Příští zápas
Domácí
KVA
Hosté
ZLN
pátek 13.9.2019, 18:00
1. kolo

Tabulka
V P SK B
1. LIB 30 3 5 14 170:125 101
2. TRI 30 3 3 16 153:117 99
3. PLZ 26 7 6 13 178:116 98
4. HKR 25 6 6 15 147:125 93
5. BNO 23 7 5 17 149:133 88
6. OLO 24 3 7 18 127:136 85
7. VIT 24 4 3 21 142:131 83
8. MBO 25 3 1 23 128:118 82
9. ZLN 22 3 5 22 143:144 77
10. SPA 20 7 2 23 140:140 76
11. LIT 20 5 1 26 128:147 71
12. CHO 13 3 5 31 116:174 50
13. PCE 9 2 5 36 102:187 36
14. KVA 0 0 0 0 0:0 0
Narozeniny
arnošt [22. 5. - 20 let]
Bonk [22. 5. - 28 let]
Ceny [22. 5. - 28 let]
hamrllík [22. 5. - 22 let]
hanysek [22. 5. - 41 let]
Hanzi [22. 5. - 25 let]
James [22. 5. - 28 let]
MÁRIN [22. 5. - 23 let]
snek84 [22. 5. - 35 let]
Zvolen... [22. 5. - 27 let]
Svátky
benda [emil]
xxxh [emil]

TOPlist
počítáno od 29.12.2006


naše ikonka
HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu
partnerské weby
Ševcovský deník - www.daan.estranky.cz
sport365.cz
Shoemakers Zlín - shoemakers.cz

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Podpořte dobrou věc

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
Dobročinný obchod



Ohodnoťte hráče

Dáán | před 11 lety | ... Výjezdy

Dáán Vydali jsme se podpořit Ševce do kraje vysokých komínů, zdroje horkých pramenů, a soutoku řek Ohře a Teplé, do daleké západočeské metropole Karlových Varů. Dvěma auty typu Octavia a Škoda Fábia jsme se měli přesunout na druhý konec České republiky. Sraz byl určen na desátou hodinu dopolední u zimního stadionu Luďka Čajky. V té době právě probíhalo rozbruslení zlínských hokejistů, poté se i oni měli přesunout na západ Čech, kde v neděli odehrají další extraligový zápas.

Jak už to tak bývá zvykem, ani náš sraz neproběhl v určitou hodinu. Čekalo se na Máru, který se rozhodl jet na poslední chvíli a také na Salzu, která ho měla dopravit na místo srazu. Mezitím jsme se usadili do přilehlé hospody, aby Štefi s Tondou představili své buržoazní zásoby na cestu. Postupně ze své cestovní černé igelitky vytáhli suroviny, které měly sloužit v dobách nejhoršího hladu. Ouha. Kuřecí řízečky, čtyři rybí filé, po kterých se nenápadně slehla zem. Dva citrony, sůl, čtyři tatarky, okurky k dodání potřebné chuti. Dvě třetinky Plzně, jeden Gabrinus k získání správné cestovní horečky. Párátka, pokud by nějaké neposlušné sousto zůstalo mezi zoubky. Pokud by přišla chuť na kávičku, byly k dispozici mléčka a smetana. Nechyběly ani čerstvě dovezené, křupavě vypečené rohlíky. To vše bylo účastníkům řádně prezentováno místním barmanem z podniku Monaco. Nutno dodat, že Tonda absolvoval noční šichtu a kupodivu, znát to na něm nebylo. Po příjezdu výše zmíněné dvojice jsme se konečně odhodlali k výjezdu.

