Minulý zápasPříští zápas
Domácí
BNO
Hosté
ZLN
středa 24.10.2018, 18:00
13. kolo
Domácí
TRI
Hosté
ZLN
neděle 28.10.2018, 15:00
14. kolo

Tabulka
V P SK B
1. SPA 7 2 1 3 40:27 26
2. HKR 7 2 1 3 31:24 26
3. PLZ 6 2 2 2 41:23 24
4. LIB 7 1 1 4 46:33 24
5. BNO 5 2 1 4 31:31 20
6. LIT 6 1 0 5 29:29 20
7. OLO 6 0 2 4 26:27 20
8. VIT 6 0 2 4 29:31 20
9. ZLN 6 0 0 6 37:34 18
10. TRI 5 0 1 6 29:28 16
11. KVA 4 0 1 7 37:37 13
12. PCE 3 2 0 8 28:47 13
13. MBO 4 0 0 8 27:38 12
14. CHO 2 0 0 10 25:47 6
Svátky
Dnes slaví: Teodor

TOPlist
počítáno od 29.12.2006


naše ikonka
HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu
partnerské weby
Ševcovský deník - www.daan.estranky.cz
sport365.cz
Shoemakers Zlín - shoemakers.cz

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Podpořte dobrou věc

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
Dobročinný obchod



Legendární | před 12 lety | ... Výjezdy

Tak se nám chýlí závěr základní části a už nám zbývá absolvovat pouze jeden jediný výjezd tohoto úseku ELH a to do Buďouc. Město toto dosud oficiální zájezd našich barev dosud nezažilo, snad proto, že veřejnými dopravními prostředky se do jihočeské metropole hrozně mizerně dostává. Jak ostatně potvrdil minulý (NEOFICIÁLNÍ!!!) mikrozájezd, kdy účastníci neviděli ani jeden gól, anžto přijeli až za stavu 1:1, kterým také zápas i skončil. Takže vzhůru do města tajemného, města Josefa Švejka, Budvaru a vítězné arbitráže s Amíky, do města Bédy Trávníčka, sekaček a bazénů, do města nové arény a starobylé Motorové tradice, do města, kde nyní zkříží meče týmy s nejkratším a nejdelším názvem v extralize.

LEGENDÁRNÍ BUDĚJOVICKÁ ANABÁZE

aneb

SMETÁKOVA SADISTICKÁ SHOW


Jelikož jsme na tento výjezd nevypravili autobus a vlakem už rozhodně nepojedem, rozsadila se dvacítka těch nejvěrnějších do svých povozů, abychom v relativním pohodlí dorazili do jihočeské metropole včas. Původně jsem měl jet s Radečkem, ale nakonec je mi dopřáno luxusního odvozu Jardovou vlajkovou lodí přímo od baráku. Jede s námi ještě Ešli a na Trávníkách vyzvedáme Karlovaráka s komeťáckou šálou ve zlínském dresu... tedy Bablicha. (Nikoliv Babliche, protože se to vyslovuje "bablych", ne "bablič", tolik pro rýpavé češtináře).

Jarda nahodí GPSku, ozve se "Po 100 metrech odbočte doprava!" a jedem. Problém je v tom, že i tak dokonalý přístroj jako Jardova GPSka přes veškerá dostupná data nezná ulici F. A. Gerstnera, na které sídlí budějovická Budvar Aréna, takže hodnoty DCO a ETA jsou zatím nedostupné (jestli nevíte, co to je, neřešte to).

Dle Radečkových informací to můžeme na dálnici osolit, takže Jarda s radostí dohání předchozí mírný časový skluz. Já jsem ovšem po absolvování včerejšího koncertu s následným návratem v 5 ráno unavený jako pes a přemáhám mikrospánek. Po slibu, že už se žádná HOLUBIČKA konat nebude, tedy několikrát za sebou v klidu sladce vytuhnu na několik desítek minut.

Ospalý organismus ožívá až při první (a také poslední) zastávce na cestě do teplých krajin (nechte si ty asociace, teplé krajiny nabývají čtyřprocentního významu pouze v krajích pražských). Zastávkou tou není nic jiného než legendární MORE McD u Velkého Meziříčí. Jarda má ovšem zákaz ládovat se zdravou stravou a jinými poživatinami Úplně jiné restaurace, takže zůstaneme na Shellce a nakupujeme tam. Bablich by rád něco bez majonézy a v tom s ním zcela souhlasím. Při placení obvyklé kombinace pochutin (bageta + Pepsi) se mi nějak nezdá účet. Schválně jsem si koupil jen litrovku, ale i tak platím přes 70 korun.

Cože?! Bageta za 47,- !!!

V duchu posílám Shellku do příslušných míst a sotva se za mnou zavřou lítačky, zařvu venku na celou benzinku:

"Za ty prachy si můžu nechat vykouřit!"

Katka si mezitím kupuje nějaký časopis, tuším že Instinkt. Po návratu nám z něj předčítá a následně i půjčuje. Jdeme do kolen, protože tamní páni reportéři objevili objevené. V době kdy už se u nás doprodávají kalendáře s rajcovními akty zlínských hokejistů, se na obálce tohoto periodika s velkou slávou prezentují celobarevné akty hokejistů Pardubic, považovaných za nejoblíbenější mužstvo extraligy!

No to mi ho jako vyndej!

(Ne Hlinka, ty ne!)

Jaká sláva, jaká čest! Pronikli jsme do zákoutí kabin. Jediné co vám zde nepřineseme, je charakteristický odér v šatnách. Chlapci posilují. Chlapci se svlékají. Jsou to chlapi! Ale když to bylo tenkrát o tom zlínském kalendáři na Nově, tak se tomu Poulíček s Tittelbachem řehtali jak krááávy.

