Minulý zápasPříští zápas
Domácí
ZLN
Hosté
TRI
středa 19.12.2018, 17:30
27. kolo
Domácí
LIT
Hosté
ZLN
pátek 21.12.2018, 17:30
28. kolo

Tabulka
V P SK B
1. TRI 17 1 2 7 82:53 55
2. LIB 14 2 3 7 90:68 49
3. HKR 12 5 3 8 78:68 49
4. OLO 13 2 3 8 64:64 46
5. BNO 11 3 3 9 71:70 42
6. SPA 10 5 1 10 75:70 41
7. VIT 12 1 3 11 61:67 41
8. PLZ 9 4 4 7 65:52 39
9. ZLN 11 2 1 12 70:69 38
10. LIT 11 2 1 12 63:62 38
11. KVA 11 1 1 13 75:74 36
12. MBO 11 0 1 15 59:69 34
13. PCE 5 2 2 17 54:96 21
14. CHO 5 1 3 16 56:81 20
Narozeniny
11111dj11111 [10. 12. - 26 let]
Dj.smoke [10. 12. - 26 let]
groflando [10. 12. - 106 let]
Kovara [10. 12. - 48 let]
Kuta [10. 12. - 19 let]
Likytka [10. 12. - 21 let]
proki [10. 12. - 33 let]
tomikos123 [10. 12. - 18 let]
Yrek [10. 12. - 71 let]
Svátky
JULČA [Julie]

TOPlist
počítáno od 29.12.2006


naše ikonka
HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu
partnerské weby
Ševcovský deník - www.daan.estranky.cz
sport365.cz
Shoemakers Zlín - shoemakers.cz

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Podpořte dobrou věc

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
Dobročinný obchod



Legendární Dáán | před 10 lety | ... Výjezdy

Už se to blíží, slavná česká extraliga nám kope do dveří. U příležitosti jejího brzkého zahájení uvádíme osvědčené retro, tentokráte z Kladna. Ano, z toho Kladna, kde jsme zvítězili 4:1 a kde také došlo k onomu památnému vzájemnému přátelskému setkání obou táborů...

RETRO: ZÁJEZD NA KLADNO

aneb

UŽ SE PEROU, JÁ TO ŘÍKALA VOD ZAČÁTKU...



Tak nám začal další extraligový ročník... už ani nevím, kdo to letos sponzoruje... No, změn tu máme jak maku: vypadl Vsetín, přišlo Ústí, vrátil se nám Beran s Jardou Balaštíkem a že jsme doma udolali i Spartu, začíná mít člověk pocit, že jsme prostě nepřeoknatelní. A tak si tento stav hodláme ověřit na prvním letošním oficiálním výjezdu na Kladno, které se díky změně hlavního sponzora rovněž přidružilo k partě extraligových Okenářů. Jedeme tedy na přátelskou oficiální návštěvu za svými kolegy do středních Čech. V jak přátelském duchu to probíhalo, o tom si počtete dále.

Nesmím opomenout úvodní hlášku z trolejbusu, kdy - jsa oděn v dresu -zaslechnu odkudsi zezadu poněkud hlasitější rozpravu o pátečním hokeji. Nejvíce mne zaujala věta:

"Vary s Pardubicama 7:2! A my sa tak trápíme na gól..."

No ovšem, zase párek hokejových odborníků ze sektoru D. A sporťák č.1 se krátce nato zeptá svého vedle sedícího kolegy:

"Jdeš ke Špagátovi?"

Jak to myslel?

No, jestli tak, jako většina z nás teď, tak už ho v tuto chvíli Havrani odřezávají od větve stoletého dubu a na pařezu vedle sedí do deky zabalený rozklepaný houbař, který ho tam našel...

Před zimákem už přešlapuje slušný hlouček Zlíňáků, přibližně polovina předpokládaného počtu. Mnozí nelenili si přivstat a přijeli až z dalekých krajin, jako například nezničitelný More a legionář Benoit. Již zdálky na mne ze zahrádky ZS-baru volá Deffy, zda mám klíče od kumbálu, že bychom skočili pro bubny a ostatní propriety. Přidají se k nám ještě Arny, Benoit a Drag. V kumbálu nenalézám Jardův buben, tak předpokládám, že si jej už vzal s sebou. Bereme tedy oba bílé kopáky s virblem, jelikož Lečík se uvolil, že dnes bude mlátit (ježišmarja! :-) a pak vezmeme ještě plátno s beranem i nějaké ty žlutomodré vlajky.

Nahlas přemítám, co tak ještě na to Kladno vzít, načež Benoit poznamená:

"Body jim neber, ty jim nevezeme!"

Sotva vyjdeme ven, přijíždí pan Mikeska s autobusem! Nadšeně ho vítáme, načež se on vítá s námi, jen co sestoupí ze schůdků. Neznámé tváře vítá vladařským kynutím a s profláklými jedinci si potřásá rukou. Následuje tradiční rutina se stěhováním fanklubácké aparatury, přičemž se panu řidiči připomenu:

"Víte pane Mikeska, jak jste tenkrát hleděl na toho magora, co tenkrát v té garáži tak mlátil do těch bubnů, tak to jsem byl já..."

Pan Mikeska překvapeně zdvihne obočí:

"Tož tos byl ty? Martinku, měls řéct, to bych ťa seznámil se svým psem!"

Řehtám se, až se ohýbám, jelikož dvojsmysl této věty je nádherný. Seznámil se svým psem! Pan Mikeska ho měl s tenkrát sebou, psisko jako stodola.

"Neboj sa, to on si enom tak hraje!"

TRH! RYC!

"Neutíkaj, šak je to eště štěně!"

HRYZ! KOUS!

Závěr této scény je s ohledem na útlocitné dámy vystřižen...

Nyní je třeba podotknout, že výjezdu na Kladno se účastní také Radeček a Řidič a to - vzhledem k pracovnímu vytížení - po vlastní ose. Neopomenou ovšem přijet za námi, přivítat se, pokecat, popřát šťastnou cestu a zase odjet. Rovněž musím ještě poznamenat, že útoku na vedoucí pozici v prvním okenářském derby extraligy se rovněž účastní Hago, jeden z spřátelených fanoušků žlutočerveného týmu Dukly z družebního města Trenčín. Aniž to tuší, stane se jedním z hrdinů dnešního výjezdu, ale o tom až později.

Pak už vzorně a způsobně nastupujeme do vozu a rozsazujeme se dle připraveného zasedacího pořádku, to jest navzájem se strkáme a kopeme ve dveřích, nejlepší sedadla bereme útokem a zasedací pořádek je nám zcela a naprosto víte kde...

Dáán a já se tradičně uvelebíme na sedadlech vyhrazených pro mediální mrdky a já vytahuji miniaturní videokameru, kteroužto od letošní sezóny hodlám využít k natáčení a fotografování průběhu našich zvrhlých výjezdů za hokejem. Audiovizuální záznam rovněž osvěží paměť i při sepisování zpráv ze zájezdu.

A to se vyplatí...

Náhle sebou všichni polekaně trhneme, jelikož pan Mikeska nepozorovaně vytáhne svou tajnou zbraň - klakson ve spreji - a ohluší příchozí oběti pronikavým jekotem sirény z Titaniku.

