Minulý zápasPříští zápas
Domácí
ZLN
Hosté
LIT
pátek 10.12.2021, 17:30
31. kolo
Domácí
BNO
Hosté
ZLN
neděle 12.12.2021, 17:00
32. kolo

Tabulka
V P SK B
1. TRI 19 2 4 4 91:55 65
2. HKR 16 6 1 6 92:61 61
3. PCE 13 6 3 6 91:69 54
4. PLZ 14 2 5 9 95:84 51
5. VIT 12 3 3 11 63:71 45
6. MBO 12 3 2 11 63:65 44
7. SPA 10 4 4 10 101:87 42
8. BNO 10 5 2 11 81:79 42
9. OLO 10 4 1 12 63:75 39
10. LIB 10 2 5 11 63:77 39
11. CEB 11 1 3 12 77:78 38
12. LIT 11 1 3 13 79:85 38
13. KVA 10 1 3 14 82:80 35
14. KLA 5 3 3 16 66:98 24
15. ZLN 3 2 3 20 51:94 16
Narozeniny
Danny97 [9. 12. - 51 let]
Evička [9. 12. - 43 let]
Romík [9. 12. - 37 let]
Vitas [9. 12. - 25 let]
Vityn99 [9. 12. - 27 let]
Svátky
camlik [Vratislav]
malbob [Vratislav]

TOPlist
počítáno od 29.12.2006


naše ikonka
HFC Zlín - fanclub zlínského hokejového klubu
partnerské weby
Ševcovský deník - www.daan.estranky.cz
sport365.cz
Shoemakers Zlín - shoemakers.cz

zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují

Podpořte dobrou věc

Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
Dobročinný obchod



Legendární | před 12 lety | ... Výjezdy

Malý vánoční dárek pro HFC i pro ostatní věrné čtenáře, sice trochu opožděný, ale přesto konečně sepsaný report z výjezdu do Třince. Bylo by přece škoda, abyste o něj přišli... když už se s tím člověk tolik piplal... :-)

VYDŘENÁ VÝHRA VE WERKARÉNĚ

ANEB

TAK JSME PRVNÍ, NO A CÓÓÓ?


Už podruhé v této extraligové sezóně pořádá náš slavný fanklub výjezd na ten nejvýchodnější sever, abychom v kraji Skoropolském, kde žije bodré a razowite Gorolstvo, tedy abychom v těchto pohostinných leč nepřístupných končinách snad už konečně uloupili v tamní WerkAréně nějaké ty body, jelikož se nám na oficiálním výjezdu něco takového přihodilo naposledy, no... museli bychom hodně rotovat kalendářem. Tak snad to vyjde tentokrát.

Přes počáteční nesmělé liduprázdno se nám autobus nakonec hezky zaplní, účast hojná, nálada pozitivní, šavle hore a čutory do báglu, takže už zbývá jen vyprat dres, zašpuntovat flašky, nabít baterky, našpónovat hlasivky, naladit bubny a vzhůru na Třinec!

Jeden komin zleva, druhy komin zprava
Mezi kominama hokejova slava
Ó-dú-a-lájne, fazole su fajne,
Ó-dú-a-lájne, a Třynec je naš!

Ještě než se přesunu k místu odjezdu, zastavím se v kopírárně, jelikož hodlám namnožit text nového chorálu, který se na posledním výjezdě rozdával, ale jeho nácvik tak trochu vyšuměl do ztracena. Tentokrát si to pohlídám a ten chorál se dneska v autobusu prostě zabéká, i kdybych jim měl ten papír s textem omlátit o hlavičky!

V kopírárně se dopustím takového decentního faux pas. Poprosím totiž milou slečnu u obsluhy, zda bych si nemohl nakopírované texty ještě nařezat. Slečna mi ochotně a s úsměvem podá řezačku, nicméně upozorňuje, abych řezal vždy po jednotlivých listech. Tedy poslušně řežu než po nějakém tuctu minut zjistím, že mám nařezánu sotva třetinu a čas už docela tlačí. Pátravě se tedy rozhlédnu... a narvu pod lištu celý štos... Řezací kotouč protestuje, ale jelikož nedbám jeho varování, tak se šprajcne, zasekne, zcela pochopitelně i vyvrátí a je po řezačce... :-)

ÁÁÁJÉÉÉ! ÁÁÁJÉÉÉ!

S provinilým výrazem a studem na líci vracím mrtvou řezačku oné milé slečně, jejíž úsměv v příštím okamžiku zamrzne a dvé krásných očí promění se ve dva lasery, vyřezávající mi do čela sprostý obrázek. Dám se na zbabělý útěk a od příště už asi budu muset chodit kopírovat někam jinam...