Nic, no, to necháme koňovi (nebo spíš půlkoňovi) a jedeme dál. Jarda sviští po dálnici a užívá si relativně rychlého úseku až do Hliníkova Humpolce, kde odbočujeme z dálnice na silnici pro motorová vozidla a míříme do Budějovic. Cesty stále nižší kategorie, avšak na jejich povrchu to naštěstí není znát. S výjimkou první křižovatky nikde žádné zácpy ani kolony, jen to pomalinku ubíhá.

Čím dále jedeme na jih, tím častěji se také setkáváme se stále většími rybníky až nakonec projíždíme kolem jednoho, co už připomíná rozlehlé jezero. Tak to prý je rybník Svět, největší rybník v republice. Z přemíry oněch vodních ploch nemám dobrý pocit, jako bych pořád slyšel ono šepotavé neodbytné slovo:

Kapříci, kapříci...

Nevím, jestli před Světem nebo až po něm, no zkrátka míjíme obec Strmilov s oním proslulým kopcem Strmilovákem ze zkazek Mirka Donutila o tom důchodci, co trhl světový rekord ve sprintu na bicyklu. Kopec se pohříchu nachází nejspíše někde bokem, protože tady všude kolem je to poměrně rovinatá záležitost.

A pak už se to blíží. Budějice 44 km. 33 km. 22 km. Ano, je to tak. Nějakou náhodou se pokaždé objeví silniční ukazatel o 11 km blíže k metropoli. Nutno ovšem podotknout, že přes maximální možnou rychlost oněch každých 11 km příšerně dlouho trvá. Nakonec se před námi konečně vynoří široká autostráda, shora lemovaná trolejbusovým vedením!

Sláva, už jsme tady!

Co mne upoutá jako první, je úsek trolejového vedení, který jakoby z oka vypadl tomu moskevskému. Totiž, nad běžným párem drátů, tak jak jej známe my ve Zlíně, se nachází ještě jeden pár snad o metr výše, který jest s tím nižším propojen pravidelně rozmístěnými uzly. Po několika stech metrech už je trolej normalizována, ale zase následuje šílené trolejové křížení na první křižovatce. Brno hadra. No nic, následujeme ulici, GPSka zahlásí: "na další křižovatce zahněte doleva!" což je průser, poněvadž je tam značka Zákaz odbočení vlevo. Ignorujeme vřískající displej a přes varování "bude-li to možné, na nejbližší křižovatce se otočte do protisměru!" odbočujeme vpravo a jedeme dál do centra. Jedna odbočka, hlavní třída, hypermarket, druhá odbočka, a hle: ulice F. A. Gerstnera.

Pěkně, Jardo, pěkně!

Přijíždíme k rozestavěnému nákupnímu centru, vedle něhož se tyčí modernizovaná Budvar Aréna. Vypadá to moc hezky, ale ještě si ji neprohlédneme, poněvadž musíme zaparkovat. Parkujeme kousek vzadu za Arénou vpravo, cestou zdravíme nějaké fanoušky ve zlínských dresech. Skvělé, ať je nás tady co nejvíc!

Vystupujeme z vlajkové lodi, protahujeme se, bereme bubny, navlékáme dresy... a tu spatřím naproti přes ulici nějaký zámeček se zamřížovanými okny. Zubaté cimbuří opatřené ostnatým drátem, plechová vrata, kamery... no to snad... Páni, vazební věznice! Tak to je nářez. Chuligáni, kteří se dopustí výtržnictví případně agresivní důchodci, jež by si třeba vyšlápli na rozhodčího, mají katr jako na zavolanou. Toť velmi prozíravé.

Blížíme se k hlavnímu průčelí Budvar Arény, míjíme rozestavěné obchodní centrum, Jarda málem zašlápne drobného, sotva školkou povinného nadšence v modravém dresu, který se mu nechtěně připlete do cesty a už jsme u haly. Vidíme několik modrožlutých dresů a také charakteristickou žlutomodrou čepičku s rolničkami. Radeček! Vítáme se s ním a s celou bandou okolo, je zde téměř kompletní otrokovický gang.

Katka si potřebuje odskočit a je jí doporučen pivní bar ve vnitřních prostorách Arény hned za plexisklem vedle bruslení pro veřejnost. Musí ovšem ochrance sdělit, že jde na pivo, jinak ji prý dovnitř nepustí, i kdyby se měla podělat.

Mezitím se dáme do rozhovoru s přítomnými Zlíňáky, z nichž jeden má výbornou náladu a z jeho kousků i hlášek by se kráva řehtala. Tu přijíždí nadupaný modročervený sporťák, který se zde objevuje nejspíš v rámci nějaké reklamní kampaně. Má na sobě logo jednoho nejmenovaného údajně největšího hokynářství s kradenými auty v republice. Tato skutečnost nás vede k žertovným úvahám o původu tohoto i jiných vozů prodávaných výše uvedenou firmou.

"To bysme si v těch papírech teda početli! Původní majitel Radeček, pak autobazar Olláh & Čureja, potom pánové Kirilov z Ukrajiny, Šuketić z Bosny, Posraldescu z Rumunska a nakonec pan Alexandr Kotěnočkin z Ruska..."

Přitočí se k nám nějaký vytáhlý šohaj oděný v tmavém dlouhém kabátě (jaký používalo Gestapo a StB) a hromadně vybírá na vstupenky. Jelikož komunikuje v jazyce okořeněném špetkou západního přízvuku, děláme si legraci, jestli náhodou nevybíráme na charitu pro sociálně slabší spoluobčany, jestli skutečně dostaneme vstupenky nebo zda z těch peněz ještě něco vůbec uvidíme...