Když už se začínáme přepočítávat, zda někdo nechybí, přiřítí se smykem omšelá stodváca s přespolními Řepou a Michaelem na palubě. Tito pak berou schody do busu skokem, načež je Timur přivítá slovy:

"Hoši, co je?! Nejely parníky?"

Na dotaz pana Mikesky, zda si nechtějí svůj povoz přeparkovat, poněvadž zastavili u zdi Novesty na místě vyhrazeném pro invalidy, mávne Řepa rukou, že tam jsou ještě dvě taková místa a že to nějak dopadne. No, doufám, že jim tam autíčko nevyhmátne bdělé oko našich strážců zákona, jinak bude botička, pokutička a neskutečný opruz na Lampárně.

A pak už se rozjíždíme, a poprvé v letošní sezóně se autobusem rozezní nadšené:

"JEDEME ŠEVCI, JEDEME!"

po němž následuje skandované:

"OK-NA U-DĚ-LÁÁÁ-ME!!!"

a celý autobus je vysmátý jak pětikoruna.

Za zpěvného sykotu brzd kloužeme po Březnické ulici a pan Mikeska si brouká pod fousy (já vím, že fousy nemá, to se jen tak říká):

"Roz-bi-té óóók-na do-to-ho!"

Pak nás pan řidič seznámí s nadcházejícím jubileem: na tachometru druhého autobusu se blíží 333.333 km, pročež pan Mikeska plánuje významnou oslavu, a hodlá se o ni podělit s námi, jelikož říká, že bude autobusy jezdit tak, aby tato oslava vyšla na případný výjezd HFC. Tak to je ohromná pocta, važme si toho, pánové!

První zastávka je u Špáru, kde vyzvedáme Holky Interšpárky, tedy Ešli a p_z. Pan Mikeska zopakuje svůj vtípek s klaksonem a slečny nadskočí jak pokličky nad kastrólem s kypícími těstovinami.

Zbylou městskou částí profrčíme bez průtahů a už je tu otrokovický obchvat. Mýtná brána sepne kontakty palubního bonzátoru, načež tento nabonzuje autobus pana Mikesky, aby si zase někdo někde namastil kapschu.

Nováčci v čele s protřelým mazákem Štefim si s chutí zgustnou na dnešním soupeři a dají k dobru jednu pěknou skandovačku. Kdo znáte stejnojmenný legendární hit od skupiny Yo-Yo Band, zkuste si to:


Kladno, to je to město
Kladno, to je ten shit
Kladno, pošleme na dno
Kladno, a bude klid!


Je to docela trefné a rýpavé, takže mám obavy, že se někdo z autorů ve svém případném alkoholovém opojení na kladenském zimáku neudrží a v nějakém krizovém okamžiku tam tento výplod pěkně od plic zařve. Po loňských zkušenostech s některými objektivními, slušnými a přátelskými kladenskými fanoušky, ochotnými vést věcný dialog bez marginálních rozepří (muhehe) si tak říkám, jestli je rozhorlení domácí po takovém pamfletu přetáhnou jenom půlcoulovou trubkou nebo kusem vodovodního potrubí o průměru dvacet čísel...

Sotva opustíme dálniční úsek, který je z technických důvodů useknut v poli jako maringotka kolotočáře Edy z Návštěvníků laserovou pilkou dědy Drchlíka, rozdáváme papírky s textem jednoho z novějších chorálů, opatřeného melodií "Hajný je lesa pán" z nestárnoucího dětského muzikálu "Ať žijí duchové":


Sudí je hřiště pán,
Pruhy je zmalován
Sudí je trestů král
A každý Zlíňák se mu vždycky smál

Přerušení?! Hele, smrada! Roztrhnu ho jako hada!
Co to píská za srajdu? Prý jsme byli v ofsajdu!
Zůstaňte v ochozech, nehažte obuví
Chybičku uznají, sudí se omluví...

Máme výborný plán,
V rožku je ujednán
Sudí je oslem zván
A do prdele bude nakopán

Sekerečka, krosček zblízka, sudí ti to neodpíská
Zadarmo to nezíská, z toho koukaj želízka!
Slibujem za kluky, slibujem za holky
Že z nich naděláme šest malých do školky!

Tomu se říká plán,
Nyní je skandován
Sudí je hřiště pán,
Leč ve Zlíně je vždycky zvalchován...


Přes veškerou snahu se však autobus nejprve rozjásá melodií z večerníčku Bob a Bobek, králíci z klobouku, kterou se našemu kotli podařilo nádherně zaimprovizovat již na zápase se Spartou. Mezitím Dáána a mne opět pleskne po tlamě paní Múza a bleskurychle sepíšeme další nesmysl zvaný chorál, tentokrát na melodii Včelí medvídci:


Borovičku, slivovičku, becherovka zavoní
Máme skvělou náladičku, to je dobré znamení
Fandíme a chlastáme, bez ustání to samé,
Do pěti, do pěti, musíme být na Čajkárně v doupěti.


Chorál sotva oschl na papíře a už jej medializujeme u Timura, stojícího v uličce opodál. Ten s touto skutečností seznámí naše spolucestující vskutku originálním způsobem:

"Legenda s Dáánem vymysleli nový ORÁL!"

A máme to. Škodolibý smích nebere konce. To abychom si příště vzali růžovoučké mikiny... Že se ale Timur ozve, ihned je - jakožto dnešní vedoucí - dotazován ohledně jistého rituálu v úvodu každého zájezdu, který minulou sezónu prováděl Radeček:

"Nějaké přivítání snad, ne?!"

Načež Timur odsekne:

"Ste hajzli, nemám vás rád!"

Pak se zkouší pro změnu třetí chorál, který má v pořadníku číslo 1, tedy pěkně na přeskáčku, aby v tom byl zmatek. Chorál ten jistě už znáte, zpívá se na melodii písničky "Cestou necestou" z filmu "Princezna ze mlejna":


Máme ten nejlepší hokejový chrám,
S nejlepším mančaftem, co znám,
Jdem cestou necestou zpívat každou třetinou
Že ti Ševci to dneska vyhrajou...


Chytá se to velice pěkně i přes počáteční rozpaky a tak si čtyřverší ještě několikrát zazpíváme. Timur je stále vpředu a tak ho Játro Tuning Team zezadu volá k sobě zpět:

"No kde si?"

Na to Timur:

"Já sem se tady s Legendou zakecal o chlastu..."

Načež následuje rozhořčený výkřik do ticha:

"ŽE ŤA HUBA NEBOLÍ!!!"

Za nějaký čas se pan Mikeska iniciativně dotazuje, kdeže bychom chtěli dát první cvrnkpauzu, což je, jak věrní čtenáři již jistě vědí, takový eufemizmus pro naše hromadné chcací zastávky. Oproti původnímu plánu zastavit na nejbližší pumpě bylo jednomyslně rozhodnuto, že pojedem dál. Což pan Mikeska škodolibě komentuje:

"Tož pojedem kolem Radečka, on tam na nás bude čekat o nějakých 6 kilometrů dál..."

Smích, ohromný ohlas a přehršel dalších škodolibých návrhů. Jak se tak pošklebujeme, smýkne se kolem nás stříbrná Octavia. Troubí a bliká, je tuněná, je to kombík a má zlínskou značku. Že by Radeček?

Ano!

Další vlna škodolibého smíchu.

