Minulý zápasPříští zápas
Domácí
PCE
Hosté
ZLN
pátek 20.10.2017, 18:00
15. kolo
Domácí
ZLN
Hosté
LIB
neděle 22.10.2017, 15:00
16. kolo

Tabulka
V P SK B
1. PLZ 7 3 3 1 60:31 30
2. BNO 8 2 2 2 54:34 30
3. TRI 8 1 2 3 44:32 28
4. HKR 8 1 1 4 33:24 27
5. SPA 7 1 0 6 38:38 23
6. VIT 5 2 2 6 43:38 21
7. MBO 6 0 3 5 33:30 21
8. CHO 5 2 2 5 36:37 21
9. OLO 4 3 2 6 35:45 20
10. ZLN 4 3 1 6 35:38 19
11. LIB 5 0 0 8 23:41 15
12. PCE 4 1 1 8 30:49 15
13. JIH 3 1 2 7 30:39 13
14. LIT 2 2 1 9 22:40 11
Narozeniny
Happy [18. 10. - 21 let]
Kinderko [18. 10. - 28 let]
koča [18. 10. - 17 let]
krarara [18. 10. - 26 let]
Svátky
abelx [Lukáš]
adrian58 [Lukáš]
Andy-BK.cz [Lukáš]
Arecuk20 [Lukáš ]
bago2 [Lukáš]
Batistuta [Lukáš]
Bedna [Lukáš]
beňa [Lukáš]
Blizňa [Lukáš]
bodler [Lukáš]
Buga [Lukáš ]
Bure [Lukáš]
Chary [Lukáš]
chezak1991 [Lukáš]
Constantine [Lukáš]
derma [Lukáš]
Čája16 [Lukáš]
Fidor [Lukáš]
Fiftyn 15 [Lukáš]
folta [Lukaš]
Gary [Lukáš]
Hippoe [Lukáš]
holas [Lukáš]
Hovorka [Lukáš]
Kalimero. [Lukáš]
kamael [Lukáš]
Kcero [Lukáš]
Kinoš [Lukáš ]
kissi [Lukáš]
kokin [Lukáš]
kopejda [lukáš]
Kuča22 [Lukáš ]
Kukis [Lukáš]
lensfli [Lukáš]
Lokša [Lukáš]
Lost [Lukáš]
Lucky Luke [Lukáš]
Lucommander [Lukáš]
lufaja [Lukáš]
lukas [Lukáš]
lukas26 [Lukáš]
Lukas82 [Lukáš]
lukaskuty [Lukáš]
Lukaso16 [Lukáš]
LukasZLN [Lukáš]
Lukáš K. [Lukáš]
luke [lukáš]
Lukedindy [Lukáš ]
Lukes133 [Lukáš]
lukesek [Lukáš]
Luke_29 [Lukáš]
lukin [lukáš]
lukin.zak [Lukáš]
lukin11 [Lukáš]
lukin145 [Lukáš]
Lukin96 [Lukáš]
Lukkyyno [Lukáš]
Luks [Lukáš]
Luky18 [Lukáš]
luky1991 [Lukáš]
lukyno [lukáš]
Lukša [Lukáš]
Luque [Lukáš]
Madarek [Lukáš]
mailo [lukáš]
Marty2117 [Lukáš]
mazu [lukáš]
Měchy [Lukáš]
More [Lukáš]
mr.bean [Lukáš ]
Mrazík [Lukáš]
mukl99 [lukáš]
murín [Lukáš]
Nesi [Lukáš ]
Nešpik [Lukáš]
Nitran [Lukáš]
Nitrancan [Lukáš]
novas25 [Lukáš]
ondrus [Lukáš]
PARDUBAAAAAK [Lukáš]
Plasky [Lukáš ]
polk [Lukáš]
PSGdvein [Lukáš]
Puke [Lukáš]
rallybor [Lukáš]
sádra [Lukáš]
Satek [Lukáš]
Schaschek [Lukáš]
seki [Lukáš]
Shaolin [Lukáš]
Shini [Lukáš]
Shinigami [Lukáš]
Sid [Lukáš]
sikin [Lukáš]
Sportski [Lukáš]
sudáá [Lukáš]
Susty1 [Lukáš]
Svoby [Lukáš]
Thoid18 [Lukáš]
Ttrnda [Lukáš]
Votys [Lukáš]
vydrysek19 [Lukáš]
zakovic [Lukáš]
Zawa [Lukáš]
šiška [Lukáš]

TOPlist
počítáno od 29.12.2006


naše ikonka
HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu
partnerské weby
Ševcovský deník - www.daan.estranky.cz
sport365.cz
Shoemakers Zlín - shoemakers.cz

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Podpořte dobrou věc

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
Dobročinný obchod



Legendární | před 9 lety | ... Výjezdy

Konečně je na světě poněkud zpožděná reportáž z výjezdu do Třince. Pro ty, kteří si nějak nemohou vybavit, je to ten, kdy jsme prohráli 0:2, měli jsme k dispozici vlastního stevarda a po álejích bylo opět nablito. A jak to bylo doopravdy, o tom si počtete zde.

ZDRAVOTNICKÝ ZÁJEZD DO TŘINCE

aneb

JÁ SU TADY STEVARD!




