Minulý zápasPříští zápas
Domácí
JIH
Hosté
ZLN
středa 20.12.2017, 17:30
31. kolo
Domácí
ZLN
Hosté
LIT
pátek 22.12.2017, 17:30
32. kolo

Tabulka
V P SK B
1. PLZ 17 5 5 3 108:64 66
2. HKR 16 6 3 7 89:57 63
3. VIT 15 2 4 9 93:73 53
4. TRI 14 3 4 9 81:72 52
5. BNO 12 3 7 7 89:68 49
6. OLO 9 6 6 9 71:76 45
7. ZLN 9 6 4 11 72:82 43
8. MBO 10 3 4 14 71:77 40
9. SPA 10 3 4 13 81:92 40
10. PCE 9 4 4 13 74:89 39
11. LIB 8 6 1 14 70:92 37
12. CHO 7 4 7 12 73:92 36
13. LIT 8 4 3 15 68:89 35
14. JIH 6 5 4 14 63:80 32
Narozeniny
andrew [16. 12. - 31 let]
Atus [16. 12. - 36 let]
Josef [16. 12. - 33 let]
Kouba [16. 12. - 32 let]
Koubikm [16. 12. - 32 let]
Luccy [16. 12. - 48 let]
macikaifel [16. 12. - 36 let]
Mamča Věrča [16. 12. - 62 let]
Ramsey [16. 12. - 21 let]
Romkaka [16. 12. - 24 let]
Tuccino [16. 12. - 39 let]
Svátky
Dnes slaví: Albína

TOPlist
počítáno od 29.12.2006


naše ikonka
HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu
partnerské weby
Ševcovský deník - www.daan.estranky.cz
sport365.cz
Shoemakers Zlín - shoemakers.cz

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Podpořte dobrou věc

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
Dobročinný obchod



Legendární Dáán | před 11 lety | ... Výjezdy

Poprvé za dlouhou existenci HFC byl vypraven oficiální zájezd na Kladno. Pořád donekonečna omílaný spor o oficialitu či neoficialitu příslušných zájezdů či výjezdů zdá se býti vyřešen: budiž za oficiální prohlášeny vždy ty výpravy, z nichž je sepsán článek. Cesty do Pravěku tvoří pochopitelně výjimku, protože tam se to bere tak nějak samozřejmě. A tedy: nálepku oficiální tímto navíc získává předchozí Litvajz a naopak ztrácejí loňské Budějky... :-)




CHARITATIVNÍ CHLÁMA NA KLADNĚ

aneb

DŮCHODCE MÁ VZTEKLINU



Ráno málem zaspím, ale nakonec vycházím včas. S ohledem na páteční blázinec na silnicích plánuji přepravit se na nádraží do Otrokovic Podřevnickou střelou, ta mi však trúbne a fúkne před nosem, sotva přejdu malenovickou křižovatku. Trolejbus naštěstí přijede včas a žádné kolony se nekonají. V trolejbusu potkávám Draga, jenž je v civilu a tak ho nejprve nepoznám.

Společně vcházíme do prostor otrokovického nádraží, kde se však nikdo z ohlášených účastníků zájezdu nenachází. A to ani uvnitř ve vestibulu. Přesouváme se tedy do nedaleké hospody "U Mašinky" a hle: již z dálky tam na nás halekají Štury s Wampem a spol.

Wamp významně zachřestí svým koženým váčkem jako královský výběrčí a houkne na mně:

"Ševče! Máš zaplacený daně?!"

Opravdový měšec. Na mince. Plný drobných! Podobá se tomu filmovému měšci jako vejce vejci, tak ještě mohutný knír spolu s husitskou přilbou na hlavě a Pepík Hlinomaz z Pyšné princezny se může jít zahrabat. Jelikož nechci slevu zadarmo, vytahuji ze své prkenice tisícikorunovou bankovku, kterou mi Wamp po odečtení nákladů se sadistickým úsměvem smění na samé drobné. Malomyslním, jelikož více drobných znamená více utrácet, na to se znám až příliš dobře. Pak však přichází Mára a když platí Wampovi pětistovkou, okamžitě ji směním za co největší počet mincí, které mi zanechal Wamp. Objeví se Eliška a hledá další členy zájezdu.

"Támhle je něco žlutomodrého," prohlásí a ukáže směrem na perón.

Vskutku, je tam několik nově příchozích a i na tu dálku poznávám Dáána, jehož tmavomodře žlutá hamácká kšiltovka je zcela nezaměnitelná. No nic, dopijem a půjdem, vracíme se na perón a zde se seznamuji s Vanďasem, Andrewem a Arsenem. Drag si lokne z Kůžovy PET-láhve plné nějaké čiré lihoviny a prohlásí:

"Tož dobře to čistí..."

Pak je třeba se přemístit na správné nástupiště, tak tedy odcházíme. Když už jsme na správném peróně, náhle si Drag uvědomí jednu zásadní skutečnost a tak se mezi ním a Márou odehraje následující dialog:

"Vzals tu borovičku?"

"Ne."

"Tož pro ňu zdrhej!"


Načež Mára švihne veškerými svými zavazadly o zem a vystartuje přes koleje pryč, přičemž ho Wamp provokativně povzbuzuje:

"Děléééj! Máš na to! My ti věříme!"

Upřímné sportovní povzbuzování se v příštím okamžiku změní na velmi drsný vtípek, to když zasvěcení nechají nebohého Máru chvíli sprintovat, aby ho posléze zastavili a šetrně mu sdělili, že mají inkriminovanou borovičku již dávno u sebe...

Přijíždí naše oblíbená E-osmistovka ve žlutomodrých barvách, což zejména Štury kvituje chraplavým nadšením. Prosím ho, zda by si - bude-li vagón příliš narvaný - nezahrál na toho nejdrsnějšího chuligána, aby stačil jen jeden jeho vražedný pohled zpod hustého obočí a všichni se ihned klidili pryč. Štury se pobaveně rozřehtá, ale pak poslušně sundá kšiltovku a nasadí kamenný nepřístupný výraz radikála Panathinaikos Athény.

Přichází též paní průvodčí, se kterou se zdravíme "Dobrý den" a "Upřímnou soustrast!". Tato žertovná poznámka nejspíš nebyla příliš košer, jelikož si na nás paní průvodčí i přes svůj široký upřímný úsměv dávala od té chvíle bedlivý pozor.

Nastupujeme do přecpaného vagónu, což se nám ani trochu nelíbí, takže se zezadu ozve:

"Jsme ve správném vagóně?"

"A jsme vůbec ve správném vlaku?"


Ano, to tedy jsme, jelikož díky Wampově prozíravosti máme zajištěny místenky právě pro tento vůz, takže přejdeme ke dvěma příslušným kupé, rázně otevřeme dveře a sdělíme přítomnému pánovi a slečnám, že jejich místa jsou již rezervována. Slečny znechuceně odcházejí, avšak pán se nedá. Na naše: "My máme ale místenky!" drze opáčí: "Ukažte!" Zřejmě počítá s tím, že blafujeme a chceme jej zastrašit svými dresy a chuligánským vzezřením. Je zjevně zaskočen tím, že nějací fanoušci nejenže mají řádně zakoupeny jízdenky, ale dokonce si obstarají místenky a ke všemu na jeho místo! Kdyby mohl, odplivne si, ale takhle si jen sbalí fidlátka a naštvaně odchází s obličejem protáhlým víc než ten policajt z reklamy na nejmenovanou karamelovou tyčinku.

Uvelebíme se na našich místech, v jednom kupé sedí šlechta (Štury, Mára, Vanďas, Dáán, Kůža a Wamp) a ve druhém zbytek. Já si nejprve sednu do toho druhého, ale s ohledem na kvalitní hlášky jmenovaných si přesednu dopředu. Ptám se, jestli se tam nebudeme mačkat a odpověď zní, že se stejně budem všichni většinou poflakovat po chodbičce. Naše kupé jest rázně překřtěno na beer-room a dlouhá cesta na Kladýnko může začít.

Kůža znenadání přijímá hovor na mobil a pozdraví volajícího slovy:

"Dobrý den, pane řediteli!"

Domníváme se, že si Kůža s volajícím jen tak žertuje, avšak on mu skutečně telefonuje samotný pan generální ředitel jejich firmy, což je vážně neuvěřitelné, zvláště když je z útržků rozhovoru naprosto zřejmé, jaké že skvělé pracovněprávní vztahy vládnou na jejich pracovišti. U takové firmy bych chtěl fakt dělat.

V Hulíně nastupuje Grygi i se svou Grygovou. Wamp ukazuje na mapě, jak se dostaneme k zimáku a jelikož je to poměrně slušný lán cesty, Kůža se ihned zeptá:

"Kolik je tam hospod po cestě?"

Pak si výše jmenovaný odskočí na WC a když se vrátí, Arny se hned starostlivě táže:

"Tak co? Hajzly čisté?"

Blížíme se ku Přerovu, kde má tradičně nasednout More. Všichni sledujeme stranu z chodbičky a soutěžíme o to, kdo tu naši nezlomnou HFC-ikonu spatří nastupovat jako první, ale jelikož na oné straně vidíme pouze násep a koleje, prohlásí jeden vtipálek:

"Hmmm, tak tady by to More asi nedal..."

Jdu mu tedy chodbičkou naproti se slovy: "Hledáme More!" načež se zezadu ozve Vanďas:

"Se podívej ven, tam jich máme dost!"

Štury opět naladí svůj chraplák a zařve z plna hrdla:

"MORÉÉÉÉÉÉÉ!!!!"

Řev ten byl natolik hlasitý, až pukl oblý strop vagónu a z jeho útrob vypadla vyschlá mumie pákistánského imigranta...

A tu již k nám dobíhá More, je v civilu, naskakuje na schůdky a je vítán nadšeně a srdečně jako štáb televize Nova v Jedličkově ústavu. Spolu s ním k nám nastupují tři pánové, ale sotva nás spatří, ihned zamění svou destinaci a náš vagón použijí pouze k tranzitu, řkouce:

"Pozor, tady jsou Zlíňáci!"

Zdá se, že naše dresy budí respekt. Vždy když kolem nás někdo prochází, tváří se nezúčastněně a dělá se dotenka, aby jen proboha o někoho z nás nezavadil, co kdyby pak dostal do držky, že. Ono to vážně takhle funguje, proto se dělají stejnokroje vojákům a uniformy policajtům, nás je deset a nikoho se nebojíme (i když jsou jen dva). Víte, co myslím. Člověk v dresu si dovolí věci, myšlenky, řeči a skutky, které by si bez dresu nikdy nedovolil. Tak například já si odskočím do jídelního vozu, abych vyskenoval, jaké že dobroty tam pro nás mají nachystány, ale že se mi to nechce všechno pamatovat, vypůjčím si na chvíli jídelní lístek (měli jich tam asi deset) a donesu jej ke svým.