Panebože, vstupné 120!

Za co???

To je jako plechovka Budvaru v ceně?

Ne, nikoliv. Ale ceny poživatin jsou prý zase levnější. Tak to teda uvidíme. I když, za vstupenky do divadla se platí kolem dvou set a já mám takový pocit, že jestli teď chytneme na zápas duo nějakých ujetých rozhodčích, tak to tady dneska bude taky pěkný tyjátr. Takže vlastně ceny přímo úměrné.

Ani v tu chvíli netuším, jak jsem byl blízko pravdě.

Ale to jsme přeskočili, pojďme ještě před halu. Fotím stolečky obsypané žlutomodrými fanoušky (stolečky jsou mimochodem navzájem fixované řetězy, aby je snad nějaký činorodý klient Sběrných surovin nezpeněžil), fotím dvoupatrák našich hokejistů i onu nadupanou modročervenou káru před vjezdem. Tu přichází nějaký domácí fanoušek s bubnem! No, s bubnem... jeho rozměr šanuju tak max. na 16", ale možná má i míň, korpus zespodu vyztužen kartónem. Začínám se smát, protože se mi právě vybavila scéna s nožem z filmu "Krokodýl Dundee III.", která by se na tuto situaci dala nádherně parafrázovat:


Domácí fanoušek v modrém dresu si povšimne hloučku žlutomodrých a pozdraví:

"Zdar paštiky! Dneska vohluchnete!"

"A proč jako?"


Na to fanoušek významně ukáže krásně pomalovaný šestnáctipalcový kotel.

"Páč máme novej buben!"

Hostující hlouček nechápavě zírá.

"Tohle je buben?"

"A není?" opáčí budějovický fanda.

"Ne," zakroutí hlavami zlínští, rozestoupí se, Jarda se z půlobratu natáhne k zemi a kontruje obrovským, hnědorudým dvaadvacetipalcovým kopákem se slovy:

"TOHLE JE BUBEN!"


To je přece tak nádherné, škoda že se něco podobného nestalo doopravdy, to by byla scéna jak ze života. Domácí bubeník se zařadí do proudu lidí trousících se ku Aréně a je ten tam. Tu přichází výše zmiňovaný šohaj v plášti a v ruce třímá trs vstupenek. Seřadíme se do hloučku a odebíráme lupeny. Poté se naše sebranka sebere a odchází do vnitřních prostor Budvar Arény, které jsou nečekaně rozlehlé. Nejprve šplháme do kopečka nějakou pasáží (stále ještě venku), pak sejdeme z kopce, poté zabočíme vpravo a jsme před vchody. Ochranka rozlišuje lupenáře a permanentkáře, kteří mají zvláštní vchod hned vedle.

Vcházíme tedy dovnitř. Krásná kostka, spousta červených sedadel, ale přijde mi to tu nějaké malé. Kolik že má Budvar Aréna kapacitu? Kotel domácích je nečekaně za vlastní brankou, to bych spíš myslel, že jej budou situovat tak, aby mohli nadšeně sledovat góly v soupeřově síti zblízka ne jednou, nýbrž dvakrát za zápas. Ale bůhvíjak to všechno je, nevidím do toho. Co ale vidím,
jsou dresy různých barev a log, od Slavoje přes Motor až po HC, se všemi slavnými hvězdami, jako třeba legendární Vláďa "Mrož" Caldr nebo vazoun federální extraligy Suchánek. Před schody do našeho sektoru - mazec, máme vlastní sektor! - jsou kolportéři, prodávající místní Bully zvané Hokejklub, s tradicí už od roku 1965! Mám klasicky za úkol nějaké dovézt, tedy činím tak a kupuji dva kousky. Snad něco vyhraju v tombole...

Co tu máme dál? Nezbytné skyboxy s kouřovými skly, přes něž je vidět dovnitř na prázdné police od televizorů ještě s přípojkou koaxu trčící ze zdi. Mnoho skyboxů prázdných, ale jeden už je zaplněn a tam je žranice jak na svatbě pana generálního ředitele. My s Jardou slintáme hlady - spíš nám bafuňáři dělají chutě - a tak, sotva odložíme bubny, jdeme se jako správné socky postavit do fronty na chleba a vodovou polévku. Bufet tu máme támhle, hned pod hubou, takže marš vpřed. Naše dresy budí překvapené ohlasy, žlutomodrá se tu často nevidí. V nabídce mají dozlatova propečené topinky a to tak nádherně a ještě k tomu za bůra, že neodoláme a kupujeme. K tomu Pepsi s kelímkem jak z mekáče, ale pozor! Můžeme si vybírat barevná brčka a tak automaticky sáhnu po modré a žluté slámce a vezmu i Jardovi, ať jsme styloví. Nabízejí zde i velmi levný čaj, ale má to háček. Každé vrecko s cukrem je za korunu, takže se ten čajík může sladičům a mouchám ještě pěkně prodražit.

Vracíme se na svá místa a já zjišťuji, jak je výhodné míti kelímek s nápojem opatřen krytem, protože se mi po odložení na sedadlo téměř okamžitě převrhne.
Nahazuji velký buben na zábradlí, že bych přivítal soupisku našich hokejistů, ale moc mi to nejde. Ke všemu naším sektorem neustále někdo prochází, takže to s jeho separací asi až tak horké nebude.