Krátce po úvodním výjezdu nové sezóny do Litvínova koná se opět další výjezd, tentokrát do slezské metropole Třinec. Místní Ocelaři zatím poněkud vyměkli, takže se po sérii porážek ocitají na samém dně. O to větší je pak zájem zájezdníků, poněvadž máme příležitost oslavit vítězství na třineckém ledě z pohledu oficiálního zájezdu po neuvěřitelných čtyřech letech! Někteří z nás pohříchu krotí své nadšení, vědomi si specifické vlastnosti našeho týmu: pokud se našemu soupeři velmi nedaří, jsme schopni jej poléčit a nakopnout směrem vzhůru v extraligové tabulce.

Narozdíl od prvního zájezdu nikam nespěchám, času mám dost, ale nechce se mi šlapat ten šílený kopec k Čajkárně, takže se nechám buržoazně odvézt až ke skupince překvapených zájezdníků stojících pod zahrádkou ZS baru, načež vystoupím z drožky jako lord a blahosklonně kynu svým poddaným. Tu přistupuje stevard a vítá mne na dnešním zájezdu. Stevardem tím jest Štefi, který se při té příležitosti oblékl do parádní uniformy.

Ještě chvíli si vychutnávám přezíravě usměvavou nadřazenost šlechty... načež shrbím ramena, proměním se v běžnou socku a hodlám zajít pro bubny. Jako spolunosiči jsou mi určeni Oggy a Houmr. Zatímco Oggy je ihned připraven, pro Houmra jest třeba nejprve zajít do nitra baru a dát mu vědět. Krátce nato rozrazí se dvéře a na schodiště se vypotácí Houmr v celé své kráse, bodrý a rozevlátý jak zhulený ježek. Zrádné bezbariérové schodiště náš nosič překonává zeširoka jako nějaký kovboj narozený v sedle, mocným gestem rozpřáhne ruce i s půllitrem a zahuláká:

"Jdu pro bubny!"

Ubezpečím Houmíka, že on pro bubny nemusí, jelikož s ohledem na jeho momentální indispozici mám obavy, aby se mu něco nestalo, kdyby s nimi spadl. Tedy nikoli, že by se při pádu zranil a bubny jej zavalily, nýbrž obráceně, že by on spadl na ty bubny... :-) Tak naši trojici doplní Uťa a jdeme k vrátnici. Pan vrátný nás upozorňuje, že boční vchody jsou stále otevřeny, tedy zajásám a změním směr.

Uvnitř chodby vedoucí k našemu sektoru vyjadřuji znepokojení nad Homerovo veselou náladou a navrhuji, že bychom měli někde sehnat kýbl pro případný Houmrův přetlak v zažívacím ústrojí. Na tento návrh zareaguje Oggy a pronese svou první výjezdnickou hlášku:

"On neblije. On vydrží jak cisterna."

Po návratu se Radeček nechá zvěčnit s naší stevardkou Štefinkou, vytahuje erární čtivo, které má naše stevardka k dispozici pro účastníky zájezdu a prohlašuje:

"Tady je Méďa Pusík, to je pro menší děti, Řezňu a spol., Čtyřlístek, to je pro větší děti, Bleka a spol., pak je tam Cosmopolitan, to je pro baby!"

Nečekaně přijíždí Kůža a je vřele přivítán všemi účastníky. Usmívá se a má s sebou jako již tradičně doplňkový nápoj v láhvi od kojenecké vody. Řidič si vypůjčí Zdeňovy berle a promění je v sedmimílové boty: zběsile lítá po celém prostranství kolem Čajkárny. Poté se Řidič přidá k našemu stevardovi (neustále dokola pějícímu srdceryvné Když se zamiluje kůň) a vytahuje ze Čtyřlístku vložený mini časopis Pony Klub, kde společně naleznou stírací los. Po setření propuknou v nadšený řev, jelikož objeví tři zlaté podkovy a podle pravidel na losu to znamená super překvapení. Načež přemítají, co že to může být.

"Koní bobky!" míní Štefi.

"Nebo salám," prohlašuje Řidič.

Lečo a Mamča Věrča mají s sebou skripta a hodlají se učit. Uchechtnu se, jelikož si dobře pamatuji z dřívějších výjezdů, jak se na takové akci šprtalo. Vždycky to začalo nadšením, pokračovalo zoufalstvím a skončilo to naprostou rezignací.

Radeček, Řidič a Štefi se semknou do tříhlasého sboru a krásně odzpívají legendární hitovku Johanna Strausse Na krásném modrém Dunaji. Je to geniální, kouzelné a naprosto nepopsatelné, takže k dokreslení atmosféry musíme vypomoci záznamem, který naleznete zde.


Ani poté Zpívánky nekončí. Štefi přeladí na soprán, pak na fistuli a skončí u falzeta na samé hranici destrukce. Ječák ten si nijak nezadá ani s kvikotem operní divy, takže mnohým způsobí trhlinky na brýlích a na okolních budovách řinčení vysypaných oken. Řidič kontruje nádherně imitovaným skřekem kondora, načež Radeček poznamená:

"No doufám, že hokejisti už odjeli, nebo by z toho chytli eště trauma..."

a Šefi dodá:

"...a Zdeňa bude veslovat!"

