promarodil kvůli naštípnuté čelisti, takže to zase tak špatný výkon není. Možná, kdybych byl zdravý, tak bych třeba nastřílel přes dvacet branek, což je podle mě taková hranice určující kvalitu útočníka,“ říká a v zápětí dodává: „Petr Leška s Čájou chyběli celému mužstvu o tom není pochyb.“ Co se vlastně Jaroslavovi stalo? 21.10. 2002 ve 4. kole televizního zápasu v Edenu s pražskou Slávii v 17. minutě první třetiny, Martin Čech vystřelil tak nešťastně, že trefil Jaroslava Balaštíka přímo do obličeje. Klubový lékař mu na místě ránu zacelil 14 stehy. „Další den mě čelist nebolela, myslel jsem si, že to bude v pořádku,“ psal v sms zprávě redaktorovi deníku Sport. Diagnoza zněla: Zlomená čelist. Avšak již 1.11.2002 nastoupil a rozhodující brankou v prodloužení na 2:3 rozhodl zápas v Plzni. „Čelist se hojí dlouho. Na chránič jsem si po deseti dnech tréninku zvykl. Hrát se s tím dá,“ rozmlouval po zápase pro deník Sport. Český národní tým odlétal na Mistrovství světa do Finska i s Balaštíkem na palubě. Odehrál 8 utkání s bilancí 1 branky, nakonec však na medaili nedosáhli, když v boji o třetí místo prohráli se Slovenskem 2:4 a obsadili konečné čtvrté místo.

Vyšplhal si až pro pohár

Už další sezona byla pro celý klub historická. Vrátil se Petr Leška, přišel slovenský trenér Ernest Bokroš, později brankář Murín s útočníkem Barinkou a už v letní přípravě se začal rodit úspěšný tým, tým vítězů. „Na těch hráčích, co tady byli a zůstali tady letos, byla obrovská snaha odčinit předchozí neúspěch už od prvního kola extraligy. Šlo jasně vidět, že to mužstvo chce hrát dobře. Začali chodit diváci, vlastně celý Zlín znovu začal žít hokejem a to vítězství to jen potvrdilo,“ zářil štěstím po posledním vítězném zápase sezony 2003/04, která se zlatým písmem zapsal do dějin zlínského hokeje. Samotný Balaštík měl na úspěchu velký podíl. Vždyť vyhrál korunu o nejlepšího střelce s devětadvaceti brankami. Ve zlaté jízdě vyřazovací částí přidal dalších 9 zásahů, které podpořil dalšími 9 asistencemi a s 18 body obsadil první příčku kanadského bodování play off. Byl zřejmě i u nejdůležitější branky ve 4. zápase čtvrtfinále v Třinci. Snaha zlínských hokejistů o vyrovnání se míjela účinkem do času 59:57.Zlín hrál posledních 104 vteřin přesilovku, kterou ještě vylepšil odvolaný brankář Murín. Domácí sice patnáct sekund před koncem vyhodili puk do středního pásma, ale vyčerpaná čtveřice třineckých hráčů nestihla vystřídat. Leška s Balaštíkem si na modré čáře narazili puk, se kterým uháněl Leška k brance, prostrčil Balaštíkovi kotouč a střelou zápěstím překonal Vojtka. Tím dal zelenou následným monstrozním oslavám triumfu, které pojal vskutku velkolepě. „Jsme vítězové, takže si to užijeme. Budu slavit, tak dlouho dokud mi budou síly stačit. Do rána budeme určitě pařit. A tak to půjde tak dlouho dokud nepadneme únavou. Myslím, že nás čekají dobré akce. A domů budu chodit jenom spávat,“ vzkázal přes deník Sport rodičům i přítelkyni, že se s ním v nejbližších dnech doma moc neuvidí.

Následující ročník extraligy 2004/05 byl vyjmečný. NHL stávkovala a tak se většina krajánků domluvila s mateřskými, nebo smluvními kluby a výluku tak strávili doma. Jarda Balaštík ve své střelecké potenci nepolevoval a po základní části měl na svém kontě 30 branek, tedy ještě o jeden víc, než před rokem. „Moc si toho cením. V porovnání s Hejdukem, nebo Palfym nejsem zas takový střelec. V letošní sezoně bylo důležité, že naše lajna zůstala pohromadě. Spoluhráči mají na mém úspěchu značný podíl. Patří jim velký dík. Bez nich bych to měl mnohem složitější,“ komentoval svoji obhajobu nejlepšího střelce ve velké konkurenci nejlepších hráčů na světě. V play off se Zlín i s Balaštíkem dostal až do finále, kdy podlehl nadupaným Pardubicím. Nejlepší střelec posledních dvou extraligových sezon přispěl 4 brankami a 9 asistencemi na pokoření Litvínova a Vítkovic.