Olizujeme se až za ušima, nabídka je pestrá, chutná i relativně levná, ale na oběd je stále trochu brzo. Odložím tedy menu do batohu s tím, že jej vrátím, až se půjdeme najíst.

Tu prochází chodbičkou takový distingovaný, velmi elegantně oblečený pán v bílém saku a kalhotech, v hedvábné košili s vázankou, na ní zlatá spona, v ruce kufřík. To se ve vozech ČD často nevidí. Tak to bude buď podnikatel-dobrodruh se smyslem pro adrenalinový sport nebo vzorný muž pěti P: plešatý, pilný a poctivý poslanec parlamentu. V tom kufříku mohl mít třeba návrh rozpočtu na příští rok nebo též mapy, plány a potvrzení katastrálního úřadu, případně důvěrné dokumenty Bezpečnostní informační služby týkající se strategického rozmístění raket středního doletu na našem území.

Každopádně je tento pán mezi běžnými cestujícími nápadný jak anglický lord mezi popeláři, takže sotva projde kolem mne, utrousím na půl huby:

"Jednička je o šest vagónů dál!"

Páni, jsme my to ale hulváti nevychovaní!

To my ne, my za to nemůžem, to všechno ty naše dresy!

Hmmm, stejná výmluva jako u toho Roma, co mu ten pán nešťastnou náhodou upadl na nůž ještě dvanáctkrát. Mimochodem, víte, jak se říká umytému, oholenému, ostříhanému Romovi v saku a bílé košili s kravatou?

"OBŽALOVANÝ, POVSTAŇTE!" :-)

Nezdržel jsem se tohoto laciného vtípku, ale on se mi vybaví víceméně pokaždé, když je řeč o té naší rázovité, nepříliš adaptabilní minoritě. Ještě se o ní ostatně bude v článku psát.

Mezitím se ledvinový cyklus několika konkrétním osobám přiblížil k vylučovací periodě, takže si v nepravidelných intervalech odskakují na záchod. Wamp tuto situaci komentuje nádhernou slovní hříčkou:

"Kurva, mě to chcaní tak sere!"

Záchody se pohříchu používají i k jiným činnostem než jsou navrženy, a to k činnostem, jež jsou pro kuřáky cestující v nekuřáckých kupé naprosto příznačné. Ze zkušeností na našich toulkách republikou ostražitost jmenovaných poněkud otupí, takže není divu, že byl Arny naší bdělou paní průvodčí načapán, zprdnut a vyzván k zaplacení pokuty jednoho sta grošíků českých. A to měl ještě kliku, že to nedostal za dvě sta, protože po přistižení promptně vyhodil zrádné cigáro oknem. Vrací se k nám do kupé zcela zničen, neustále a zdrceně přepočítávaje onu stokorunu na piva a panáky.

Pak - poněkolikáté už - opět pozdravíme svými chorály další nádraží. Naše nadšení nesetká se ovšem s pochopením nějaké paní v přechodovém věku, která si stěžuje, že řveme z okna a odchází do jiného kupé. Za nějakou chvíli se objeví nová paní průvodčí, daleko drsnější, která nás upozorňuje, že si na nás tady lidi začínají stěžovat, poněvadž tu řveme.

Ááájééé, my tu néééřveme, my jsme po-ti-chu...

Vanďas se jen ušklíbne:

"Kurva, šak jedeme na hokej a né do cukrárny!"

Paní průvodčí tuto drzou poznámku nezaregistruje, důrazně nás ovšem upozorňuje, že pokud nepřestaneme řvát, jedeme maximálně do Zábřehu na Moravě, jelikož nás tam potom vysadí. Tázavě se po sobě díváme, zda to myslí opravdu vážně. Sotva se však za paní průvodčí zavřou lítačky, ozve se:

"TY!! SI!! PIČÁÁÁ!!"

a Kůža:

"Chvalozpěv...!"

Dostáváme nápad, že se tedy uklidníme (jako bychom snad nebyli celou cestu klidní, že. Paní průvodčí by si asi měla vyzkoušet Baník speciál, to by se k nám ještě ráda vrátila), tedy se uklidníme a počkáme až do Zábřehu na Moravě. A po opuštění nádražních prostor že bychom opět spustili naše árie. Její příkaz tím neporušíme a všichni budou spokojení.

Tu za okny už dneska podruhé prosviští ono legendární Pendolino. Že však jede po téže koleji a ve stejném směru jako to předchozí, vede nás to ke škodolibým úvahám, zdalipak nejede pro svého bratříčka, aby ho potlačilo k nejbližšímu nádraží odněkud z pole, kde mu zase zamrzly všecky cederomy. I rozpoutá se povedená taškařice na téma České dráhy.

Vanďas: "Víte co znamená zkratka ČD? Čekej, debile!"

Okamžitě kontruji:

"A víte co kdysi znamenala zkratka ČSD?
Čistota, spolehlivost, dochvilnost..."


Za těchto kratochvilných řečí přesunuje se naše malá skupinka v počtu přibližně šesti kusů (já, Dáán, Štury, Vanďas, Arny a Drag) husím pochodem do jídelního vozu, jelikož právě nastal čas oběda. Bágl s ukrytým jídelním lístkem beru s sebou. Já vím, že by to mohl být krásný suvenýr, originální menu z jídelního vozu CHODOVAR v tvrdých deskách, ale na to, abych jej čmajznul, jsem pořád (nebo už?) dost měkký. Takže jsem ho vrátil na místo.

Objednáváme si pivo (colu) a zjišťujeme (zjišťují), že Chodovar je velmi chutná značka. V nabídce mají též kvasnicové pivo s krásným starobylým uzávěrem, tedy také neodoláme (neodolají :-). Objednáváme i jídlo, mají vše, nač si člověk jen vzpomene. Jistěže to chvilku potrvá, ale bude-li zábava, ani si nevšimneme, jak plyne čas.

A zábava vskutku byla. Byla přímo chláma. A to taková, že dokonce zavdala název dnešního zájezdu.

Nejprve se rozvíjí diskuse na téma Mars a o tom, že Američani i Rusové obnovili kosmické závody a soupeří o to, kdo z nich uskuteční jako první výlet na Mars. Dáán prohlašuje, že na Marsu stejně budou první Poláci a sotva vylezou z rakety, jejich první věta bude:

"Nemáte tady práci?"

A za rohem se už se na ně bude ze svého stánku zubit vysmátý Ťaman a:

"Paně, kup si, móc dobra bota, stopajesát korun!"

(A ještě o fous dál už postavili první bistro DRAGON, kde budou krájet ufony do gyrosu...)

Pak se v jídelním voze řeší, jak se gramaticky správně vyslovuje přídavné jméno vzniklé z názvu města nebo státu o více slovech. Dáán prohlašuje, že podle pravidel se slova ve víceslovném názvu prohodí. Například Hradec Králové = královéhradecký. Aha, takže Trinidad a Tobago se říká "tobagotrinidadský" (nebo trinidadotobažský?). A jak je to s názvy tak bizarních států jako Svatý Tomáš a Princův ostrov nebo Svatý Kitts, Nevis a Anguilla? (Nekecám, opravdu existují, jedno souostroví je v Karibiku a druhé je skupinka ostrovů u Afriky pod portugalskou správou.)

A co havlíčkobrodský a valašskomeziříčský? Tady se to nijak nepřechyluje. Nová Ves je přece taky novoveský. Jen si to představte obráceně: VesaNovský :-)

Čeština je fantastická a já miluju hrátky se slovíčky.

Pak si vzpomenu na legendární polský film Sexmise a na to, co o něm vyprávěl jeden z hlavních protagonistů, herec Jerzy Stuhr (už zase ti Poláci!). Prý se - ještě v době hluboké totality - polská katolická církev spolu se stranickými představiteli PKS ostře ohradila proti názvu filmu obsahujícím ono pohoršlivé, vulgární a morálně nepřípustné slovo sex,
i tito trvali na jimi schváleném alternativním názvu...
"Nowe Amazonki"
...

Následně dáváme k dobru takové ty slovní vtípky, jak se co řekne v polštině. To je klasika, všichni známe, že. Ježek je kaktus pochodowy, kamzík koza turystyczna a vodovod czuraczek zazdieny... Ale teď vážně. Víte jak se doopravdy polsky řekne "Rychlá Rota"?

"Brygada R/R"! :-)

Přinášejí nám jídlo a je tak dobré, že si dám ještě dezert. Tatarku mám v ceně, ale nechci ji, tak si ji zbufne Dáán (už ani nevím, co si objednal on, ale pamatuji si, že se k tomu tatarka hodila. Ale to je jedno... :-)

Po dobrém obědě si někteří dávají pivko. Přichází Mára a taky si dá pivko a to přímo ono kvasnicové. Jenže na něj čeká zrada. Pivo pění tak hustě, že se pěna dere současně ven jak přes okraj sklenice tak z hrdla láhve a tento útok na dvou frontách prostě Mára není s to odrazit. Omlouvá se za potřísněný ubrus, ale pan vrchní se směje, že to je normální.

Pak nás naši soukmenovci jeden po druhém opouštějí, až nakonec zůstaneme v jídelňáku ve třech, tedy já, Vanďas a Dáán. Ti dva záhy našli společnou řeč: jakožto studující univerzity v Ústí nad Labem sdělují si nyní zážitky z oněch nezapomenutelných let strávených v ústecké metropoli a nutno říci, že z těch jejich řečí na mne padá neskutečná depka. Barvité vyprávění mi odkrývá obraz ohyzdné měsíční krajiny prosycené chemickými výpary Setuzy, obraz oprýskaných šedých činžáků, zpitých bezdomovců a agresivních obyvatel běžnému občanu zcela nepřístupných periferních ghett, no mazec. Chce se mi oběsit se, polít se benzínem a zapálit, otevřít okno a skutálet se po náspu ve stokilometrové rychlosti s rozbitou lebkou.

Už vím, kde nebudu bydlet.

Dáán pak říká, že se byl na kole projet až k oné pověstné Matiční ulici, ale že odtamtud prchal rychleji než Lance Armstrong, aby ho neukradli. Ano, čtete správně: nikoliv neokradli, nýbrž neukradli. Místní čórkaři jsou prý natolik zruční, že jsou schopni vám ukrást horáka přímo zpod prdele. Za jízdy!

Pak dodává, že by byl celkem rád, aby Ústí postoupilo do extraligy, abychom to všichni viděli na vlastní oči a zažili na vlastní kůži. No, radši ne.

Raději změníme téma rozpravy. Povídáme si o hokeji, fandění a tak všelijak podobně. Vanďas překvapí dlouhým hlubokomyslným monologem na toto téma se spoustou vysoce kvalitních názorů, se kterými se s Dáánem naprosto ztotožňujeme.