Nápad ten se okamžitě ujímá a Štefi s Řidičem se chopí Zdeňových berlí - každý jednu - a hodlají názorně předvést. Jak se Štefi následně proměnil v Martina Doktora, jak spolu s Řidičem svedl šermířský souboj a jak se dokázal sžít s postavou Jamese Bonda, to vše si můžete prohlédnout zde.


A už je to tady, přijíždí náš HFC bus a za volantem kdo jiný než náš dvorní řidič pan Mikeska. Vítáme se, Radeček vylepuje na přední dveře lejstro se zasedacím pořádkem, zatímco speciální komando uklízí bubny a ostatní propriety do dvojky. Po nezbytné kontrole se bez okolků rozjíždíme a vyrážíme na sever.

Poblíž přílucké točny vyzvedneme kompletní pošťáckou rodinku. Pan stevard Štefi rozdává nápoje, řka:

"Je libo vodečka pánové?"

Štefi je naprosto neodolatelný svým šarmem a onou nenucenou elegancí, s níž se zhostil svého zaměstnání pro dnešní den, takže přesvědčí i pana Mikesku, který si za jízdy cucne tradičního doplňkového nápoje z kojenecké láhve od Kůži. Ti, kteří to ještě neznají, vytřeští nevěřícně oči. Uklidňujeme je, že je to zcela běžná věc a že určitě nezůstane jen u jednoho loku.

Moc se neuklidnili...

Kolem druhé hodiny odpolední nabíráme v Lípě Květáka. Kůža sedí na předním sedadle hned u dveří, takže se natáhne a pohladí Květyho po plešce se slovy:

"Pěkný klouzek!"

Pan stevard je hned u něj, jakožto nově příchozího Květáka oficiálně vítá a ihned nalévá. V Zádveřicích přistupuje Kody a je podroben stejnému rituálu, přičemž se spravuje ochranná pryž na megafonu, jelikož Radeček hodlá něco ohlásit. A v čase 14:05 se Radeček skutečně chopí megafonu a oficiálně nás vítá na dnešním výjezdu, představuje nám stevardku Štefinku, seznamuje nás s dostupnými službami (pití a čtivo) a prohlašuje, že pro dnešní den je určen jakožto vedoucí zájezdu samotný pan Mikeska, čili veškeré dotazy směřovat na něj.

A pak už jen tradiční jezte, pijte, hodujte, jenom nám tu neblujte.

Poté se Radeček vnoří do útrob autobusu, aby se za deset minut vrátil zmáhán žízní, načež se obrátí na našeho oficiálního dodavatele těch nejčistších lihovin:

"Kůžo? Mám sucho v hubě!"

a Kůža:

"Počkaj, já sa rozepnu."

Radeček s díky odmítá, ale i tak je žízeň ukojena, jelikož vpředu koluje láhev vodky s jahodovou příchutí. Ani pan řidič nepohrdne a cestující novicové neznalí poměrů opět šediví.

Čas 14:18. Zastavujeme na vrcholku kopce Sirákova, rozdělující naše spřátelené okresy. Hodláme zde ulehčit našim ledvinám, i dívky a slečny tak činí a za tím účelem seběhnou hodně daleko pod kopec napravo od parkoviště, aby měly soukromí. No nevím, holky. Prý se po Sirákově potuluje nějaký šmírák Cyril, na kterého by mnohá místní kravička, ovečka či slepička mohla vytáhnout pikantní kompromitující materiály. Naštěstí pro naše slečny se asi Cyrilovi některá z jeho kropenatých přítelkyní někam zaběhla, takže Cyrilek nejspíš lítá někde po lese a na odpočívadle je klid. Vše proběhlo v pohodě, nastupujeme a vyrážíme směr valašská metropole.

Ještě před hranicemi Vesanville nám stihne vytuhnout Houmr. Tradiční holubičku ze skály však vynecháme, máme pro dnešní zájezd nachystán mnohem brutálnější budíček. Celý autobus se pošklebuje a pochechtává, jelikož se k vytuhlému Houmrovi potichu přiblíží budicí četa a přiloží mu ústí megafonu až k sladce klimbajícímu oušku. Jedno cvaknutí přepínače a na celý autobus se rozvříská šílená siréna z megafonu a vyje a vyje... Houmr nás ovšem dostal: ani se nepohnul a po druhém zavytí se jen chápavě usmál, jako že byl teda nachytán. Štefi je zklamán a oboří se na Houmra:

"A komu tím prospěješ?! Druhé straně?"

Řev sirény je natolik intenzivní, že se Řidič nadšeně rozchechtá:

"To je lepší než holubička, čoveče! Já dneska nebudu spát radši!"

V tu chvíli se rozezní druhá siréna laděná o oktávu níž jako ten ručně poháněný prototyp sovětské výroby, který používali u Vietcongu. V příštím okamžiku pochopíme: to pan Mikeska zapnul palubní vysílačku a předvedl fantastickou imitaci sirény s hlasem zkresleným přes mikrofon, načež dodal hrobovým hlasem:

"První středa v měsíci, zkoušíme sirény!"

To se ví, že takový vtípek se setká s ohromným ohlasem a aplausem. Nádhera! Vy, kteří jste přitom nebyli, můžete jen litovat.

