HFC Zlín - fanclub zlínského hokeje: Úvodní zájezd do Pardubek 09

PRE

ZLN

[ všechny výsledky ]

ZLN

JIH

středa 29.11.2023, 17:30
26. kolo

ZLN

POR

neděle 3.12.2023, 14:30
27. kolo

		V		P		SK	B
1.	POR	17	5	1	2	94:50	62
2.	VSE	14	3	0	8	82:63	48
3.	LTM	13	2	1	8	78:72	44
4.	PRO	12	3	0	10	78:68	42
5.	TRE	11	2	4	8	64:62	41
6.	SOK	10	4	1	10	61:57	39
7.	JIH	10	3	2	10	64:69	38
8.	PRE	9	4	3	9	55:61	38
9.	PCE	10	2	3	10	64:58	37
10.	ZLN	9	2	6	8	61:66	37
11.	KOL	8	1	2	13	48:57	28
12.	SLA	4	3	5	13	57:80	23
13.	ZNO	6	1	3	15	59:83	23
14.	FRM	5	1	5	14	55:74	22

[ podrobně ]

Dawis132	[28. 11. - 34 let]
Matlák	[28. 11. - 40 let]

grendy	[René]
steak	[rene]
tRenér	[René]

počítáno od 29.12.2006

naše ikonka

HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu

partnerské weby

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!

Úvodní zájezd do Pardubek 09

Legendární | před 14 lety | ... Výjezdy

Všichni už víme, jak to dopadlo, dovolte nám tedy, abychom se s vámi podělili o většinu těch nezapomenutelných zážitků, jež se vryly do paměti našemu HFC, které se ve středu 9. 9. 2009 vydalo na svůj první fanklubácký zájezd v nové extraligové sezóně. Zamířili jsme do spřátelených Pardubic a poprvé za dobu existence oficiálních zájezdů HFC jsme do východočeské metropole odjeli vlakem.

ÚVODNÍ ZÁJEZD DO PARDUBEK

ANEB

LEGENDA SE VRACÍ

Zdravíme Tě, Extraligo, už jsi tady zas! Nový ročník, nové kluby, nový název, nové dresy... a starý dědek v brance úvodního soupeře... :-)

V tu chvíli se nad pisálkem pošklebujícím se u monitoru zvedla hrozitánská postava v bíločerveném dresu s číslem 9, tvář skrytou v masce s dorosteneckým košíkem, aby pisálka v příštím okamžiku přetáhla brankářskou hokejkou se slovy:

"Já ti dám dědka!"

Au!

Ehm...

Tak nám to dneska opět začíná. První výjezd v nové sezóně! Rozumí se samo sebou, že jsme všichni náležitě natěšení, po půlročním půstu bez extraligového hokeje. Také jsme hodně zvědaví, jak to ti naši chlapi v těch Pardubicích vyválčí, protože jednak máme v našem hráčském kádru spoustu starých i nových posil (to je dobře), za druhé nám dnes jedna z nejdůležitějších posil chybí (což je průser) a za třetí se dnes v soupeřově brance objeví The Dominator (a to je velmi velký průser). Hašan je totiž Pán gólmanů a svého času nejlepší hokejový brankář v celém vesmíru (to můžu tvrdit s jistotou, protože na Melmacu jedí akorát kočky, pro Vulkánce je hokej zcela nelogický, na Tatooinu se pro nedostatek vody ani hrát nedá a na Čulaku se na veškerý sport dívají s opovržením).

V pravé poledne mám sraz u zimáku, abychom se Stašou, tedy s kolegou bubeníkem, vyzvedli naši bubenýřinu z kumbálu a bleskově se přepravili přes celý Zlín na nádraží do Otrokovic, odkud pojedeme přímákem až do Pardubek.

Vyrážím s mírným zpožděním a sotva slezu ten náš příšerný kopec, stávám se svědkem prvního incidentu. Valím si to poměrně svižnou chůzí a předbíhám nějakou paní s malým děvčetem (nejspíš dcera nebo i vnučka). Tu zezadu zaslechnu větu:

"Vidíš? Strejda Martin jede na hokej do Pardubic!"

Cože???

Když pomineme fakt, že jsem byl v civilu (tedy bez dresu) a pouze s bubnem přes rameno, paní projevila docela slušnou úroveň znalosti aktuálního dění, jelikož ihned věděla, kam a proč jedu. Jenže ona navíc znala i mě a znala mě jménem, zatímco já ji vůbec neznal!

Že bych byl až taková celebrita? :-)

No ještěže aspoň řekla strejda Martin. Kdyby řekla taťka, to už bych se asi vyvrátil a začal bych prchat pryč, aby si neřekla ještě o alimenty...

