Minulý zápasPříští zápas
Domácí
ZLN
Hosté
LIB
pátek 28.9.2018, 17:00
5. kolo
Domácí
VIT
Hosté
ZLN
úterý 2.10.2018, 17:30
6. kolo
TV

Tabulka
V P SK B
1. LIT 4 0 0 0 19:8 12
2. HKR 3 1 0 1 11:9 11
3. VIT 3 0 1 0 9:6 10
4. SPA 2 1 1 1 14:8 9
5. BNO 2 1 0 1 9:7 8
6. OLO 2 0 1 1 9:9 7
7. PLZ 1 1 1 1 10:7 6
8. ZLN 2 0 0 2 11:11 6
9. LIB 2 0 0 2 7:8 6
10. KVA 1 0 0 3 7:10 3
11. TRI 1 0 0 3 7:11 3
12. MBO 1 0 0 3 6:11 3
13. PCE 1 0 0 3 6:12 3
14. CHO 0 0 0 4 6:14 0
Narozeniny
cajda26 [26. 9. - 37 let]
dejv [26. 9. - 38 let]
dynamoM [26. 9. - 30 let]
JardaB [26. 9. - 46 let]
JardaCzech [26. 9. - 21 let]
Ládyn [26. 9. - 27 let]
Mojek [26. 9. - 32 let]
mony [26. 9. - 25 let]
nicky#37 [26. 9. - 23 let]
niky37 [26. 9. - 23 let]
pavouk [26. 9. - 34 let]
Svob [26. 9. - 43 let]
Svátky
Aja [Andrea]
aja132 [Andrea]
Ajka [Andrea]
Andrea186 [Andrea]
andrean [Andrea]
Andrýsek [Andrea]
N-I-C-K-I-N [Andrea]
nickin [Andrea]

TOPlist
počítáno od 29.12.2006


naše ikonka
HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu
partnerské weby
Ševcovský deník - www.daan.estranky.cz
sport365.cz
Shoemakers Zlín - shoemakers.cz

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Podpořte dobrou věc

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
Dobročinný obchod



Legendární Vůdce | před 7 lety | ... Výjezdy

Tak už to vypuklo, už je to tady a rozjíždí se nám další ročník extraligového hokeje. Letos s odloženým prvním kolem a s velkým stínem, na který budeme myslet ještě hodně dlouho. Už o tom bylo všude napsáno dost, nemusíme se k tomu snad vracet. V úterý za tím ostatně uděláme jednu velkou tlustou čáru na (nepochybuju že důstojném) posledním rozloučení. Nyní však něco veselejšího: čeká nás výjezd na Bolku, která má letos ve svém kádru našeho Baláše a my máme zase Čajdu, Veselku, Tondu Honejska a od zahájení přípravy jsme ještě neprohráli, když teda nepočítáme prohru s Trenčínem na Rona Cupu (kde jsme jim to stejně nechali :-)

ÚVODNÍ VÝJEZD DO BOLKY

ANEB

LEČIKÁROU PRO VÝHRU


V 10 hodin ráno mě prozvání Lečík přímo před barákem, kam pro mě osobně dojel svojí Lečikárou, čili zcela luxusní úvod dnešního výjezdu. Zbytek posádky, tedy Luke, Tommy a Johny, se v tuto chvíli prý nachází na zastávce dole pod kopcem. Na zastávce jsme co by dup, nabíráme spolucestující a já si všímám, že jako jediný jsem tu v dresu, ostatní mají na sobě civil. Po důrazném upozornění se tedy všichni převlékají do svátečního žlutomodrého roucha. Ne tak Lečo.

"Já mám dres kolem pasu, ty pičo!"

Schváleno. Dres kolem pasu se počítá :-)

Během jízdy k první zastávce, kterou je benzinka u Makra, vzpomínáme na výrazné okamžiky loňské sezóny, tak jak je s námi prožila Lečikára na četných soukromých výjezdech. Cesta na Spartu a Michalova hláška:

"Ty vole, toto je Praha? Tady je to jak v New Yorku!"

Tak, tak. Praha je v podstatě Bronx, Harlem a trosky dvojčat na Ground Zero dohromady. I to pomalované metro tam mají. Další vzpomínka patří návratu z Plzně a tomu, jak se Luke s Lečíkem v autě přeřvávali, aby pan řidič neusnul.

"ZLÍNŠÍ!!!" "ŠEVCI!!!" "ZLÍNŠÍ!!!" "ŠEVCI!!!"

To už touhle dobou tankujeme v Makru. Nejsme si jisti, zda jsou přítomná čerpadla vybavena automatickým zastavením při naplnění nádrže, ale jsme připraveni případné přetečení nádrže vytřít kapesníčkama. Přitom vzpomínáme na tankování našeho fanklubáckého autobusu, jak tenkrát na displeji čerpadla naskakovaly cifry, které jsme v životě neviděli a nakonec toho bylo za čtyři a půl tisíce.