O půl třetí konečně vjíždíme do Vsetína. Po nesmělých výkřicích od jednotlivců se nakonec všichni tak nějak semkneme a hlavní třídou Zubíkova burácí naše posměšné:

ZÁÁÁ-PÁÁÁL-TE VSE-TÍÍÍN,
ZAČNĚĚĚ-TE OD LÁÁÁ-PA-ČÉÉÉ
,

případně:

VSETÍN SPADL, VSETÍN SPADL,
KDOPAK NÁM HO POSTAVÍ?


*Ale no tak, Legendo. Do mrtvol se nekope...*

*Dyť nejsou mrtví, válí v druhé národní a ještě provokují se žlutou a modrou - pro debily dobrou a to nejen v Přerově.*


To je fakt. To od nich není moc hezké :-) Jakpak by se třeba takovým Švédům líbilo:

"Gul och blå färger - fint för arshåleter"?

Dovedu si živě představit, jak by potom parta svalnatých dřevorubců ze Södertälje ve žlutomodrých dresech s třemi korunkami na prsou zuřivě proháněla autory tohoto pokřiku a zrobila by jim slušivý účes motorovou pilou značky Husqvarna...

Ale to už jsme opravdu hodně odbočili, vraťme se do autobusu.

Zde zatím Radeček robi prezenčku bo mu nesedi čisla, hledá se nejprve Lubas a posléze Lvíček. Všichni jsou přítomni, ale i tak to nesedí. Radeček poznamená:

"Já su asi piča... Jede nás 48, to znamená dva by měli stát...
A přitom je tu eště jedno místo volné."


A Arny na to: "A to jste eště nečetl Chroustala!"

No jo, no.

Chroustal?

Chroustal José?

Není tady.

Jak neni tady, je napisany, tuž musi byt!!!


:-)

Již jsme hluboko v kraji razowitem a poblíž Bludovic u Nového Jičína míjíme malý motoráček na jednokolejce, který odpovídá na naše pozdravné troubení, načež mu zamáváme, abychom v příštím okamžiku spustili skandovačku:

"České drá-hy smrdí hov-na-ma!"

Ve čtvrt na čtyři dáváme velkou zastávku na Benzině za Novým Jičínem. Tedy chcací, žrací, nakupovací a sací. Uvnitř samoobsluhy jsem požádán panem stevardem, abych dal do zápisu, že HFC stevard Štefi právě přišel o knoflík na kalhotách. Učiním tak a věnuji se nákupu. Přitom mi padne do oka vícejazyčný nápis NEJSME SMĚNÁRNA A DROBNÉ NEVYMĚŇUJEME. Zatímco polština je bez chyby, za angličtinu by se zastyděl i šesťák propadlík. Dusím v sobě obrovský výbuch smíchu a nemohu se dočkat, až za mnou zapadnou dveře, abych mohl explodovat naplno.

WE NOT ARE BANK! :-)))

V dobré náladě přejdu k naší skupince, kde zatím stevard Štefi používá pásek na plandající kalhoty a teď si teprve pořádně prohlédnu Dáánův retro dres. Tedy nikoli originál, nýbrž speciální retro edici dresu TJ Gottwaldov s výmluvnou jmenovkou Vodák na zádech. Dokonce i s tkaničkami pod krkem! Krása.

Už nám do Třince moc nezbývá, proto nasedáme a odjíždíme. Že však někteří stále nehodlají zaujmout svá místa a poflakují se mezi sedadly, pak Mikeska se na ně otočí a houkne:

"Veselte se, radujte se, dělejte si co chcete,
ale nelezte mi v uličce!"


Načež Kůža radostně odvětí:

"No! Konečně si můžu zapálit!"

Pan Mikeska ho spálí pohledem a procedí mezi zuby:

"Podívejte se, jak vypadá Kůža naposledy!"

Míjíme legendární obec Hnojník, průmyslovou zónu, městskou část Třinec XIV. a blížíme se k benzince, sloužící jako orientační bod pro odbočku k lesní zkratce. Onu odbočku napoprvé zcela pochopitelně mineme, takže si popojedeme nějakých 100 m ke spásnému kruháku, kde to otočíme a pak již pokračujeme správným směrem. I skrytou odbočku zkratky následně nalezneme bez problémů.

V 16:13 dávám do zápisu příjezd k Werk Aréně. Téměř všichni uvnitř busu jsou našrot, na dotaz "Kdo je střízlivý, ať se ozve!" pochopitelně neodpovídá nikdo, protože do Třince je to příliš krátká cesta na to, aby někdo stihl vystřízlivět. Vystupujeme, klopýtáme, kymácíme se, balancujeme i jinak zápolíme s gravitací a přitom se snažíme upozornit místní fanoušky, kdože to k nim vlastně přijel.


ŠEV-CI!

ŠEV-CI!


Vykutálíme bubenýřinu, převezmeme vstupenky a v poklidu projdeme přes kontrolu do vnitřních prostor Werk Arény. Máme zde k dispozici snad nejpohodlnější sektor pro hosty vůbec, možná ještě ve Vítkách je něco podobného, ale tam mají sedačky zakulacená opěradla, takže po nich kloužou bubny. Dneska budu asi opět mlátit sám, když tak je k dispozici Lečo. Po několik minut trvajících zuřivých pokusech s upínacími třmeny to vzdávám a vítězí varianta číslo dvě: Lečo převezme kopák a já zůstávám věrný svému virblu.