"Já fandím Ševcům, to je jasné. A hokeju. Fotbal nepotřebuju a ty vypatlance tam také ne. Kolikrát su aj na hokeju nepříčetný a řvu přitom. Su sprostý, nadávám na sudího aj na hosty. Ale nepotřebuju sa s nikým přetláčat ani machrovat, že bych mu dal do tlamy. Aj si klidně zajdu za jejich fandama pokecat."

Není to přesná citace a ani to není všechno, co Vanďas řekl, ale zaslouží si více než maximální uznání a Dáán jen lituje, že nepoužil záznamník, protože to byl názor vzorového fanouška a zaslouží si uvést minimálně do čítanek (beze srandy!)

Mezitím se k nám opět přidruží naše suita z beer-roomu a tak vytáhneme dalších pár piv. Začneme se bavit o zápasech našich hokejistů na cizích stadiónech a Dáán se pochopitelně pochlubí svými zážitky z Litvínova. Najde nečekanou odezvu u nějakého řízka s kšiltovkou Chelsea sedícího u stolu naproti. Ukáže se, že onen týpek je takovou zvláštní směskou fanouška, fandícího v hokeji Litvínovu a ve fotbale Spartě. Vždy, když zaregistruje slovo "Litvínov", natočí se k nám uchem jak širokopásmovou anténou a naslouchá. Dáán ho chce povzbudit a prohlásí:

"Já mám o zájezdu do Litvínova článek na internetu."

Načež týpek opáčí:

"Já internet nemám. Já mám 486ku. A vypnutou."

A Vanďas utrousí:

"Hmmm, to se pak blbě surfuje..."

Pak se nějak začnem bavit o tom, že už je to do Prahy poměrně blízko (však jsme také v jídelním voze strávili více jak dvě hodiny!) a na přetřes přijde i dotaz, proč že náš vlak nejede až do Kladna a zdali by se to nedalo nějak zařídit. Vanďas opět perlí:

"Škoda že to nejede do Kladna přímo, ledaže bysme podplatili ajznboňáky..."

Začínám se řehtat, protože se mi právě teď vybavila situace, jak rychlík Cheban - se strojvůdcem důkladně uplaceným hmotnými statky - prostě nepokračuje dál do Sudet, nýbrž se stáčí na Kladno. A ty překvapené, nevěřící výrazy cestujících, kteří se tváří jako Američané, jako ty dospělé děti. Otáčejí se jako při divadelní premiéře alternativní hry, vyrážejí ze sebe nechápavé citoslovce a marně, přemarně tahají za stejnokroj neméně důkladně uplaceného pana průvodčího:

"Ale... já jedu do Chebu!"

"A já do Mariánek...!"

"DRŽTE HUBY, JEDEME DO KLADNA!!!"


Na to Vanďas:

"No, když máš devítku u hlavy, tak to aj vlak do Chebu jede na Kladno!"

"Jo, no. To donutíš aj tramvaj, aby jela z Mostu do Otrokovic místo do Litvínova!"


To už se válíme po podlaze smíchy všichni, my i naši neznámí spolucestující.

"A vobrať to!! Do Mnichova!!!"

Další výbuch smíchu.

No je vám tu taková řehtanda, že je osud dnešního hokejového utkání nadobro zpečetěn. Buď tedy vyhrajem a dostaneme sodu jak v kriminále nebo prohrajeme hrůzným rozdílem. Nebo obojí, to vše jako kompenzaci za fantasticky veselou náladu v jídelním voze.

Páni, to nám to uteklo! Pod okny je Kolín!

Štury náhle zabuší na okno jídelního vozu. "Jak se lekla...!" směje se nějaké paní, která se pod jeho oknem vyděšeně ohlédne po zvuku a když spatří Panathinaikos, přidá nervózně do kroku a málem se skácí do kolejiště pod kola šíbujícího motoráku.

Vanďas drží v ruce flašku Chodovaru a prohlásí:

"To je moje nejoblíbenější lízátko!"

A když si pak chlapi přiťukávají pivem na úspěch, dodá:

"Tohle je nejkrásnější zvuk!"

Po chvíli klidu, kdy šetříme plíce zmučené nekonečným smíchem, následuje další téma: bubeníci. Vanďas obdivuje bubenice, říká že jsou sexy, zvláště ta, kterou měl možnost osobně vidět. I hokejové fankluby mají bubenice, namátkou třeba Liberec nebo Slavia, dodávám. Vanďas na to, že vlastně obdivuje bubeníky vůbec, jak to můžou dávat, tu koordinaci pohybů všech končetin a tak. Říkám, že k tomu vlastně stačí pouhé rytmické cítění, nic víc. Na druhé straně ovšem ti, kteří toto rytmické cítění nemají, se při nácviku hry na bicí strašlivě nadřou. Načež Vanďas opáčí:

"To věřím, to musí být horší dřina než mlátit do Vsetíňáka!"

A Drag poznamená:

"Mlátit do bubna je dřina, mlátit do Vsetíňáka je zábava!"

(Nazdar, Sui... :-)

Pak se Drag ozve ještě jednou:

"Kdybysme měli trochu času, stavili bysme se v Praze u Fleků na pivo."

Načež Venďas reaguje:

"Stačí, když si dáme pivo v Kladně na nádraží."

A já na to:

"Na nádraží si nedáme. DOSTANEME!"

A už se zase válíme smíchy po zemi. Prohlašuji, že tentokrát už je to definitivní, takhle jsme se ještě nikdy za žádný výjezd nenařehtali, takže sudí nás zařízne, Kladýnko roznese na kopytech, dostaneme desítku a pak ještě nakládačku od kinder-skinů a přídavek od důchodců na cestu dom.

"No jo, no," broukne Drag, "člověk míní, výjezd mění."

V tom má tedy naprostou pravdu.

Ještě než přijedeme na hlavní nádraží Praha-Hrdlořezy, zastavujeme u Zádvoří nad Labem. Nechápu.

"Jak, nad Labem? Kde je tady nad Labem? Kde je tu jaké Labe?"

"Tady kúšček, vpravo," říká Drag a ukazuje mi levou rukou doleva.

V našem vagónu sedí velmi pohledná slečna, která - jak se ukáže - jest studentkou arabistiky, v čemž nachází zalíbení především More, jenž - věřte nebo ne - rovněž studuje arabistiku, nacházejí tedy společnou řeč. Kůža si chce s dívenkou připít alespoň do jedné nohy, a tak do sebe slečna zdvořile kopne panáka a vyslouží si aplaus. Vypadá to, že se s námi ještě chvíli zdrží.

Uplyne ještě několik minut a vjíždíme do Prahy, kterou vítáme jak jinak než řevem. Štury má volume tak vytočené, že praskají okenní tabulky. Mám obavy, zda po takovém řevu vůbec ještě něco zafandí na Kladně, ale to neznám Šturyho hlasové rezervy.

Vyjíždíme z Libně, chviličku počkáme a:


"SLÁVIJÉÉÉ, HOVNO JÉÉÉ!"


a:

"HU-HU-HU-HU!"

jen co se na obzoru objeví ta stříbřitá kopule našeho oblíbeného zimáku, kde krouží své piruety námi neméně oblíbený hokejový klub, koučovaný ještě více oblíbeným trenérem, který je po vzoru Wayna "zasrané Nagano!" Gretzkyho sám sobě šéfem, takže může dostat padáka pouze v případě nezvladatelného záchvatu masochismu.

Tak, a je to tu. HFC vystupuje pevným krokem (kutálí se, vrávorá a padá) z rychlíku Cheban za účelem odložení batožin a následného přesunu na Masaříkovo nádraží, odkud pojedeme dál na Kladno. (Že žádného Masaříka neznáte? Ale znáte, to byl přece ten ujetý medik z druhého dílu Básníků. No ale že by zrovna po něm museli pojmenovat nádraží...) My, co se ještě jakžtakž držíme na nohou, udáváme mírně rychlý pochodový rytmus, do něhož si zpíváme nejrůznější oblíbené chorály, aby matička Praha měla radost, že jsme zase tady.

Místní bezdomovci ožívají, špicují ouška zarostlá chlupy a ušním mazem i přesunují se blíž v předtuše nějaké charity. Když ale vidí, že jsou to jen chudí hokejoví fanoušci vodněkaď z Balíkova, zase se vrátí ke svým oblíbeným postům na číhanou (přitom si dají navzájem po rypáku, protože někteří chtějí využít zmatku k získání lepšího fleku). Nebojte se, chlapi, ještě na vás dojde... ale to jsme zase přeskočili.

S naší novou kamarádkou chvíli procházíme hlavním nádražím sem a tam, než konečně nalezneme spásnou úschovnu zavazadel. Pro zahraniční návštěvníky to musí být adrenalinový zážitek. Nápisy v totalitní češtině, opilecké ruštině, lámané němčině a angličtině pro samouky, mechanismus skříňky nepochopitelný i pro Čecha, nouzové přivolání opraváře trvá podle upozornění na návodu nejméně hodinu, v koutech u skříněk je nachcáno a line se odtamtud smrad jako z čínské polní latríny, no ať žijí nevšední zážitky!

Wamp vybírá erární skříňku pro všechny. Je to skříňka č. 9, "Číslo DEVĚT, pamatujte si to, 9 jako ZUBÍČEK!" Zavazadla uložíme snadno, horší je to už s uzamčením, skříňka vzdoruje, nefunguje a pochechtává se. Wamp ji nakonec přelstí a klíč si dává do jedné s četných kapes svého battledressu, přičemž nám všem onu kapsu významně ukazuje, to pro případ, že by se nacházel ve stavu amnézie.

Nyní je čas přesunout se na Masarykáč a tak zdravíme venku se nacházející domy, stromy a Romy poflakující se kolem laviček, jsme jako taková trošku z řetězu urvaná školní výprava. Přecházíme přes cestu, zabočíme do uličky na chodník a tu kolem nás prokličkuje kurýr na kole! Tak to jsem fakt ještě neviděl a celé HFC z něj má ohromnou srandu, zvlášť když se o 100 metrů dál objeví jeho kolega nachlup stejně oblečený a sedlající stejné kolo. Největší veselí budí jejich krosny, ve kterých převážejí ono zboží kurýrní služby, vypadá to jako středověká nůše na trávu a vede nás to k nejrůznějším úvahám, co všechno se v tom dá převážet. Od protitankové miny až po děcko do baby-boxu.

Procházíme přímo kolem jejich velitelství a tam je kol jak v Amsterodamu. Ten pohled by oblažil srdce každého zkušeného kolaře. Což mi připomíná hlášku jednoho Plzeňáka, který byl navštívit naše fórum (tehdy ještě) hczlin.cz a viděl tam krásně dvojsmyslný titulek TIPAŘ KOLA. Jelikož nepochopil, že se tento nadpis vztahuje k tipovačce, automaticky přepokládal, že zde zveřejňujeme hrdiny, kteří tipují špatně zajištěné bicykly pro své zručné komplice...