Po nervydrásající zběsilé jízdě příšerně se ploužícím trolejbusem konečně vystupuji na náměstí, nasedám do drožky a o chvíli později již jako správný zazobanec kynu na uvítanou svému kolegovi před vrátnicí. Jdeme tedy pro bubny, já vezmu náhradní blánu (bude se opravovat až ve vlaku, teď už na to není čas) a mažeme zpátky, protože máme hrozné zpoždění. Pro jistotu volám Wampovi, aby do společné jízdenky a místenky počítal taky s námi, jelikož do 13:00 to na nádraží určitě nedáme. A následuje šílená stíhací jízda přeplněným trolejbusem v dopravní špičce na zasekané I/49 směr Otrokovice. Nakonec vylézáme na točně osm minut před odjezdem, takže si stihnu ještě vybrat a nakoupit na cestu... :-)

Mnozí z onoho hloučku žlutomodře opatřených fanoušků na nástupišti č.2 již mají také nakoupeno, vidím několik nových tváří jakož i ksichty notoricky známé. Vláček přijíždí, tedy nastupujeme a uvelebujeme se v prázdných kupé, kterých je kupodivu dostatek.

První větší zastávku - slovutný Přerov - očekáváme s nadšením, jelikož se k nám má přidat kdo jiný než naše nejslavnější přespolní HFC ikona More. Je skutečně tam, třebaže v civilu, ale i tak jej vítáme hlasitým řevem opilecké hymny štamgastů z Monaka:

"Pívo, ze-le-ná, to je žííí-vot náš, ukaž na co máš, ožralo z HFC, nánanááá!"

Tuto ujetinu pak vřískáme při každé větší příležitosti, takže si jistě dovedete představit, jak to ve vlaku vypadalo...

Následuje oprava. Je potřeba nejen vyměnit blánu, ale vyměnit upínací vložku v jedné z úchytek, což vám sice nic neříká, ovšem stačí podotknout, že to je titěrná, nevděčná a úmorná práce. Piplám se s tím, vztekám se u toho, protože to napoprvé pochopitelně přišroubuju opačně, až se dílo po dlouhém zápolení nakonec přece jen podaří.

A je to.

Brnk! Překročená mez pnutí nezůstala bez následků a šroubek vyletěl z úchytky ke stropu jak křivka nezaměstnanosti na grafu televize Nova.

Tak znova...

:-)

Vláček nám mezitím uhání dál, Radeček vykukuje z okna vagónu a hlasitě zdraví každého spořádaného občana slovy:

"Ahoj, Pavliku!"

Je s podivem, kolik lidí se přitom ohlédne po hlase, aniž si uvědomili, že se vlastně nejmenují Pavel...

Toto křestní jméno v nás ovšem probudí vzpomínky na jednoho nejmenovaného jmenovce, který se v jistém památném semifinále pustil do křížku s extraligovým rozhodčím, následkem čehož pak musel k soudu, potažmo zaplatit pokutu, na kterou se mu dokonce skládali fanoušci onoho věhlasného klubu, k němuž jmenovaný Pavlík příslušel a tento klub, pod vlivem nedávných událostí, stal se pro nás v této sezóně plnohodnotnou náhražkou za Vsetín.

A tu se v našich hlavách zčistajasna zrodila myšlenka, že onen incident Stehlík vs. Balaštík, to celé je vlastně jen jedno nešťastné a politováníhodné nedorozumění. Pan trenér hostů se zřejmě chystal v závěru utkání načrtnout nějaké taktické pokyny pro svůj tým, když si náhle uvědomil, že mu v kapse kabátu chybí psací potřeby. I požádal o ně nejbližšího hráče slovy:

"Rišo, dej mi propisku!"

Zřejmě však, v důsledku notoricky známé nezřetelné artikulace pana hlavního kouče, si oslovený hráč vyložil trenérova slova jako:

"Rišo, dej mu po pysku!"

A incident byl na světě...

Opouštíme Olomouc a míříme k česko-moravským hranicím. Nejprve mineme obec Červenka a taková shoda jmen se slavným slávistickým útočníkem, to prostě nemůže zůstat bez odezvy a tak je nebožák častován několika nevybíravými vtípky. A to jsme přitom ještě zapomněli na pikantnost, že červenka s malým "č" je název choroby vyskytující se u prasat...

(Klidně si to vygooglujte, je to opravdu tak :-)

Projíždíme komplexem tunelů, které rozdělují kraj moravský od kraje českého a v každém tunelu, sotva se vůkol setmí, rozeřváváme naše oblíbené:

"Spááár-ta zajebaná jééé!"

Sotva však vyjedeme z příslušného tunelu ven, hned je ticho, jako když utne, třeba i v polovině verše. Pouze poslední tunel je natolik dlouhý, že si tento posměšek stihneme zazpívat čtyřikrát za sebou.

V České Třebové přistoupí několik pardubických fanoušků, ale neznají se k nám. Zato nám mezitím stihl ve svém kupéčku sladce vytuhnout Syky, tak se stává první obětí našeho proslulého třineckého budíčku v letošní sezóně:

"Vy-le-tě-la ho-lu-bič-ka ZE SKÁLY!!! ZE SKÁLY!!!"