O čtyři minuty později již míjíme zmiňovanou čerpací stanici a celý autobus se šklebí vylepen v oknech na pravoboku. A skutečně. Radečkova Oktávka tam opravdu stojí. A její pasažéři zevlují opodál! Pan řidič Mikeska otevře v plné jízdě přední dveře a mohutně zatroubí svým klaksonem ve spreji, přidá ještě klakson autobusový a celá posádka propukne v nadšený řev, načež se jen mihneme kolem a pranic nezastavujem!

Trochu to připomíná Moreho stíhací sprinty v Přerově, jak mu pokaždé zastavíme až o pár set metrů dál, aby to chlapec neměl jednoduché...

Podle další dohody již konečně stavíme na ÖMV za odbočkou na Vídeň, kde nabíráme další dva pasažéry, Máru a jeho společníka, který s ním má společné pouze to, že nastupuje na stejné zastávce a jeho původ je tak trochu obestřen tajemstvím. Což nám mělo býti varováním, ale o tom až později. Nutno ještě dodat, že tihle dva se dostali do pořadníku v busu celkem po haluzi (slangový moravský výraz pro označení notné dávky štěstí, jehož český ekvivalent přibližně zní: jako slepí k houslím, pozn. překl.), když na poslední chvíli ze seznamu odpadli čtyři účastníci zájezdu.

Tu přijíždí dodávka celní správy, zastavuje opodál a uniformovaní příslušníci se zvědavě přiblíží, autobus plný hokejových fanoušků nepotkáte každý den.

"Kluci, kam jedete?"

"Na Kladno, pojeďte s náma!"

"Né, my nemožem, my sme ve službě!"

"A co? Šak vypněte vysílačky, zahoďte razítka a pojeďte!"


Celníci se řehtají, představa je to jistě lákavá, ale služba je služba. Mezitím si odskočíme (někteří za keř, jiní na jedno), zahulíme, nakoupíme, i jinak maximálně využíváme této zastávky, jelikož další - tentokrát mnohem delší - stopka se bude konat až na naší tradiční zastávce u MekHovada na Měříně, což je odsud stále pořádný lán cesty. Pořizujeme ještě poslední záběry u pohostinných modrozelených Rakušanů a nastupujeme zpátky do autobusu.

Valíme po dálnici s cihlou na plynu, až se nám leckterý osobák zděšeně klidí z cesty. A to ještě pan Mikeska nepoužil Nitro, tedy lahve s kyslíko-dusíkovou směsí, má jich v útrobách autobusu tak dvanáct, každá zvící propanbutanové bomby. Ovládá se to pouhým stisknutím tlačítka na volantu, přesně jako ve filmu Rychle a zběsile, a kdyby to pan Mikeska pustil naplno, tak náš pětadvacetitunový kolos dostane takový kopanec do vrtule, že za sebou s přehledem nechá i armádní helikoptéru. Holt jsme asi jediný fanklub na světě, který se na výjezdy vozí tuněným autobusem...

Ze snění mne vytrhne hlasité troubení. Za oknem je vidět Radečkova stříbrná Oktávka, zvolna projíždějící kolem nás! Ihned si ji fotím, protože přepnout na nahrávací režim bych v té rychlosti asi nestihl. Z okna na sedadle spolujezdce se mezitím v plné jízdě vykloní Řidič, něco na nás nadšeně pokřikuje a v ruce výmluvně třímá láhev nějaké lihoviny. Nutno dodat, že přitom jedeme tak sto dvacet a to ještě motor vypadá, jakoby měl pořád nějaké rezervy. Tak buď máme autobus dokonale seštelovaný nebo je to fajnšmekr, který pije jenom Želví Power Racing, případně ten nejčistší organický benzín.

(To je hovadina, co? Organický benzín...)

"Dej si, je to čistej organickej benzín. A trocha autojógy ti pomůže snížit votáčky..."

"Zalez do myčky, hipíku!"


Poznali jste? :-)

Ano, zřejmě nejlepší hláška z filmu "Auta", opatřeného nepřekonatelným českým dabingem. Bolek Polívka v roli venkovského šerifa a Petr Novotný v roli kouzelně přitroublého Buráka, to se prostě musí vidět!

No, vraťme se raději na dálnici, kde jsme za dobu, kterou jste strávili čtením předchozího odstavce, stihli dorazit až k oné legendární zastávce na Měříně, kde už se na nás jistě všichni těší :-)

A taky ano. Sotva vklouzneme do odbočovacího pruhu, vítá nás slavobrána, květiny, girlandy a pravý rudý koberec na vozovce, všude blikají neóny a světla... a ještě tam na poslední chvíli zoufale odtahují z cesty nehybný turecký kamión, jehož nadržený řidič si vyzdobený mekáč spletl s Růžovou vilou. Pánové v livrejích nás uctivě navádějí na rezervované místo na parkovišti a pokorně se uklánějí, když naše sebranka vystoupí z autobusu a pyšně kráčí směrem k mekovi. Hosté vstávají od svých stolů a vítají nás cedulemi ZDRAVÍME ŽLUTOMODRÉ POUTNÍKY, AŤ ŽIJÍ NAŠI PŘÁTELÉ Z VÝCHODU a CIZINEC JE NAŠINEC.

Rozdáváme úsměvy, vladařská gesta i autogramy a jdeme se posilnit. Poté se několikrát srotíme na parkovišti, aby si mohla média pořídit fotografie a nakonec vytahujeme levou sektorovku, s níž uspořádáme docela pěkné choreo přímo pod skalou. Zájemci o videozáznam mohou kliknout
zde.

Balíme sektorovku, dozpěvujeme Naše Ševce od Dřevnice, prohlašujeme, že my tu ale vůbec


NÉÉÉŘVEME!!!


a chystáme se k odchodu, přičemž neopomeneme popsat zaprášené zadní sklo Radečkova vozu. Pavučinky, smajlíci, kytičky, sluníčko...


... a ŠEVCI, PIČÓÓÓ!


Přitočí se More a na střechu zmiňované Oktávky si odloží svého plechového Kozla. Radeček se však v příštím okamžiku rozjíždí a lahodný mok se nebohému zkoprnělému Moremu pozvolna ztrácí v nedostižné dálavě... Radeček si naštěstí povšimne zoufalých gest, zastaví a po seznámení se s nastalou situací se škodolibě rozřehtá.

Loučíme se s pohostinným krajem, leckteří pamětníci zamáčknou slzu a dítka mají zážitek na celý život, o němž budou vyprávět svým vnoučatům stylem: jó, to bylo tenkrát, když k nám na odpočívadlo přijela ta delegace zlínských fanklubáků! Jako správné mediální hvězdy opět všem divákům blahosklonně pokyneme a nastupujeme. Při následném návratu do busu nám pan Mikeska pustí do éteru nějakou dechovku, což Timur komentuje slovy:

"Mistříňanka revival!"

A pokračujeme dál...

Všichni jsou zdechlí opsat si nový chorál, tak musí Dáán chtě nechtě dělat kopírku, tedy opisuje ručně. A to se ještě ozývají provokativní naléhavé dotazy typu:

"Kopírka, jak jsme na tom?!"

Když už máme všechno hotovo, rozdáváme papírky s narychlo naškrábaným textem chorálu a je naprosto nabíledni, že nám to posměváčci dávají pěkně sežrat:

"Héj, co je to za drápanicu, to sa nedá číst!"