Ze zamyšlení mě vytrhne nadšený řev a jásot. Na zdi u chodníku, kolem které procházíme, visí bilboard a na něm v sebejisté póze gólman.

Ve zlínském dresu!

Všichni začnou onen bilboard okamžitě a s nadšením oplácávat jako modlu, propukajíce přitom nejprve v jásot a poté v hlasité skandování.


"ÍÍÍÍÍÍ-ČO MUUU-RÍÍÍN!!!


Tak to je mazec! Fakt paráda! Ale má to jednu chybku...

Na bilboardu je totiž ALŤÁK! :-)

ÁÁÁJÉÉÉ! ÁÁÁJÉÉÉ!

(pro neznalé poměrů, toto citoslovce vyjadřuje posměch nad libovolným faux-pas, ať už upadnutí rozhodčího, netrefení prázdné brány soupeřem, neúmyslné rozbití flašky od piva nebo třeba i takový kiks, jakým je ona výše zmíněná záměna Alťáka za Iča.)

Nádraží Masarykovo jest takové obyčejné ospalé nádražíčko, které má rádo svůj klid. O to větší šok se o něj pokouší, když mu do jeho prostor vlétne žlutomodrá ryčící banda. Prostory ty se nečekaně otevírají a je tu kolejí jak na modelové železnici. Chvíli hledáme na přehledné informační tabuli, ke kterému nástupišti se máme přesunout. Mezitím na nás pokřikují nějaká děcka, která se zde shromáždila za účelem výletu nebo tak něco. Podle reakcí jsou to zřejmě Sparťani. Hrajeme s nimi hru kdo ukáže ten nejlepší ksicht. Děcka ještě nemají mimické svaly tolik otupělé, takže se tam jeden gizd na nás šklebí jak Vřískot po dvaceti jointech. Jsme rádi, že jsme tak populární.

A hle: na osamělé kusé koleji u nástupiště číslo 7 čeká téměř prázdný motorový osobní vlak ve směru na Kladno! Bereme jej útokem a k zděšení uvnitř přítomných lidiček si promptně posedáme, načež se oddělení zcela zaplní. Někteří si zajdou pro zásobu nealkoholických nápojů, jiní si dají kouřovou a vůbec tak nějak v poklidu čekáme na odjezd. Do něj však zbývá něco přes dvacet minut, tak si krátíme chvíli nejrůznějšími popěvky. Po peróně přichází matka s dítětem, ale když synátor spatří žlutomodro uvnitř vagónu, vykulí oči a naléhavě prosí máti, aby si šli sednout někam jinam.

Kůža se mezitím seznamuje s nějakou stařenkou a stařečkem na posledním sedadle, kteří vypadají jak Filemon a Baucis z řeckých bájí a pověstí. Nabízí jim poslední zbytky moravské domácí slivovice ze své PETky, což tito s vděkem přijímají.

"Á, ta píše!" rozzáří se stařeček.

"Tužky KOH-i-NOOR, do celého světa!" pomyslím si.

Tu se náš vláček dá zčistajasna do pohybu. No, okamžitě jsme všichni na nohou a nadšeně křičíme:

"JEDEMÉÉÉ, ŠÉV-CI, JE-DE-ME!!!"

Ano, jedeme, ale ono to chvíli potrvá, než se vymotáme z Prahy. Ještě nás čeká spousta zastávek se spoustou překvapených cestujících, kteří se odváží nastoupit do našeho kupé. Jednou z nich je tak trošku načuřená důchodkyně s novinami, která nemá pochopení pro náš radovanec z každé maličkosti a neustále kroutí hlavou, že řveme. Brblá si něco pod fousy (ano, má fousy, doopravdy je má!), ale nahlas se zřejmě neodváží nic říct. Nebojte se, babi, ven s tím, jen do nás, my vám hlavu neutrhnem!

Možná tak ruku...

Kůža se stará o družbu a přátelské mezinárodní vztahy. Připíjí si s každým nově příchozím z posledních kapek lihoviny ve své PETce. Míjíme zastřešené tenisové dvorce na Štvanici, přejíždíme Vltavu, zastavujeme na nádraží Praha- Bubny, pak přijdou Holešovice a to si krásně zahučíme a zabučíme na TMA. Mezitím nám opět vytuhne Drag, tak se k němu potichu přiblížíme (přičemž celé osazenstvo domorodců v našem vagónu zvědavě pozoruje, co máme za lubem) a nemůže následovat nic jiného než:

"Vy-le-tě-la holu-bička ZE-SKÁ-LY!!! ZE-SKÁ-LY!!!"

Pak ještě několik zastávek a jsme konečně mimo Prahu. Od místního občana sedícího naproti mě se však dovídám, že to ještě chvíli potrvá než přijedeme do Kladna. Tedy vytahuji PSP a spouštím NHL2007 a nastavuji si pochopitelně zápas Kladno-Zlín. HFC se semkne kolem a fandí. Po první třetině vedeme 0:2, ale po druhé už prohráváme 3:2. No, snad se historie nebude na skutečném zápase opakovat.

A je tu Kladno. Čekal bych, že bude mít větší nádraží, vypadá to tu jak v Otrokovicích. Seřadíme se na peróně, zvědavci se ptají, kam máme namíříno.

Na Kladno, teta, na Kladno!

Vyjdeme ven z vestibulu, Wamp vytáhne mapu a kompas, určí polohu a mocným významným gestem udá směr našeho dalšího pochodu. Někteří z nás jsou stále zmatení, tak je pobídne Eliška:

"Tož pojďte, děcka!"

Toto familiérní oslovení evokuje v Kůžovi vzpomínky na šťastné dětství a hodiny zpěvu ve školních lavicích, takže nám teď vystřihne jednu krásnou agitku:

"My-jsme dě-ti z lidové Čí-ny
Má-me dom-ky z bambusu a hlí-ny..."


Jdeme dál po chodníku, občas zastavíme za účelem označkování nového teritoria, ale pochodujeme vcelku svižně. Tu kolem nás projede bílá dodávka - podržte se! - s mongolskou poznávací značkou! Přesně takovou jsem viděl ve Zlíně a dokonce má stejnou espézetku, je to tutově ona, neomylně poznávám azbukou vyvedené УБ a vedle MGL v mezinárodním formátu, psané latinkou! To by musela být setsakramentská náhoda, aby to nebyla tatáž kraksna. Kolikpak bílých otřískaných dodávek značky Renault z Ulánbátaru se asi tak poflakuje po republice?

Když své souputníky seznámím s tímto originálním úkazem, nevěří svým očím.

"Oni mají dodávky? Kde proboha vzali v Mongolsku dodávky?"

"Vyčenžoval za deset jaků, ne?" zní drsná odpověď.

Když se naše turistická výprava dosyta nasměje, pokračujeme dále v naší pouti za kladenským stadiónem. Míjíme nějaký fotbalový stánek, občas některé z projíždějících aut zuřivě zatroubí, jdeme kupředu levá, zpátky ni krok. Když už takhle pokračujeme několik minut, stále vedeni neomylným Wampem podle mapy, vyslechneme si následující dialog:

Vanďas: "Kde to jsme?"

Dáán: "Na Kladně!"

Vanďas: "Trochu podrobněji by to nešlo?"

Dáán: "Na chodníku!"

Aha.

Podle mapy je to ještě skutečně daleko a tak hledáme způsob, jak si usnadnit cestu. Míjíme autobusovou zastávku. Bleskurychle si pročítám jízdní řád. Autobus č. 14 staví o dvě zastávky dál podle názvu přímo u Zimního stadiónu! Tak to je klika jak Brno! Navíc, linka č. 14 zrovna přijíždí! Super, honem nastupovat! Klika ta vidí se nucena býti poněkud kompenzována. Wamp pokračuje dál, ani se nezastaví. Řvu na něj, že se můžeme svézt. Nereaguje. Tak teď pro změnu řvu na ty tři naše odvážlivce, kteří se mezitím nezdráhali do autobusu nastoupit, aby si zase vystoupili, že radši nebudeme trhat partu. Nezbývá než pokračovat pěšky.

Po zhruba patnácti minutách sejdeme z kopce až k nějaké širokánské autostrádě, kterou je třeba přejít. Činíme tak, zastavujeme auta a blížíme se k nějakému sídlišti. Momentálně je v kurzu rozprava o složení doplňkového sortimentu pochutin na kladenském zimním stadiónu.

"Stejně tam budou mít leda nějaké hnusné vybluté okurky!"

Načež se nečekaně podrážděně ozve Drag:

"Co, si děláš ze mňa prdel nebo co?"

Jmenovaný nechápe a Drag si posléze uvědomí, že ani pochopit nemůže. Všichni se totiž většinou známe přezdívkami, takže někteří z vás třeba ani netuší, že Wamp i Hippoe mají ve skutečnosti stejné příjmení, aniž by byli příbuzní, takže to, že Drag se v civilu jmenuje Oharek a je citlivý na hlášky o okurkách, ví nejspíš jen málokdo.

Vynoříme se ze zatáčky před dlouhou rovinkou. Přibližně v polovině nás vítá nějaký starší pán. Už si nevybavím, o čem jsme si s ním vykládali, pokračujeme dál a tu spatříme napravo siluetu budovy nápadně připomínající zimní stadión... sláva, našli jsme to! Jenže, světe div se, jeho kopule prosvítá skrze stromy nějakého hvozdu!

Zimní stadión Jaromíra Jágra jest totiž situován na samotě u lesa, zlí jazykové by mohli tvrdit, že tedy v místech, kde lišky dávají dobrou noc. Když je řeč o liškách, jednu takovou zrzavou šelmičku spatřil jsem plížiti se podél tamních četných stánků s dobrotami, zcela pozbyvši své přirozené plachosti, což mi mělo býti podezřelé. Zcela určitě byla nakažena chorobou rabies vulgaris, decimující liščí plemeno v našich končinách a jak z věcí příštích seznáte, byla nejspíše příčinou onoho incidentu... ale to jsme zase opravdu hodně přeskočili.

To není klekánice, děti. To je pan Prošek!

Jdeme si zakoupit vstupenky normalizovaného tvaru dle pardubických, litvínovských i jiných vzorů a dovídáme se, co jsme tak nějak tušili: na Kladně nemají sektor hostů. Ájé, no snad to dobře dopadne. Kupujeme si u nepostradatelných malých kolportérů domácí Bully zvané Buldok a já si teprve teď všímám loga na kladenském dresu Jiřího Havla, hrdiny reportáže dnešního výtisku: buldok s přehryznutou hokejkou v tlamě! No, možná o tom všichni víte už dávno, ale já jsem si taky všiml té nové octové reklamy na zlínském dresu až tuším před měsícem.