Jak Jarda Columbus objevil...

V další sezoně se už nejlepší hokejová liga na světě znovu rozjela. Balaštík pod dojmem, že v extralize nemá co dokázat kývnul nabídce klubu NHL Columbus Blue Jatkets a podepsal dvoucestnou smlouvu. První zápas odehrál 5. října 2005 proti Washingtonu. První branky se dočkal až 1.12.2005 proti St. Louis Blues. „Šlo o klasickou dorážku z brankoviště, puk jsem dorazil bekhendem. Bylo mi jedno, jestli je pěkný, nebo škaredý. Byl cenný v tom, že byl první,“ povídal pro MF Dnes šťastný střelec. Již předtím udivil skvělou produktivitou v samostatných nájezdech. Trenér Gerard Gallant mu dokonce díky svým proměněným nájezdům vymyslel přezdívku. Říkali mu Jaroslav Automatic. „Spoluhráči si pak ze mě dělali legraci,“ smál se. Columbus je přibližně 1,4 milionové město ve státě Ohio. Na americké poměry nepříliš velká metropole je jedna z těch klidnějších, což potvrzuje i Balaštík. „Je to o hodně jiné. Dopravní zácpy nejsou tak hrozné. Všechno je rychlejší. Cesta na zimák mi tak trvala jen patnáct minut, což mi vyhovovalo,“ říkal a okamžitě dodal, že bez hokeje by ho to ve Spojených státech nebavilo. „Nepřišel jsem na chuť tamnímu životnímu stylu,“ přiznává český útočník. Při pobytu za mořem byl jeho spolubydlícím ruský útočník Nikolaj Žarděv. Společně trávili spoustu času. Jakým jazykem tedy spolu komunikovali? „Byla to taková česko-slovensko-ruština. A přitom sledovali filmy v angličtině,“ vzpomínal na rozmluvu s ruským spoluhráčem. Jak jinak ztrávil volný čas, když zrovna nebyl v Nationwide aréně , jak se tamní hokejová hala jmenuje. „Hodně jsem odpočíval. Jelikož jsem bydlel kousek od obchodního centra, chodil jsem často do kina. Piloval jsem u filmu angličtinu. To byla dobrá škola. Jazyk se mi líp dostával do hlavy,“ prozradil deníku Sport. Trenér české reprezentace měl před jubilejním 70. mistrovství světa v Lotyšsku, těžkou úlohu, musel tvořit nový tým, plný mladých nezkušených hráčů. Vzpoměl si i na Balaštíka, jemuž se sezona povedla a Columbus do play off nepostoupil. Jeho důvěru splatil znamenitě. V týmu měl byl jedním z klíčových hráčů, chodil na přesilovky a trenérovi se odvděčil 6 body (4+2) v 9 zápasech. Tým nakonec až ve finále podlehl Švédsku jednoznačně 0:4, přesto stříbrná medaile byla velkým úspěchem.

Před další sezonou podepsal další, tentokrát již jednocestnou smlouvu a dalo se čekat na své výkony naváže. Jenže nedostával tolik prostoru kolik potřeboval, paběrkoval ve čtvrté pětce a spíše se trápil. Navíc ho klub napsal na listinu volných hráčů a přeřadil na farmu Syracuse Crunch. Proto raději zvolil návrat do Evropy. Zpět do svých řad ho lanařil Zlín, avšak nakonec vyhrál špičkový švédský klub HV 71 Jonkoping. „Švédsko je hezká země a Jönköping pro mne ideální město. Má něco přes sto tisíc obyvatel. Máme byt v centru města, je to u jezera a třicet metrů od hlavní třídy. Všichni mě tady přijali dobře a s jakýmkoli problémem se snaží hned kluci z klubu nebo vedení pomoct," nemohl si vynachválit nové prostředí nové angažmá. Navíc neměl ani velké problémy se stěhováním. Jen si sbalil své věci. „Během tří dnů jsem odcestoval. Měl jsem tam téměř všechno pronajaté, jen auto tam ještě prodávám." nedělal si žádné starosti s přesunem přes půl světa. Ve Švédsku se dostal opět do své herní pohody, proto dostal další pozvánku do reprezentace. Avšak český tým měl kolísavé výkony, ani atmosféra v mužstvu nebyla ideální a nakonec jim vystavila ve čtvrfinále stopku ruská reprezentace. Balaštík byl jen svým stínem z předchozího světového šampionátu a jelikož v 6 zápasech nebodoval, byly výkony jeho i celého týmu odborníky hodnoceny negativně, jelikož sedmé místo bylo pro všechny zklamáním.