Klasika. Každý dobrý skutek musí být opravdu po zásluze potrestán.

Ti z nás, kteří nevyužili předchozí zastávky k doplnění zásob, anžto mají dostatečné zásoby z domova, nyní vytahují bandasky, ešusy a jiné nádoby, zbavují pochutiny alobalu a bužírují. Lečigou chvíli zápolí se svou výbavou, nakonec však vzdorující dekl přece jen otevře a překvapeně pronese:

"Premiéra, mám grilované kuře!"

načež nám všem ukazuje misku s kousky masa.

Ach, ty labužníku! Se mně zdá, že ti pořídíme originální vietnamské hůlky, ať to máš stylové. K tomu ještě spařená rýže, sója s houbama, Bóbika v porcelánové míse a iluze čínského restaurantu je téměř dokonalá...

Vzadu koluje čistý metylalkohol ředěný ovocnou příchutí a jeho degustátoři se dávají do zpěvu. Wamp s Alienem jsou mezitím vykoceni ve svých sedadlech s očima zavřenýma a ústy výmluvně pootevřenými. Zpěv ten probere Wampa který se ihned naladí do sboru. Aliena ovšem zdá se neprobudí ani výstřel z kanónu.

A máme tu další zastávku. Tou se již tradičně na našich toulkách po kraji západní morálky stává motorest u Rybiček, ona dálniční Rybena pro labužníky. Zde si natankujeme v podstatě již poslední zásoby - jelikož před námi je jen Praha a Kladno a tedy už zastavovat nikde nebudeme - a já si před povinnou konzumací Marlenky vyfotím jedno z četných akvárií i s jeho obyvateli z čeledi kruhoústých a lalůčkožábrých. Jeden z nich tam svými kruhoústy usilovně dezinfikuje skleněnou stěnu akvárka a to opravdu stojí za záznam.

Hádejte, co přijde dál?

No ovšem, poslední kilometry dálnice Dement-1 před matičkou Prahou a tudíž pozdravné volání na adresu výstavní haciendy Mexicany napravo, jejímž majitelem není nikdo jiný než nám známý a tolik opěvovaný seňor Dominio Alberto Rosita...

Ani před odbočkou na Spořilov, ani na Jižní spojce, ani nikde jinde v Praze se naštěstí žádné kolony nekonají, takže plynule projíždíme městem velikým, jehož sláva hvězd se dotýká, míjíme Starápromiň hospůdku U LEGENDY (jejíž název mne tak trochu hřeje u srdce, ani nevím proč :-) a po chvíli strategického odbočování - a po další sérii pozdravů adresovaných námi neméně oblíbenému proletářskému fotbalovému klubu - projíždíme letenským tunelem a pak již jen dále, jen dále, nechť z té Prahy se vymotáme a k cíli svému dospějeme.

K čemuž došlo o několik desítek minut později a na obzoru objevily se obrysy korodujících věží Poldovky dona Stehlíka, Kladno je tedy již velmi blízko.

Za několik okamžiků již vjíždíme do prostor Jágr Arény, situované - jak již jistě víte - na samotě u lesa a místní ochranka se sbíhá k našemu bafajícímu autobusu před branou areálu. Navigují nás na správné místo, kde zaparkujeme a dáme si rozchod. Do začátku zápasu je tradičně velmi dlouho, takže máme v podstatě osobní volno.

Stavíme přímo na parkovišti za zimním stadiónem, hned vedle stadiónu fotbalového. K našemu překvapení shledáváme, že se zde vine poměrně dlouhá fronta u pokladen. To proto, poněvadž dnes domácí FC Kladno hraje mistrovský zápas s celkem Českých Budějovic. Tak se přibližně půltucet odvážlivců rozhodne shlédnout toto utkání, načež si jdou stoupnout do zmiňované fronty, sledováni pobavenými zraky místních fanoušků.

Mně se tedy na fotbal moc nechce a hodlám si zajít pro věci do autobusu, když se stanu svědkem zvláštní události. Ten týpek, co s námi nastupoval dodatečně kousek od Brna, se nyní potácí - zjevně pod vlivem - po pěšině ve směru do lesíka. Na tom by nebylo nic divného, kdyby ovšem nebyl býval přitom ověšen přibližně čtyřmi batohy, mezi nimiž poznávám Wampův nezaměnitelný vak opatřený maskáčovou texturou. Okolnosti tedy krajně podezřelé, a že se týpek potácí stále dál a nezastavuje, tak si dodám odvahy a zařvu na něj:

"Héj! Kam s tím jdeš?!"

Týpek se otočí, zarazí se a přemýšlí.

"Kurva, pocem s tím!" opakuji svoji výzvu.

Týpek udělá krok, jako kdyby se chtěl na mne rozběhnout, ale pak si to rozmyslí, otočí se nazpět a pokračuje dál. Okamžitě dělám alarm, snažím se upozornit jednak naše lidi stojící ve frontě, nebo prostě kohokoliv, kdo je zrovna kolem. Týpka jsem totiž nepoznal a domníval jsem se, že si tam nějaký přiožralý Kladeňák přišel k nám do busu pro výplatu ze zastavárny. To už ale parta našich zvědů vyběhla a jala se jej pronásledovat po blízkém lesíku. Nuže, po stopách sněžného muže!

Za několik minut se zvědové vrátili bez úspěchu a teď se teprve dovídám, co se stalo. On totiž ten týpek v buse poněkud přebral, celou cestu rýpal a měl nemístné poznámky tím víc, čím více byl nalitý a nakonec to skončilo tak, že se nám ještě do autobusu vyblil a pak si demonstrativně roztrhl zlínský dres, když byl za předchozí nechutnost hnán k zodpovědnosti. Zdá se tedy, že ony batohy pobral z pomsty, kterýžto čin plně odpovídal jeho stavu opilosti.

Druhá vlna pátrání setkala se již s úspěchem, to když se naši zvědové vrátili s odcizenými bágly a s prohlášením, že sice týpek kladl zuřivý odpor, ale že byl zpacifackován a předán do rukou orgánů činných v trestném řízení, kteří se dostavili ve svém policejním voze jako na zavolanou. S ohledem na to, abychom všichni stihli zápas a nemuseli vypovídat na služebně, jsme se se strážci zákona dohodli na zkráceném řízení, tedy že se nic hlásit nebude, a s týpkem bude učiněn krátký proces: zavřen na záchytku na vlastní náklady a ponechán Kladnu napospas bez nároku na zpáteční cestu v našem autobusu.

Nyní se ještě vrací ti hrdinové, kteří týpka v lesíku dostihli a postarali se o návrat naší batožiny. Zejména Hago, který krvácí z nosu, jelikož týpek byl přes přemíru alkoholu nečekaně mrštný a při výměně názorů udeřil jako první. Hago si zajde na ošetřovnu, dá si čouda, vysvětluje, jak se vše semlelo, ale je v pohodě, řka, že si teď zajde do hospody.

Následujeme jeho příkladu, srotíme se opět u busu a přemítáme, kam zapadnout. Právě nám přijíždí rodinka Ondruchovic, s nimiž se o předchozí epizodu podělujeme a tito nám posléze navrhnou, že bychom si všichni mohli zalézt do místního hokejového baru hned u zimního stadiónu. Takže to nakonec všechno relativně šťastně dopadlo a plyne z toho zásadní poučení: dobře si pohlídat, jaká individua bereme s sebou na výjezdy.