Vstupenky máme zakoupeny a do zápasu zbývá víc jak hoďka. Tak co teď? Do hospody. Podle místních občanů jsou nejbližší hospody dvě. Tu jednu nám ovšem nedoporučují, jelikož je to prý kmenová hospoda kladenských hooligans, tedy něco jako kdyby Sui, Matthew, KingVsetín a Mistr6x chtěli vstoupit v dresech do hospody U Polanských. Po krátké poradě vyrážíme vpřed podél zimáku a míříme tedy do nějaké té hospody.

Hospoda ta jmenuje se Na Amálce a ti vulgárnější z nás ihned zamění "m" z jejího názvu na "n", inspirujíce se legendární porno-verzí neméně legendárního animovaného večerníčku Víla Análka a motýl Onanuel. No jo, no. Čím starší, tím větší prasáci. "Babičku" od Božky Němcové nezná pořádně nikdo, ale "Babičku" začínající větou Na Starém Bělidle bylo lautr hovno co dělat, tu znají všichni nazpaměť.

Sotva vejdeme dovnitř, zamrazí mne. Přímo před sebou vidím u zdi stůl pro štamgasty postavený naštorc a nad ním - ó hrůzo! - nápis AMÁLKA HOOLIGANS. A co bylo ještě lepší, Kůža s Márou si naprosto nadrzo sedají k okraji onoho stolu! No páni, jestli sem někdo z domácích chuligánů přijde, tak to bude tóčo jak v prvním českém akčním filmu Nahota na prodej.

Skutečnost je ovšem zcela jiná. K onomu stolu postupně přijde nejméně osm štamgastů a ani na sobě nedávají znát překvapení, dokonce se s našimi odvážlivci přivítají! Hmmm, tak to u mne teda Kladýnko zabodovalo.

Zbytek se mezitím oddává jídlu a pití. Drag, Štury a Wamp si objednávají topinku s Rumcajsovou směsí. To zní zajímavě, ale o složení oné směsi mám značné pochyby a raději nechci vědět, co se do Rumcajsovy směsi většinou dává (a už vůbec ne, co tam doopravdy je).

"To je... to je vynikající maso! Co to je?"

"Vážený pane... kdybych Vám to řekl... tak to nejíte!"


Dáán objednává kačinskou klobásu. No, jaký je asi tak rozdíl mezi normální a kačinskou klobásou? Nevím, ale jsa etymologicky rozcvičen z četných morfologicko-lexikologických rozprav ve vlaku, rozsvítí se mi v hlavě varovná žárovička. Kačinská... není to náhodou KACZYŃSKÁ?! A sakra, zase ti Poláci! Ti jsou fakt všude. A co jestli je to ka-čínská? Tak to už teda vůbec, jako! Někdy je fakt lepší nic nevědět.

More si dal mexické fazole, které pak okamžitě pojmenoval na Stehlíkovy a po prvním soustu prohlásil, že jsou jak z konzervy s rokem výroby 1986. Zařekl jsem se tedy, že si od té chvíle musím dávat velký pozor a především se nesmím z bezpečnostních důvodů zdržovat v Moreho bezprostřední blízkosti.

Zejména ne v uzavřených místnostech...


"Copak to jíš?"

"Fazole."

"Jé, já měl fazole už včera..."

"Já vím!"


Pak však začínám být jako na trní, protože paní výčepní ne a ne nás zkasírovat, dává si strašlivě načas a do začátku zápasu už zbývá jen něco málo přes půl hodiny. Nakonec nás přece jen zkásne a my vyprejskneme odtamtud hezky rychle pryč a míříme k zimnímu stadiónu.

Po chvíli je třeba přejít ulici a to si vezme na starost Drag, který vstoupí do vozovky a zastavuje pro nás auta jak paní učitelka ze školky. Rychle přeběhneme, ještě pár desítek metrů a jsme u stadiónu. Hodně mi to tady připomíná Litvínov, aspoň tedy tou spoustou stánků a budek s nejrůznějšími laskominami a dobrotami. Nemám ale čas ani chuť moc ochutnávat, protože je potřeba najít Jardu (kvůli bubnům, které vezl). Chci si od Wampa půjčit mobil, že bych Jardovi zavolal, ale Wamp už mu volá sám, ptá se, kde se jejich skupinka nachází, ať jsme pohromadě. Navštíví nás nějaký fanoušek v kladenském dresu (Miloš-KL?), vítá nás a ptá se, kde máme bubny. Odpovídám, že doufám, že už vevnitř.

A již vcházíme do jámy lvové. Jsem ostražit a pamětliv varování Benoita a jiných ohledně chování kladenského publika, avšak žádné excesy se nekonají. Nacházíme naši skupinku, Jarda, Katka, Pepíno a ostatní. Bubny jsou nachystány, vlajky roztaženy, už se připravují jen balónky. Vyzkoušíme bubny a je vám to neskutečný rachot. Hala je totiž řešena tak, že se zvuk prudce šíří z epicentra a hrůzným způsobem se tříští se stonásobnou ozvěnou po všech koutech, takže mám po zahřívací rundě zalehlé uši. Co mě ale naprosto dostalo, je bezbariérový přístup ke všem sektorům, aspoň myslím, že ke všem. Tak to u mě Kladýnko opět boduje, jen aby si to nepokazilo.

Už to nebudeme zdržovat, "Zdravííí-me Klad-no!" jako pokaždé, když někam přijedeme poprvé (i když, Slávku jsme napoprvé nepozdravili, ani nevím proč :-) a spouštíme rachot. I domácí spouštějí rachot, mají tři bubny a kotel hodně hlasitý.

Přichází hlavní rozhodčí pan Jebavý (ježišikriste!), a zápas může začít.

Domácí gólman Orct podle Buldoku oslavil 700. utkání, tak doufám že mu dáme nějaký ten dárek v podobě puku v jeho kase. Jenže: chybí nám Ičo, Zub, Larry, takže to bude dneska těžké. Kór když dám tu naposledy nasázeli osmičku. První zápas Kuby Čecha a jak dopadl. Doufám, že to dneska bude lepší.

A zdá se že ano, blue-line si na Kubovi vyláme zuby. Několikrát. A při naší přesilovce jim to tam málem spadlo! Pak jdeme do oslabení my, a to je zlé protože nám vyloučili beka, takže Ernesto má k dispozici pouhé 3 a půl obránce (protože Vosa hraje s poraněnou rukou i nohou zároveň). Naštěstí z toho nebylo nic a ke všemu jsme jim málem dali góla my. Jenže nedáš-dostaneš, byla tu další přesilovka domácích, opět náš obránce (Keson) a je to rázem 1:0. Divoký domácí řev je ohlušující. Naštěstí to netrvalo dlouho a právě Keson nahraje Lešounovi, ten s pukem zamíchá, jak to umí jen on a:

"GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!"

Hokej dostal pořádný kopanec, hra se zrychlila, lítá se zepředu dozadu a zpátky, každý chce urvat vedení pro sebe. Za katr jde ovšem blue-line a i bez Larryho pálíme po Zdeňovi Orctovém jednu pecku za druhou. Všechno kryje, až na jednu odraženou střelu, k ní se dostane Peťa Leška a:

"GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!"

Ty kráávo, to je mazec! Vedeme na Kladně 2:1! To se musí zapít. Ale také kompenzovat, proto jde ven Lukáš Galvas. Zas do oslabení a zase je to obránce. Tak to už mi nepřipadne jako náhoda. Jenže naši borci tu kladenskou přesilovku ubrání s takovým klidem, že už nemám o osud utkání strach. Ale měl bych mít, protože tohle byl signál pro notičky. 3 minuty před koncem první třetiny je tu výjimka potvrzující pravidlo o mých domněnkách, protože za katr jde Pavel Kubiš, tedy útočník. Jenže aby mu tam nebylo smutno, pošle k němu Jebák Robina Kováře. Aha, tak proto nešel ven žádný z našich obránců: bez nich už to dáváme, teď je třeba, abychom si poradili bez útočníků. No, čas 18:27, vedeme 2:1 a hrajeme oslabení 5 na 3, to je nějak moc náhod najednou, ne?

A hádejte co? Kladýnko dalo dva góly do šatny, využilo obě přesilovky a otočilo zápas. Zdalipak se nám už konečně poštěstí něco podobného v našich barvách? Ale prosím vás, vždyť není, kdo by nám to připísknul!

Bolina? Šindler?? Minář??? Mikula???? Jebavý?????

Jááá-cha-cha-cha-chááá, to určitě... :-)


O první pauze jdeme na gábl, jímž je kladenský stadión proslulý. Řeknu vám, tak rozmanitou nabídku poživatin jsem snad ještě nikde neviděl. Nabízejí zde i praženou rybišku, ale že nejsem Glum, dám si pouze párešek. Chutný, levný, dvě nožičky. Tak to má být. Dáán si jde koupit kladenskou šálu. Je to tradice, kterou dodržuje na každém novém stadionu, kam zavítá. Tak to je nářez, představte si, že máte doma 14 šál všech klubů z extraligy jako památku na to, že jste byli úplně všude!

Z 2:1 na 2:3 je hodně mrzuté, zvlášť do šatny, ale já nějak pořád nemám o osud utkání strach. Naši hrajou dobře a určitě je jen otázkou (poměrně krátkého) času, kdy to tam domácím zase spadne. Jenže to by nesměl být na ledě

Jebavý, Jebavý, mě to s tebou nebaví
než se ti postaví, tak už mě to unaví


protože hned v úvodu jdeme náhodou do oslabení a vyloučen je opět náhodou náš obránce, tentokrát Vosa. A dopadlo to ještě hůř než špatně, protože přesilovku jsme ubránili a góla dostali, až když už byl Vosa na ledě! Pak se až skoro ke konci nic nedělo, tedy až do oslabení domácích, které kvitujeme nevěřícným: "To néé-ni mož-nééé!" a pak to přijde, když se Ježek urve až za mezikruží a zblízka:

"GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!"

A hádejte co? Ne, gól nepadl, ale zase nás ten Beďar vyloučil, hned z fleku. Jak říkám, naštěstí z toho gól nebyl, ale místo abychom potvrdili nedáš-dostaneš, byla minuta do konce a bum! 5:3 pro domácí! Zas góla do šatny, to snad není pravda! Jestli si Někdo, kdo třímá v rukou osudy miliard lidí, takhle hraje s osudem globálně nevýznamného zápasu a jeho aktéry jak s pimprlatama, tak to ať jde teda do háje! A zas kompenzace, opět máme přesilovku my a tentokrát se vztekají domácí. Fantasticky sehraná přesilovka, opět Lešoun a:

"TYČKA!!!"