Tonda poznamenal: „Salza je skvělá žena, přivezla nám Máru...“

Ještě předtím jsme udělali poslední slušnou, zatím střízlivou skupinovou fotografii. Zamávali jsme i hokejistům, kteří se museli k zimnímu stadionu vrátit pro zapomenutého Pavla „Piškota“ Kubiše. Ještě bylo nutné doplnit pohonné hmoty a mohlo se již konečně vyrazit, což se stalo něco kolem poledne. V Březnici jsme doplnili benzín a posádky i své zásoby, které ovšem nakonec málem zůstaly na stojanu. Nebýt poctivého pána, který na poslední chvíli vrazil všechny piva Salze do ruky, měl by zřejmě někdo o pořádnou chalstačku postárano. Naštěstí se tak nestalo.

Posádky byly rozděleny následovně. Alco-auto bylo ve složení největších možných výpitků. Wamp, S@W, Tonda, Štefi a Mára. Druhá posádka byla ve složení Prd, Drb, paní Prdová, Andrew. Třetí osazenstvo vozu bylo Salza, Vanďas, jeho přítelkyně Magda a Dáán.

První pauza byla na programu na Slavkově, kdy byl na programu hodokvas. Na další zastávce u Velkého Meziříčí se Štefi se Salzou odhodlali ukázat své horolezecké kvality, když bez lan, jištění a dalších bezpečnostních záležitostí se rozhodli zdolat skálu poblíž McDonaldu, kde jsme se mezitím stravovali. Například během cesty v Alco-autě Tonda ukázal své skladatelské a básnické střevo. Zde je jeho výplod bujné fantazie...

“Jak krásné je žít, jak hezké dobře se mít.
Na západě strávím pár krásných chvil,
a zdraví o poctivost jsem připravil.
Touha po vás je jako žena,
dokáže být na dosah a taky nedostižná.
Dokáže být plná orgasmu a rozkoše a také zklamání.
Jedu k vám moje srdíčka moje, idu k tvé dědině zatůlané, cestičky sněhem sů zafůkané...
Tož vás tady vítám, my jsme Ševci ze Zlína”



Na další chcací U Rybiček se Štefi s Prdem již lehce v opojené náladě vzpomněli na dalšího člena HFC Kůžu, který měl kdysi taktéž podobný exces se siličním kuželem. Nasadili si tento předmět na hlavu, dokreslili mu tam tvář a pózovali přítomným fotografům. Zaujali jsme i pozice u nadměrně naplněných popelnic. Dostali jsme pokárání i od místního uklízeče, jelikož prý znečišťujeme prostředí. KECAL!!!

Tak jako na cestě do Ústí jsme pořvávali u dálnice na nedaleký penzion SPARTA, tak i na cestě do Varů jsme si neodpustili podobný výstřelek. Je zajímavé, že se u tohoto přestupku proti veřejnému pořádku dopustili jedni a ti samí jedinci. Štefi, Vanďas a Dáán, s tím rozdílem, že oproti Ústí zde chyběl čtvrtý a pátý „výtržník“ More a Lečigou.

V Praze jsme nějak zapomněli odbočit na jižní spojku. Jeli jsme směrem na Ruzyni. Ano tam, kudy nás na loňském výjezdu v play off na Spartu doprovázela policejní eskorta. Nakonec jsme se zase všichni shledali a mířili směr Karlovy Vary. Přibližně 30 kilometrů od Varů jsme absolvovali poslední zastávku. To už nás zastihla silná vichřice, kdy se kymácela i samotná auta. Schovali jsme se na benzice, zahřáli jsme se teplým nápojem a dokoupili poslední zásoby. Poté již následovala poslední štreka, kdy jsme například projížděli Petrohradem, takže jsme se zřejmě ocítli opravdu v Rusku.

„Růůůůůsááááácííííí..“

Dalo by se říci, že jsme se dostali na pomyslný konec světa, jelikož penzion U Rožců jsme nenašli, ani když nám přímo před náma svítil mega nápis GABRINUS. Místo toho jsme vjeli do slepé ulice a v této chvíli nevěděli kudy kam. To jsme však nevěděli, co nás čeká...