Opět se nechávám vyvézt nahoru až na Čajkárnu, jelikož Březnická ulice je strmá a nechce se mi to supět. Nahoře už je v ZS baru plno fanklubáctva a žlutomodro jak před zápasem. Povšimnu si Staši, kterak řeší s Radečkem nějaké ty resty ohledně výjezdu, načež se všechno nakonec nějak urovná. Já ještě přebírám cash za Kubíka (to je prosím nejmenší a nejmladší ofiko bubeník extraligy, už byl letos na výjezdě ve Vítkách a dnešní Třinec nejspíš nebude ani jeho poslední), pak shromáždíme tu naši umlácenou partu a jdeme svorně pro bubny. Oproti minulému zájezdu do Vítek si ani nepůjčujeme dvoukolák, jelikož protentokrát nebereme 9 bubnů, nýbrž pouze sedm.

Pouze :-)

Na ledě zimního stadiónu se prohánějí krasobruslařky, ale není čas obdivovat jejich ladné a leckdy i vnadné křivky, otevíráme kumbál, chlapi nosí a skládají, já to organizuju (:-), abychom to pěkně rozmístili, naaranžovali, rozvěsili po tělech a naráz odnosili, ať není třeba se vracet. Venku si ještě tropíme nemístné žerty právě ze zmiňovaného Staši (což je pro změnu nejvyšší bubeník extraligy, 197 cm i s kudrnama). Nejprve Miki přemítá, jaká by to byla paráda, kdybychom se prostě mohli během okamžiku přemístit až do Třince, třeba v čase 16:59 přímo před Werk Arénu. Za tímto účelem Miki navrhuje otočit kouzelným prstenem princezny Arabely, já místo toho doporučuji přesun teleportačním zařízením ze Star Treku.


"Pět osob a sedm bubnů k transportu. Energii."

BZZZZZZZZT!

"Kde je Stašek?!"

"Nemůžu ho zaměřit, kapitáne. Asi se ztratil v hyperprostoru."


Řehtáme se a Staša pochopitelně protestuje jako telefonista Chodounský ve Švejkovi, proč zrovna on by měl být terčem pitomejch vtipů. Pak se tomu ani nijak zvlášť nediví a prohlašuje, že je to jistě proto, poněvadž on je prostě vděčný a nepřehlédnutelný terč. Tak v tom má tedy pravdu :-)

Dnes s námi nejede náš dvorní řidič pan Mikeska, ovšem jeho pan kolega je také naprosto v klidu. Bubny jsou uloženy, posádka rozsazena po sedadlech - někteří s ohledem na předpokládanou zvědavost žaludku hodně vepředu, aby to případně stihli - a můžeme jet... nemůžem! :-) Zdá se že nám to neřadí a když si šaltpáka dá konečně říci, zase to pro změnu nestartuje. Nakonec se všechno přece jen podaří, abychom mohli vítězoslavně zařvat:

"Jedemé, Šévcí, jedeme!"

Načež Syky dodá zezadu opatrně:

"No jenom abysme dojeli..."

Radeček po chvíli zjišťuje, že mu nějak nesouhlasí počet cestujících, proto si bere prezenčku, postaví se vpředu do uličky, vezme si mikrofon a žádá nás abychom se mu hlasitě přihlásili.

Nyní následuje autentický přepis události:

Syky: "Hlasitě se hlásí četařka Babinčáková!"

Radeček: "Takže koho přečtu, hlasitě zvolá ANO, nebo ZDE!"

"Wamp?"

"Zde!!!"

"Vanďas?"

"Tady!"

"Ešli?
(nic) Hm... (smích v uličce) Oggy? ... Dráček tu je, já tady jsem taky... Miki? Alien? Jo, Ivet tady není napsaná, no šak vím, né?"

Načež se Radeček skloní k prezenčce, a za bouřlivého ohlasu provádí korekturu. Tu se ozve Blek a žadoní:

"Já chcu taky ještě zvolat! Rade, přeči to celé... Rade, já su tady taky, přečti to..."

Radeček: "Blek?"

Blek: "JÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓ!!!!"

Nádhera :-)

Radeček následně oznamuje podrobnosti týkající se odběru vstupenek na utkání s Kometou, aby pak rozdal ještě několik zběžných rad pro nováčky výjezdníky, týkající se organizace zájezdu a chování na něm.

"Jinak klasika, první zastávka za Vsetínem, ve Třinci, jak vystoupíme dvojřad, já jdu pro lístky, a... neožerte se... nazdar!"

Kuba se následně rozvykládá o tom, jak jejich hokejová třída poletí na turnaj do Los Angeles tak jako loňští šesťáci. Tak to jim přeju, doufám, že dopadnou aspoň tak dobře jak jejich starší spolužáci loni, když ti získali druhé místo za pořadatelským LA Junior Kings. Let přes oceán, návštěva utkání NHL, setkání s některými hvězdami NHL, vlastní zápasy na hřišti týmu NHL s plným hledištěm, to je zážitek na celý život.

Sotva se přehoupneme přes Sirákov, vítá nás první obrovský bilboard ve Vsetínském kraji a jeho obsah způsobí bujaré veselí, protože je na něm napsáno:


DRAŽBA ZBROJOVKY VSETÍN


Muhehe.

Nejsem, ale opravdu nejsem vůůůůůůbec škodolibý...