Rozhodl hlas srdce


Po sezoně se rozhodoval co dál, dalo by se říci, že rozhodl hlas srdce. Vrátil se tam, kde vyrůstal.. Podepsal roční smlouvu s opcí. Navíc si nedokáže představit, že by hrál v extralize jinde, než ve Zlíně. „Je to srdeční záležitost. Jsme tady kamarádi, máme nadstandartní vztahy. Vždycky jsme tady měli dobrou partu, v nejlepších letech se sázelo na zlínské kluky. Když o něco šlo, dokázali jsme se semknout a hrát dobrý hokej. Tak by to mělo být i do budoucna.“ nechal se slyšet při svém návratu domů. Trenér Bokroš příliš nevěřil, že by se vrátil. Na začátku letní přípravy se dokonce vsadil o láhev šampaňského. „Doufám, že se nám vrací ten samý hráč, jaký od nás před dvěma lety odcházel. Je to hokejista i člověk, s kterým se mi vždycky dobře spolupracovalo. Teď, když ho tady vidím, tak mi připadá, že si jen někam odskočil a už je zase zpátky. Přeju mu hodně zdraví a dobrou formu,“ povídal zlínský trenér na mimořádné tiskové konferenci při otevírání slíbeného šampaňského.

Samotnou sezónu zahájili slibně, ale postupem času se celý tým dostal do výsledkové i herní křeče, což neminulo ani samotného Balaštíka. Přestože je nejlepším střelcem múžstva s 9 brankami a druhý nejproduktivnější hráč s 12 body on sám na všechno stačit nemůže. Navíc ani jemu, členovi první pětky, se kritika nevyhnula. Celý tým cítí od trenérů, vedení i fanoušků velký tlak. Dokonce se trenér Bokroš na několik zápasů rozhodl oddělit sehrané duo Leška – Balaštík. Jak to vidí samotní fanoušci? „Myslím, že se od něj všeobecně čekalo víc, ale fakt je, že je to momentálně nejlepší střelec týmu. Řekl bych, že tak jak se nedaří podle představ týmu, nedaří se ani jemu. Ale pevně věřím, že se zvedne a i když možná tu třicítku gólů za sezonu nedá, na to, že jich vstřelí přes dvacet bych si skoro vsadil,“ říká za fanoušky prezident zlínského fanclubu Tomáš Vitásek, jenž aspiruje po Bokrošovi na dalšího zlínského hazardéra.

Střílet, střílet, střílet

Tak jako každý vyjmečný hráč, který něco dokázal, i on fanoušky rozděluje. Na ty, kteří fandí klubu, v jejimž hraje a na ty, kteří ho nemusí, v horším případě nenávidí. Ač v civilu velmi nenápadný, příjemný, skromný, vlídný a ochotný člověk, který by mouše neublížil. V hokejovém kolbišti však nezná bratra. Mnoha soupeři je považován za přinejmenším kontroverzního hráče, což potvrují i některé výroky soupeřů. „Rozumný hráč některé věci nedělá. V naší čtvrtfinálové sérii se Zlínem se Balaštík choval nesportovně, bylo tam i nějaké plivání . Asi je to jeho image. Když chce, aby se o něm mluvilo v podobném duchu, tak ať pokračuje,“ nechal se slyšet na téma Balaštík v play off 2004 obránce Třince Petr Jančařík.