Vyjíždíme ze zlínské periférie na dálnici a hodláme zadat adresu Barážového, totiž Bruslařského klubu Mladá Boleslav do navigace. Přestože však známe přesnou adresu, tato zdá se neexistuje. Navigace se jen škodolibě ušklíbne a řekne:

"Hláskujte město!"

Načež se Luke sehne k navigaci a zřetelně pronese:

"M-l-a-d-á..."

aby ho navigace dobře slyšela... řehtáme se mu srdečně, ale adresu stále nenacházíme. Tak tedy do navigace něco naťukáme a přesnou destinaci budeme nejspíš řešit až na místě.

Na 19. kilometru dálnice si slavnostně přiťukáváme na víťazstvo plechovkami s hybridním patokem Staropramen Lemon. Jak nepiju, tak mi tato kombinace připadne jako neskutečná zhůvěřilost. Pivo snad s rumem nebo se zelenou, ale s citrónem?? No to je jedno, jedeme dál a hláška stíhá hlášku. Nejprve se Lečík otočí ze svého místa řidiče a významně se otáže:

"Johny, doufám, žes nejedl klobásu...!"

A jelikož sedím hned vedle Johnyho, začnu se nervózně ošívat. Flatulace v uzavřeném prostoru auta je vždy nevšední zážitek. Luke nás seznámí s tím, jak mu jeho máti včera provedla inventuru zásob chlastu, které si připravoval na dnešní výjezd:

Matka: "Kolik jste toho koupili?"

Luke: "Ňákého ruma, piva a ňáké tvrdé..."

Matka: "Vy ste hovada!"

Luke: "No šak nás jede ale pět!"

"...ale že z těch pěti budou chlastat jen dva,
to už jsem jí neřek..."
dodá s významným úsměvem Luke.

Tommy kontruje obdobnou příhodou. Sotva se prý vrátil
z venku, hned máti:

"Kdes byl?"

"Byl jsem nakupovat v Kauflandu s Lukem. Já ti pak ukážu,
co sme koupili."


Načež se máti okamžitě ptá:

"A toho ruma máš kde?"

Pokud jde o chlast a potomky, stačí třeba jedno konkrétní
jméno a matky mají hned jasno.

Pak se hodně dlouho bavíme o jisté poněkud megalomanské akci a cesta nám velmi pěkně ubíhá. Nikde velice nezastavujeme a jedeme v podstatě nonstop. Tu najednou potkáváme autobus HC Kometa Brno.

"Kde hrají dneska?"

"V Třinci."

V tuto chvíli jsme ovšem přibližně 120 km od Prahy. Asi nám borci ze Štatlu trochu zablódili... Samozřejmě se tomu pochechtáváme, z oné němé úcty před Kometou v jejím premiérovém ročníku jsme už poněkud vystřízlivěli. Jako, respekt samozřejmě, ale všeho s mírou. Jedeme a jedeme a nezastavujeme. Luke už je z dnešního nadcházejícího zápasu natolik nervózní, že se zčistajasna ozve rozechvělým hláskem:

"Čím víc se to blíží, tím víc jsem úplně..."

Načež Lečo a Tommy unisono doplní:

"...ožralý!"

Jak jinak :-)

Ukrojíme několik desítek kilometrů, když mi zepředu podávají kofolu. Ovšem nikoli proto, že by měli starost o můj pitný režim, nýbrž ze zcela pragmatického důvodu, aby si tam pak mohli dolít rum.

"Na, Řezňo, napij se."

"Co s tím?" opáčím nevinně, jelikož jsem hluchý jako pařez.

Celá Lečikára vybuchne smíchem, všichni se řehtají, já nechápu, a čím víc nechápu, tím víc se řehtají, až nakonec řičí smíchem, utírají si slzy a Lečík z toho dostane takový výtlem, že se přitom málem vysekáme.

Luke už by chtěl na WC, ale říká, že to ještě vydrží. Tu mineme benzinku, kde však jsou záchody jen pro postižené. Zazní návrh, že bychom předstírali, že je Luke paraplegik a zapomněl si vozík a tedy že bychom spojili ruce v improvizovaná nosítka podle obrázku z učebnice Zdravotní výchovy a že bychom ho takto vynesli až na WC.

Na to Lečo: "Si strhnem, záda, ne?"

Rozumný argument.

Nyní už jsme Praze blízko, blizoučko, ale přece jen učiníme krátkou zastávku. A dobře jsme udělali. Napřed se setkáme s důkazem zneklidňujícího nárůstu evropské multi-kulti, to když nás při vystupování z Lečikáry z protější strany parkoviště pobaveně pozoruje dvojice hodně opálených řidičů kamiónu z jižní Evropy, jeden Rumun a druhý Bulhar, přičemž hned vedle nás parkuje Audina s berlínskou espézetkou a v ní sedí dva Turci.