Pak již vjíždíme do Pardubic, pakujeme se z vlaku a já Stašu straším, že nás čeká hodinový pochod městem na stadión. Pěšky jsme tam ovšem za necelou čtvrthodinku, užíváme si kratochvílí na přechodu pro chodce s dlouhým impulsem, kdy Radeček zdraví v hlubokém předklonu každý projíždějící kamión. Někteří řidiči tak dokonce zatroubí na pozdrav a to se setká s nadšenou reakcí z naší strany.

GPSky některých našich navigátorů se nám poněkud poblázní, takže málem sejdeme ze správného směru. Naštěstí se v pravý čas objeví Píďa, pardubický fanklubák s číslem 11 a ten nás navede na správnou cestu. Mineme telekomunikační věž, místní Jabko i s multikinem a už jsme u Duhové Arény. Zakoupíme hromadně vstupenky a přemýšlíme co s volným časem, jelikož jsme přišli docela brzo.

Samozřejmě, jak jinak, do hospody!

Tu se však projeví demokracie a především Prckova slina, protože Prcek ten náš společný průvod neustále sabotuje, řka, že viděl ulici, na které se nachází spousta hospod a tam že bychom měli zapadnout. Nakonec se trhá i tak, potom se roztrhne i ten náš menší hlouček na několik houfů a v jednom houfu zůstávám i já se Staškem, abychom zapadli do nějaké pizzérky, kde mají půllitr Stella Artois za 39,- a dvě deci Pepsi za 33,-. Naštěstí pro naše žíznivce zde čepují i desítku Gambáč za přijatelnou cenu a i jinak je to celkem fajn podnik. Miniaturní vodopád v umělé skále, svižně donášená pizza (nedali jsme si) a tak tu chvilku posedíme než se Stašek spolu se mnou sebere a odcházíme na zimák s předstihem, abychom si stihli řádně nachystat naše bubenické propriety.

Natáhneme nohy a jsme zpět téměř ihned. Procházíme turnikety, potom vzhůru sektorem 201 a pak dolů po schodech až k ochozům. Tady se setkávám se Sem!rem, který opět fantasticky boduje, protože donesl vlastnoručně malovaný transparent, reagující na skutečnost, že legenda se vrací, jak je již psáno v názvu tohoto reportu:

#39, DÍKY ZA '98! NEZAPOMENEME!

Nářez! Dokonce i jižní tribuna zírá a o to víc nás hřeje u srdce, že si nejlepší fanoušci v republice na Hašana doma nevzpomněli nějakým podobným způsobem. A navíc doma, na prvním zápase. No ano, ještě dlouho se tu bude omílat pořád dokola, že dnes v brance Pardubic nastupuje legendární Dominik Hašek, sice s číslem 9, ale tu míval ještě doma v Pardubicích, devětatřicítku si dával na záda až později. Je nás tu celkem málo, protože hlavní voj (nebo spíš voje) se poflakuje někde po hospodách a znervózním, když se v hale setmí a začíná slavnostní zahájení nové sezóny na pardubickém ledě a ještě stále nikdo z našich nepřichází.

Nějaký konferenciér, který svými hláškami nápadně připomíná dr. Bubna (naštěstí ne úplně, ale i tak dost), se snaží vysvětlit změnu názvu klubu, že Moeller je akvizice společnosti Eaton (ale já tam pořád vidím Easton, nemůžu si pomoct :-), snaží se vyhecovat domácí a prohlašuje, že Pardubice mají nejlepší fanoušky v republice.

Nadšený jásot.

Nó, tak to nevim, teda. Jsou možná lepší než třeba naši, chodí jich do Arény nejvíc v republice, o tom žádná, ale že by byli nejlepší? Na to si počkám, až tam přijede Kometa... :-)

Stroboskopy, kouřové efekty, a HC EATON vjíždí na led. Bouřlivé ovace, jak se na zatím nejlepší fanoušky sluší, vyjíždějí naši a v odpověď hromový rachot a řev z našeho sektoru. Játro Tuning Team se mezitím milostivě dostavilo, zaujalo svá místa a napnulo hlasivky. S nadšením kvitujeme nové zlínské dresy, venkovní sice modro-modré, ale vrátili nám hvězdičky! Bílé logo PSG přes celou hruď sice vypadá divně, ale lepší než RI Okna to rozhodně je.

Úvodní bully a začínáme zostra. Hned jeden, hned druhý útočník se propasíruje až k naší kase, že jenom sykáme. Snad až v páté minutě si Hašan poprvé sáhne doma na puk. Hraje se urputně, ale čistě, chlapi lítají tam a zpátky, na to, že je to první zápas sezóny je to dost dobrý hokej. Nezdržuje se, žádný beton, žádné fauly, pěkné nahrávky, ale většinou se hraje v našem obranném. Zesílíme naše úsilí, chorál stíhá chorál, mlátíme do bubnů, až třísky lítají...
Jenže pak přijde haluz jako hrom, Sejk to napálí do Radka Míky, bohužel pro nás tak nešťasně, že se to Radkovi odrazí od hokejky přímo do naší kasy.