Nyní přepojujeme na Dáána, který byl spolu s pěticí žlutomodrých spolubojovníků navštívit fotbalový zápas.

JAK TO VIDĚL DÁÁN?

Jelikož jsme měli ještě dostatek času před hokejovým zápasem, tak byly dvě možnosti, jak ho zabít, tedy využít. Buď jsme mohli jít s ostatními chlastat a žrát do nedaleké hospody (kam mnohdy zavítají na jedno i veřejní činitelé, kteří by se měli v danou dobu pohybovat na úplně jiném místě), nebo se jako správní fanoušci jít pokochat vrcholovým prvoligovým fotbalem na zeleném pažitu.

Zrovna i počasí vyšlo, takže nás šest se šlo podívat, jak Franz Straka probudil své tápající hráče svými jedinečnými praktikami, jako je třeba tatarák. Vystáli jsme frontu na lístky. V té době už běžela asi 25 minuta a domácí celek Kladna vedl 1:0.

Stadion byl velice slušně zaplněn. Šli jsme tady hledat volné místo. To se vyskytlo poblíž sektoru hostů, kde v kleci pobývalo několik individualit, na které se nedá použít slovo fanoušek. Přesto všechno jsme viděli krásný fotbal, hezké akce, parádní góly, skvělé brankářské zákroky a ochutnali jsme i místní pivo. Zápas měl vše, co si fanoušek žádá. Skóre narůstalo a budějovičtí přestali stíhat.

I šel jsem si zakoupit klobásu a vedle přes plot se rozcvičovala skupinka hráčů. Pozorný zlínský fanoušek zjistil, že to byli hráči Zlína. Jmenovitě Luboš Vosátko, Martin Čech, Jura Piluša, Pavel Kubiš, Ivan Rachůnek, Miro Ďurák a Roman Pšurný. Zrovna Luboš Vosátko si ve chvíli, když jsem odcházel od bufetu, hověl vyšplhán na malém srázu, přidržoval se za plot a pozorně sledoval fotbalový zápas. Nutno podotknout, neměl moc dobrý výhled. Pozdravili jsme se a ptal se mě, kolik je výsledek. Když jsem mu odpověděl, že Kladno vede jednoznačně 3:0, dost se divil.

Druhou půlku zápasu jsme pak sledovali, jak se naši Ševci připravují na suchu na zápas. Jak jinak, bagem a fotbálkem. Budějovické hooligans zjevně přestal zápas bavit, tak se na protest vydali k domovům. Bohužel procházeli právě kolem našich v poklidu rozcvičujících se hráčů a vhodili na zem dýmovnici, takže okolí zasáhl hustý fialový dým a nepříjemný zápach. To, že je ještě podle slov hráčů vyzvali na bitku, je o to více zarážející a smutné.

Pan Šolc mi daroval zbylých šest volných vstupenek, které jsme nakonec prodali domácím za sníženou cenu 50 Kč. Co s nimi, že? Rýpalům mnoucím si ruce, jak nás nazvou překupníky, bych vzkázal, že kdybychom jimi byli, tak bychom je prodávali za dvakrát, třikrát i desetkrát vyšší cenu (ty vstupenky, ne rýpaly). To jsme nedělali, ani bychom si to nedovolili.

(Jak to? Dyť ste dostali lupeny zadáčo a prodávali ste je za padesát! Takže ne desetkrát, ale rovnou padesátkrát, vy hovada!)

(Jistě, máte pravdu. Ovšem pouze tehdy, pokud bychom vstupenky získali za cenu jedné koruny české. I dle vašich vlastních slov jsme je však získali zadáčo, tedy za cenu 0,- Kč. A pokud vím, 0 x 50 je zase jenom nula, takže jsme se vlastně vůbec neobohatili... :-)

No, to nechme filozofům a matematikům.

Odešli jsme ještě před koncem zápasu a za pochodu jsme si vyslechli výsměšky od postávajícího všudypřítomného tamního lidu, a tyto výsměšky jsme jako bumerang vraceli svými hláškami nazpět. Podotýkám, nikdo si nás nedovolil napadnout. Prostě: není Okno, jako okno.

A jestli jste Wokna, tak my jsme Linux...


NYNÍ PŘEDÁVÁME
ŠTAFETOVÝ KOLÍK REPORTÁŽE
OPĚT LEGENDÁRNÍMU...


Zatímco hlouček našich odvážlivců strávil chvíle osobního volna před hokejem na fotbalovém zápase, valná většina fanklubáků zapadla na posilněnou do kmenové kladenské hospody v areálu zimního stadionu.

Kladno. To je to město. Nad donem Stehlíkem se zavřela voda a málokdo si už pamatuje, co vlastně provedl. I to však stačilo, aby Kladno získalo ve veřejném mínění docela slušnou mínusku. Ovšem díky jednomu talentovanému klukovi z Hnidous zazářila nad Kladnem nikoliv rudá záře, nýbrž jedno velké zlaté plus. A je to věru znát. Jarda Jágr za sebou nechal i takové legendy, jakými jsou Milan Nový nebo Franta Pospíšil. Pouze na paty mu šlape nerozlučná blue-line Patera-Procházka.

Kmenová hospoda na Kladně tedy vypadá podle toho. Na stropě je vymalováno zmenšené hokejové hřiště, jedna strana je věnována několika kladenským legendám a strana protilehlá... to je prostě Mario Junior se vším všudy. Skleněná replika Stanley Cupu uzavřená v ochranném skleněném rámu a umístěná v opravdové hokejové brance. Karikatura Jardy Jágra v dresu Washington Capitals. Plakát v životní velikosti i s podpisem. Zarámované dresy Pens, Rangers i Capitals s výmluvnou šedesát osmičkou ve skle. Dokonce originální dres ruské Superligy s výmluvným JAGR na zádech. Vidět to napsané azbukou je docela sranda.

Ovšem nejlepší hláška je k vidění na originálním reklamním plakátu oficiálního retailera Pittsburgh Penguins, zobrazujícího Jardu Jágra - tehdy nositele Art Ross Trophy za rok 1995 - kterak střílí nekompromisní bombu pod víko, za pukem nádherná čára čmoudu a k tomu komentář Mikea Langeho:

TEN HO VYKOURIL JAKO CIGARETU!

Mike Lange je prosím pěkně komentátor zápasů Pittsburgh Penguins, jinak známý jako The Voice of the Penguins, který se proslavil svými nezapomenutelnými a vtipnými hláškami, tedy něco jako náš Míra Bosák. Onu hlášku se naučil česky (!) a - jak jinak - používal ji tehdy, dal-li gól právě Mario Junior, tedy Jarda Jágr, v narážce na jeho letitého spoluhráče Mario Lemieuxe, hrajícího velmi podobný styl hokeje. Namátkou další hlášky:


Neví, jestli má brečet nebo si natáhnout hodinky.

A směje se jak řeznický pes.

Honem do rychlého pruhu babi, bingo začíná.

Aby mě kráva kopla, to byl gól!

Dámy a pánové, Elvis právě opustil budovu.

Vytáhněte toho psa zpod mý sekačky.

A ještě se přitom stihl naobědvat a navečeřet.

No to mě podrbejte motorovou pilou!

Ten snad neskóroval od rozlučáku v deváté třídě.