Dnešním hlavním rozhodčím je Hradil, tedy dvorní připískávač obou klubů naší metropole, především Slávie. Nějakou náhodou se tento pán účastní soudcování téměř na každém domácím zápase v Kyslík Aréně a asi domácím nosí štěstí: zázračné obraty v zápasech, udělená či naopak neudělená trestná střílení, prohlížená či naopak neprohlížená videa... vsadím se, že dneska Slávka doma určitě rupne, když se ten její pruhovaný maskot nyní nachází o 400 km dál na východ.

Přivítáme naše chlapy, hodně hlasitě, ale domácí nás hravě přeřvou, když vítají své Ocelaře. Na to, jak málo lidí tu dneska je, tak ten hlouček teda burácí víc než dost. Možná že své udělala i akustika poloprázdných ochozů, ale to je jedno. Nesmím zapomenout na sázku, kterou jsem uzavřel s Maiklem od Ocelářů, která se týkala toho, zda si čároví rozhodčí na zápase plácnou či neplácnou s domácí střídačkou, pokud tato vstřelí branku do naší sítě. Proto si nachystám tu svou zákeřnou minikamerku, aby byla v případě potřeby po ruce. Když pak spatřím, že jedním z čárových je Tošenovjan - tedy ten, který si posledně tak nadšeně plácal - jsem strašně rád, neboť výhru mám tímto zdá se v kapse.

A utkání nám začíná. V kase domácích opět Čechman, tak to jsem zvědavý, jak na něj dneska vyzrajeme. Zdá se, že nás má Tonda přečtené dobře a ví, že proti Labilovi se nám hraje hůř.

Hned v úvodu nám domácí hodlají naznačit, že to teda dneska ale vůbec nehodlají vzdát. Na úplném začátku jedno třinecké sólo, Ičo si prověří lapačku a hned poté jdeme do oslabení. V něm to domácí naštěstí úplně prokoučují, takže se ubráníme a konečně můžeme vyrazit do útoku. Ten nám schladí komerčni přestawka a na ledě se objeví živé rolby v čele s Dračkem Werkačkem. Naším hlavním rozeřvávačem se pro dnešní zápas stává stevard Štefi, který se vždy postaví pod kotel, rozpřáhne ruce a spustí některou z našich skandovaček. Hokej nás baví, řvěte s námi!

Při souboji ve vlastní třetině se srazí dva Třinečáci, toho využije Peťa Leška a vypálí puk po Čechmánkovi. Ten ho ovšem bravurně vychytá. Pak zas Beďa Köhler jen tak nahodí, puk ještě stihne někdo z našich nečekaně tečovat, ale zas nic. Při jedné akci Třince se našim povede srazit puk mimo hrací plochu v naší obranné, ale naštěstí to šlo přes střídačku, tak se vylučovat nebude. Pak si Třinečtí vyrobí vlastní icing, hned z následného vhazování odpaluje Hamr a Čeman zase chytá. Krucifix, zas chytá! My ho snad eště rozchytáme a navrátíme mu sebevědomí ztracené po zápase s Bolkou! A ještě ke všemu jdeme do oslabení!

To se ovšem domácím vůbec nepovedlo, Béďa Köhler zachytil přihrávku od modré a vystartoval proti Čechmanovi přes celé hřiště. Jeden z domácích se ovšem stihl vrátit a tak to nevyšlo. Tři minuty před koncem se ještě Třinec nadvakrát pokusí něco změnit na nerozhodném stavu, ale žádná s obou střel se neujala, takže po 1. třetině 0:0.

O první pauze dostávám hlad, že bych si zašel na pověstné lahůdkové telecí párky. Přidám se do fronty k Sebovi a prohodíme spolu pár slov. Když na mne dojde řada, frajersky si převezmu svůj dlabanec a jak tak přemýšlím, jakým způsobem vybalancovat z řady i s nepohodlně uchopenou flaškou Pepsi, prokletá gravitace vykoná své a já už mohu se zoufalým výkřikem jen bezmocně sledovat, kterak se mi zakoupená uzenina kutálí po podlaze... holky pošťačky tomu nasadí korunu, když si celou tragédii provokativně vyfotí. Naštěstí se nade mnou Sebinho slituje i rozdělí se se mnou o své skromné zásoby a tento šlechetný čin jest slečnami pošťačkami rovněž zdokumentován.

Ve druhé třetině jdeme tradičně v úvodu do oslabení, až na pár závarů se však nic vážného nestalo. Hned z protiútoku se urveme do přečíslení, ale Čeman zas chytá. Následná dorážka a Labil lapá. Bože! Štefi se opět ujímá role hlavního rozeřvávače a hecuje náš kotel. Následuje několik třineckých tutovek, Ičo to všechno pochytá, ale nás v tom okamžiku zajímá něco docela jiného. Tím je zkrat v hrášku zvaném mozek jednoho z pořadatelů místní ochranky, který celou předchozí třetinu (!) nechal naši teleskopickou tyč s megavlajkou ležet na jejím místě a nyní se mu snad stala trnem v oku nebo co, prostě k ní přišel a naprosto nadrzo ji zabavil! No to si snad děláš prdel, ne?!