PCE - ZLN 1:0

Sedlo jednom bezmocně pokrčí rameny, v hale se prudce setmí, bučí klaksony a jižní tribuna vybuchne vítězoslavným řevem. Do té doby spíše průměrné povzbuzování červenobílých teď zesílí o 300% a sotva se v hale rozsvítí, už zase se nám naskýtá zdrcující pohled na vířící červenobílé vrtulníky, nějakou tu šálu tam má snad opravdu každý.

Naši to samozřejmě nehodlají vzdát, ovšem Rohirové si zase vedení doma hodlají setsakramentsky pohlídat. A tak si na jejich obranném valu vyláme zuby Rachna i Zahyn, načež se nestihnou vrátit na dostřídání a tak holt musí nová útočná formace zatáhnout za záchrannou brzdu. Faul to byl, fakt že jo, takže holt ve čtyřech, ve čtyřech, dáme góla ve čtý-řéch, jenže než to stačíme dozpívat, Béďa Köhler sestřelí Koukala. I tohle byl opravdu faul, takže aj ve třech... Pardubky ovšem spustily takovou kanonádu, až se nám dělaly mžitky před očima. Všechno naštěstí končí u Sedla, který přestřelku uklidňuje mazáckým zákrokem proti tandemu Sejk - Špirko.

Přežili jsme dvojnásobné oslabení a hodláme se rozjet, jenže jdeme zase do čtyř. Ovšem tohle v žádném případě faul nebyl, takže si poprvé zapískáme na čtveřici rozhodčích a dáme k dobru protřelé "Halucinace, halucinace, rozhodčí má halucinace!" I já přispěchám se svou troškou do mlýna, ovšem mé zoufale přeslušné: "Sudí se mýlí!" je kvitováno smíchem. Nicméně na to, že nám dnes píská Jebavý s Pešinou, jsme svědky úplně uzlaceného soudcování.

I tohle oslabení jsme přežili, dokonce jsme si dovolili luxus párkrát vyjet z obranného pásma a hned v plném počtu jsme se rozjeli na Hašana. Dorážíme tak aktivně, až jdou domácí minutu a půl před koncem třetiny za katr. Přesilovka se nám daří, napřed Leša úplně sám před Haškem a potom Radek Míka v samém závěru. Jenom ta koncovka nevychází, takže po první třetině pořád 1:0 pro domácí.

Máme tu první pauzu. Mám chuť na místní proslulou uzeninu a zajdu si tedy na lahůdkový libový. Díky dokonale ozvučeným prostorám Arény slyším zřetelně hlas místního komentátora i na chodbě. Je to nádhera a napadá mě, že by se s těmi našimi chrchláky na Čajkárně mohlo taky něco udělat. Staša jde se mnou, jelikož dostal za úkol koupit místní Bully, tedy Zvon, avšak první výprava je neúspěšná. Aspoň tedy jídlo a vzhledem k zákazu vnášení nápojů a potravin do hlediště konzumujeme na chodbě. Tu si všímám několika našich fotbalových, kteří se zřejmě přišli také podívat. Ájé, to bude ještě veselo...

(To si pište, že bude...)

Hned v úvodu druhé třetiny máme přesilovku a konečně je to přesilovka s velkým P. Jenže Hašan v brance čaruje, takže všechny, i ty vážnější šance, pochytá. Naši přidali na důrazu a toto slovo jsem teď použil schválně, protože ještě před polovinou zápasu ujede Koláč v tandemu právě s Míšou Důrasem, který proniká těsně před Hašana, je podražen, rozhodčí švihne ploutví nahoru a Michal v pádu ještě...

GÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!

Obrovská radost v našem kotli, křepčíme, řveme, rotujeme s šálami, až se naše hlasivky nakonec sjednotí v jedno hromové:

MÍÍÍ-ŠA DŮŮŮ-RAS!

Načež na domácí kostce naskočí pro nás velmi příjemné:

PCE - ZLN 1:1

A začal rokenrol. Naši přidali, Leša znovu pálí do Haška, ten vykrývá. Znova Andy Kollár, další zákrok Dominátora. Jenže z přílišné snahy zapomínáme na zadní vrátka a Tony Bořuta jde na trestnou. Naštěstí z toho nic vážnějšího nevzniklo a můžeme zpět do útoku. Vlašák! Nedal. Znovu Koláč! Zas nic! Tak teď domácí přehráváme docela o kotel, místy se nám dokonce daří je přeřvat, ovšem ve chvíli, kdy nás Pardubky zamknou v naší třetině a jižní tribuna spustí to své:

DYNAMO!!! DYNAMO!!!

nemáme šanci v řevu konkurovat. Domácí se brzy z našeho drtivého tlaku oklepají a náš bývalý Libor Pivko nám několikrát pěkně zasolí. Na druhé straně Zahyn těsně před koncem třetiny nechytatelně tečuje a Hašan ramenem neuvěřitelně vytěsní.