Typický střelec, koncový hráč, který se nebojí chodit před bránu soupeře, kde to nejvíce bolí. Umí ránu rozdat i přijmout. „Podstatně víc ran schytá. Je osekávaný, jako vánoční stromeček,“ prohlásil kdysi trenér Zdeněk Venera. „Nastupují proti nám kvalitní brankáři, proto je potřeba trošku je vykolejit. Snažím se je svým důrazem rozhodit,“ bránil se proti nařčení z nečisté hry a zároveň dávál recept ostatním útočníkům, co brankářům nejvíce vadí. Jak vypadá jeho typický gól? Cloní brankáři, svádí urputné souboje s obránci a čeká na nahozené, nebo vyražené puky brankáře, aby je mohl tečovat, či dorazit za jeho záda. Miroslav Ďurák, nynější obránce Českých Budějovic, nebo Třince, dnešní Balaštíkův spoluhráč o něm kdysi řekl: „Hraje důrazně, nebojí se chodit před branku. Takový styl se u českých útočníků moc nevidí, proto se dostal i do reprezentace. Někdy je ale Balaštík zákeřný,“ dodává, že se někdy nechá zbytečně vyprovokovat. K hokeji, jaký dnes praktikuje ho přivedl trenér Antonín Stavjaňa. „Většinu toho, co dnes předvádím jsem se naučil od něho. Nutil mě hlavně k využití svých fyzických parametrů. V juniorech jsem tak nikdy nehrál,“ vysvětlil, proč hraje fyzicky náročný způsob hry.

Jeho další silnou zbraní je střelba. Především nebezpečný a rychlý příklep. Nepotřebuje velký nápřah, který vše zpomaluje.Má sílu v zápěstí a vůbec v celých rukou. „Vyplácí se mi letní příprava na naší střelnici s těžkými puky. Kdysi mě tam dohnal Tonda Stavjaňa. Moc se mi do toho nechtělo, ale nyní jsem rád, že jsem se nechal přesvědčit,“ děkuje na dálku trenérovi, který od prvopočátku viděl, že z Balaštíka může vyrůst kvalitní útočník. To velmi nápadně připomíná příběh nejlepšího střelce české historie. "To je dobrej střelec. S tím se musíte narodit. Ale taky na tom musíte pracovat. Možná si někde přečetl, že jsem trénoval se železnými puky, tak s tím začal taky. Možná je to náhoda, ale spíš ne. Ten kluk chce bejt dobrej. Ze srandy jsem mu chtěl říct, že mi dluží láhev vína,“ řekl Milan Nový na adresu zlínského forvarda s šestadevadesátkou na zádech. Avšak kořeny má tato účinná tréninková metoda sovětského ražení ještě hlouběji. „Odmalička jsem ho nutil, aby přes prázdniny střílel. Vůbec se mu do toho nechtělo. Udělal jsem mu první branku ze střešních latí, ale ta moc dlouho nevydržela. Proto nám kamarád svařil klasickou, kterou máme ještě před domem,“ uvedl další verzi otec dvojnásobného nejlepšího střelce extraligy. Ať už to bylo jakkoliv, vynaložené úsilí se mu vyplatilo. Není střela, jako střela. Pokud není dobře umístěná, nebo schovaná, není moc šancí úspět, protože ji gólman vidí. „Každý brankář vám potvrdí, že střela zpoza hráče a kolem jeho nohou jsou nejnepřijemnější. Když se to dobře trefí a máte potřebnou dávku štěstí, radujete se pak z gólu. Každý den se učím na tréninku od Martina Hamrlíka. Ten má podle mě nejlepší střelu zápěstím v lize,“ nešetří superlativy na svého učitele Balaštík.

Pro tým je jako střelec nepostradatelný, protože střelci podobných kvalit jsou dnes vzácností a nedostatkovým zbožím. Jim se proto dá odpustit, že nebrání. Zlín, jako mančaft celkově moc branek nedává, v minulých letech se spoléhal na defenzivu, proto jeho branky jsou pro celý tým důležité. Avšak bez šancí nejsou ani branky. Konkrétně on potřebuje spoluhráče, který mu brankové příležitosti vytvoří, má hokejové myšlení, ví kam má puk přihrát, musí o sobě vědět. A Balaštík s Leškou těží právě z dlouholeté sehranosti. Balaštík ví, kam puk v přesilovce Leška pošle, proto je o krok před soupeřem. Získal zkušenosti. Přestože nedisponuje rychlostí, která je tak typická u jiných křídel, kteří dostanou puk do jízdy a obránce se jenom ohlédne, u Balaštíka je nejdůležitější stabilita, jelikož dokáže souboj ustát. S tím souvisí i fakt, že přestože to není žádný vytříbený technik a hračička, stabilitou a postavou si puk dokáže pohlídat.