Měšťáci jsou v pohotovosti, protože po tom dědkovi vystartuje snad pět fanklubáků a dorážejí na něj - vcelku bezmocně - jako hladoví dobrmani za plotem, před kterým provokuje vypasený angorský kocour. Přijde mi to ani ne tak jako bezpečnostní opatření, nýbrž jako projev povýšenosti a nadutosti, protože spíše než ke zvýšení bezpečnosti tento čin akorát tak přilije benzínu do ohně. Zdá se, že si tuto skutečnost uvědomují i ostatní členové ochranky, jelikož jeden z nich dědka sekuriťáka chytí za rukáv a naléhavě ho žádá:

"Vrať jim to!"

"Proč?" opáčí dědek a odchází i s vlajkou pryč! Přitom mladému kolegovi ještě něco vysvětluje a to by mě teda zajímalo, jakou záminku si pro zabavení našel. Radeček to nehodlá jen tak nechat být a jakožto oficiální představitel HFC jde za dědkem a oba na hodnou chvíli zmizí, aby se Radeček za nějaký čas vrátil s kompromisem: tyčku si vyzvedneme po zápase, vlajku nám milostivě ponechali. Budiž, ale pokud to nevadí celou třetinu, k čemu ta komedie potom. Napadá mne jediné vysvětlení, které všechny a všechno omlouvá:


REGION RAZOWITY!


Goroli! Skoropolsko! Trzinec = Trznice!

Škoda že nemůžu použít na ochranku její trefnou přezdívku CBS - Celkem Blbi Synci, protože místo cébéesky je tu dneska jiná. To je jedno, aj tak je to banda cypu cypatych!

Tak, už jsem si ulevil, můžeme zpět do zápasu... :-)

Teď máme obrovskou příležitost, sudí nám daruje přesilovku. V té se nám bohužel nepodaří skórovat a tak je nám k nevoli domácího publika udělen ještě jeden reparát: další přesilovka bezprostředně poté. V jejím průběhu navíc Labil ztratí hokejku, takže máme fantastickou výhodu... jenže ji nevyužijeme!

Pak se srazí několik hráčů po sobě a na ledě se vždy válí ten, který to nejvíce schytal, jednou je to náš, jednou Třinečák. A nakonec to přijde. Čtyři a půl minuty před koncem druhé třetiny se před naší kasou zjeví Polanský jako duch a má tolik prostoru, že stačí na Iča vypálit hned dvakrát. A napodruhé už mu to vyjde.

Werk Aréna exploduje radostí a je to v prdeli. Všecko to jejich trápení, nejistota a nemohoucnost z nich v tu chvíli spadne a Třinec zjišťuje, že to dno, na které dopadl, je pevné a že se dá od něj odrazit.

Hala křepčí a bouří nadšením, my smutníme a já jsem málem zapomněl na sázku, takže okamžitě zapínám PSP, režim kamery, dělej, naskoč!! Tošenovjan stojí u budky časoměřičů a ani se nehne! No tak, mazej si plácnout! Čárový nic! Vtom si všimnu druhého čárového... je u domácí střídačky! Zády k nám! Zvedá obě ruce! No! Dělej!!!



PLÁC! PLÁC!

JÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓ!!!



Schytávám nevraživé pohledy, proč se tak raduju, když jsme dostali gól, tedy vysvětluji, jak se věci mají, ale i tak mě mají za blázna. Ještě zkontrolovat nahrávku... no, nebylo to moc nadšené, plácl si jen dvakrát a to ještě jen tak symbolicky. Ale překvapivě to nebyl Tošenovjan, byl to Hlavatý, ten druhý čárový. Co je však mrzuté, že PSP nemá pořádný zoom a na tu dálku aby si člověk vzal lupu, když by to plácání chtěl vidět. Nicméně je to tam a mám důkaz... ehm, jakže zněla sázka, Maikle?

:-)))))

Radost mi následně zkalí skutečnost, že jdeme opět do oslabení. Třinečtí jsou při chuti a my máme na kahánku. Naštěstí jsme to ubránili, ale byl vám to teda závar jako prase. Těsně před koncem druhé třetiny další závar před Ičem. Mydlí se to tam a k naší hrůze dokonce do Ičovy branky spadne puk, až tribuna za brankou zařve nadšením. Naštěstí Hradil přerušuje a ukazuje postavení Třince v brankovišti a vykazuje je ven. No ty krávo, teď nás mohl sudí zaříznout jak podsvinče, kdyby chtěl. Mohl klidně prohlásit, že napřed puk spadl do kasy a brankoviště následovalo až potom. Takhle naše naděje na vyrovnání stále ještě žije.

Druhou pauzu strávím v našem kotli, s ohledem na události v první přestávce, takže se v jejím průběhu velice nic moc nestalo.

Ani třetí třetina není nijak zvlášť bohatá na události, teda přihodila se jen jedna, ovšem ta byla velmi významná a v podstatě ovlivnila průběh dnešního zápasu. My jsme z toho ovšem žádnou velkou radost neměli. Totiž, nikdo z členů obou mužstev to nehodlal vzít na sebe, že by se utrhl do nějaké rozhodující akce. Domácí si hlídají těsné vedení a naši zas brání, aby nedostali ještě jeden. S tím, že se pokusí využít sebemenší chybičky soupeře a vyprášit Čemanovi pavučinky v brance.