Ten se rozjel jak buldozer na staveništi.

Dostal takovou ránu, že se jeho děti určitě narodí s otřesem mozku.

Naleštěte si škrpály, Pens si půjdou zatancovat s Lordem Stanleyem.


Pro zájemce a anglofily:

http://uk.youtube.com/watch?v=SIHPd3vERUw

Případně:

http://uk.youtube.com/watch?v=pLBBOZDruPc

kde zjistíte, že JJ je v desítce nejlepších hráčů Pens všech dob na druhém místě hned za Super Mariem 66.

Ale už dost o NHL a Penguins, vraťme se do hospody na Kladně...

Tady si všechno fotíme a dokumentujeme, popíjíme a kecáme. Je nás tu docela hodně, jelikož kromě hlavního voje z autobusu přijelo také několik aut. Setrváme v kmenové hospodě až do odchodu, načež se sebereme a jdeme na hokej.

Tady si páni bubeníci montují svá nádobíčka na zábradlí. Kladno má jedny z nejpohodlnějších zábradlí v extralize, nízká s širokými přístupovými schody, takže se tu pěkně bubnuje i s neposedným virblem. Již tradičně si dávám rozcvičku, protože kladenská akustika je ohlušující a krásně se to poslouchá :-) Následně odložím svůj malý křapák a frajersky si k sobě přitáhnu oba velké bílé bubny, že bych si jen tak cvičně zamachroval.

Stávám se tak terčem (zraků a možná i kelímků) několika přítomných. Dva z nich dokonce nelení postavit se přímo pod náš kotel a výmluvnými posunky mne pobízejí k většímu výkonu. Toto duo kladenských diváků pod naším kotlem mě natolik vyhecuje, že se odvážu a tak zatímco mi Arny přidržuje velký kopák (a statečně ucukává před paličkami nebezpečně mu kmitajícími před obličejem), machruju si tam na dva bubny tak dlouho, až se mi v nejlepším zasekne palička o upínák a letí malebným obloukem po schodech... rytmická machrovinka utne v půlce taktu, nafouknutá bublina splaskne a HFC nadšeně reaguje:

"ÁÁÁÁÁJÉÉÉÉÉ! ÁÁÁÁÁJÉÉÉÉÉ!"

a:

"Řez-ní-če-ek, Řez-ní-če-ek!"

Jděte do háje! To je přece tak typicky české, když se člověk směje cizímu neštěstí, potažmo pádu z výšin na hubu!

Kdo tedy dnes třískal do bubnů za Zlín? K zábradlí se kromě tradiční dvojky Jarda-Legenda postaví jednak Arny (jenž kromě toho, že buben přidržuje, si do něj i bouchne) a také Lečigou, který se rozpomene na své skromné bubenické začátky. Radeček je z technických důvodů out, ty jeho mega-paličky zvící noh od stolu jsou prostě nenahraditelné, a jelikož opět zlomil obě dvě a nové jsou v nedohlednu, musí se naše Bostonská mlátička spokojit s ústním povzbuzováním. Pepíno má florbalový zápas, z něhož se dostane ven pouze v sanitce a mladí nemohou z rodinných důvodů: Turiska samotného nepustí a Pinky s Hanzim mají zaracha, což je naprosto kouzelné...

"Hele, kde máte ty vaše bubeníky?"

"Doma, mají zaracha..."


Takže zástupcem našich HFC Junior Drummers je pouze Davedax, máme tedy pět bubnů, což je na kladenskou akustiku snad až příliš.

Kladenský kotel je krásně modrobílý, zazoomuji na bubny, mají tři, černé (nebo modré?) barvy a přijdou mi lesklejší a novější než ty naše socky. Radostným pískotem uvítáme dnešní rozhodčí a zápas může začít.

A Kladýnko se do nás obulo, hned v úvodních minutách musel Ičo zasahovat a to několikrát. Pak jsme ovšem převzali otěže my a to na dost dlouho. Moky, Baláž ani Rachna se ovšem netrefili. A že jsme byli snad až příliš iniciativní, jdeme pro jistotu za katr. Miro Ďurák je chlap jak hora a když se mu pod nohy připlete nějaký kladenský stehlík... totiž pardon, střízlík (to je jedno, pták jako pták), není divu, že se tento v příští chvíli válí po ledě, zatímco Mira hledí jak chleba z tašky, čeho že se to vůbec dopustil. Oslabení je ovšem pohodové, je to takové to z těch našich lepších, jak se soupeř ani nestihne usadit v naší obraně. Jedna střela za celé dvě minuty, jinak nic.

Ovšem teď pozor, nečekaně z rohu na centra... a Ičo chytá! Eště že tak! Obě mužstva zařadila trojku. Rány za ranou na obou stranách, drtivé zákroky obránců. Pěkně chlapi, pěkně! A v půlce třetiny, yes! Máme přesilovku, za katr jde nám známý bývalý sparťanský skin Schnábel. Jenomže místo gólu v kladenské kase nám sebrala puk blue-line a Prochy málem skóroval jak ve Vídni. Bacha, chlapi! Stejná přesilovka z naší strany jak ta kladenská.

Pak zase jedna nebezpečná akce blue-line, jinak klid. Hra má sice tempo, ale oba soupeři se navzájem urputně hlídají. Dvě minuty před koncem třetiny kde nic tu nic a najednou Ježek před Orctem! Nedal! Bože, kdy už dáme někomu góla do šatny!

Bušíme tedy v závěru třetiny v radostném očekávání věcí příštích. O pauze odložíme nástroje, někteří si zajdou na zásoby, Řepa si čte kladenského Buldoka, chystáme i levou sektorovku, že bychom ji na zápase roztáhli.

Náhle však dostáváme oficiální návštěvu nějakých fanoušků. Přijdou za námi do kotle a ptají se po našich fans. Návštěvníci nejsou oděni v hokejových dresech, mají pouze mikiny s logem Kladno Football Hooligans a zajímají se o některé naše týpky, co si prý domluvili nějakou bitku ještě před zápasem, alespoň tak jsem z toho vyrozuměl. Zeptám se tedy, zda byli tito v našich HFC dresech, neboť je vyloučeno, že by si něco takového domlouval kterýkoliv ze členů HFC a to ani ve stavu naprosté opilosti. Prý ano. No to se mi teda nezdá. Odvětím, že z nás to teda určitě nebyl nikdo a v hlavě mi hlodá červíček pochyb. Že by někdo z našich dodatečných zájezdníků? Ale kdo? Nic, no, chlapi poděkovali za info a chystali se odejít s nepořízenou.

Tu se objeví Štefi, chtěje se pochlubit zbrusu novou dosud v igelitu zabalenou kladenskou šálou, kterou si před chvílí zakoupil jako památku na návštěvu dalšího jím navštíveného extraligového stadiónu. Rysy návštěvníků nečekaně ztvrdnou, jejich obličeje dostanou kamenný až nepříčetný výraz, jeden z Kladeňáků přiskočí až ke Štefimu a nenávistně zařve:

"Kurva, tohle tu nosit nebudeš!"

Vrhne se po něm, pak druhý a třetí... a v příštím okamžiku leží Štefi bezmocně na schodech, kolem něho čtyři fotbaloví chuligáni z Kladna a kopou do něj, přičemž se mu jeden snaží vyrvat zakoupenou šálu z pevně sevřených rukou. Štefi však odolává a tak se do našeho zkoprnělého sektoru (který nemáme) vřítí dobrá desítka dalších fotbalových.