Epizodka kousek vedle, kde otec s malým synem zalévají rozžhavené brzdy svého vozu, cítíme pach spáleniny, ovšem onem bílý dým, který nyní pozorujeme, stoupá z dalšího vozu poblíž. Tím je bílý vůz značky Porsche, má otevřený kryt motoru, odkud se celkem malebně kouří. No ty vole, tak to mu nezávidím. Tu si povšimnu lakovaných nehtů a blonďaté hlavičky. Řidička blondýnka má u ucha mobil a zoufale někomu telefonuje. Máme jasno, komu asi a tak nyní lítají vzduchem vtípky na téma: "Miláčku, víš jak jsi mi půjčil to Porsche..." Celou epizodu následně shrne Luke slovy:

"Tak za tohle najde holka kufry přede dveřma!"

Kousek za legendárním motorestem U Rybiček se Lukemu podaří propojit svůj mobil s palubním přehrávačem Lečikáry. Nutno říci, že seznam přehrávaných skladeb je neuvěřitelně pestrý. Pop, folk, disko, rock, každý si přijde na své. Luke si ihned dává zdařilé karaoke na písničku Dalibora Jandy "Žít jako kaskadér". Tu dojíždíme oranžový mikrobus VW, s espézetkou začínající 14V (že by převozní?), uvnitř sedí řidič, který dle názoru naší posádky vypadá jak Plekanec, když jeli s Luckou na svatební cestu.

Před Prahou nám z výběru empétrojek najednou zazní "My Heart Will Go On" a celá Lečikára se zahalí do smutně melancholického hávu. Tóny tklivé flétny vyvolávají vzpomínky na srdceryvnou scénu z filmu Titanic, kde promrzlý Leo DiCaprio chcípal v ledových vlnách Atlantiku a dojemná melodie ponechává posádku Lečikáry v romanticky zadumaném rozpoložení... to však jen do chvíle, než se rozezní další skladba:

"Lížu píču celý den..."

Jak už jsem psal, seznam skladeb je vskutku rozmanitý. Dalším interpretem je totiž ujgurské death-metalové duo Eva a Vašek. Tommy se pochlubí, že již měl tu čest navštívit jejich koncert. Prý si to užíval s několika svými kamarády - ti byli ovšem poněkud pod vlivem. Představa, jak na Evu s Vaškem paří pod pódiem skupinka mládežníků v kině plném zkoprnělých důchodců, je docela úsměvná. Bílou orchidej následně vystřídá Nightwork s, no s čím jiným asi, že:

"Když jsem ještě býval malý kluk, kluci, já měl sen..."

A písnička tato zazní nám právě v okamžiku, kdy přejíždíme hranice Velké Prahy. Skvělé načasování. Když se pak blížíme k satelitním miliardářským městečkům na lukrativních pozemcích Metro-city, hledáme pochopitelně Haciendu Mexicana věhlasného seňora Rosity.

"Kde je ten Růžův barák?"

"Jo, tady!"

"Rů-žič-ka-a! Rů-žič-ka-a!"


Nikde žádné zácpy a to se nám líbí. Tedy až na jednu opravdu nechutnou kolonu, ale ta se naštěstí pro nás nacházela v protisměru. Jedeme po výpadovce ve směru na Boleslav a najednou nás předjede jedna, druhá, třetí a další, celkem devět policejních dodávek za sebou. Tak tohle se také nevidí každý den. No ještě dlouho poté přemítáme, kampak asi jeli, koho vezli a tak podobně.

Z přehrávače zazní melodie z filmu Páni kluci a celá Lečikára si začne pohvizdovat v různém stupni disharmonie jako sbor zhulených čajových konvic. A to už nás čeká poslední zastávka před Bolkou, stavíme na nějaké benzince a jelikož máme otevřená okýnka, naše fajnové nosánky zaznamenávají zvenku mdlý zápach přírodního hnojiva, který se po následném vystoupení z vozidla změní na smrad jak prase. Cítím hnůj, čerstvě rozmetanou chlévskou mrvu a méně otrlí spolucestující z naší káry jsou na omdlení. To však jen do chvíle, než jim z toho smradu otupí čichové buňky, pak už si zvykají.