„O Jardovi Balaštíkovi můžu mluvit jen v dobrém. Měl jsem možnost s ním pracovat, jak v dorostu, kam jsme ho přetáhli z Uherského Hradiště, tak v mužích. Vždycky byl velmi pracovitý a nebyl s ním žádný problém. Povahově je taky skvělý. Stručně řečeno byla radost s ním pracovat,“ říká jeho bývalý trenér Zdeněk Venera. Uvědomuje si, že stále je co zlepšovat a mnohdy po tréninku zůstává déle na ledě a piluje střelbu, nebo soutěží se spoluhráči v nájezdech. „Hráč netrénuje pro kouče, ale kvůli sobě,“uzavírá čtenář Sherlocka Holmese.

Jak vzpomíná na...

Mistrovství Evropy do 18 let: „Hráli jsme doma ve Znojmě a Třebíči. Nevyšel nám vstup a to nás poznamenalo po celý zbytek toho turnaje.“

Mistrovství světa do 20 let: „Úplně stejný případ. Bylo to v Kanadě ve Winnipegu V naší první extraligové sezoně. Odjížděli jsme tam pohromadě celá pětka i s obránci Tomášem Žižkou a Karlem Rachůnkem. Nepodařil se nám vstup do turnaje, kdy jsme smolně prohráli se Slovenskem a bohužel z toho bylo sedmé místo. Je to škoda. V tomto jsou ty juniorské kategorie ošidné, že nemáte šanci na reparát, protože s narůstajícím věkem tam už nemůžete hrát. Dodnes mně to pořád mrzí.“

Zlín: „Klub, kde jsem vyrůstal a kde jsem se naučil hrát hokej.“

Hemenlinna: „Moje první zahraniční angažmá. Skvělý finský klub. Měli jsme velmi silné mužstvo, bohužel jsme v semifinále rozhodujícím zápase doma prohráli s pozdějším vítězem Taparou Tampere.“

Colombus Blue Jatkets: „Jo NHL. Asi nejvyšší stupínek, kterého hráč může dosáhnout. Hrál jsem s nejlepšími hráči na světě i proti nim. Viděl jsem obrovské možnosti v tréninku. Velká zkušenost.“

Syracuse: „Hrají AHL. Nebylo to pro mě nic příjemného, ale musel jsem to skousnout. Na druhou stranu jsem rád, že jsem viděl zámořský hokej trošku z jiného pohledu. Pro mladé kluky to má svůj význam, že hrají dost zápasů. Řekl bych, že to je taková menší NHL, kde mužstva nastupují v konferencích a divizích k osmdesáti zápasům a je to příprava mladých kluků do NHL.“

HV 71 Jönkoping: „Poznal jsem tam spoustu dobrých hráčů a hodně skvělých spoluhráčů a kamarádů. Měli jsme výborné mužstvo. Bohužel jsme nezvládli tentokrát sedmý rozhodující zápas semifinále s pozdějším vítězem elitserien MoDo. Ale na tohle angažmá budu vzpomínat jenom v tom nejlepším.“


ROZHOVOR:
Štípal holky pod lavicí, práskl na svého syna JAROSLAV BALAŠTÍK STARŠÍ

Postarší pán, věčně veselý a usměvavý. Jak se sluší a patří na pedegoga, i hovorný. To je tatínek zlínského kanonýra Jaroslava Balaštíka. Učitel na Obchodní akademii v Uherském Hradišti ing. JAROSLAV BALAŠTÍK st. Dle slov svých studentů dokáže být přísný, ale to neplatilo v povídání o jeho synovi. Hýřil dobrou náladou a prozradil některé velice zajímavé informace o dospívání svého mladšího potomka.

Jaké nosil Jarda ze školy poznámky?

„Chodil na sportovní školu a dívky tam byly vzácné, takže měl takovou svoji specialitu, že štípal holky pod lavicí. (směje se) Pak už to paní učitelka ani nepsala. To byla opravdu rarita. Ale jinak se spolužáky a spoluhráči to byly jenom normální klukovské vylomeniny.“


Co dělal z domácích prací vždycky nerad?

„Řekl bych to tak, že nedělal nic. Protože já jako kluk z dědiny jsem musel dělat i soboty neděle, takže já jsem mladšímu klukovi nechal volnost, že si vždycky uklidil pokojíček a to bylo asi tak všechno.“


Za co utrácel kapesné?

„On prakticky kapesné ani neměl. On dostával kapesné na svačinu, nebo si taky kupoval na černo čokolády plus to na to, co ty peníze měl, takže nějaké pečivo.“

Na kterého hokejistu si vždycky hrával?