Náši noclehárnu jsme nakonec našli a když jsme zjistili, že je zde i hospůdka, radost byla dvojnásobná. Avšak nebyli jsme ještě kompeltní. Dva členové naši výpravy Tonda s Márou se totiž ubytovali u známých v Teplé u Mariánských Lázních.

„A zbytek dojdete pěšky, pánové...“

Naštěstí pro ně se tak nestalo. Přijeli si pro ně známí a promrzlé a našrot!!! si je převzali do opatrovnictví. :-)

My jsme se mezitím vřele přivítali s majiteli penzionu, kteří nám přichystali teplé pohoštění. Ubytovali jsme se a postupně se rozjela velká, gigantická megapárty, která neměla snad nikdy skončit. Přitom to začalo tak nevinně. Obyčejnou večeří a jedním pivkem. Avšak všem bylo víceméně jasné, že ta akce bude mít konečnou až někdy brzy nad ránem.

Majitelka Dáša a její manžel Vašek s kolegy roznášeli piva a jídla, abychom se najedli. Do rytmu hrála směs různých hitů a žánrů od Karla Gotta, přes hymny klubů, Kabáty, Argemu, až po Anetu Langerovou. Do toho všeho zněly naše popěvky, pokřiky a chorály. Pivo teklo proudem, nalévala se i slivovička. Nic nám nechybělo a dál se děly věci, nad kterými by střízliví lidé jenom kroutili nevěřícně hlavami. Na parketu jsme se kroutili do rytmu a alkohol v těle dělal s mnohými skoro nemožné. Byly k vidění i výkony a kreace, se kterými by se jistí jedinci nemuseli stydět ani v taneční soutěži StarDance. Od majitelů penzionu jsme se dozvěděli fámu, která se nezadržitelně šíří karlovarským krejem. Zlínští fanoušci jsou údajně schopni zdemolovat veškeré zařízení a jejich specialitou je podle zdejších pověr vytrhávání květin a rostlin z květináčů. Lidi, víte o tom něco? :-)

A teď všichni chlapi do půl těla...“

Podle přítomných jsem to řekl já, ale, že bych si to pamatoval, tak o tom teda vážení nevím. :-) Problém byl v tom, že jsme byli relativně živí a stále neměli dost. To ještě opravdu není všechno, co se jinak v poklidném penzionu U Rožců dělo. Některé věci jsou tak absurdní a neuvěřitelné, že jako jasný důkaz můžou sloužit přiřazené fotografie. Co s některými jedinci dokáže udělat vzdálenost asi 400km od domova, nechám na posouzení vás všech, připomínám, že některé osoby jen těžko poznáte. Identifikovat je můžete snad pouze dle dresů HFC a jmenovek. Napřiklad jsme podle jedné z fotek začali vyvolávat nějaké duchy, jelikož jsme se shlukli do kruhu a necelé dvě minuty se “modlili” směrem k zítřejšímu zápasu.

Z ničeho nic, jeden z vedoucích výjezdu Wamp pronesl výstižnou větu pro náš dnešní večer.

Démon Alkohol...“


řekl s agresivitou v hlase vůči alkoholu, jenž ovládl nás všechny a zaprodali jsme celá svá těla všem přítomným notorickým alkoholikům.

Po půlnoci mi už všechno lezlo na mozek, takže jsem vylezl schody a složil své tělo do postele, jelikož brzy ráno vstáváme, abychom shlédli rozbruslení. Zpětně si říkám, že jsem to nejspíš neměl dělat, protože se stalo něco, na co asi nezapomenu do konce života. Podotýkám, že já i Štefi jsme v tom naprosto nevinně a stali jsme se oběti vtipu, který zřejmě vejde do dějin výjezdů HFC. Hm. Totiž. Spolunocležník a kamarád Štefi se šel osprchovat. Mezitím mě z polospánku vzbudila Salza se S@Wem, kteří mě dovlekli až do koupelny a vhodili mě i v tričku a ve spodním prádle za Štefim. Dlouho jsem suchý nezůstal, takže jsem mokré hadry ze sebe strhal a oba jsme tak zůstali napospas Andrewovi, který vše dokumentoval fotografiemi. Doufejme, že se snímky nedostanou do rukou redaktorům BULVÁRNÍCH deníků BLESK, ŠÍP, nebo AHA. To bychom se mohli dočkat i podobných palcových titulků, jako:

ŠOK!!! fanoušci Zlína nafotili stydlivé snímky

NEUVĚŘITELNÉ!!! Členové HFC ukázali svá pivní těla

EXKLUZIVNĚ!!! ŠEVCI ODHODILI VEŠKERÉ ZÁBRANY


Následně se dostalo i na Štefiho zadní část těla, kdy ji S@W něžně umyl. Salza se věnovala Štefiho zádům. To vše za neustáleho focení. Abychom jsme se jich konečně zbavili, musel jsem použít vodní dělo pomocí sprchy, které vše vyřešilo a my se mohli konečně dostat ven z vany.

Já jsem ulehl a snažil se usnout. Štefi šel ještě ve slušivém pyžamu dolů, kde zábava ještě chvíli pokračovala. Ač jsem se ptal jak chtěl, nikdo mi nebyl schopen říct, kdy vše skončilo a i ostatní ulehli do postele. Údajně to bylo chvíli po mně, ale kdo ví jestli...

Ráno jsem se něco málo po půl osmé vzbudil a na chvíli na to i Štefi, který mě měl taky doprovázet na rozbruslení, abychom splnili alespoň jeden z úkolů – předat vzkazy fanoušků hokejistům. Štefi, jenž si dal v noci z dobré vůle boty ven na střechu litoval, že tak učinil, jelikož je měl promáčené ještě víc, protože v noci pršelo. Na poslední chvíli jsme sebou vzali ještě Andrewho, který mimochodem skoro celou noc prospal na zemi. Vzbudili jsme Salzu, se kterou jsme byli domluvení, že nás do Karlových Varů hodí autem. Tak se také stalo. Vyhodila nás u benzinky a sotva jsme zašli za její roh, před očima se nám objevil zimní stadion. Nejprve jsme šli zjistit, jak tedy vypadá situace a kdy by měli hráči vyjet na led. Několik slov jsme prohodili s Martinem Hamrlíkem i s vedoucím mužstva Oldou Šolcem. Jemu jsem při té příležitosti pomohl přestěhovat do kabiny nějaký sud (zřejmě vody). Ševci měli rozbruslení naplánováno na desátou hodinu, takže jsme zabili čas a šli si nakoupit snídani do nedaleké Hypernovy. Prolistovali jsme dnešní tisk, zakoupili čerstvé pečivo i nějakou minerálku. V oddělení textulu jsem zapozoval s jedním tričkem z kolekce HC Sparty Praha – FACK OFF!!!

V té době se probouzela jedna skupinka na hotelu, kterou zastihla neuhasitelná žízeň. Avšak veškeré zásoby už došly, takže všichni svorně doufali, že hospoda bude již otevřená. Omyl. Naopak vše bylo pod zámkem a Prd, Drb, paní Prdová, Magda a Vanďas se ocitli ve vězení. Hladoví, žízniví a plní negativních myšlenek, které je postihly, když si jenom představili, že na ně jejich kamarádi zapomněli a odjeli bez nich. Poslední zoufalý pokus jak se dostat z nedobrovolného žaláře byl takový, že Prd posilněný čokoládovými bombony z Vánoc se rozhodl vylezt oknem, což je nakonec zachránilo, jelikož se “dotřískal” na okno k sousedům. Naštěstí pro ně, byli ubytovaní v přízemí, takže žádné zranění si nepřivodili. Podle reakcí obyvatelů dočasného azylu se cítili jako “hrdinové” reality show VyVolených. Chyběl akorát Tonda, jenž chlastal v Marijánkách...