Nejsou to sice žádní bůčkové, ale elánu na rozdávání dobře mířených ran mají dost. Stojím o jeden schod pod Alienem, proti nám se zvedne kladenská mlátička, má to stejně daleko ke mně jako k němu, sázku 50 na 50 vyhrávám a týpek se ožene po Alienovi. Ten to schytá do obličeje a padá. Podle jeho vlastních slov však stačil ucuknout a letící pěst se mu prý jen otřela o bradu. Jarda dostane ukázkové čelíčko od týpka o polovinu lehčího a menšího a otřesen se zapotácí.

I Timur schytá jedno čelo, to však vrátí s takovou razancí, že se jeho protivník válí pod zábradlím a je ze hry venku. Jeden nezletilý hrdina si vyšlápne na Davedaxe, ovšem v mžiku je tu Deffy a tomu se stačí na něj sotva zle podívat a kinderskin už maže do úkrytu za své svalnatější soukmenovce.

Dva další se odvážně obořili na Wampa, ale to se se zlou potázali. Wamp není žádné tintítko a zamával s nimi jako s kusem hadru. Pak už přestávám stíhat jednotlivé bitky, je to prostě zmatená vřava plná chlapského řevu a dívčího jekotu... a též pobavených zraků sekuriťáků, kteří údajně odbývají naše otřesené dívky slovy: "Vypadněte vodsaď, nebo taky ňákou schytáte!"

Ani u policie hlídkující tradičně za bukem nepochodíme, napřed musí schytat do zubů jeden sekuriťák, aby se policie začala něčím zabývat. Mezitím začala druhá třetina, hráči nastupují na led, ale v našem kotli je stále mela, ani domácí diváci nesledují zápas a radostně tleskají bitce v hledišti. Tím spíše, že domácí mají zjevně navrch a je úplně jasný, že si začli Paštikáři a je jen dobře, když jim tam někdo přišel vyprášit kožich. Jen houšť, bijte je, ať dostanou, vod našich, vod vochranky i vod švestek!.

Co na tom, že máme v sektoru i rodiny s malými dětmi, takoví přece na hokeji nemají co dělat! Policie však přece zaúřadovala a jala se zuřící chuligány vytěsňovat z našeho kotle pryč. Že však nebylo zprvu jasné, zda půjde po nich nebo po nás, ozývá se z našeho sektoru prosebně sarkastické:

"PRO-SÍME VÁ-ÁS, NE-BIJTE NÁ-ÁS!"

Až nakonec i poslední chuligán opustil náš sektor a kohorta lehkooděnců a sekuriťáků se strategicky rozmístila kolem našeho kotle. Ani to však neodradilo některé z pochybných individuí, aby zcela viditelně nečekali za sloupy na případnou zbloudilou ovečku z našich řad. Což ovšem nijak nehnulo brvou žádného ze strážců zákona.

"Hele, buďte rádi že tu vůbec jsme!" zní neuvěřitelná odpověď.

Číslo jmenovaného však nemám, takže jako bych kecal.

Náš kotel je v šoku. Tvrdší nátury si lízají rány, jiní se léčí alkoholem, některé ze zmiňovaných dětí brečí, Kikinka i Davedax nejspíš nějakou schytali. Jarda ukazuje na čele bouli jako holubí vejce, vztekle sundává dres a jde si to i s celou rodinou vyřídit s místními bafuňáři.

A jako smutná třešnička na dortu teď působí gól, který nám dal náš bývalý legionář Radek Gardoň právě ve chvíli, kdy zformujeme naše řady a začínáme se opět věnovat zápasu.

Neskutečná zhovadilost notorických bitkařů, kteří s hokejovým Kladnem ani s jeho fanoušky vůbec nemají co do činění, nás o to více semkne a nakopne, takže naše fandění stále více nabývá na intenzitě. Máme přesilovku, voláme tedy po satisfakci a tou by mohl být gól. Jenže Kladno se ubrání a opět vyráží do útoku.

Ovšem v příští minutě to přijde. Závar před Orctovou kasou, nečekaná rána odnikud, a...


GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!


Podle kostky to byl Michal Pšurný, tak jej ihned vyvoláváme. A jak jsme v ráži, hned přidáme náznak chorea. Naši vyvolávači zařvou známé:

"Všichni ruce nahoru!"

A rozjedeme tradiční vytleskávanou bez bubnů. K naší radosti budeme hrát ještě přesilovku a to hned dvojnásobnou: Kladno schytalo během krátké doby dva tresty za sebou, navíc druhý zbytečně za zdržování. Máme jasno. Mladý Otík junior asi nemá čas zasahovat do průběhu zápasu a nemůže dirigovat arbitry vysílačkou, jelikož je v tuto chvíli nejspíše formován Jardovou botou do podoby malebné krychličky... Tak asi ne, po chvíli totiž následuje kompenzační vyloučení Kesona.

Ani v přesilovce 4 na 3 se nám však nedaří, v závěru zápasu ještě ujel Tenkrát (ne ten Roman Tenkrát s rolbou, ten přece šaloval v Edenu!), ale Ičo ho vychytá. A za nerozhodného stavu jdeme do pauzy po 2 třetině.

Mám mírné obavy, že si teď dá gruppa agressiva repete, zvlášť když ostražitost strážců veřejného pořádku poněkud ochabuje, nic se však neděje. Pouze se vrací Jarda a nakvašeně si obléká dres. Nepochodil a málem by ho tam ještě byli zastřelili. Nevzdává se však a říká, že si to s nimi ještě vyřídí. No doufám, že velký Ota Blekota nechá mladého v tom průseru pěkně zkoupat, ale nejspíš ne.

A máme tu třetí třetinu. Začíná nádherně, domácí miláček Pavel Patera jde na trestnou. Jsme sice neustále v útočném pásmu, střílíme po Zdeňovi Orctovém jak po lasičce v kurníku, ale ne a ne ho překonat. Až se do toho obuje Mira Okál a zpoza kasy krásně najde úplně volného Rachnu.


GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!


No mazec, vedeme na Kladně! Spouštíme hotový tartas a uši nám z té ozvěny úplně zaléhají. Já se krotím, protože si moc dobře vzpomínám na ten loňský zápas, kdy jsme sice na Kladně také otočili na 2:1, ale nakonec jsme odjeli s divokým výsledkem 3:8.

Ohlášeno 3500 diváků, ale řekl bych, že je tu narván tak dvojnásobek. I loni se mi tady těch lidí zdálo mnohem více. Co se mi ale nezdá, je naše další přesilovka. Pro změnu druhá polovina blue-line, Martin Procházka a jde na trestnou.

A přesilovka je to parádní. Pár přihrávek mezi našimi beky, jedna k mantinelu, odtud ihned zpět na modrou a tam je Zub.


GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!


Ty krávo, 3:1! To je masakr! Zapomínáme na veškerá příkoří a bolístky. To je nádhera, že bychom snad dneska z Kladna odjeli se všemi body? Hm, ještě asi ne, Vosa dostává 2 minuty. Nojo, 3:1 už je asi moc. Jenže naši zamkli modrou a zahodili klíč. Kladýnko bezmocně krouží ve středním pásmu a zoufale naráží na neprostupnou zeď. Málokdy se nám něco takového podaří, tak chlapi, vydržať!