Máme napakováno a chystáme se k odjezdu. Míříme z přivaděče na dálnici, když tu náhle Lečík dupne na brzdy a rozláteří se jako špaček. Zezadu nás totiž dojížděl nějaký týpek a sotva dojel před Lečikáru, schválně zpomalil a naprosto nadrzo Lečíka vybrzdil. A jelikož měl espézetku 4S0, máme jasno: byl z Boleslavi a uviděl naše dresy. Ještě dlouho poté se s jeho vehiklem předjíždíme po dálnici s ksichty vylepenými na sklech, šklebíce se na sebe navzájem. Škoda, že neměl nikde na nárazníku kontakt na svůj mobil, jako ten týpek v koloně u Prahy, vzpomínáte, jak jsme ho tenkrát zasypávali zuřivými esemeskami?

V záblesku geniálního nápadu zkusíme zadat do navigace poněkud pozměněný název ulice. Místo ulice Na Vinici zadáme ulice Viničná, tak jako bychom v Otrokovicích zadali Benešova místo Dr. E. Beneše. A bác ho! Je tam! Tak teď už se zcela nezadržitelně blížíme ke škodovácké metropoli. Navigace má však zdá se opět ty své dny, vede nás někam do pěší zóny. Poté se konečně vymotáme z centra a spatříme nějaký sešup dolů... hej, tady to znám! Po mém ujištění tedy zaparkujeme u zdi a já suverénně pokračuji k prudkému kopci s dlážděným povrchem... aha, vilová čtvrť, tak tudy ne :-) Chystáme se zeptat nějakého strejdy od městské policie, který nás opodál s pobaveným úsměvem sleduje, ale pomoci se nám dostane od náhodného kolemjdoucího.

"Jestli hledáte zimák, tak ten je támhle dole."

Pokračujeme tedy ulicí a už jej vidíme. Zas tak moc jsme se od kurzu neodchýlili. Tak teď ještě vyzvednout vstupenky, čili obejdeme si zimní stadión a sejdeme dolů do kanceláře, kde přes mobil kontaktujeme pana Šolce, který posléze vyráží za námi. Není tu ovšem hned, takže se ještě stihneme s místním panem vrátným pobavit o tragédii v Jaroslavli a pak zejména o extralize a šancích našich mužstev. Pan vrátný s úsměvem dodává, že tady v Boleslavi je sice hokej stejně populární jako fotbal, ale jinak se to prý nijak zvlášť neprožívá, vlastně jsou vděční za sebemenší úspěch a setrvání v extralize prý jim k uspokojení stačí.

Pan vedoucí mužstva přichází a nese pro nás vstupenky. Poděkujeme a rychle odcházíme směr zimák, protože do začátku zápasu už zbývá jen něco málo přes půl hodiny. Potkáváme se s našimi pražskými legionáři, tedy Benoit, Klemra, p_z, Martyletec a spol. Vstupenky zajišťovala Pézetka, tak si je nyní přebírá. Vstupenek je devět a nás je pochopitelně deset. A kdopak je ten desátý? Samozřejmě že já :-) Nic se však neděje, všichni se na mě složí, dostanu lupen a následuji naši bandu do sektoru hostů.

Sektor hostů v Bolce je relativně fajn. Je situován podobně jako v Plzni, tedy v pravém rohu nad brankou domácích. Žádné potupné šacování jako na Spartě, ochranka je rozumná a pouští dovnitř i vlajky na tyči, dokonce i tu dlouhou teleskopickou. Máme s sebou několik černých vlajek a také transparent, který se před pár dny nesl na tom smutečním pochodu Zlínem, tedy KARLE SBOHEM. Je ovšem problém jej někam zavěsit, tak se nám jej nakonec po obrovském boji podaří vylepit na zeď vedle našeho sektoru. Přitom nám zcela spontánně pomáhá jedna z mladoboleslavských fanklubaček. Je v dresu, ale číslo ani přezdívku už si nevzpomínám.

Přesto ještě díky moc za ochotu a pomoc, protože to byl fakt porod ten transparent vyvěsit a hlavně zafixovat, aby nespadl. Ani Bolka nezapomněla. Mají v kotli list HOŠI DĚKUJEM s čísly hráčů. Prosté, ale účel to splňuje. Jsou prostě situace, kdy jde klubová nevraživost stranou, i když s Bolkou nejsme zas až tak na nože jako třeba se Spartou nebo s Vítkama. Ale to je jedno.

Máme ještě k dispozici kartóny s č. 16, abychom aspoň takhle decentně přivítali Čajdu při jeho návratu na extraligový led, ale ani si nevzpomínám, jestli jsme to vlastně použili.

Všímám si našich hráčů na rozbruslení. A vidíme to ostatně všichni: celé mužstvo nastoupilo v dresech s číslem 4 a jmenovkou K. RACHŮNEK. Při bližším zkoumání dokonce objevíme na dresech malé srdce s iniciálami KR. Proč mám v krku ten knedlík? A do prdele! Mnu si smítko, které mi právě spadlo do oka a raději hledám číslo 96, jestli opravdu... no jo, je tam! Zelený dres s číslem 96 a Jarda Balaštík v Bolce. Je to fakt nezvyk. Ale co, na Lešouna ve Spartě jsme si taky zvykli. Teď pro změnu přemítáme, zda chlapi nastoupí s těch vzpomínkových dresech i do zápasu. Čas 17:25. Vyloučeni hráči HC PSG Zlín číslo 4, Karel Rachůnek za krosček a hráč číslo 4, Karel Rachůnek za hákování? To je přece blbost.