To není fér, Osud nadržuje domácím, kteří ten puk úplně tlačili očima z kasy na tyčku. A úspěšně, jak jest citováno z kladenského fóra. To já když tlačím tyčku očima, tak se akorát poseru a puk potom o tu tyčku stejně zazvoní a schválně zapadne do kasy.

O druhé pauze machruji s PSP, chci stihnout prohrát v několika zápasech KLA-ZLN za sebou pokud možno výrazným rozdílem, abych nějak narušil časoprostorový tok Osudu, protože z hlediska kombinatoriky je po třech zažitých prohrách vyšší pravděpodobnost následné výhry. Asi jsem magor, ale fakt na to věřím. Třeba bych nikdy nesázel na stejná čísla ve Sportce v několika tazích za sebou.

Nastává poslední třetina zápasu. Dlouho, dlouho se nic neděje, ani nepadne gól a když už, tak to teda stojí za to. Ukázkový vlastenec a do naší sítě k tomu! Domácí začínají slavit, protože vedení 6:3 už se jen tak neztrácí. Já však mám jiný názor: z toho, jak hrají domácí, mám dobrý pocit, to znamená, že nemám obavy, že by se snad našim nepodařilo ani natolik hrozivé třígólové manko smazat. Rozhodně na to mají, i přes všechna ta oslabení. A má slova se potvrdí. Téměř z protiútoku ujede Pavel Kašpařík, rozpřáhne se a:

"GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!"

Zdá se se naši zvedají k závěrečnému drtivému náporu. K tomu pár sporných verdiktů rozhodčího a domácí jsou nalomeni. Zvláště diváci, od nichž si vyslechneme:

Vy jste Valaši, jedna rodina,
samý buzerant, samá dědina!


Začež jim náležitě zatleskáme. Nejsem si však jist, zda domácím - tedy obyvatelům kraje západní morálky - jest plně znám význam slova dědina. Řekl bych, že toto slovo chápou jako moravské synonymum výrazu lesbička, s logickým ohledem na předchozího buzeranta v příslušném verši...

Když je řeč o buzerantech, jeden takový šedesátiletý hóša nás byl osobně navštívit v našem sektoru, který nemáme. Totiž, jak už bylo řečeno, na Kladně není sektor hostů, tak jsme si prostě vybrali nějaký sektor za brankou a tam zůstali. Všude kolem nás Kladno, jen zprava a zleva jsme odděleni od domácích schody. Nutno ovšem dodat, že přes "náš" sektor si zcela svévolně přecházejí domácí fanoušci, čemuž netečně přihlíží ochranka s několika policajty skrytými za bukem.

A nyní dochází k oné události, která se tolik probírala na různých diskuzních a jiných fórech. Onen výše zmiňovaný důchodce nejprve prošel přes náš sektor několikráte tam i zpět. Při další cestě tam již vyhrožoval Katce, stojící u vlajky, ajť si dáme ten náš hadr pryč, že jej nemíní vobcházét, načež mu Katka vysvětlila, že tady je to náš sektor a tedy že tu máme právo vlajku vyvěsit. Dědek tedy odešel tam, ale při cestě zpět, jak šel kolem Katky, naprosto surově, zákeřně a zbaběle do ní zezadu natankoval. Katka zavrávorá, ale ustojí to. Ochranka všechno v klidu sleduje, dokonce bych řekl, že se jednomu z nich na okamžik mihl na tváři škodolibý úsměv.

V příští sekundě ovšem situace dostane rychlý spád. Timur to všechno také sleduje a vystartuje po dědkovi. V tu ránu je ochranka na nohou. Ochranka, která má v popisu práce chránit hosty před domácími. Teď je tomu přesně naopak. Sekuriťáci se sápou po Timurovi, přiskočí Pepíno, ten chce Timura odtrhnout, protože přibíhají policajti, kteří do té doby všechno z uctivé vzdálenosti také pozorovali. Sotva přiběhnou, začne strkanice mezi dědkem, Katkou, Timurem a ochrankou, přičemž jeden ze sekuriťáků - domnívaje se, že ho nikdo nevidí - při slovně-gestikulační potyčce nenápadně strčí do Katky, která se skácí na schody. To už přiskočí i Jarda a huláká, ať táhnou, hrdinové! Policajti se Katky kupodivu ihned ujímají a ptají se, jestli je v pořádku. Není, má roztrhnuté kalhoty a na koleně šrám jako pěst. Agresivní důchodce zatím v klidu a beztrestně odchází pryč!

Ještě chvilku tam po sobě všichni zainteresovaní štěkají než incident vyšumí, ale dědek, který to všechno spískal, z toho vyvázne s čistým štítem, což Pepíno nemíní jen tak nechat a jde sekuriťákům osobně na toho burana ukázat plamenným mečem. Následně jej ještě seřve. Důchodce se však nenechá vyhodit a tak se ochranka v klídku vrací zpět. Něco neskutečného. A aby toho nebylo málo, definitivní tečku za utkáním udělají Kladeňáci, kteří přidají sedmý gól a zdá se, že je dobojováno. Pak už se vlastně jen dohrává a něco přes dva a půl tisíce diváků celou dobu aplauduje. Ovšem řekl bych, že jich tu je tak dvakrát tolik. Po sedmém gólu se na nás někteří domácí vítězoslavně a škodolibě šklebí, dokonce se přimotá nějaký zjevný chuligán v maskáčích a černé bundě a svými vystrčenými fakáči málem Pepínovi vypíchne oko, jak je blízko. Pepíno se vzteká a volá na ochranku. Já si přitom oživím Morčata na útěku a s provokativním, přehnaně západním přízvukem metám tomu týpkovi do ksichtu:

"Helé? Chceš pěstí, sejré? Chceš prakem do brňavky, ty truhlíku, viď? Máš zápal mozkovejch blan, troubó? Máš, viď, hele."

Onen týpek vypadá úplně stejně jako ten přiožralý magor v Třinci, který si dal tenkrát ve čtvrtfinále ruce za záda a blekotal, že ho nesmíme napadnout a sekuriťákům to opět trvá příšerně dlouho než ho konečně popadnou za límec a vyvedou.

Tak jsme zas venku prohráli. Kontrolujeme zapomenuté věci, já si strčím do kapsy v báglu potrhaný, podupaný a pivem politý Buldok - který jsem měl za úkol přivézt domů jako suvenýr - sbalím buben, paličky a odcházím. Snažím se držet Jardy, který ovšem valí jak drak, takže mu sotva stačím. Domácí obyvatelstvo se před zimákem dělí na dva tábory. Jedni buď mlčí nebo občas něco posměšného zahulákají, jiní - a těch je naštěstí mnohem víc - prohodí pár dobrých slov, chvilku pokecají, pochválí nás, jak jsme fandili, takže napravují v závěru pošramocenou domácí reputaci. Náš hlouček se ne a ne shodnout, kam vyrazit, takže jdeme nejprve na jednu stranu, pak na druhou a nakonec se rozhodneme navštívit naše hokejisty. to ale znamená zase se vrátit, takže se ozve jeden ze sekuriťáků (a zrovna ten bůček, co pravděpodobně strčil do Katky):

"Tyjo, já na ně jebu, ajť se pobijou!"

Liknavosti, jméno Tvé jest Kladenská Ochranka!

Nic se nesemele, poradíme si i bez nich, přejdeme k autobusu našich hokejistů, kde čeká pár domácích fanoušků na podpisy. Zdravíme se s každým z chlapů zvlášť a nakonec jim společně do jejich odjezdu zatleskáme. Zasloužili si to i přes ten výsledek, protože - jak už jsem se zmiňoval - i za nepříznivého stavu hráli tak, až jsem věřil, že to fakt otočíme. Nestalo se, tak holt příště. Ještě se pojede do Varů a tam nám to Zdeňa Venera nechá :-)

No, asi teda.

No, asi né, ale musíme doufat.

Přecházíme k našim povozům, kdy mám na zpáteční cestu domluven u Jardy odvoz. Naše malá skupinka jde podél okraje hvozdu a Timur neomylně poznává borový háj napravo. Jsem překvapen a pan prezident opáčí:

"Šak sem měl jedničku z přírodopisu!"

Na parkovišti ovšem řešíme nečekaný problém. Pézetce se nechce jet s v autě s Lečíkem (bojí se o život) a tak si sedne k Jardovi. Jenomže s Jardou měl jet i Timur a jaksi se přitom pozapomnělo na mne, takže po škatule, škatule, hejbejte se nakonec Timur zůstává s Lečíkem a p_z přejde k nám.

Nutno říci, že teď svého rozhodnutí hořce zalitovala, protože netušila, co ji čeká. Jestli se bála Lečíkovy jízdy na hranici maximální povolené rychlosti, potom si určitě dovedete představit její hrůzu, když to Jarda držel skoro celou cestu těsně pod 180 a trasu Praha - Brno zvládl ve svém osobním rekordu včetně jedné desetiminutové pauzy na občerstvení a jedné dvacetiminutové pauzy na pozdní večeři!

Pozdní večeře odehrává se v notoricky známé dálniční restauraci. Přemýšlíme, vybíráme a přemítáme, co bychom si asi dali, jelikož výběr je bohatý. I já tak činím a nejprve slintám nad místní klobásovou specialitou. Tu spatřím v plechové misce opékané brambory a v regálu řízek. Je rozhodnuto. Sednu si ke stolu a přitom se pochechtávám, protože se mi právě vybavila scéna s řízkem od legendárního komika Felixe Holzmanna:

"Tak mi dejte jídelní lístek, pane vrchní."

"Nač bych vám dával lístek, si dejte řízek a máte tó."

"No, já bych si raději vybral sám."

"Co byste si vybíral, dyť si stejně dáte řízek!"

"Dovolte, jak můžete vědět, co si dám?"

"Páč vono stejně nic jinýho v kuchyni nejni, že jó..."


Nutno podotknout, že nás vždycky dojel Lečo a to s nečekaně malým odstupem, tedy s ohledem na to, jak to Jarda smažil po dálnici. Ukrajujeme desítky kilometrů a mineme dva Neoplany, než se před námi do třetice všeho dobrého zjeví ten pravý, vezoucí naše hokejisty.

Dostává se mi opět odvozu až před dům, což už nemohu vyjádřit dostatečným počtem díků a práh domova překračuji přesně o půlnoci.



"A JAK TO VIDĚL DÁÁN?"

Po odjezdu aut našich kolegů jsme se vydali vstříc nočním Kladnem tu dalekou dlouhou štreku až na nádraží. Cestou jsme zjistili, že jsme ztratili Vanďase. Po cestě jsme taky potkali Kladeňáka, který si neodpustil narážku:

"Auf Wiedersehen!"

a More z druhého chodníku na obranu poznamenal:

"Ale dali jsme čtyři góly!"

Jsem netušil, že Sudety začínají už na Kladně...