Když se probudili ostatní, dostali k snídani Hemenex, tedy vaječnou placku. Nechyběla ani kávička, jiní to vzali po svém pivkem, nebo panákem slivovice, či jiným druhem ohnivé vody. Před odjezdem se všichni rozloučili s Dášenkou i Vaškem, poděkovali za skvělý servis a ubytování. Především však za úžasnou večerní megapárty, které se aktivně zůčastnili i oni dva.

Vraťme se zpět na zimní stadion, kde hráči postupně odcházeli na led na dopolední předzápasové rozbruslení. Vzkazy od fanoušků jsem nakonec předal Martinu Záhorovskému. Zhotovili jsme i jednu fotografii z předání jako důkazní materiál. Ševci měli na ledě dobrou náladu. Rozděleni na dvě skupinky hráli na jednoho brankáře. Nejvíce nás zaujal Petr Leška, kterého to evidentně velmi “bavilo” a na ledě se jen tak klouzal, opíral se o hokejku s jeho typickým úsměvem na rtech. Další dvojice, která budila pozornost byl Martin Hamrlík – David Nosek, kteří do sebe celkem tvrdě naráželi. Po skončení rozbruslení jsme se přesunuli zpět k hlavnímu vchodu, ke střídačkám. V té době přijeli mladí hokejisté Plzně, byla to zřejmě 4-5 třída. Hoši těžce nesli, že společně budou sdílet stejnou kabinu, což dávali najevo neustálým pokusům o likvidaci poblíž stojícího automatu na nápoje, do kterého naráželi tělem. Poblíž stojící trenér je ani nenapomenul. Ta přílišná agresivita je v Plzni zřejmě vrozená. S klukama jsme se shodli, že dostáváme mít strach, jelikož byli opravdu jak utržení z řetězu. V té době jsem čekal na jistého pána, se kterým jsem měl uskutečnit rozhovor. Záměrně neprozradím o koho jde. Vše se dozvíte na tomto webu.

“Poražte ty šuliny...”

nečekaně pronesl jeden z kolemjdoucích malých capartů, říkající si plzeňský hokejista, na adresu domácí Energie k dnešnímu zápasu, čimž nás naprosto uzemnil.

Následně jsem opravdu usketučnil již zmíněný rozhovor a po něm jsme se celí promrzlí vydali hledat nějakou hospodu, kde bychom se zahřáli a najedli.

První hospoda, na kterou jsme narazili byla zavřená. Avšak již druhá, kterou jsme našli nás nemusela lákat dlouho. Okamžitě jsme obsadili stůl, který nám bude sloužit až do podvečerních hodin, kdy se vydáme na zápas. Záměrně jsem zamířil ke stolu, kde byla blízká elektrika, abych zapojil notobok a začal sepisovat nezapomenutelné dějiny našeho výjezdu....

Se Štefim jsme popíjeli NEalko, což nás neuvěřitelně pročistilo. Naopak Andrew neměl zřejmě stále dost, tak do sebe házel jedno pivo za druhým. Inu, takhle jsme trávili volný čas. Něco kolem třetí hodiny odpolední se ozval zbytek, co ještě pospával na hotelu a sháněl se po nás. Popsali jsme jim cestu a za následného doprovodu Štefiho, který je sem osobně nasměroval.

Nejvíce je zaujala tabule s týmy, kde byl křídou dopsán aktuální bodový zisk. Na dotaz servírky, co si dá Salza dobrého odpověděla:

"Já bych si dala to levné meníčko za těch sedmčtyřicet."

a ukázala na tabuli s názvem Zlín, který se vyhříval na předposledním 13.místě. Hold, po dnešku, by mělo příjít mírné zdražení na 50 korun. :-) Navíc jsme dostali podezření, že nás jeden člen HFC zradil, začal fandit Energetikům. Klemro, ty zrádče! :-) Máme důkazy, z toho se nevykroutíš!