Náš sektor se také zaplňuje, i když nás tu nebude víc jak padesát, spíš míň. Hlasatel oznamuje jména z naší soupisky, tak každého hráče podle zavedeného zvyku krátce přivítáme. Uplyne ještě několik minut a extraliga ročník 2011/2012 je tady! Televizní zápas začíná mnohem dříve, takže Bolka se Zlínem zahajují vůbec celou sezónu. Na led vjíždějí domácí, místní kotel je vítá s jásotem a hlasatel čte jejich sestavu, ale to už přijíždějí naši a zlínský kotel o sobě dává zatraceně znát.

Poprvé vidím nové dresy. Docela mazec, je na nich mnohem míň reklam a ten retro střih se šňůrkama pod krkem je super. Všímám si, že už nemáme na zádech ona prostorová 3D čísla, ale jejich nový tvar s lemováním je taky pěkný. Navíc jsou, stejně jako logo PSG a jmenovka, šitá, nikoliv tištěná, takže další plus. Jenom ty hvězdičky mohli nechat.

Najednou ztichne hudba, hráči krouží po ledě, nikdo neví co se děje, hlasatel nic nehlásí, tak se do toho opřeme.

ŠEVCI!

ŠEVCI!


Burácí ztichlou ŠkoEnergo Arénou a trvá to ještě hodně dlouho než hlasatel konečně vyhlásí minutu ticha za tým Jaroslavle. I poté, co hlasatel oznámí "Děkujeme vám!" je domácí odezva rozpačitá, jakoby nikdo nevěděl, jestli se už smí fandit nebo ne, tak toho opět využíváme a řveme na plné obrátky.

Pískají nám to Fraňo a Homola, tak jen obracíme oči v sloup a čekáme, kdy se zase vztekneme. Jeden z čárových se zase jmenuje Bejček, což kvitujeme s úsměvem. A je to tady! Zápas nám začal a naši jsou jak lavina. Takovou ofenzívu, to jsem teda nečekal. Jeden závar, druhý a potom nájezd, ty vole, kdo to jede? Tomáš Sýkora a ještě někdo, dva naši jedou na boleslavskou kasu proti jednomu, nahrávka...

GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!

Ty krááávo! To je snad druhá, maximálně třetí minuta! Kdo to byl? Z klubka hráčů vyjede šťastný střelec... Tonda Honejsek! Tak to je ještě větší mazec! První ostrý start v týmu, první střídání a hned první gól sezóny a ještě jaký mazácký, naprosto luxusní přečíslení s nechytatelným zakončením pod víko.

MBO - ZLN 0:1

Naši přeřadili na čtyřku a lítají po ledě ještě víc, dokonce obránci vyjíždějí daleko za červenou. Jeden takový výlet se nevyplatil. Boleslavský úhoř se vysmekl a řítil se podél mantinelu na Sedla, uhnul jednomu soupeři, druhému taky a ten už mohl jen zatáhnout za parkovačku. Barážník se rozplácne o led jak kravinec a my jdeme zcela po zásluze za katr.

Přesilovku přežijeme relativně v pohodě, nepustíme domácí do vyložené šance, ale sotva to ubráníme, jde Tom Sýkora znovu na trestnou. Tady už si ale od plic zahulákáme na sudí, protože tohle v žádném případě faul nebyl. I tuhle přesilovku ale přežijeme, třebaže domácí se už oklepali z úvodní sprchy a několikrát nám pěkně zasolili. Uplyne ani ne minuta a sotva se vrátí Tom Sýkora ve svém dalším střídání na led, hned jde zase ven! No to už si ale děláš kozy! A to ještě předtím neodpískali evidentní vysokou hůl na našeho!

HO-MO-LA-A!

HO-MO-LA-A!


Následuje necelých deset minut klidu, kdy se přestane vylučovat. Pak si ovšem sudí vzpomenou, že mají na krku píšťalku. Tentokrát už se Mladík z Boleslavi odpíchne hokejkou a ještě metr od našeho hráče, ale stejně jdeme do oslabení zase my! Homola mele hovna, holomek! (zkuste to říct rychle 4x za sebou :-) To už se ale naštve i Čajda a jede si to s jedním z hlavních vyříkat. Má u něj nejspíš respekt, protože ho sudí nevylučuje za protest. A protože už zbývají do konce první třetiny jen něco přes dvě minuty, dopadne to samozřejmě tak, jak to v našich zápasech vždycky v takovém případě dopadá.