Troubí na nás několik osobních aut, kterým na oplátku máváme. Drag opět zastavuje dopravu, abychom v klidu a v bezpečí mohli přejít silnici, jako když paní učitelka v mateřské školce si stoupne přímo před auta, aby svým tělem zabránila střetu s nevinným dítětem. A když už jsme v bezpečí, Drag nakonec hecne pana řidiče tak, že tento dupne na plyn, takže gumy piští a vypadá to jako na závodišti.

O několik málo vteřin později Drag zase vběhne do vozovky, tentokrát speciálně pro neznámou paní, která taktéž chtěla přejít přechod. A znovu se opakuje herecký výkon Draga.

Na nádraží zjišťujeme, že bychom stihli i vlak 20:49, který měl navíc pětiminutové zpoždění, takže bychom ho stihli, ale že jsme ztratili Vanďase i - viz aktualizované ztráty po přepočítání - Kůžu s Márou, bylo rozhodnuto, že pojedeme až tím původním, tedy 23:10. To bychom jim přece nemohli udělat.

Takže se všichni díváme, jak nám vlak do Prahy ujíždí dobrovolně přímo před rypákem...

Grygi se přizná, že by v tuto dobu měl brát prášky:

"Já beru prášky, ale jsou v batohu v Praze."

A tak jsme se rozhodli hledat útočiště v nějaké útulné hospodě. Na nádraží byla hned jedna otevřená, bohužel pět minut před zavírací dobou, takže už vlastně zavřená. Drag zase potvrdil své herecké kvality a se smutným výrazem raněné srny a opuštěného štěňátka v očích prosil hospodskou o otevření. Já to zkusil umluvit, aby si prodloužili pracovní dobu do 23 hodin, ale paní byly neoblomné. Tak jsme si s Dragem nechali svorně natočit po jednom pivě značky Krušovice. A byli jsme vyhoštěni zpět na mráz, do temného večerního Kladna.

Hledáme dál, což tady není nic jednoduchého. Vracím se zpět a ptám se ve vestibulu, kde je tu nejbližší hospoda blízko nádraží:

"Pořád rovně a doleva," odpovídají mi.

Jdu za ostatními a míříme tím směrem. Ale furt nic. Já se ptám blízko nádraží a oni nás pošlou asi kilometr daleko, hudruji. Nakonec si vzpomeneme, že jsme procházeli kolem jedné, kde nalévali Starápromiň, tak valím jako první, zda tam ještě mají otevřeno. Naštěstí mají, zábava je v plném proudu. Je plno, skoro si nemáme kde sednout. Tedy až na jeden pětimístný stůl, kde si posedáme ve složení Štury, Grygi, Dáán, Eliška a její přítel Adam. Snoubenci si objednali teplé čaje, já dvě piva, Grygi chlámal Colu (jelikož kofolu zde neznají) a Štury vedle něj pije pouze Mattonku, protože pivo by ho už asi zabilo. Ostatní si posedali, kde jen bylo trošku místa. Vedle se odehrávala diskotéka. Vládla skvělá nálada.

Za chvíli přijde ztracený syn Vanďas a sebou nese krabici plnou chleba a několika klobás. Ani ne za moment mu jeho pivo přistane na stole a Vanďas obdivuje rychlost, s jakou se to stalo. Nevěříme svým očím, ani chuťovým buňkám. Hned si s Grygim zakousneme do jedné z klobás. Nalévající, roznášející a kasírující paní servírka se na nás nedívá příliš přívětivě, ale nakonec se to obejde bez napomenutí.

A začne nám s nadšením v hlase povídat, co se mu během hodiny přihodilo. Totiž, po zápase potkal lidi, kteří mají stánek s občerstvením a dal se s nimi do řeči. Ti mu dali zdarma pivo a klobásy. Dozvěděl se, že i oni jsou původem ze Zlína. Nakonec to skončilo tím, že mu dali celou tu krabici chleba a zavezli ho až k nádraží. Vyměnili si čísla a adresy a za všechno, co pro něj udělali je jim ochoten poslat, dobře čtěte, dva litry slivovice.

Takový Wamp byl už vyřízený, takže usnul přímo za stolem. Zábava graduje největším kaskadérským kouskem dnešního dne. Vanďas chytí ústy a zuby krýgl a hlavu dá do záklonu, přičemž nepoužívá při tomto kousku ruce. Grygi to vše fotil telefonem. Fotky jsem už viděl, takže můžu říct, že jsou lehce rozmazané, ale vše podstatné je vidět. Nechápavě vše sleduje i servírka.

Vzbudíme všechny bdělé kolegy. Vanďas při placení ukázal, že je vděčný i za maličkosti. "36 korun prosím", žádá si servírka. "Víte co, já vám to dám za padesát korun."

Nejrychlejší pivo se musí ocenit...

Při odchodu jakože zapomínáme na chleby, ale včas nám to připomene číšník, takže celou krabici bereme sebou. Pro další děj je to velice důležité. Odcházíme na vlakové nádraží, jelikož za nějakých 30 minut opustíme Kladno, to město, ten shit.

Na nádraží zábava pokračuje v plném proudu. Více opojení si zazpívají Esmeraldu a další zlínské popěvky. Ti méně opilí, či více společensky unavení sedí ve vestibulu a čekají na zázrak, kdy ten vlak konečně už přijede. Čeká nás ještě dlouhá noc! Už tady vymyslíme zábavu pro pražský přesun na hlavák a pobyt v matce měst do odjezdu vlaku. Zatím to však nebudu prozrazovat, ztratilo by to kouzlo překvapení.

Nasedáme do vlaku, probouzíme se - tedy až na nějaké výjimky - a začínáme vyzpěvovat ty naše ševcovské lidové chorály. Ke slyšení je například Naši hoši od Dřevnicéé, Go west Ševci ze Zlína, Záápalte Vsetín, Kurvy z Hamé jedou dáál, nebo zase Esmeralda a další.

Na krabici jsem napsal nápis ve znění:

CHARITA s pozdravem Ševci ze Zlína

Už tušíte?

Při míjení Toyota arény sloužící pro fotbalovou Spartu zabékáme:

"Spartáá? Spartáá! Bůůzerantůů partáá...",

To samé platí i pohledu na Tů-debilní Arénu a aby toho nebylo málo, nevynecháme ani čistotou svítící Šaška Arénu a její obyvatelku zlomyslně pošpiníme výkaly všech živočichů:

"Sláávijééé! Hovnojééé!"

V poloze sedící, či dokonce ležící se dopravíme asi za půl hodiny na Masarykovo nádraží.

Teď je ta pravá chvíle prozradit náš utajovaný dobrý skutek. A to, že zlínští fanoušci se dáli na dráhu charitativních akcí pro pražské občany i bezdomovce. Jak taková akce vypadá. Dobrovolně a nenásilně jsem se této služby chopil já sám, posilněn v té době asi tak pěti pivy.

"Dobrý večer, nedáte si dobrý nezávadný chleba přímo Kladna?"

A tak nějak jsem se ptal, každého, kdo prošel kolem nás. Taky jsem začal hlásit na všechny strany zbylými hlasivkami:

"Kdóóó si dááá zdravýýý nezávadnýýý chléééb!!!"

Procházíme parkem a Vanďas rozeřve pokřik dne:

"Hááácééé - Hamééé, chlebóóó – dááárcééé!"

Přidává se několik lidí. Přicházíme k jedné z laviček, kde sedí dva pánové bez domova. Nabízím jim chléb, ale jsou náročnější. Chtějí celou krabici, ale já ji držím a nemíním ji pustit. Přetahujeme se.

"Nech jim to", rozsekne celý spor More a já odcházím. Bezdomovci jsou dojati a já jsem spokojen, že jsem pomohl k dobročinné akci.

Na hlaváku vybílíme naši skřínku s číslem 9 Pavla Zubíčka a jdeme hledat náš vlak na informační ceduli. 00:52 vyrážíme. To však máme ještě skoro hodinu čas.

Jdeme do vlaku, který už stojí na čtvrtém nástupišti, osmé koleji. Nebo sedmé? Najdeme své místenkové kupé. Do dvou kupéček se složíme v sestavě: první kupé Grygi, Eliška, Štury, More, Arsen a druhé Wamp, Mára, Andrew, Kůža, Drag já a Vanďas. Protože nás to nebaví, tak jdeme s Vanďasem projít hlavní nádraží, případně si koupit nějaké to pivo, nebo limonádu, čaj, či bagetu. Procházíme a protože jsem označen dresem žlutomodré barvy, dost lidí se nás ptá, jak že jsme to hráli. I na to se nás ptá Bezďák a protože měl takový zájem, dostal od nás asi 15 korun.

"Chlapé, prošimťé, dej mi čigáro, já už neměl čigáro ani nepamatuju..."

Vracíme se do vlaku a v podchodu potkáváme Kůžu s Márou.

"Smrk Spartě! Smrk Spartě! Zmrd Řepka! Zmrd Řepka!" hulákáme přes celé nádraží... a znova a pořád dokola se tento pokřik opakuje i ve vlaku: "Smrk Spartě! Smrk Spartě!"

No, Baniček by nás za to asi pochválil, ale jinak máme kliku, že většina Sparťanů momentálně chrápe, jinak bychom to asi domů nedali.

Popíjíme pivo i tvrdý alkohol: "Smrk Spartě! Zkurvená Slavia! Zasraný Žižkov!" řvu už mírně pod vlivem omamných chmelových tekutých látek. Alkohol je sviňa.

Všichni pomalu ale jistě usínají... pouze já a Vanďas jsme jakžtakž drženi ve stavu života schopného. "Smrt Spartě!" spustím z plných plic z okna už za jízdy do noční Prahy.

Kolem druhé hodiny ranní už se nám taky očka zavírají, ale jak v jednom, tak druhém kupéčku jsou roztáhlí tak, že se tam nevlezeme. Naštěstí však hned z dalšího kupečka vysedají lidé a využíváme tak možnosti mít kupé jen a jen pro sebe. Natáhneme se každý na jednu sedačku a usínáme. Za hodinu však nás vzbudí strašlivý rachot. To nějací vražední důchodci dobývající se berlemi, botami, skládacími kolečkovými křesly i jinými ortopedickými pomůckami do uzamčeného kupé. Mají místenku, takže je pouštíme.

Končíme zase na chodbě. Vanďas je pouze v tričku, takže si poznamenávám ještě nápis z jeho trika: JSEM OSTŘELOVAČ. NEUTÍKEJTE, ZBYTEČNĚ ZEMŘETE UNAVENI.

Pak už si nic nepamatuju. Až před Přerovem uděláme Dragovi holubičku ZE SKÁLY, čímž Drag završí svůj holubičí hattrick.