Takhle by to stačilo, i bod uválčený v Pardubkách s Haškem v kase je super. S tím jdeme do druhé přestávky a já poprvé cítím nepříjemnou bolest v zápěstí. Ono mě to otravuje už dva týdny, ale místo aby to odeznělo, čím dál víc se to stupňuje a každý úder do bubnu jde v zápěstí pěkně pocítit. No, snad se to do pátku zlepší, na Bolku musím být fit!

Máme tu třetí třetinu a znovu Zahyn sám před Hašanem! Mimo! Ale byl tam háček, takže máme přesilovku. A je to znova taková ta aktivní s několika střelami na branku, ještě se to mele v brankovišti a nakonec Hašan rybičkou kryje, ať je klid. Pak ještě v přesilovce znovu Vlašák, ale nedal. Ovšem sotva se domácí ubránili, hned jedou v protiútoku Pivko tuším s Divíškem, vymění si puk a naštěstí vedle, protože Sedlo byl už z kasy venku. Pardubky ožívají, Špirko si z naší obrany udělá slalom, ještě stihne nahrát, ale Sedlo taky čaruje. Znovu ujede Leša, jen tak do toho plácne a...

BŘEVNO!

Bože! Už to mohlo být!

Na druhé straně Sedlovi vypadne puk z pohodového nahození, hned je tu závar, ale naši beci stihnou puk uklidit. Ty vole, tak teď jsme měli kliku! Pak se to mydlí ve středním pásmu, hákování, držení, bránění na obou stranách, rozhodčí už to asi definitivně pouštějí... tak asi ještě ne, domácí jdou na trestnou. Ale pranic se jim to nelíbí, protože jsme přece faulovali pořád my :-) Z přesilovky se pohříchu nic kloudného neujalo a až do konce třetiny se na ledě nic zvláštního nestalo. To v hledišti dojde k malé taškařici. Ještě stále pod vlivem událostí z Tipsport Cupu se náš kotel rozeřve:

"Stehlííík je pi-ča!"

Což v pardubickém kotli nezůstane bez odezvy. Nějaká postavička tam začne vyskakovat a v přesně stejném rytmu se začne šklebit a pořvávat:

"Ba-la-štík je pí-ča!"

No ovšem, Olívek! Přeslavná to ikona pardubického fanklubáctva, který nevynechá jediný sraz fanoušků. No počkej, Olivo, ty pudeš! Hodláme mu připomenout jeho věrnost klubovým barvám, když si na letošním srazu v brněnském Podolí na sebe navlékl - a to zcela dobrovolně! - sparťanský dres, takže se ihned ozývá z hrdel zasvěcených:

OLÍVEK JE SPAR-ŤAN!!!

Nezasvěcení nechápou...

Ale to už se touhle dobou hráči sjíždějí na prodloužení. Hraje se pět minut a pak nejspíš nájezdy. První šanci prodloužení má Rachna, který úplně sám před Hašanem přebral pas od Leši, ale nedal. A těsně před koncem závar pro změnu v naší třetině, Špirko si vyzkouší leškovicu, objede celou Sedlovu kasu a naštěstí taky nedal. To by byla haluz jak prase a hrozná smůla pro nás! Takže nájezdy rozhodnou.

Na straně jedné obrovské zkušenosti a světový věhlas, na straně druhé bezstarostná dravost a mrštné mládí. To by bylo něco, kdyby se Sedlovi povedlo pokořit Hašana v nájezdech. Musíme mu trochu pomoct! A tak se zrodil nápad uspořádat v našem kotli takové malé obrácené Nagano. Chytíme se společně kolem ramen, zpíváme chorály a sledujeme dění na ledě s takovým zápalem, jako kdybychom opravdu bojovali o postup do finále olympijského turnaje. Pro dokreslení atmosféry si navíc zahrajeme na Roberta Zárubu s Petrem Vichnarem a s nadšením imitujeme ony legendární Vteřiny z Nagana při nájezdech s Kanadou, ovšem s aktuálními úpravami a přesně obráceně:

(K nájezdu se připravuje Jan Starý)

"Naši fanoušci vzývají společně hokejový osud... Za Pardubice teď Starý, v brance Sedláček... Sedlo chytááá!!! Kuba se položil, pardubičtí budou určitě mířit nahoru... Sedláček má vynikající betony a lapačku. A výhoda je na naší straně. První z našich pojede Michal Důras..."