MBO - ZLN 1:1

Teda ale jak to tam padlo, ten gól, to byl taky humus. Ten hráč jel kolem Sedla, až málem vyjel ze střeleckého úhlu a už byl skoro v brance a tlačil a tlačil, až ten puk do té kasy dotlačil. Škoda, no.

Máme tu první pauzu, je čas na klobásu. Skočil bych si pro nápoj, jenže nápojový vozejk stojí v místě, které je od našeho sektoru odděleno sítí. Stojí ovšem tak blízko, že kdybychom se přes síť natáhli, skuhrajíce prosebně jako bombajští žebráci s hrdly vyprahlými palčivým sluncem, možná by se byl pan prodavač nad námi slitoval. Anebo taky ne :-)

Však co, venku jsou také stánky. Spatřím naši skupinku, jak tam bužíruje a vydám se k nim. Prodávají zde klobásky za 47,- a když je uvidím, vytřeštím oči. Klobása jak sloní chobot, přečuhuje tácek na všechny světové strany. Tak tohle jsou bezkonkurenčně nejdelší klobásy v extralize. Ani ty poličanské z pardubické Duhové Arény na ně nemají. Ty boleslavské svým tvarem dokonce vzbuzují jisté asociace: zejména pro pány, kterým tam dole příroda moc nenadělila, to musí být docela frustrující. Klobásy jsou ovšem výborné, člověk by jich sežral třeba pět, ale už po jedné takové megaklobáse má fakt dost.

A máme tu druhou třetinu. Pohoda, klídek a Čajánek. Přesně tak to bylo. Hodně dlouho nic, pak naše radostné to néééni mož-né, protože máme přesilovku a v ní to Čajda napálí naprosto neuvěřitelně k tyčce.

GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!


MBO - ZLN 1:2

Šlo to přes dva clonící hráče, gólman nic neviděl, ale ani Čajda nic neviděl! Jak to tam tak přesně trefil, to snad ani nejde. A to ani nestačíme našeho kapitána pořádně vyvolat a trefuje se Piškot!

GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!


MBO - ZLN 1:3

Hej, tak to je luxus! Tohle jsme na výjezdu už hodně dlouho nezažili. Domácí jsou úplně zdrceni, zatímco my tam křepčíme jak turisti na karnevalu v Riu po flašce tequily. Ku cti domácím fans je třeba ovšem říct, že to teda rozhodně nezabalili a fandili jak urvaní i za tak nepříznivého stavu, za což se jim hráči odměnili kontaktním gólem.

MBO - ZLN 2:3

Tak tentokrát nic neviděl pro změnu zase Sedlo, toho góla dal Bahýnko a měl dost času, takže první selhání naší obrany, která do té doby fungovala velice dobře a pokud někdo propadl, vždy se našel jiný z našich, který úspěšně zachraňoval.

Pak se hraje chvíli u nás v pásmu a najednou se tam některý z našich hráčů skácel na led, rozhodčí mávají na naši střídačku, ty vole, tak to bude vážné. Přibíhá doktor a i hráči se znepokojeně snaží zjistit, co se stalo. Je tam krev, kaluž krve a chuchvalce rudého humusu, hráč se zvedá, je to Martin Matějíček a podle všeho dostal pukem do nosu nebo do zubů. Domácím ledařům se hodně dlouho nedaří odstranit zmrzlou krev z ledové plochy, ta kaluž je obrovská. Hlavně ať je Martin v pořádku, protože zrovna dneska se mu dařilo, měl tam pár hodně dobrých zákroků.

O druhé pauze nás v kotli navštíví boleslavský fanoušek. Má obavy, aby ho ochranka vpustila k nám, ale jde to bez problémů. Pozdravíme se, pokecáme, pohoda. Domácí zahajují dopředu ohlašovaný přestávkový program, místo střelby na branku je to házení kruhu na hokejku. Tak to si hned vzpomenu na čtvrtfinále se Spartou, jak jsme se na Matějské pouti obdobným způsobem marně snažili vyhrát minibajk (bez šance, ty kruhy měly stejný průměr jako cíle). Tady je to ovšem jiná. Děláme dramatické virbly všem třem nezletilým účastníkům a jeden z nich se nakonec opravdu trefí! Respekt.

A začala nám třetí třetina a v ní - jak jinak - jdeme okamžitě do oslabení. V první části si nás vychutnával Homola, teď nás dusí pro změnu Fraňo. Domácí se zvedli k drtivému náporu, obecenstvo v hledišti ožilo o 300%, jenže toho vyrovnávacího góla k naší radosti ne a ne dát, takže přišlo na řadu staré otřepané nedáš - dostaneš.

GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!