Vysedáme, More už v civilu odchází ke svému příbytku. My přesedáme na nějakou kusou kolej. Nasedáme, uvelebujeme se každý na jedné sedačce a přes všechny hlášky, které prohlásil Kůža, ale už nebyla z mé strany síla je poznamenat, přijíždíme do Otrokovic. Hned si kupuju deník Sport s klasickým dotazem prodavače:

"Jak to ti Ševci včera hráli?"

A unaven se záhadným způsobem doplazím domů...

"Ty vole, seš v pohodě, vole? Pojď, pojď domů, vole!"

"Né, já 'sem tak vožralej jak hnůj, ty vole!"

"To já myslím, vole. Tvoje stará!"

"Ježišmarja..."

"Ježiši, kdes byl? Seš zas vožralej jak hovado. No co mě na to řekneš?"


(...)

(Doplňte si sami :-)







Přečteno: 6266x (naposledy 16.12.2017, 10:00) | Komentářů: 18


Komentáře k článku (18)


kda: "Vy jste valaši..."(26.01.2007)
Pěknej článek, taky jsem se dost pobavil, díky. Jen jedno upřesnění - v onom popěvku se zpívá: "...samej buzerant, samá DYLINA" :)

Josef: Obdiv(24.01.2007)
Obdivuji toho kdo to napsal, klobouk dolu ševče, lépe by se hodilo " paštikáři ". Jsem fan z Kladna, pěkně jsem si početl, ještě jednou díky. Zdravim Josef z Kladna.

Libor: Legendární(01.01.2007)
Kdyby "zpět" či "vpřed". Stačí jen, aby ses chtěl podívat na něco v textu článku, sjel sem zpátky a kliknul do rámečku, kde už máš napsaný kus svého komentáře. Všechno zmizí. Stejně jako když nejdřív napíšeš třeba tři věty, pak si všimneš, že tam nemáš vyplněné např. jméno, tak ho vyplníš a vrátíš se zpátky ke psaní. Klikneš v domnění, že se objeví kurzor - všechno zmizí. Myslím, že je to dost závažná chyba a lidem, co na to nejsou zvyklí, se to rozhodně nelíbí. Kor když třeba předtím píšou komentář 10 minut a můžou ho psát znova...

Libor: Re Chico(01.01.2007)
Chico: Se příště pořádně podívej, než něco napíšeš, protože tady nikde žádné tlačítko "smazat" není.

Legendární: ad Chyba(01.01.2007)
No, on asi myslel, že jakmile dáš "zpět" nebo "vpřed" a vrátíš se potom zase sem, tak všechno, co napíšeš tady do té kolonky, se smaže.

Chico: Chyba?(01.01.2007)
Ha ha - chyba v kódu :) To tlačítko funguje naprosto správně - cos čekal, že se stane, když klikneš na tlačítko "Smazat"? :)) Ale máš pravdu, že je celkem k ničemu, pryč s ním...

Libor: to Legendární(27.12.2006)
Sakra!!!! To není možný, už to jdu psát potřetí, protože vždycky kliknu vedle a automaticky se vše dosud napsané smaže... Proč to tu máte takhle divně udělaný? Změňte to, jen to otravuje lidi... Je to hrozný. To snad nikde jinde není, takováhle hloupá chyba v kódu... Tak, k věci, které nikdo další rozumět nebude:-)) Na naši debatu nepotřebuju Wikipedii ani nic jiného podobného, stačí mi moje hlava. Nějakou dobu jsem geografii studoval... Že na Tomášovi nebyly prvních 16 let svobodné volby neznamená, že jim tam do toho museli kafrat Portugalci. Mohla tam být klidně diktatura jednoho člověka, což my ovšem nevíme a zjišťovat to na netu bude hodně složité. Takže tady bych se zatím stále ještě přel;-) Ale v tom druhém tě musím smést ze stolu. Protože úplně přesně a určitě vím, že v roce 1967 neexistoval žádný státní útvar, do kterého by St. Kitts, Nevis a Anguilla patřily. Protože v té době v té oblasti nebyl žádný státní útvar. Všechny ty ostrovy plus další v okolí patřily stále Británii jako kolonie pod souhrnným označením "návětrné a závětrné ostrovy". Ten pojem určitě znáš. Že zrovna tyto 3 ostrovy měly společnou známku, je klidně možný, pošta v koloniích byla všelijaká, jen ne logická. Ale vzhledem ke státoprávnímu uspořádání je to úplně zanedbatelná informace. Anguilla je kolonií dodnes a St. Kitts a Nevis jsou nezávislé až od roku 1983 (na to jsem se musel mrknout, věděl jsem jen, že to bylo kolem r. 1980). Ano, mají k sobě blízko, ale nejsou to "sousedi", což je v oblasti Malých Antil hodně důležitý a díky tomu pro mě nejsou u sebe;-) Safra, baví mě se bavit o věcech, kterým 99,9% lidí nerozumí:-))

Legendární: To Libor(26.12.2006)
No, já se do Wikipedie nedívám :-) Ale díky tobě jsem se tam teď na to mrknul a našel jsem o Sao Tomé e Príncipe tohle: "Roku 1975 získaly nezávislost, ale první svobodné volby se konaly až v roce 1991." Takže jim tam do toho Portugalci kafrali ještě 16 let. Tím pádem máme pravdu OBA :-) A druhý sporný bod, ostrovy St. Kitts, Nevis a Anguilla? Ty byly spolu dohromady a používaly společný název státu - třeba i na poštovních známkách - až do roku 1967, kdy se Anguilla odtrhla. (tohle náhodou vím, protože mám doma v albu jak známky "Anguilly", tak "Sv.Kryštofa, Nevise a Anguilly" a z toho jsem vycházel :-) A z geografického hlediska jsou tyhle ostrůvky u sebe docela blízko, když se podíváš na mapu. Rozhodně blíž než Aljaška a Hawaii, které jsou od sebe vzdáleny několik tisíc námořních mil a přesto patří k sobě (ano, já vím, Aljaška NENÍ ostrov :-))))

Mimochodem, kolikpak asi lidí rozumí tady tomu, o čem si tu my dva píšeme (a kolik lidí to zajímá? :-) Holt jsem neměl použít slovo "souostroví" a "portugalská správa", za což se omlouvám. Ale tam šlo spíš o jazykovědnou, nikoli geografickou záležitost.

Libor: Zeměpisná vložka(25.12.2006)
Super článek! Zajímalo by mě, jak dlouho tyhle slohy píšeš... Ale mám jednu výhradu. Když už chceš psát o zeměpise, tak informuj správně. Protože za to, cos o těch souostrovích napsal, by tě ve škole rozhodně nepochválili. Takže, jak je to správně:
Svatý Tomáš a Princův ostrov jsou v Guinejském zálivu u břehů Afriky, to ano, ale již 31 let nejsou pod portugalskou nadvládou, jelikož v roce 1975 vyhlásili nezávislost.
St. Kitts a Nevis jsou v Karibiku, v Malých Antilách, stejně jako Anguilla, ale nejsou dohromady v jednom státě a ani ty ostrovy nejsou u sebe. St.Kitts a Nevis jsou nezávislým státem, kdežto Anguilla je stále britskou kolonií. Nevím, proč si to nejdřív někde neověříš... Promiň, ale jako člověka majícího ke geografii velmi blízko mě to hodně naštvalo.

Dáán: Radečkovi(18.12.2006)
Tak když se tento "stručný" článek vtěsnal na 24 stran formátu A4, tak už si člověk musí najít čas to pročíst...Jak říkal Legendární: Vy nás svými činy a hláškami děláte slavnými, my to pouze zapisujeme a zprostředkováváme ostatním...:-)

Vanďas: ;-)(18.12.2006)
Pánové, tleskám vám za skvělý článek díky němuž jsem si připomněl tento nezapomenutelný výjezd !!! ;-)) Už se těším na Vary !!!

Radeček: mazééc(18.12.2006)
Nikdy bych nevěřil, že dokážu skoro hodinu číst v kuse :))) ty vole, to už je tolik hodin? brr, šup zpátky do práááce :))) Becher forever :))

dusko: na samotě u lesa(18.12.2006)
hm...
"...tak to neni klekání... to je pan Lorenc..." :))) inak je to dlúhé jak sviňa,,,, ale dobré jakože taktože :)))

Dáán: Wampovi(17.12.2006)
No, jo, něco se mi vybavuje, ale to už jsem skoro nevnímal. Byl jsem rád, že jsem se tam nezapomněl sám. Doufám, že mi to prominete a hlavně Mára...:-))

Wamp: pro Dáána(17.12.2006)
Zapomněl jsi ještě na příhodu s Márou.
Při přestupu v Přerově jsme ho málem zapomněli ve vlaku do Košic. Sice jsme ho vzbudili, ale to, že s námi nevystoupil, jsme zjistili, až když jsme nasedli do osobáku. Naštěstí se mi ho podařilo mobilem znovu vzbudit a nasměrovat do našeho vlaku. :-))

Dáán: Ach ten konec..(16.12.2006)
opravdu tak jak se píše v tomhle článku vážení a milí čtenáři ve skutečnosti nebyl...nebo jo? :-))) Jinak ČEST A SLÁVU CHARITATIVNÍM ORGANIZACÍM,vždy bude zapsáno do mysli některých pražských občanů, že i my se umíme dělit o dary přírody...:-)

klemra: :-)(16.12.2006)
teda jenom přečíst to by zabralo půl dne, s tím, jak jsem se u toho ještě řezal, to dalo dny tak dva :))) díkec, super
Už se těším na VARY!

Timur: supr(16.12.2006)
opět skvělé, zejména pasáž o Marsu :-))), já tleskám pánové....


Vložte váš komentář k článku

   

Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a!
 
   

Copyright ©2006 - 2017, | www.hfczlin.cz | info@hfczlin.cz
(generováno systémem Webgolem za 0.7505 vteřin)


Nepřihlášen/a

Login: Heslo:  
Do dalšího zápasu extraligy zbývá:
[JIH-ZLN, 20.12.2017, 17:30]

Poslední výjezd roku 2017 do Třince
od: sobota 30.12.2017, 12:00
do: sobota 30.12.2017, 22:00
kapacita: 53 (volných míst: 39, přihlášených: 14)
cena: 299 Kč (z toho cesta: 89 Kč, vstupné: 210 Kč)
info: Sraz je 30.12. v 11:45 před Zimním stadionem LČ. Plaťte ihned na účet HFC.
Nečlenové platí 350 Kč - lze i u autobusu (po přihlášení zašlete e-mail s telefonickým kontaktem na adresu rada@hfczlin.cz, jinak budete smazáni).

přihlašování: kdokoliv
Před přihlašováním se musíte zalogovat!

přihlášeni: arny (12), Drb (7), Grygi (6), Kokrhel_st (5), Legendární Vůdce (11), Moňule (1), Prd (8), Radeček (3), Spurda (2), Subarak (9), Teres (13), Tommy (14), wamp (4), Wiganodlopeníka (10).