Kluci a děvčata stihli vypít ani ne jedno pivko a už jsme se balili na další přesun k zimnímu stadionu, kde se měl za necelou hodinu odehrát zápas. Někdo si šel nakoupit suvenýry, někteří zamířili přímo do sektoru hosté.

Jako první jsem tam byl já, potom přišli Wampíno se Štefim a další. Zimní stadion se začinal velice slušně plnit, především na tribuně na stání už moc volných míst nebylo. V té době Wamp pronesl velice pěknou hlášku.

“Je tu nějak plno, Zlín asi táhne. Z nás ale táhne taky.”


poznamenal. Postupně se zaplňoval i sektor hostů zlínskými fanoušky, kteří zabloudili v tom karlovarském bludišti.Zaujala Nás i ta hodně strmá tribuna nad střídačkami, avšak spíše je to tragedie. Dle mého názoru momentálně nejhorší extraligový stadion, společně s litvínovským. Nemužu zapomenout ani na “moderní” V.I.P. prostory, které mají ve Varech opravdu originální. Rezavá železná konstrukce s deskou na kolečkách podpořená sedícími důchodci.

Hned na začátku zápasu se oba tábory fanoušků navzájem pozdravili, což domácí zřejmě ani nečekali. Jinak do utkání lépe vstoupili domácí, kteří si vytvořili tlak i šance, ale hostující Biegl byl neprůstřelný. Až v půlce první třetiny vystrčili růžky i hosté, ale Mira Okál svoji příležitost neproměnil. Jinak stále aktivní Energie dorážela na zlínskou defenzívu, která však zůstala i přes nápor nepokořena. 55 sekund před první sirenou pekně uvolnil Andrašovský Jardu Balaštíka a přízemní střelou překonal Sáblíka – 0:1. Výsledek po první třetině byl pro Vary hodně krutý.

Energie šla ve druhé třetině důrazně za vyrovnáním, avšak obětavě hrající Berani jim to ztěžovali. Ve 29 minutě však individuální akci zakončil Skladaný a překonal tak dosud bezchybného Biegla. 1:1. Vary i nadále měly více ze hry, avšak pokud se již Ševci dostali nadostřel Sáblíka, stálo to za to. Jako třeba ve 35. minutě. Po kombinační akci, kdy Vosátko našel volného Michala Pšurného, který podruhé prostřelil Sáblíka – 1:2. A to ještě nebylo vše. Za 21 vteřin Rachůnkovu dělovku Sáblík pouze vyrazil před sebe. Puku se ujal Leška, který však ještě nezjištně přihrál zpět Rachůnkovi a ten již měl před sebou pouze odkrytou klec, do které se nemýlil. Domácí byli v té chvíli na kolenou, najednou nevěděli co hrát a měli i smůlu, když Grofova střela cinkla o tyč!

Snaha domácích se rozbíjela o pozornou defenzívu a především skvělého brankáře Biegla, který předvedl několik zázračných zákroků. Ševci výborně napadali a dělali problémy soupeři s rozehrávkou. V 57 minutě, úplně čirou náhodou se k odraženému puku dostal Skuhravý, jenž překonal Biegla podruhé – 2:3. Všichni tušili drama, které mělo přijít. Domací čekali vyrovnání. Marně. Michal Pšurný využil Balánovu přihrávku k další změně skóre – 2:4. Aby toho nebylo málo, tak ještě v 60. minutě trefil Pavel Kubiš přesně pavučinu Sáblíkovy branky 2:5

Podle mého názoru Ševci předčili domácí především v efektivitě a z šancí, které si vytvořili využili z minima maximum. Klíčem k úspěchu byl i přesvědčivý výkon Biegla. Hráči podali týmový výkon, prosadili se zase mladíci, což je jen a jen dobře. Karlovy Vary doplatily na mizernou koncovku a třebaže byli aktivnějším týmem a nějaký bodík si zasloužili, slavili jsme velice cenou výhru.

“BE a BE a BECHEROVKA! BE a BE a BECHEROVKA!”


skandovali s nadšením karlovarští fanoušci ještě během první třetiny. Vtipná odpověď ze zlínského kotle přišla okamžitě!