Typickej zbabělej prašivej paštikářskej zanďour, tak jak jej Ernesto praktikoval ve svých dvou nejslavnějších letech, nyní nese své ovoce. Je to natolik frustrující, že už kladenský kapitán Patera neunese své nervy na uzdě, švihne po někom z našich vysokou holí a že je tam krev, dostane automaticky dvě plus dvě. Nevěřícně si vyslechne verdikt a vztekle praští hokejkou, takže schytá ještě desítku za nesportovní chování. A protože už je jenom 7 minut do konce, zamíří automaticky do šatny jako při DKU.

A to neměl dělat.


GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!


4:1!

A hádejte kdo? Dva nejnenáviděnější zlínští hráči ze všech. Mozek Leška a Automatic Balaštík. To je radosti v našem kotli! Spouštíme jeden oslavný chorál za druhým, protože takový výprask venku jsme si dosud nevychutnali. Možná je to kompenzace za ten výprask, co jsme utržili v hledišti. Ale i tak. Pět minut před koncem jde ještě Jarda Balaštík na trestnou, ale to by museli mít domácí na ledě aspoň Džegra s Mariem, aby stihli dát čtyři góly za pět minut. I když, třeba by se i tak Ičo hecnul a oba je vychytal...

Plácám :-)

Za pět minut je vymalováno a náš kotel jásá. Je to tam! Urvali jsme na Kladně tři body, jsou to tedy body velmi vzácné a s ohledem na dnešní události velmi vítané.

Po nezbytné bezpečnostní pauze uklízíme a chystáme se k odchodu. Venku se navzdory očekávání nedějí žádné výtržnosti, náš žlutomodrý hlouček bezpečně dorazí k nedotčenému autobusu, oddělí se z něj několik houfů, které nasednou do svých povozů a v naprostém klidu odjedou. Ještě si vychutnáme úsměvný pohled na dlouhou řadu fanklubáků, kterak svorně a vesele močí krasopisnými oblouky na travnatý svah hned vedle našeho letadla a pak již jen nastupujeme, startujeme a odjíždíme.

Vyprovázíme Kladno hlasitým nadšeným řevem, chlapi nám dneska udělali ohromnou radost. Míříme ku Praze a spouštíme jeden chorál za druhým. Takhle by měl vypadat závěr každého výjezdu: radost z vítězství a oslavy v mírném opojení, nikoliv totálně našrot, aby z nich taky někdo aspoň něco měl, že.

Průjezd matičkou Prahou odehrává se ve stejném duchu jako dnes odpoledne. Vlastně pardon, s jedinou výjimkou. A tou byla takzvaně rychlochcací zastávka na čerpací stanici Esso ještě v rámci Velké Prahy. Pan Mikeska má dobrou náladu, tak nás nechá i nakupovat, za což jsme vděčni a díky tomu také stihneme zaznamenat jednak krásného černého psíka pouliční směsi, kterak si hoví s vyplazeným jazykem u venkovní police s nádržkami kapaliny do ostřikovačů, a též nádherný plakát s výmluvným nápisem:

NĚCO MÁLO JSME NAKOUPILI CESTOU

Není snad výstižnějšího hesla pro události dnešního dne...

Krátce po opuštění pohostinné čerpací stanice jsme za okny autobusu dělali různé rozverné obličeje na vůz nějaké ochranky, která se na nás přilepila ještě před Nuselákem, nenápadně stavěla na Essu a dlouho se držela na dálnici vedle nás.

Že se plánuje již pouze jedna delší zastávka a to znovu na našem milovaném Měříně, opět se vytahují zásoby z domova a co není dojezeno a dopito (dopito s malým "d", nechte si to! :-), nyní se konzumuje. Lečík má tak brutálně napakováno, že nabízí nektarinky, hrozny, Disko co nikdy nejíš sám a pak ještě koláč s kousky broskví! HFC bus se v mžiku promění na lahůdkářský krám.

A to nás ještě čeká Tak trochu jiná restaurace!

Tam jsme dojeli za nějakou tu hodinku dvě a vyděsili znuděnou obsluhu svým bujarým hulákáním. Ti více rozjařenější z nás se ještě vydovádějí na dětské klouzačce opodál, ti méně rozjařenější si v klidu nakupují. Z produktů nabízených zdarma jednoznačně vedou žluté a modré balónky. Máme dost času se v klidu nadlábnout, tedy tak činíme a posléze si dáme odchod do busu.

Po několika dalších hodinách jsme konečně doma, ale to, že se přijelo na zimák kolem jedné v noci a bubny se prokazatelně odložily do kumbálu v 01:15, to už se já, Dán a More dozvíme pouze zprostředkovaně. Naše trojice totiž společně vystupuje již v Malenovicích, já mířím nahoru ku svému domovu, Dáán ke svému přechodnému bydlišti dole na náměstí a More jej jakožto spolunocležník pro dnešek následuje. Hodlá totiž u Dáána přespat a tato skutečnost nás vede k nejrůznějším veselým úvahám.

Ztichlou noční tmou nečekaně zahřmělo zatroubení na ucpaný heligón, načež More poznamenal:

"To jsou ty gyrosy z těch benzinek!"

A jelikož jsem se v tu chvíli nacházel bezprostředně za ním, rychle jsem přidal do kroku.

"Tak to byla poslední hláška výjezdu," poznamenal jsem.

More na to: "Ne, poslední hláška bude ráno, až vstanu a řeknu: 'Kurva, já jsem se posral!'"

Uchechtnu se a pravím: "No a potom bude mít poslední hlášku Dáán: 'To si děláš prdel!'"

A za řehotu tří hrdel se rozejdeme do svých domovů, vychutnávajíce si první vítězný výjezd letošní sezóny.




Přečteno: 6172x (naposledy 10.12.2018, 00:55) | Komentářů: 4


Komentáře k článku (4)


Štefi(28.08.2008)
pánové, tleskám super čtení a vůbec

benoit(28.08.2008)
Jako článek mega super. Ale úplně mě to zmátlo. Nejprve jsem si myslel že to je echo k výjezdu na letošk (to jsem ještě nevěděl kdy tam hrajeme), pak jsem si myslel že to je nějaká fraška když je okurková sezóna a až ve 2. odstavci jsem pochopil, že se jedná o hodně starý článek. Nešlo by ten nadpis upravit? Protože "Úvodní zájezd na Kladno" na začátku sezóny vypadá, že to je opravdu k letošku..

Dáán: Legendární Vůdce(26.08.2008)
Dík za dárek k narozkám, to už jsem ani nečekal. A teď ještě těch dalších pět, ehm.... deset rozepsaných...

Radeček(26.08.2008)
Konečně po dlouhé doby report z výjezdu. Jen tak dál Mar - ťo


Vložte váš komentář k článku

   

Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a!
 
   

Copyright ©2006 - 2018, | www.hfczlin.cz | info@hfczlin.cz
(generováno systémem Webgolem za 0.0127 vteřin)


Nepřihlášen/a

Login: Heslo:  
Do dalšího zápasu extraligy zbývá:
[ZLN-TRI, 19.12.2018, 17:30]
Nejčtenější články
Vlakový výjezd do Olomouce (162x)

Celkem článků: 673