Jenže právě ve chvíli, když už se utkání dostává do své závěrečné fáze, Třinec zdá se definitivně utíká hrobařovi z lopaty, post hlavního trenéra je zachráněn, Ocelaři se odrážejí ode dna tabulky a medicína ordinovaná našimi žlutomodrými léčiteli zabírá. Werk Aréna zařve tak, až Draček Werkaček leknutím snese vejce. Nedá se nic dělat:

Rosťaaaaa????


MARTYNEK!!!


dává druhý gól Třince a vzhledem k celoplošnému železobetonu s ocelovou výztuží nelze předpokládat, že by s tím naši ještě mohli něco udělat, třebaže do konce zápasu je stále čas. Leda tak nějaký náhodný kontaktní gól, aby to rozhodilo Čemana i ocelově pevné sebevědomí. Jej, málem bych zapomněl, co čároví? Honem, nahrávat! Sakra, Tošenovjan opět nic, jen Hlavatý znovu přijede ke střídačce... že by? No, zrobí tam jakési nenápadné gesto, ale na tu dálku to zase není příliš průkazné, takže kdo tam chce vidět to plácnutí, tak ho vidí a kdo ne, tak toho prostě nepřesvědčím.

Zápas se nám dohrává, tribuny oslavují, náš sektor truchlí, v samém závěru se oba soupeři ještě trochu pošťuchují, ale to nic nemění na tom, že z Třince dneska holt zas nic a ještě jsme jim pomohli vydrápat se z potupné extraligové žumpy. Pozdravíme naše hráče, chlapi nám unaveně odpoví, mají toho dneska plné zuby. My však stále nalézáme zbytky sil a bušíme a skandujeme nepřetržitě, jako bychom dnes odváželi všechny tři body. Pak toho konečně necháme a rozejdeme se.

Opět opouštím náš sektor jako poslední, už ze zvyku se dívám, zda tu někdo něco nezapomněl a odcházím. Venku se připletu ke krásné scéně, jak Radeček vyhmátne totálně zhulákaného Houmra, který jeví známky naprosté dezorientace, takže je třeba popadnout jej za kůži vzadu na šíji jako králíčka a odtáhnout toho cypa ušatého do králíkárny, totiž do autobusu. Houmr se sice občas zmítá jako postřelený kapr, ale víceméně dodržuje předepsaný směrový vektor. Míjíme hlídku městské policie Třinec, která se pobaveně usmívá, Houmr spatří uniformy a vypraví ze sebe:

"A.C.A.B.!"

a Radeček ho ihned zpraží:

"Nó, ty seš taky Ani Cement Ani Beton, pojď vole!"

Zdá se, že jsme všichni, takže si můžeme dát odjezd. Odjíždíme z ocelářské metropole a přemýšlíme, kdy už tady konečně zase jednou vyhrajem, protože kdy jindy než dneska? Možná kdybychom hráli o pár dní dřív, když byli nalomení nejvíc. Ale to jsou furt kdyby, teď už je to jedno, zahoďme to za hlavu a soustřeďme se na další zápasy.

Kolem deváté hodiny zastavujeme na Shellce za Valmezem. Co se tak protahujeme, povšimneme si, že se nedaleko nás nachází taxík. Na tom není samozřejmě nic divného, jenže on ten taxík je opatřen vsetínskou espézetkou! Skutečnost ta vzbudí na našich tvářích pobavený úsměv. Po chvíli z taxíku dokonce vyleze nějaký týpek, spatří nás a jeho první slova jsou:

"Hoši Vsetín, ne?"

No, být s námi pár chuligánů, tak jsou to zároveň slova poslední, ale my jsme hodní, tak jsme mu vysvětlili, že teda jako ne, on si nás spočítal, zjistil, že je nás asi 30x víc, otevřel dveře od sámošky na benzince a rychle zalezl dovnitř. Protože pak dlouho nešel, tak se mezi námi začalo přemítat, copak že tam tak dlouho dělal, že asi volal mobilem GPHky, ať na nás tradičně počkají ve Vsetíně pod nadjezdem. Pak nakonec vyšel ven, ihned nastoupil do taxíku a ten rychle a zběsile odstartoval pryč.

Že bychom budili až takový respekt? :-)

Pár desítek kilometrů před Zlínem probíráme tzv. úspěchy Vsetína v 2. národní, jakože dlouho nevyhráli a dobíráme si je. Pak se rozvine teoretická debata a tom, jaká by to byla katastrofa, kdybychom hráli baráž právě se Vsetínem: my o sestup a oni o postup do ELH a kdyby nedej Bože vyhráli a postoupili na úkor nás! Dovedete si představit tu hrůzu??? No to bychom snad podminovali Lapač, aby Vesani neměli kde hrát a museli se stěhovat na Čajkárnu, ale tam bychom je nepustili a tak by museli hrát vedle na PSG Aréně...

Ve tři čtvrtě na deset přijíždíme do Vizovic, kde vystupuje Květák. Kůža ho na rozloučenou pohladí po plešce:

"A pak že hřiby nerostou!"