„Tak to byl takový vývoj. Nejdřív jsem to byl já, jako táta, kdy jsem ho tam jako malého caparta naháněl...Potom to byl Franta Vaněk, který hrál hodně hlavou, Ruda Poč, Bubník, Pan Tuček, Danda. Ale ten hlavní byl Wayne Gretzky.“

Které jídlo mu nejvíce chutnalo?

„To bylo jídlo racionální, u nás tomu říkáme guliváry, neboli kynuté knedlíky s mákem. Potom jsem ho přeorientoval na trošku zdravější ovesné vločky.“

Vzpomenete si, kdy se vrátil z ledu nejvíce potlučený?

„To vy si taky asi pamatujete. Díky spoluhráči Čechovi. Když měl zlomenou čelist. Bylo to, než odešel do zámoří. Jinak neměl naštěstí nic.“

Jaký dárek mu udělal největší radost?

„Byl to hokejový dárek, když jsem mu v osmé třídě dal hokejku značky KOHO. Tehdy byla taková hokejka nedostatkové zboží. Byla težší než on a tehdy ji nikdo z kluků neměl. To byla pro něj taková radost.“

Chtěli jste mu hokej někdy zakázat?

„Ne, nikdy. On původně chtěl hrát s kamarádem fotbal, ale třebaže chodíme na Slovácko, tak jsem odpůrce fotbalu. Vždycky jsem víc tíhnul k hokeji. Když mě se nikdy nesplnil sen, že jsem chtěl hrát hokej, protože to v naší době nebylo skoro možné, tak v tom pokračuje alespoň on a je z něj hokejista.“

Čeho se bál?

„Koho se bál, tak to byl klasický čert. (rozesměje se) Vždycky jsem ho strašil, že za chvíli přijde, tak to několik roků fungovalo. Jinak byl vychovávaný mírumilovně, takže kromě toho čerta se ani neměl čeho bát.“

Když byl malý, měl nějaký sen, čím by chtěl být?

„Tak to byly ty klasické klukovské sny. Řidičem, pilotem. Jinak nic extra.“

Za co jste mu nejvíc hubovali?

„Tak to si nevzpomenu. Myslím, že nebyl důvod. Já jsem mu nechával i ve škole volnost. Co jsem já neměl rád jako dítě, tak jsem nechtěl, aby se i on tím nějak trápil.“

Má Jarda nějaké sourozence?

„Má starší sestru, která je o sedm let starší. A teď má mladšího nevlastního bratra z druhého manželství, protože my jsme s manželkou rozvedení.


Jak jste brali jeho odchod do Ameriky?

„Říkali jsme mu, že bylo na čase. Už měl na to roky a je dobře, že se vydal do světa za hokejem. Navíc maturoval z angličtiny, takže základy anglického jazyka měl, tudíž mu jazyk problémy nedělal. Jeho prvním zahraničním angažmá bylo Finsko, kde se navíc mluví spisovně, takže tam nebyl problém žádný. V Americe se mluví nespisovnou angličtinou, proto to bylo ze začátku složitější, ale domluvil se. Ve světě se obrnil, protože to je hodný kluk, typově spíše domácký, takže to změna byla velká. V Americe jsou poměry takové, že on byl pro spoluhráče nepřítel, tam je boj o místo, které chce samozřejmě získat každý. Do té doby to neznal, proto to snášel těžce, protože tak velký konkurenční boj ve Zlíně nikdy nebyl. Tamní hráči jsou vychováváni jako osobnosti, vůdčí typy, které jdou za svým cílem vybojovat si místo a svého konkurenta zadupat do země.“

www.daan.estranky.cz




Přečteno: 7240x (naposledy 21.11.2018, 05:16) | Komentářů: 2


Komentáře k článku (2)


Kubas: Dáán(12.11.2007)
opravdu dobré čtení, díky

Chico: Dááán(04.11.2007)
Ufff, tak to je vskutku solidní prácička, tento článek Akorát začínáš konkurovat Legendovi, co se délky týče, takže to budu muset číst na etapy


Vložte váš komentář k článku

   

Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a!
 
   

Copyright ©2006 - 2018, | www.hfczlin.cz | info@hfczlin.cz
(generováno systémem Webgolem za 0.8661 vteřin)


Nepřihlášen/a

Login: Heslo:  
Do dalšího zápasu extraligy zbývá:
[ZLN-SPA, 23.11.2018, 17:30]
Související články
žádné články
Nejčtenější články
UŽ TUTO NEDĚLI BUSEM DO TŘINCE (195x)

Celkem článků: 672