Leša zachytí přihrávku gólmana, mazácky to pošle na Béďu Köhlera a ten to zabil, tvrdě a nekompromisně. Taky si to patřičně vychutnává, poslední dobou se mu nevedlo. Co je ale mazec, jsou čtyři góly od střelců ze čtyř různých lajn. Každá zlínská lajna se dnes trefuje a to je velmi dobré znamení.

MBO - ZLN 2:4

A mohli jsme ještě zvýšit, protože pak nám sudí kompenzují těch sedm oslabení a hrajeme dvakrát po sobě přesilovku. Třebaže jsme si s chutí zastříleli, žádná z našich dělovek se neujala. O to větší zklamání nám připraví domácí Čutta, když téměř ihned po skončení naší poslední přesilovky snižuje opět na rozdíl jediného gólu a do konce zbývá něco málo přes pět minut.

MBO - ZLN 3:4

A ještě k tomu jdeme tradičně na závěr utkání do oslabení, takže domácí odvolávají Hübla a vlítnou na nás v šesti. A to už člověk jen sykal hrůzou a takhle mu cvakala prdelka, protože domácí nás zasypávali kanonádou a v ochozech to jenom řvalo. Hóóódně jsme si oddechli, když nás konečně vysvobodila závěrečná siréna, to teda fakt že jo. Všechna ta hrůza z nás padá, křepčíme, řveme, skandujeme a vyvoláváme naše hvězdy, které nám dnes udělaly velkou radost, extraligovou premiéru zvládli chlapi na maximum a ještě před televizními kamerami, kdy se nám běžně nedaří.

No, chlapi byli docela vykulení, že nás bylo v Bolce tolik, ale radostně nám zamávali a pozdravili, dokonce Sedlo přijel pod náš kotel a zas jednou udělal tu svoji pantomimu se samopalem. Super. Pak ještě zdravíme Bolku a kupodivu i Bolka zdraví Ševce a to se cení, zvlášť po prohraném zápase.

Balíme a uklízíme, ty kartóny s č. 16 necháváme v kotli na památku a po chvíli již vyrážíme z Bolky a to velmi brzy, ještě snad není ani půl sedmé.

Zadáme zpětný kurs, ale to jsme neměli dělat. Navigace nás vyvádí poněkud jinudy, což nás nijak nevyvádí z míry, ale když nás u dálničního přivaděče nechá nejprve otočit se úplně do protisměru a dobrých 10-15 kilometrů nás vede nějakými okreskami, zjišťujeme, že elektronika je přísně logická. Vyhledává optimální nejkratší cestu - tedy myriádou silniček Středočeského a Východočeského kraje - a kvůli několika desítkám kilometrů ignoruje cestu přes Prahu po dálnici, kde bychom to švihali bez přestávky optimální rychlostí s ohledem na spotřebu a ne že se budeme ploužit jak šneci v medu po točitých silnicích II. a III. třídy, projíždějíce padesátkou přes jednu zapadlou vísku za druhou.

Zadáváme tedy směr Praha a už to sviští, jelikož jsme stále na rychlostní silnici směr Praha, ta má ještě kvalitní povrch. Před Prahou stavíme na rychlochcací, nikde se nezdržujeme, ovšem za soumraku přijedeme do oné nechutné kolony, která se nehnula od doby, kdy jsme kolem ní odpoledne projížděli v protisměru. Teď se ovšem aspoň trochu pohybujeme, není to na pětce, je to hodně hustá čtyřka, takže nakonec jsme se z té kaše vymotali a míříme na D1.

Při nájezdu na D1 vidíme obrovský billboard s nápisem: pronájem reklamní plochy, 400 m2. Jelikož víme své, jen se pobaveně chechtáme při vzpomínce, jakou že plochu bude mít to naše vzpomínkové mega-choreo. Lečík se jen ušklíbne:

"Tohle jim uděláme za pakatel! Rychle, levně, barevně!"

Ovšemže! Máme tolik zkušeností s lepením obrovských ploch, že bychom si na to mohli zřídit živnost.

Megabillboardy Lečík a spol. s r.o.

Vyjíždíme z Průhonic a třebaže je zde D1 o třech pruzích, v protisměru je nekonečná zácpa aut. Kolona se táhne snad 10 kilometrů. Pražáci jedou domů. Očistec. A další očistec čeká pro změnu nás. Kvalitní asfaltový povrch se prudce mění na otřískaný beton a už to drncá, už to kodrcá, tlumiče sténají a šroubky odpadávají, ano, jsme na rozflákané D-jedničce. Snažíme se kodrcání ignorovat a dáme se do rozpravy, jak nám jen naše drkotající čelisti dovolí. Diskutujeme zejména o odchodu Baláše a Rachny a o tom, jaké důsledky jejich odchod může pro náš mančaft mít:

"Musíte si uvědomit, že nám odešlo 50 gólů, když odešel Rachna s Balášem!"