Pan Mikeska se dozví Květákovo křestní jméno a loučí se s ním slovy:

"Vašku, zapomněl jsi tady tašku!"

A Kůža dodá: "Zdravíme Yoplait! Ten, co má dva bičíky!"

Asi tuším, jak to myslel, ale rozhodně to tady nebudu rozpatlávat... :-)

Na další zastávce v Lípě vystupuje Arny a to přímo na autobusové zastávce, odkud vytlačíme 2 kamiony, kteří si zde dávají kouřovou, maskujíce tuto skutečnost nouzovým blikáním blinkrů. Na to jim nenaletíme a tak se musejí pakovat pryč.

Kody si nechává zastavit přímo na nově zřízené trolejbusové zastávce v Želechovicích (po volbách linku 12 stejně zruší, protože Želechovice se trhly od Zlína i tak) a pan Mikeska na něj volá: "Poďme, poďme!", jelikož Kody nijak nespěchá. Načež Kody nestihne vystoupit, pan Mikeska zavře dveře a Kody na to:

"Nevadí, já sa ešče kúsek svezu."

a pan Mikeska:

"Už ať si venku, kurva!"

Otevře mu, Kody vystupuje, všichni se řehtají a na rozloučenou hrozí pěstmi jak při vyloučení soupeře:

"VYPADNI! VYPADNI!"

Chvíli poté se zezadu ozývá Palko:

"Pane Mikeska, další zastávka Příluk, jo?"

A Kůža:

"Fryšták až!"

Těsně před desátou se opět řehtáme, jelikož stevard Štefi už ZASE vyzpěvuje ono lkavé Když se zamiluje kůň. Na Příluku vystupují Palkovci a Pošťáci. Je jich nějak moc najednou, takže se pak Mikeska podiví:

"To vás jelo tolik?"

Načež zezadu následuje zvědavý dotaz:

"Pane Mikeska, narazili si vůbec?"

Na Bartošce vystupují Dáreček, Marťula, Keksina, přičemž pan Mikeska požaduje a připomíná nám všem onu nezbytnou kontrolu pořádku, aby po nás v autobusu nezůstal chlív, což je samozřejmé. Krátce po desáté hodině se přiřítíme k policejní Ladě Niva, což vzbudí škodolibé reakce účastníků zájezdu. Zazní požadavek, abychom ji napasovali na projíždějící trolejbus:

"Pane Mikeska, teď a pěkně doprava!"

Pan Mikeska učiní pohyb, jakoby chtěl strhnout volant vpravo, ale pak si to rozmyslí, poněvadž má s černými šerify dobré vztahy (muhehe).

Ve 22:05 dávám do zápisu oficiální příjezd HFC k Zimnímu stadionu Luďka Čajky ve Zlíně a zde tedy všichni vystupujeme. Idylka vezme zasvé hned v příštích minutách, jelikož nastane velké vyšetřování: někdo z přítomných opět nablil. Prase! Hovado! Pan Mikeska je právem nasraný. Kromě toho, že zas nějaká piča chlastá hůř jak dobytek - protože dobytek aspoň ví, kdy má dost - a nenajde v sobě kouska cti, aby se přiznal, musí pan Mikeska dle nových hygienických předpisů odstavit kontaminovaný autobus na 14 dní!!! Jelikož nezjistíme pachatele ani podle zasedacího pořádku, nasere se pro změnu Radeček a propříště bude striktně vyžadovat, aby všichni výjezdníci seděli kurva tam, kde mají. A za trest se složíme na pokutu. Všichni bez výjimky. A pachatel už s námi prostě nepojede. Podezření na Houmra se nepotvrdilo, protože cituji:

Není takový atlet, aby hodil kosu přes dvoje sedadla.

No nic, pro nás z toho vyplývá uklidit blitky a pokuta 2500,-.



POBLITKU, DĚKUJEM!

POBLITKU, DĚKUJEM!



Když se to nakonec všechno uklidilo, vyčistilo, tak Radeček utrousí pobavenou poznámku:

"Proč my jsme to vlastně uklidili, když nám to teď naúčtuje
za 2500?"

"No už je to uklizené, už s tím nic nenaděláme!"

"Tak já tam jdu nablut znova!"


Všichni se řehtají, pan Mikeska rovněž, takže všechno nakonec tak nějak dobře dopadlo a můžeme se v poklidu rozejít domů. Tak uvidíme, co Plzeň a Sparta. Ty tak dát, to by bylo maso! Ale to nás ještě teprve čeká.




Přečteno: 3869x (naposledy 18.10.2017, 18:38) | Komentářů: 2


Komentáře k článku (2)


Dáán: Legenda(20.10.2008)
Paráda. Jen mi tam chybí zmínka o tom, že ani v tomto zápase to Čeman neměl s námi vůbec jednoduché..."VÉÉÉSÁÁÁNÉÉÉ"

Radeček(20.10.2008)


Vložte váš komentář k článku

   

Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a!
 
   

Copyright ©2006 - 2017, | www.hfczlin.cz | info@hfczlin.cz
(generováno systémem Webgolem za 0.4646 vteřin)


Nepřihlášen/a

Login: Heslo:  
Do dalšího zápasu extraligy zbývá:
[PCE-ZLN, 20.10.2017, 18:00]
Související články
žádné články