Jisté slečny fanynky z našeho sektoru jsou sice bez dresu, zato s krásně vyvedenou A-trojkou HAMÉ DO TOHO!!! s klubovým logem a jménem každého zlínského hráče v sestavě i mimo ni. Pak jsou tu dva menší - třebaže zcela v poklidu vyřešené - problémy s ochrankou. Ten první, když si Bumbala Bojs vyvěsí svou vlajku tak, že překrývá logo nějakého zazobaného podniku, který sice Budějicím až zas tolik nepřispívá, ale logo překryté paštikářskym hadrem ho rozčiluje, jakoby byl nejmíň generální sponzor. Takže sundat. Našlo se pohříchu místečko, které nikomu nevadilo, takže vlajka Bumbaláků v Budvar Aréně přece jen zavlála. Druhým problémem bylo už klasické umístění bubnů na zábradlí. Po vzájemné argumentaci s ochrankou a následném ujištění, že nevadí, dáme-li si bubny do hlediště, se s Jardou buržoazně rozvalíme na sedadlech a bubny sevřeme mezi koleny.

Tak a je to tady. Za hromového pískotu přijíždějí dva hlavní sudí, nejprve Jeřábek a pak...


SMETÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁK!


Panebože, ne! Co jsem komu udělal!
Koště, Pometlo, Baba Jaga Kostěná Noha!
Ten se zas bude na ledě orientovat podle hvězd...
Hvězdo betlémská, potěš nás! Potěš nás Pámbu!

("Nepotěším, chlapci, nepotěším...")

(Už dost, tolik řádků si ten profík ani nezaslouží... :-)

Nedá se nic dělat, musíme to přežít. Do úvodního buly už zbývá jen několik okamžiků a tak si zahraju na Sportskiho.


"VŠICHNI RUCE NAHORU!!!"


Mnozí se chechtají, ale ty pazoury přece jen zvednou. A tak se Budvar Arénou rozezní naše vytleskávané "ŠEV-CI!!" bez doprovodu bubnů. Domácí kotel není pořádně slyšet, tedy na to, jak je blízko. Bubny, skandování i potlesk, vše je takové tlumené, gaučáci nereagují vůbec.

Hned první naše akce skončí icingem. Pak se rozjede Pavel Kašpařík, nečekaně to pošle až na Mokyho, ten vypálí, ještě jednou, ale Turek všecko chytá. Škoda. A hádejte co? Nedáš - dostaneš. A ještě jak! Peťa Leška chce přihrát, ale Brabenec mu to vystihne, najede si úplně sám před naši kasu, zeptá se Iča: "Kam to chceš?" a zavěsí! Budějky vybuchnou nadšením, celý stadión se rozeřve, teď teprve nastává ta pravá atmoška. Domácí kotel rozvinuje dvě obrovské vlajky. Jednu fanklubáckou, FANCLUB HC BUDĚJOVICE a druhou sponzorskou s obrazem šílené oživlé sekačky a vražedným nápisem ROZSEKÁME VÁS! Teď se také ozývá tajná posila, trubači Vimperáci, zvýraznění druhou řadou bubnů přímo pod nimi. Nyní už je to hodně hlasité, protože jejich koutek je situován na galerii o patro výš a není ničím tlumen.

A jakoby to nestačilo, ještě jdeme do oslabení. Vosa. Naštěstí z toho nic nebylo a ubráníme to celkem v klidu. Pak zas Andy Novotný trošičku pomůže na zem nějakému budějovičákovi, ale sudí kupodivu nic. Domácí ovšem řvou jak na demonstraci nespokojených zemědělců. Oba zainteresovaní se však v klidu vybavují, Andy soupeři dokonce pomáhá na nohy, takže to asi až zas taková hrůza nebyla.

Jenže pak jdeme zase do čtyř a zase Vosa. Na něho jsou nějak všichni vysazení, rozhodčí ho furt vylučujou a protihráči ho pořád osekávají. Tak se domácí dostanou do několika jedovatých šancí, že jenom sykáme. Naštěstí zase nic. Pak máme pro změnu přesilovku my, avšak žádná kloudná šance se neurodila. Budějovice si hned poté ulítnou do naší obranné a naštěstí ten jejich v tu chvíli nevěděl, co s pukem, místa, času a prostoru měl dost. Pak hrajeme zase oslabení a to už je průšvih, protože přes počáteční úspěšné bránění nakonec dostáváme gól. Ale jaký! To si vám Hübl najede ve dvou k naší kase, naznačí přihrávku a udělá tak mazácký blafák, že se Forsberg může jít zahrabat. Budvar Aréna zařve, až se ze střechy kutálejí pivní tácky a domácí se rozjedou. Chtějí co nejdřív přidat ještě jeden gól, jenže právě to se jim vymstilo. Nechají se vyfaulovat a v průběhu naší přesilovky dostanou ještě jeden trest. 5 na 3.
Tak chlapi, teď nebo nikdy. A co myslíte?


GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!


Stahujeme na 1:2! Mazec! Snažím se postřehnout toho šťastného střelce v klubku poplácávajících těl a nakonec je tím nejvíce oslavovaným Pavel Kašpařík. Tak Larry to tentokrát nahrál místo své obvyklé bomby a Kašpi ho napodobil. Pěkně, chlapi! Vyvoláme Kašpiho pěkně nahlas, ačkoliv branku prý vstřelil Robo Tomík. No to je jedno, na ledě je teď pozdvižení, protože domácí něco reklamují a výsledkem je, že hráčská lavice Budějovic dostává dvě minuty za nesportovní chování! To spustí ohlušující pískot a řev na Smetákovo adresu na straně jedné a nevěřícné skandování "To nééé-ni mož-né!" na straně druhé. Každopádně další přesilovka 5 na 3 a z pohledu domácích zcela jasně vošéfovaná situace protože vedli už 2:0 a najednou se tu zjeví Zahyn, pecka, Turek vyráží a Peťa Leška v pohodě doklepne...


GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!


...a rázem je to 2:2. A pak se tam ještě dohadujou při vhazování, načež je domácí hráč vykázán. No to je vám řevu pro zničení sudích, paštik a uplacených parchantů! Na ledové ploše přistává kořenová zelenina, shnilá rajčata, vajíčka, uleželé syrečky, hrábě, srpy i filtrační vložky do bazénů jako reakce na rádoby objektivní posuzování dnešních arbitrů. My však vím své, to bychom nesměli mít bohaté extraligové zkušenosti s rozhodčím Smetákem, takže očekáváme brutální kompenzaci ještě do konce třetiny. No, zatím nic, jen malá vydarená bitka mezi Kašpim a Vydareným. S tím jdeme do druhé třetiny za hodně nadějného stavu.

O pauze se nejprve ptám Radečka, proč se tak řehtali při tom Všichni ruce nahoru!

A Radeček: "Já nevím, jestli jsi to myslel vážně nebo sis jenom dělal prdel!"

Na ledě se mezitím odehraje klasická přestávková soutěž o ceny, vylosovaní účastníci provádějí nájezdy na žákovského gólmana, který je relativně hravě vychytává. Když ale uslyšíme, o jaké ceny se hraje, dostáváme neskutečný záchvat smíchu. Vítězové si totiž odnesou dresy PAVLA KUBINY a ROBERTA REICHLA! :-)))

Pak kolem mě a Jardy prochází nějaký soudruh, který se u nás zastaví, nadechne se a s vypoulenými zraky nám vmete do tváře:

"KUBINA MĚL PRAVDU!"

Pak je nejspíš dostatečně satisfuckován, takže odchází. Jarda za ním volá: "Soudruhu! Soudruhu!", ale soudruh nereaguje. Sdělil, co měl na srdci a není ochoten dalšího dialogu. No, myslím si, že pokud by se nesoutěžilo o dres Kubiny, onoho soudruha jeho předchozí mylná asociace nejspíš ani nenapadne.

A začíná nám druhá třetina. Jestlipak, víte co se stalo? Domácí hrdinové z první třetiny, Hübl s Brabencem, si vymění puky a prvně jmenovaný zavěsí ještě dřív než od začátku druhé části hry uběhne sotva půlminuta! V hale propuká bengál, ale přes počáteční malomyslnost nás alespoň rozesměje domácí komentátor, který ohlásí jméno střelce branky hláskem přeskakujícím jako v pubertě. Vy, co jste byli přitom, pamatujete?

Viktor... Hüüiiyy-blllllll!"

To ovšem nemění nic na tom, že v úvodu druhé třetiny prohráváme 2:3. A tak byl opět použit kompenzační metr pana Pometla, který téměř bezprostředně vylučuje právě Hübla a když už se zdálo, že to domácí ubrání,


GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!


Mar-tin Zá-ho-rov-ský!

Tak se mám to přece podařilo rozeřvat správným způsobem, tedy bez užití onoho zástupného Záhora. Přispělo k tomu dozajista to, že se zde v našem sektoru nachází méně lidí a zejména méně těch, kteří jsou navyklí na původní skandování z rožku. Ještě nutno doplnit, že puk se kutálel po čáře už po Lešounově střele a tak ho Zahyn pro jistotu dorazil až do klece, aby zas neměl Smeták místo očí korále. Ale syknul jsem, protože Zahynovy brusle byly na samé hranici brankoviště.

Nyní takový malý kvíz: píská-li Smeták, co vždy následuje po gólu jedné strany? Vyloučení na téže straně! Mára Melenovský jde ven. V průběhu domácí přesilovky Ičo chytá neskutečnou gólovku, že by to stálo za nominaci do Zlaté helmy (ale on tam stejně bude Duba). No a nyní další část kvízu. Co udělá Smeták, když druhá strana v předchozí přesilovce nevstřelí branku? Vyloučí dalšího z jejich soupeřů! Sotva skončí Márovi trest, jde za katr naše chlapisko Horáčisko. A další domácí tutovka, po níž se Ičo k naší hrůze vůbec nenatáhne. Ještěže to šlo o milimetr vedle tyčky! A teď dávejte pozor. Ježek chce odpálit, zlomí přitom hokejku, tak ten jeden kus zahodí a zdrhá na střídačku, aby ho nevyloučili za nedovolenou výstroj. Jenže Smeták přerušuje a stejně ho vyloučí, navíc DKU za zahození hole, protože ten pahýl přepadl přes plexi! Ernesto je vzteky bez sebe, a když pak na protest nespěchá s vystřídáním, ještě dostaneme nádavkem trest za zdržování!

Tak to je vrchol! To si děláš kozy, ty Vesane, tobě tak strčit do recta deštník a rozevřít!

Těmito a jinými lichotkami častujeme provokujícího arbitra, až se naše kletby sjednotí v hromové:


SME-TÁ-KU-U!

SME-TÁ-KU-U!


Jestli si domácí stěžovali na uplacené rozhodčí, tak teď musejí objektivně přiznat, že se mýlili. Smeták se propadá v našem shit-listu (což je imaginární seznam osob, na které jsme nasraní) na tu nejnelichotivější příčku. Padá a padá, míjí Mináře, Homolu, Jebavého, Mikulu, Dopitu, Vsetín, Spartu, Slávku, Šlégra i Růžu. Tak holt ve třech proti pěti. Není možná, domácí si ani nevystřelili! Ačkoliv, zámek to byl pěkný. Nakonec celé to loutkové divadlo skončí úplně jinak. Pavel Kašpařík - tentokrát opravdu on - ujede, zamachruje s pukem a lup ho tam!


GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!


Nedáš - dostaneš!

To jsou ty chvíle, kvůli kterým se nedá bez hokeje žít, abychom tedy parafrázovali motto našich webových stránek. Přes všechna protivenství a vyloučení se poprvé v tomto zápase ujímáme vedení! Spouštíme s Jardou drtivé oslavné Safri Duo, načež onen výše zmiňovaný otrokovičák skočí pod náš kotel a předvádí šílené taneční kreace. Je to tak nakažlivé, že se do rytmického potlesku přidává i domácí publikum a týpek si vyslouží nadšené ovace. Tak to se nám tedy povedlo. Zvonky štěstí ovšem cinkají pouhou chviličku. Podle normalizovaných měřítek našeho Koštěte je čas na oslabení, jelikož domácí Hübl chce hattrick a že ho Zahyn nabral na vidle, tak mu to překazil. Martin jde tedy na trestnou, ale Hübl žádá nájezd a to tak vehementně, až ho Smeták pošle za katr jakbysmet. Že to ale bylo příliš unáhlené rozhodnutí, vyloučí Pometlo ještě Róbo Tomíka, aby nebylo Zahynovi na lavičce smutno. Tahle přesilovka se ovšem dělí až do třetí třetiny a protože v ní nic nepadlo, rozhodne se až v posledním dějství.

O druhé pauze zajdu opět pro dvě Pepsi a opět si vezmu dvojici žlutomodrých brček. Při odchodu z bufetu mne odchytí ten týpek, co tak křepčil na to Safri Duo a představí mne spřátelenému hloučku domácích fanoušků, se kterými tam právě chlastá jak o dušu. Dáme se do rozhovoru a rozebíráme fakta ze zápasu. Jeden z oněch místních je přitom dost naštvaný, má jasno o pražských notičkách pro Smetáka, poněvadž Spartě se zatím daří a jelikož domácí prohrávají, spadli by ze své skvělé druhé příčky, pokud Sparta vyhraje.

"Hele, a viděl jsi, jak se koukal na kostku, když jely výsledky? Co se má rozhodčí co koukat na výsledky jinejch zápasů?! Si hlídal Spartu, to bylo jasný!"

Hmmm, na tom něco bude. Takže to abychom ve třetí třetině čekali další divadelní představení.

A představení to tedy bylo. Nestačili jsme zírat. Nejprve se sotva kousek od nás v sektoru za brankou utvořila malá skupinka domácích, kteří tam začali hodně hlasitě fandit. Pak se po několikerém přerušení hra konečně zase rozjede... jenže v příštím okamžiku se opět píská...

"Smetáku, ty hovado jedno!"

Peťa Leška chce vyhodit na icing svou obvyklou žabkou, jenže ta je tečovaná, puk vyletí kolmo vzůru a trefuje kostku. Přestože to bylo tečované, Peťa jde ven za zdržování hry!

To už snad ani není možné, góla o přestávce, DKU za zlomenou hůl, vyloučení za tečovaný zásah kostky, už nikdy více bývalé hráče rozhodčími! Zdá se, že domácí domněnka o pražských notičkách proti Budějicím se poněkud rozplývá. Odměníme tedy populárního arbitra skandovaným pokřikem:

Sme-tááák má se-kač-ku!

V oslabení další šok. Při jedné z akcí domácích hrábne Ičo po puku, jenže ten ho podjede a rychlostí 10cm za minutu doklouže až do kasy, kde se zastaví těsně za čárou! Bože, taková haluz! Voda na mlýn pro domácí, jeden z nich na nás řve jako pominutý:

"Murín je díra!!!"

Jarda se pobaveně zeptá:

"Jaká díra? Jo, tvojí staré! Tvoje stará má díru?"

Domácí, sotva znatelně přichmelený týpek, opáčí:

"Hele, já nemám ženskou, heč!"

Na to Jarda:

"Jo ták, jiná díra! Ty myslíš řitní otvor tvého mladého!"

Načež domácím týpkem zacloumá šílený záchvat vzteku. Rudne, brunátní a něco na nás rozčileně pokřikuje. To už ale neslyšíme a soustředíme se na zápas. Podle kompenzační regule by měli jít ven domácí. A také ano, tím postiženým není nikdo jiný než Roman Stantien a to si samozřejmě nemůžeme nechat ujít.


VE-SA-NE-E!

VE-SA-NE-E!


V průběhu této přesilovky se domácím navíc povedlo vyhodit puk ze hřiště, takže k nevoli publika jdou rázem do tří. Máme víc jak půlku třetiny za sebou, takže si Ernesto bere time-out, že bychom zkusili opět otočit.