“SLI a SLI a SLIVOVICE! SLI a SLI a SLIVOVICE!”

nebo

“SLIVÓÓVICÉÉÉ, SLIVÓÓVICÉÉ HÉÉJÁÁ HÉÉJÁÁ SLIVÓÓVICÉÉ...”

domácí vypadali docela zaskočeně, nejen z průběžného výsledku, ale i z odpovědi hostujících fandů. Jinak si myslím, že jsme domácí celkem jednoznačně, co se hlasitosti týká, předčili. Třebaže někteří z nás byli TOTÁLNĚ NA ŠRÓÓÓÓÓÓÓT!!! což někteří dávali hlasitě najevo.

“TO JE NEFÉÉÉÉÉRRR”

zaznělo ze sektoru hostů, když sudí Homola vylučoval někoho ze žlutomodrých, nebo se domácím podařilo skorovat. Zazněl široký a pestrý repertoár pokřiků a chorálů, se kterými jsme si i bez bubnů hravě poradili. Tonda, tedy barman již výše zmíněného zlínského podniku Monaco se neohroženě s flaškou slivovice dral k domácím fanouškům utužovat družbu. Jeho odvážný čin jsme odměnili popěvkem na melodii Zlíneček.

“Monakoo, Monakoo, Monakoo...”

Něco kolem 21 hodiny jsme se vydali zpět k domovům s vědomím, že někteří z nás vstávají brzy ráno do práce. Ještě předtím jsem se pokoušel jít udělat nějaký pozápasový rozhovor, avšak bylo pramálo času, takže tentokrát žádný nebude. Rozloučili jsme se s Karlovými Vary a vydali se na cestu. Nevím, jak v ostatních autech, ale v našem panovala skvělá nálada, skládali jsme dál tento článek. Část napsaná v autě se však bohužel nenávratně smazala. Povídali jsme si i neuvěřitelné historky z ostatních výjezdů. Na první benzince za Prahou jsme potkali i hokejisty, kteří se shodou okolnosti taky zastavili. Ještě jednou jsme jim poděkovali a popřáli šťastnou cestu. Společné foto samozřejmě nemohlo chybět.

Doma jsem byl nejspíš jako první, protože ta skvělá žena Salza, jak ji nazval Tonda, mě zavezla luxusně až před dům. Krátce po druhé hodině ranní jsem již usínal ve své posteli....

heslo nezapomenuleného víkendu zní: NAŠRÓÓÓÓÓT!!! :-)

Zbývá už jen doplnit statistické údaje o najetých kilometrech. Podle tachometru jsme najeli celkem 926 km.

Zvláštní poděkování patří všem výjezdníkům S@Wovi, WAMPovi, ŠTEFImu, Salze, PRDovi, DRBovi, VANĎASovi, Magdě ANDREWovi, Hance, Tondovi a Márovi a Dášence a Vaškovi. Těm všem připisuji čestné spoluatorství tohoto díla. :-)




Přečteno: 7405x (naposledy 22.5.2019, 04:55) | Komentářů: 3


Komentáře k článku (3)


Radeček(30.01.2008)

Legendární Vůdce(29.01.2008)
No vidíš, že to jde!

Mazec, brutál, to musela být megapařba neskutečná!
Zamrzí dvojnásob, že jsem nemohl jet.


laquaxwOw~(29.01.2008)
kdy budou fotky ?


Vložte váš komentář k článku

   

Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a!
 
   

Copyright ©2006 - 2019, | www.hfczlin.cz | info@hfczlin.cz
(generováno systémem Webgolem za 0.3957 vteřin)


Nepřihlášen/a

Login: Heslo:  
Do dalšího zápasu extraligy zbývá:
[KVA-ZLN, 13.9.2019, 18:00]
Dnes slaví:

Jan Horáček40 let
Nejčtenější články

Celkem článků: 678