(Za hosty Michal Důras)

"Naši se znovu chytají v sektoru, tak, aby byli všichni propojeni, i Štefi na konci řady... Tak, Michale... Góóól, góóól, ve-de-me! Vedeme 1:0! ... Jsi pašák, Míšo! Naprosto přesná střela... Tak, vedeme 1:0, a ta série je krátká. Do branky jde znovu Kuba a na ledě už je nejtvořivější z pardubických, Rastislav Špirko..."

(Špirkův blafák)

"A nedal, přestřelil! ... Špirko nedotáhl svůj blafák, stále vedeme 1:0, Sedláček nebyl podruhé překonán a na ledě už je Martin Hamrlík..."

(Na nájezd se chystá Larry)

"Hamrlík. Jeho fintu Hašek vůbec nezná..."

"Jóóó! Je to tady! Jsme ve finále! Jsme ve finále! Kuba chytil, jsme ve finále! Zlín vítězí nad Pardubicemi po samostatných nájezdech, Sedláček nepustil ani jeden nájezd, Martin Hamrlík dává vítězný gól... tak přece jen existuje spravedlnost!"

Achich, to je přece tak dojemné, až by člověk brečel jako ten brýlatý Japončík ve finském dresu, když jeho miláčci zvítězili v zápase o třetí místo... :-))) Chlapi nadšeně poplácávají Kubu Sedláčka, kterému možná až teď došlo, co to vlastně provedl, abychom parafrázovali slova Petra Vichnara z MS'96 ve Vídni poté, co Martin ProcházkaGÓÓÓÓÓÓÓL!!! vstřelil klíčovou finálovou trefu.

Hmmm, vychytat Hašana, to je mazec. I když, nedělejme z Dominátora modlu, je to jen obyčejný člověk. A to je jen dobře, protože übermenschů jsme si za posledních sto let užili i tak dost. Ale stejně je to legrace, když si vezmete, že ještě před nějakými 250 týdny Kuba sbíral kartičky a plakáty s Hašanem a dnes mu stanul tváří v tvář na druhé straně kluziště, byl mu důstojným, rovnocenným soupeřem, neřkuli jej de facto i zastínil.

Ještě chvíli tedy postáváme v našem sektoru a řveme vítězné chorály než se konečně sebereme a odcházíme. Pořadatelé nás poctivě upozorňují, že jsme zapomněli na tu vyměněnou roztrženou blánu, ale na to jen mávnu rukou, že už ji potřebovat nebudem, ať si ji třeba nechají jako suvenýr. Na chodbě pak nastane pravé peklo. Konečně si mohu vyzkoušet, jakou akustiku mají prostory Duhové Arény a je vám to tedy příšerný rachot. Sebemenší úder do bubnu je znásoben tak tisíckrát a kostelové echo přidá na hutnosti, takže mám zalehlé uši i s ucpávkami a dole na schodišti toho radši už nechám. Naproti tomu venku vyluzuje stejná blána pouhé tlumené pšouky, jak se její zvuk nemá odkud odrážet a ztrácí se v širém prostranství.

Je dohodnuto, že narozdíl od odpoledního zmateného pochodování Pardubicemi a hledání vhodného restaurantu si půjdeme vožrat držku... ehm, tedy občerstvit se do první hospody, na kterou při cestě na nádraží narazíme. Činíme tak a zatočíme do prvního podniku, který se nám namane.

Obsadíme několik stolů najednou a já si studenou lahví chladím namožené zápěstí. Tu si všímám jednoho stolu naproti, k němuž si postupně přisedá půltucet našich fotbalových. Už mají docela slušně nakoupeno a prosí, zda bych jim něco nezabubnoval. Mám toho po dnešku plné zuby a fakt se mi do toho nechce. Nakonec se nechám ukecat a aby byl pokoj, přesunu se k nim a spustím Kabáty, jen tak piánko, ale v hospodě se to rozléhá slušně. Co na tom, že se jim to líbí, zápěstí se znovu ozývá a to velmi intenzivně, takže nakonec poprosím u obsluhy o trochu ledu.

Tedy leduji a spolu se Staškem si objednáváme nějaký ten řízek. Máme štěstí, kuchyně bude za chvíli zavírat. Přinesou nám to velmi rychle a je to obrovská plachta přes celý talíř. Chutná, ale sotva přitom udržím vidličku. Tu slyším déletrvající řinkot nějakého skla a od vchodových dveří se vypotácí obtloustlý pinglík, drže se přitom za oko. Napřed jsem si myslel že spadlo nějaké nádobí, ale pak jsem se dověděl, že došlo k incidentu mezi ním a jedním z fotbalových. Ten totiž napřed prý nějak vyrypoval, úměrně svému stavu, načež pinglík opáčil,

"Myslíš si, že když máš na sobě Umbro, že si můžeš vyskakovat?"

No tohle říct Arabovi, to je automatic headshot!

A taky byl, Arab vyhrál na body 7:0 + K.O. + rozflákané sklo ve dveřích a spolu s několika zúčastněnými se po anglicku vytratil, vzali taxík do Třebové a zřejmě nastoupili tam, protože od té doby se po nich zem slehla.