Mezitím se do našeho sektoru nějakým záhadným způsobem vpotácí nějaký místní poblitek s kalhotami potřísněnými nějakou tekutinou v naprosto výmluvném místě a to vpředu i vzadu. Rozvalí se přímo pod námi na třech sedačkách a dělá bordel, čemuž s úsměvem netečně přihlíží místní ochranka PCO. I my máme ve svých řadách rozjařence, ten jeden opět sejde do uličky s úmyslem provádět nějaké další taneční kreace. Zleva se ovšem blíží jedna z domácích roztleskávaček a vydědšeně se zarazí, když ji náš Fred Astaire nadšeně pozdraví. V tu chvíli je netečnost ochranky tatam a zamindrákovaný týpek v uniformě PCO vycítí šanci jak u oné krásné slečny zabodovat. Chytí našeho tanečníka pod krkem, přestože se ničím neprovinil a důrazně mu sděluje: "Nech toho!" přičemž jej jen tak mírně odhodí od sebe. Nutno říci, že náš tanečník je asi tak o hlavu a půl menší. Tak to mě teda namíchlo. Tak ty vyhazuješ našeho, který nic nedělá a necháš tady toho vašeho smradlavého poblitka dělat bordel?! No vztekám se a řvu na toho uhrovitého soplivce, jemuž sotva oschlo maturitní vysvědčení, co si to dovoluje, co je to za ochranku, "stejně tu jenom machruješ před tou káčou!" a "stejně ti nedá, o takovou tlamu by si ani fechtla neopřela!", "a tenhle co jako?! Vyhoď ho taky, ty srabe a dělej, co máš dělat, ty PéCéÓ! Ještě ti chybí 'i' a háček nad 'c'!"

Jarda dodá: "Jojo, je to Ijáček!"

Náš sektor se řehtá a ochranka má po autoritě.

V následné přesilovce 5 na 3 jsme domácí zasypali střelami na branku, ale turecký mág v kase všechno chytá. Navíc při jedné skrumáži u branky se vysune její konstrukce z úchytů, takže následuje přerušení a náš kotel skanduje klasické:

Po-su-nu-tá brááá-na!"

Z oné přesilovky jsme nevytěžili nic, takže se nesmíme divit, že rozhodčí opět obracejí metr o 180 stupňů. Jeden z domácích zakopne o Zahyna, začež jde Zahyn ven. Galvimu se to nelíbí a tak jde taky ven, za protest! A sotva se rozjede přesilovka, při jednom soubojů u mantinelu sjede Kašpimu hokejka po přilbě soupeře a jde do třetice rovněž ven. A tak, čistě náhodou, právě když do konce chybí sotva tři minuty, hrajeme v oslabení tři proti pěti, přičemž je Lukáš Galvas out i na nájezdy. To jsou poměry, teda.

Deset sekund před koncem slabší povahy omdlévají, protože náš bývalý Mára Posmyk při svém nájezdu trefuje spojku mezi břevnem a tyčkou! Největší neproměněná šance zápasu. Ještěže už je tu prodloužení!

I tak ovšem v našem sektoru křepčíme a radujeme se z maličkostí:

"MÁME BOD! MÁME BOD!"

Teď už je to jedno, ale mohli bychom ten druhý bodík přece jen urvat, jestli ne v prodloužení, tak alespoň při nájezdech. V prodloužení napřed skončí naše oslabení, pak si Zahyn chce vyzkoušet Leškovicu zpoza branky, ale nic se už nestane, o zápase rozhodnou samostatné nájezdy, které zpravidla bývají vyvrcholením zápasu.

Vyvrcholení to bylo. Ale jaké, to nečekal nikdo.

Napřed jede Zahyn. Bomba jak prase, ale nedal!

Potom Hübl a zdá se, že má Ičovy pohyby nacvičené. Blafák, gól a hattrick k tomu! Ach jo.

Pak se nachystá Peťa Leška, takže nemám obavy. Ale měl bych mít. Sotva se Peťa rozjede, vystartuje proti němu Smeták s roztaženýma rukama jako větrný mlýn. To snad není pravda! Nájezd se musí opakovat, třebaže netuším, za co. Rozhozený Lešoun pochopiteně nedá a tak utkání rozhoduje domácí hráč. Dva body se tedy stěhují do Buďouc.

Domácí nadšeně aplaudují, odcházející gaučáci se nám smějí, ale co už. Děkujeme hráčům jak jen to jde, dneska holt zase zaúřadovalo Pometlo. Jak je možné, že je tento chlap jedním ze tří profesionálů v lize? K tomu Šindlerův seznam a Bodlina. No já nechci vidět playoff, to bude hrůůůůůůůůza!

Odcházíme ven, zdravíme se s několika OHF, srocujeme se u dvoupatráku našich hokejistů. K našemu překvapení je zde houf malých i velkých fanoušků, čekajících na zlínské hráče skrze podpisy na hokejové kartičky a do zápisníků. Několik z nich se dokonce dá i do rozhovorů s hráči a také s Ernestem. Co jsem tak zaslechl, baví se o něčem, co se týká MS dvacítek. Jeden z domácích nezletilých fanoušků nešťastně pobíhá kolem, že mu už všichni z kartiček utekli, zvlášť Ičo, ale ubezpečíme ho, že Ičo chodí z kabin mezi posledními.
Zahyna přivítáme pokřikem:

"Zlááá-tá hel-ma!"

jako reakci na Martinovu nominaci do této zprofanované ankety. Ernesto přijde až k našemu hloučku a zeptá se mne:

"Tak co?"

"No co, no," odvětím významně, "SMETÁK!"

Pak se zeptám: "Co to tam prosím vás bylo, s tím Lešounem? Šak se rozjel v pořádku, ne?"

"No, on vraj nezapískal!"


Takže dvojchyba rozhodčího. To jsem tedy zvědav, jakou známku mu zítra udělí deník BulvárSport. Potom se ještě Pavel Kašpařík loučí se svou velkou rodinou, jelikož má kousek odtud příbuzenstvo a že mu to trvá trošku déle, tak už na něj Ernesto významně houkne:

"Kašpi, už sa vybozkaj a pojď!"