"...a Sivák!" zazní dovětek.

V odpověď zazní hurónský řev a smích.

"Tak 52!"

Stavíme na oblíbeném Mekáči na 160. kilometru. Já si dopřeji jen takovou malou svačinku, Lečo si nedává snad vůbec nic, zato Luke, Tommy a zejména Johny si donesou tácky plné žrádla, že by se z toho nacpala celá školní jídelna. Velmi dobře povečeříme, zatímco si nás celé osazenstvo Tak trochu jiné restaurace prohlíží jak exoty a po jídle zažijeme veselou kratochvíli s odpadkovým košem před Mekáčem, to když Johny hodlá třídit odpad a vyhodí plastovou láhev do koše - jenže ten má dekl na páčku, takže když se Johny pokusí koš uzavřít, PETka mu vyletí malebným obloukem a zapadne do trávy na druhé straně cesty. No chvíli to trvá, než vlastně přijdeme na to, jak se s tím pitomým košem vlastně správně manipuluje.

Ukrajujeme cestu, krájíme a krájíme a přitom kecáme.

"Jó, ta přihrávka od Sýkory na Honejska, ta měla oči aj s 16 dioptriema!"

Zčistajasna přijímám hovor, varují mě, že kvůli kompletní havárce veřejného osvětlení v Čamlíkově je teď v naší dědině naprostá egyptská tma a snad že by prý bylo nejlépe, kdyby na mě počkali někde dole s odvozem. Kvituji to s povděkem, ale i tak odmítám, řka, že je to zbytečné. Típnu to a poznamenám:

"Jako kdyby v Malenovicích byla nějaká banda cigánů, co se vyloženě třesou na to, až zhasnou světla!"

Na to Luke:

"Né more, zhasly lampy, deme rabóvat!"

Řehtáme se a za chvíli už konečně přijíždíme na poslední úsek naší cesty, čerstvě dokončenou dálnici, která spojila náš Zapadákov s civilizací a zmučené tlumiče Lečikáry si konečně oddychnou. Jako prvního z naší posádky vysazujeme Johnyho, a to hned na okraji sídliště, kde se rozestavěli Bergerovci, Strabag, SSŽ a banda jiných, kteří staví co nejdéle a co nejdráž a z té naší I/49 se budou budit hrůzou ještě naši pravnuci.

Projíždíme kolem plácku s opuštěnými stavebními stroji a Johny požádá:

"Mohl bys mi zastavit tady?"

Lečo: "Tady bydlíš?"

Johny: "Jo, tady."

Luke: "Tady v tom velkém bagru?"

Johny jen mávne rukou, vystoupí z auta, odemkne bagr a jde spát. A to byla poslední hláška tohoto výjezdu. Pak už vystupuje jen Tommy a Lečík mě buržoazně odváží až před barák, tak jako pro mě přijel dnes ráno. Naprostý luxus, skvělý zápas a nezapomenutelné zážitky. První výjezd v nové sezóně nasadil laťku hodně vysoko!



3 4
Ml. Boleslav Zlín
Diváci: 3520 (84% kapacity stadionu)
Hráno: 18.9.2011, v 15:10, ŠKO-ENERGO ARÉNA, Mladá Boleslav


Přečteno: 3966x (naposledy 26.9.2018, 03:33) | Komentářů: 8


Komentáře k článku (8)


luke: Legenda(24.09.2011)
Luxus

Dáán: Legendární(23.09.2011)
No, konečně! Super. Pobavil jsem se. :-)

arny: arny(23.09.2011)
no i když jsem tam nebyl tak jsem měl pocit jako bych tam byl když jsem to četl, opět jsi nezklamal, výborné No snad to budeš psát už zase po každém výjezdu.

Benny(23.09.2011)
Při čtení tohoto reportu mám pocit, jako bych tam byl :-)
Počkat!!! Já tam byl!!! :-D A stálo to za to. :-)

Lečigou(23.09.2011)
Výjezd perfekní, čtení perfektní, no prostě klasika. Dikes Legendo

vanďas(23.09.2011)
Perfektní, jako vždy

Tommy(23.09.2011)
jj čtením jsem zaplnil celé IKT ve škole Jinak super napsané

Chico(23.09.2011)
Otázka dne: Víte proč se u Legendárního článků objevují komentáře až na druhý den? Protože to rychlejc nikdo nedočte...


Vložte váš komentář k článku

   

Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a!
 
   

Copyright ©2006 - 2018, | www.hfczlin.cz | info@hfczlin.cz
(generováno systémem Webgolem za 0.3374 vteřin)


Nepřihlášen/a

Login: Heslo:  
Do dalšího zápasu extraligy zbývá:
[ZLN-LIB, 28.9.2018, 17:00]