Mezitím naše skupina pomalu odchází na nádraží, je to odsud blízko a nikam neuhýbat. K incidentu se nehodláme vyjadřovat, protože pachatelé nepatří k nám a od takových činů se distancujeme. Ale stejně, kdo by chtěl, tak nás do toho stejně namočí a tento incident si vezme za záminku ve smyslu, že kážeme vodu a pijeme víno.

Na nádraží skutečně postává skupinka policistů, ale ti si vzali pod dozor zbývající fotbalové, kteří nohy na ramena nevzali a normálně odjíždějí vlakem domů jako my. Policisté jsou v pohodě, dokonce se vyptávají na zdravotní stav Jardy Balaštíka. Chvíli se bavíme, pak přejdeme do vestibulu, něco málo nakoupíme na cestu a nastupujeme. Wamp prozíravě zakoupil místenky na cestu zpět, protože se přepokládalo, že tento noční expres bude poněkud narván.

Nakonec ani nijak zvlášť nebyl, ale v kupé bylo přetopeno a topení se nedalo vypnout, tak musíme každou chvíli otevřít okna naplno. Po chodbičce se procházejí policajti, takže máme hlídačku. Žádné výtržnosti se však nedějí, všichni chtějí spát a tak se po cestě zpět velice nic neděje. Abyste se nenudili ani vy, předkládáme vám nyní jeden z nesmyslů, který jsme kdysi vymysleli s Dáánem cestou do Třince, a na nějž se v reportech nedostalo. Rozvinuli jsme problematiku deseti nejslavnějších vět, obsahující jedno krásné české jadrné slovo. Tedy:

Deset nejslavnějších vět se slovem kurva

1. "Kurva, koukejte těch Indiánů!"
(generál George A. Custer v bitvě u Little Big Hornu, 25. 6. 1876)

2. "Kurva, kde se tu vzalo tolik vody?"
(Edward J. Smith, kapitán Titaniku, 15. 4. 1912 v 0:15)

3. "Kurva, co to bylo?"
(Šinzó Hamai, starosta Hirošimy, 6. 8. 1945 v 8:15 ráno)

4. "Kurva, cítím benzín!"
(Niki Lauda ve druhém kole závodu F1 na Nürburgringu, 1. 8. 1976)

5. "Kurva, stejně není nabitá!"
(John Lennon před svým domem v New Yorku, 8. 12. 1980 ve 22:55)

6. "Kurva, nechte už tu ženskou pilotovat!"
(Francis R. Scobee, velitel posádky raketoplánu Challenger, 28. 1. 1986)

7. "Kurva, paparazzi!"
(Henri Paul, řidič lady Diany, v noci na 31. 8. 1997)

8. "Kurva, ti piloti jsou dneska pěkně našrot!"
(Rudy Giuliani, starosta New Yorku, 11. 9. 2001)

9. "Kurva, pěkná vlnka!"
(Tilly Smithová, Phuket 26. 12. 2004)

10. "Kurva, negr jeden prašivej!"
(senátor John McCain po prezidentských volbách 4. 11. 2008)

Nyní přidáváme k dobru deset dalších vět, tentokrát ovšem s hokejovou tématikou. Nejprve na místní extraligové úrovni:

1. "Kurva, kaluž!"
(Pavel Kowalczyk, poslední finále ZLN-VSE 1995)

2. "Kurva, zastavte ho!"
(Martin Vojtek v čase 59:57, čtvrtfinále TRI-ZLN 2004)

3. "Kurva, čí je to zub?"
(rozhodčí Petr Bolina v derby VSE-ZLN, Lapač 2004)

4. "Patnáct let práce, KÚÚÚRVÁÁÁ!"
(Mira Okál)

5. "Kurva, já tam vůbec nebyl!"
(Radek Duda)

6. "Kurva, veď ta bránka bola posunutá!"
(Igor Murín)

7. "Kurva, pískej to!!!"
(Vladimír Růžička, ve finále SLA-KVA 2008)

8. "Kurva, a video nic?"
(Zdeněk Venera, tamtéž)

9. "Kurva, stejně nevyhrajete!"
(rozhodčí F. Rejthar, semifinále ZLI-VIT 2005)

10. "Kurva, to si snad děláš prdel!"
(Pavel Kubina, tamtéž)

...a nyní i na úrovni mezinárodní:

1. "Kurva, všichni to hrajem na píču!"
(Vláďa Růžička, před 2. třetinou zápasu CZE - USA, Nagano 1998)

2. "Kurva, já to dám!"
(Brendan Shanahan, semifinále Nagano 1998)

3. "Kurva, zasraní Češi!"
(Wayne Gretzky, o chvíli později tamtéž)

4. "Kurva, Nagáno vole, Nagáno!"
(Dominik Hašek v kolečkovém křesle na letišti Narita, 23. 2. 1998)