Vyprovázíme odjíždějící autobus a odcházíme na parkoviště k Jardově vlajkové lodi. Přitom si povšimneme strašně nenápadného hlídkového vozu budějovické městské policie, kterak se krčí u zdi pod rozložitou korunou stromu a dělají, že tam vůbec nejsou. No, čekáme že se za námi každou chvíli rozjedou, aby dali Jardovi dýchnout. To víte, máme na sobě nápadně žlutomodré dresy, auto s cizí espézetkou, takže se strážcům pořádku nelze divit, pokud by si chtěli na úkor cizinců polepšit. Kadlátka však zůstávají netečně na místě a nechají nás v klidu odjet, což je škoda. Bylo by totiž zajímavé, kdyby Jarda nadýchal, jelikož dnes pil výhradně nealko.

Pro návrat zpět volíme odlišnou maršrútu, jedeme tuším přes Tábor. První zastávku si dopřejeme poměrně brzy, a to na pumpě Agip jak Cyp, kde je rozhodně levněji než na té Shellce.

Pak chvíli posloucháme rádio Frekvence1, kde opět objevili objevené: vy, kteří cestujete na trase Otrokovice-Zlín-Vizovice, jste si jistě povšimli nové žlutozelené vlakové soupravy RegioNova, která již brzy nahradí stařičkou a dosluhující Podřevnickou Střelu. Tušíte-li, co mám na mysli, pak také víte, že už u nás toto Valašské Pendolino jezdí nějaký ten pátek. A nyní na vlastní uši slyšíme, že v pardubickém kraji (zase Pardubice!) slavnostně uvádějí do provozu soupravu RegioNova, prý první vlakovou soupravu nové generace v České republice! Pak anketa, kde několik nadšených lidí líčí jízdu v superlativech a my se jen řehtáme, protože na východ od Brna opět objevili Ameriku.

Další dvojzastávkou jsou dvě Shellky, jedna na legendárním More McD a druhá kousek odtamtud, na Měříně. Tady se nic neděje, tedy až na zastávku měřínskou, kde objevím zajímavý nápis, napsaný zevnitř na jedněch dveřích od WC.

"Fuck off USA!"

a pod tím odpověď:

"Fuck off yourself we should've let you to Nazis and Commies!"

což volně přeloženo značí:

Do píče s Amerikou!

Do píče s tebou, sme vás měli nechat náckům a komoušům!


To mě docela pobavilo, tak jsem připsal:

You have, anyway! (Však jste nás stejně nechali!)

A pak už se téměř nic nestalo, jenom Bablicha jsme odvezli až do místa jeho přechodného bydliště, tedy na koleje. Mám pochopitelně na mysli studentské koleje, nechytejte mě furt za slovo!

Tak ještě sto kiláků, pak Otrokovice, Čamlíkov a odvoz pěkně až před barák, jako správný buržoust. Díky moc!

A vám díky, že jste to vydrželi číst až sem. :-)




Přečteno: 5949x (naposledy 23.10.2018, 05:45) | Komentářů: 5


Komentáře k článku (5)


Zdeněk: Re : cože?????(07.03.2007)
No jestli to měla být narážka na mě (což nechápu proč), tak zdravím všechny Gestapáky v dresu č. 19... Jo a jsem z Čamlíkova...

Kubas: cože????(05.03.2007)
"Šohaj se západním přízvukem v kabátu vzor Gestapo"?! Asi bych měl zapracovat na své image :-D No jo, pár let života v Praze člověka poznamená víc, než je ochoten si připustit... ;-)

Zdeněk: A co Smetááčkuuu?(05.03.2007)
Když šli budějáci do třech, tak jsme řvali Smetááčkůůů....

levaso: Děkovat bycho měli my!!(05.03.2007)
Děkovat bychom měli my,že si tady můžeme přečíst tak skvělý článek.Fakt je to mazec!Nemá to chybu! Docela živě si dokážu představit jak to tam vypadalo:-D.

šturi42: Skvělé!!(04.03.2007)
Legendo tak tomuhle musím tleskat!!!Tento plátek je jako bych četl noviny od zadu!!


Vložte váš komentář k článku

   

Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a!
 
   

Copyright ©2006 - 2018, | www.hfczlin.cz | info@hfczlin.cz
(generováno systémem Webgolem za 0.5677 vteřin)


Nepřihlášen/a

Login: Heslo:  
Do dalšího zápasu extraligy zbývá:
[BNO-ZLN, 24.10.2018, 18:00]
Nejčtenější články
VZHŮRU VLAKEM NA SPARTU! (1034x)

Celkem článků: 671

Autobusový výjezd do Třince

zápas: Třinec-Zlín
od: neděle 28.10.2018, 11:30
do: neděle 28.10.2018, 21:00
kapacita: 53 (volných míst: 26, přihlášených: 27)
cena: 350 Kč (z toho cesta: 140 Kč, vstupné: 210 Kč)
info: Sraz je 28.10. v 11:15 před Zimním stadionem LČ. Plaťte ihned na účet HFC.
Nečlenové platí 450 Kč - lze i u autobusu (po přihlášení zašlete e-mail s přezdívkou a telefonem na e-mail rada@hfczlin.cz, jinak budete smazáni).

přihlašování: kdokoliv
Před přihlašováním se musíte zalogovat!

přihlášeni: Doubr (15), Drb (9), grregi (3), Grygi (11), Hvězda (6), Kopeček (22), Kovara (24), Lečigou (1), lekarnik007 (23), Lubas (14), Mamča Věrča (2), Mára II (10), Novas (7), novas399 (20), Prd (17), Radeček (5), rekous (4), Spurda (12), Tom99 (18), Tom99 (19), tutun (16), Vejmi (21), wamp (8), Washik1 (25), Washik2 (26), Washik3 (27), Washik4 (28), Zip (13).