5. "Kurva, mně je blbě!"
(Roman Hamrlík na zahradě vily prezidenta republiky, 23. 2. 1998)

6. "Kurva, ať už ten debil přestane ječet!"
(Antero Mertaranta, finský komentátor ve finále MS 2001 v Německu)

7. "Kurva, to je prasečák a ne hala pro mistrovství světa!"
(Vladimír Růžička, trenér české reprezentace, MS 2005 ve Vídni)

8. "Kurva, stejně to nestihnete postavit!"
(René Fasel, prezident IIHF po oznámení pořadatelství MS 2004 v Praze)

9. "Kurva, tak kde máme ty vstupenky?"
(lotyšští fanoušci před branami Sazka Arény, MS 2004 v Praze)

10. "Góóóóóóól!!! ...a KURVA...!"
(Nobuhiro Sugawara, MS 2004 v Praze)

A už jsme v Otrokovicích. To nám to uběhlo, co? :-)

Přijedeme sice relativně brzy (1:34 ráno), ale nejbližší trolejbus odjíždí až téměř za 50 minut! Tak to někteří z nás řeší tím, že zapadnou do Bayera, dvě auta našich odjíždějí, dokonce odjedou i dva taxíky, které si nechali přistavit naši navrátilci fotbaloví a já se Staškem příliš dlouho váháme, takže zůstáváme na zastávce téměř sami. Zkouším zavolat drožku, ale na dispečinku mi sdělí, že právě odjeli do Zlína (tak to byly asi ty dva taxíky) a že se vrátí tak za deset patnáct minut.

Tak o tom si dovolím směle pochybovat. A skutečně, taxík se vrátil skoro za tři čtvrtě hodiny a to už nemělo smysl vyhazovat 400, zvlášť když to byl ten týpek, co praktikoval v Otrokovicích manýry pražských taxikářů. I stavíme se tedy se Stašou do pozice mrtvého brouka a se zadržovaným smíchem sledujeme, jak drožkař dělá jedno kolečko za druhým kolem Bayera, zoufale projíždí novým přestupním terminálem tam i zpět a marně hledá rito. Nakonec zklamaně odjíždí a my propukáme ve škodolibý smích.

Co se tak bavíme, uvědomím si, že nablízku neustále slyším hlasitý štěkot několika psů. Hned vedle zastávky je totiž oplocený pozemek s nějakou budovou, která je v noci hlídána psy. Ti byli celou dobu v klidu, třebaže jsme se Stašou stáli na zastávce sotva pár metrů od nich. Nyní však pejsci vyvádějí jako pominutí a když se jejich zuřivý štěkot začne mísit s kňučením, už mě to přiměje otočit se a podívat se co se děje.

Tak to je soda, teda.

U plotu stojí Syky a koná poněkud zvláštní potřebu. Mno, jak bych to řekl slušně, no zkrátka hází oblouk skrz plot dorážejícím rotvajlerům přímo na kokos. Ve svém stavu asi moc neřeší případné následky, ale byl by to pěkný Jackass, kdyby plot povolil a pejsci by se chtěli Sykymu za takovou potupu náležitě odvděčit.

Zda je tato příhoda legrační nebo naopak smutná, to neřešíme, anžto konečně přijíždí trolejbus, takže nastupujeme a za několik desítek minut konečně odemykám vchodové dveře od našeho baráku.

Je to doma, konečně vítězný výjezd!


Pardubice		Zlín

Diváci: 8340 (81.81% kapacity stadionu)

Hráno: 9.9.2009, v 18:10, ČEZ Arena, Pardubice

Přečteno: 8080x (naposledy 28.11.2023, 15:29) | Komentářů: 8

	Komentáře k článku (8)

SEM!R: Simir	(06.10.2009)
Jak dáme ruce dohromady, mohlo byz toho být něco mnohem hezčího. Legenda:Super report, smekám .

Legendární Vůdce: Vanďas, semir, drep	(15.09.2009)
Dík všem za bug report, opraveno!

vanďas	(15.09.2009)
Super článek.. jinak jsem tam našel ještě jednu chybu: Pavel Kowalczyk nekurvoval v roce 1994, nýbrž o rok později a nebylo to v sedmém finále, ale ve čtvrtém.

drep: Legendární Vůdce	(14.09.2009)
Výborný článek a navíc slavné věty s ku.va jsou bezkonkurenční, od srdce jsem se zasmál Jinak ale jedna drobnost, Růžička v Naganu to řekl už před 2. třetinou, protože po 2. třetině jsme už vedli a to neměl důvod Fakt super článek

Simir: transparent	(14.09.2009)
...abych si nepřivlastňoval cizí práci. Vyráběl to SEM!R a ne já (máme tady takovou podobnost jmen - něco jako Pavel a Pavel). On je to kluk šikovnější jak já No a jinak pěkné počteníčko v pondělí ráno v práci u čaje