:-)))

A to se ještě zezadu ozývají nejrůznější hanlivé popěvky, Zapalte Vsetín, Seno a vidle, Vesani a to po celou dobu, co projíždíme chátrající valašskou metropolí, jejíž lesk a sláva pohasla a jedinou chloubou už je pouze místní VHK, poskládané výhradně z amatérských hráčů, kteří hrají pro radost a ne pro peníze. Výjimku pochopitelně tvoří zlí a draze zaplacení Zlíňáci, kteří domácím leda blokují místo v sestavě. Hanlivé popěvky ovšem neustávají:

Sédí Vésan na ulici, na ulici
Sékéru tu má v palici, má v palici
Od véčéra do rána, do rána
Pořád třepe noháma, noháma
Mrrrtvý Vesan, dóóóbrý Vesan
Zlíňák se jen usmívá, usmívá...


Už dost, do mrtvol se nekope... :-) Navíc mi ten poslední verš nápadně připomíná písničku Bílej jezdec od Orlíku. A kolem toho dneska už taky radši po špičkách, zvlášť když nás právě nyní napadají nejrůznější rasistické narážky, to proto, poněvadž zrovna projíždíme kolem notoricky známých pestrobarevných domečků Čunkovy Lhoty, situovaných na vsetínské periférii...

A následuje zastávka za Vsetínem na věhlasné žlutozelené benzince. Ještě než k ní odbočíme, sehrají Radeček s Blekem scénu z notoricky známého českého filmu:

"Karle, kolik jim dáme? Deset nebo dvacet?"

"Když dáme deset, tak to nestihnou a když dáme dvacet, máš po autoritě!"


Předtím než vstoupíme do prostor benzinky, upoutá nás lákavá cedule přímo nad vchodem do prodejny:

Při celkovém nákupu nad 750 Kč mimo ceniny a cigarety plechovka 0,33 l PEPSI za jednu Kč!

No jasně, už jdu tankovat Avii :-)

Kousek za městem provádíme již tradiční výjezdový rituál, kdy si každý výjezdník vsadí 10,- Kč tip na dnešní zápas, následně se provede výběr nejčastějšího tipu a tento se pak uvede na společnou sázenku. Radeček vybírá prachy a sleduje tipy, načež to vychází shodně 17 tipů na 3:2 a 17 tipů na 4:2, obé ve prospěch hostů pochopitelně. Radeček tedy poprosí pana řidiče, aby to jakožto třetí nezávislá strana rozlousknul, což pan řidič také učiní a přikloní se ke svému tipu 4:2.

Chvíli poté pan řidič spatří v obci Jablůnka nenápadně zastrčenou budovu se sázkovou kanceláří. Dupne tedy na brzdy, Radeček popadne tiket i váček s penězi a hrne se ven zadními otevřenými dveřmi, přičemž mu na cestu zazní ještě jeden tip:

"Rade, a přidej zvlášť tip na Rachůnka, že dá góla, jo?"

A Radeček:

"Běž do prdele!"

Načež vystartuje z autobusu tak rychle, až nás to vede k nejrůznějším žertovným asociacím:

"Vybral prachy a zdrhl!"

Poté Radečkovi ujíždíme, poněvadž je to tady uprostřed vesnice úzká dvouproudovka a nelze se tu příliš otáčet. Zaparkujeme ruče s naší archou po několika stech metrech a vyčkáváme Radečkova příchodu, šklebíce se přitom potutelně.

Radeček se vrací celý natěšený, drží v ruce tiket a září jako červencové sluníčko, když nám sděluje výši případné výhry:

"Deset a půl litru, ty vole!"

Vzadu jsou ovšem pragmatici a tak se ozve jen posměšné:

"PÉ-NÍ-ZE-E! PÉ-NÍ-ZE-E!"

Jedeme dále a nálada je zpěvavá, pročež se někteří vzadu rozezpívají a korunu všemu nasazuje Štefi, který spustí další verzi své skladby s jednoduchým popěvkem, na který lze neustále improvizovaně nabalovat nové a nové sloky:

"Máme do-ma mu-chy v led-ni-ci!"

Pak se přezpívá několik popěvků, tedy využívám situace, nechám rozdat text a snažím se dokopat posádku ke generální zkoušce nového chorálu, za což sklízím po zásluze posměch, ale nakonec si to celý autobus přece jen povinně odbéká, aby dal v příštím okamžiku zřetelně najevo, co si o novém chorálu myslí a jaké nesmírné vážnosti se tento u něj těší:

"MONAKÓ, MONAKÓ, MONAKÓÓÓ!"

Smrt chlastu! :-)

Z malomyslnosti nad opětovným prokázáním se pravdivosti pořekadla o házení perel sviním mne vytrhne až Štefi, který se osobně zavazuje, že dohlédne na to, aby si každý zájezdník v páté minutě zápasu vytáhl tahák s textem nového chorálu a upřímně a od plic jej ve WerkAréně odeřval. Díky, Štefi!

Mezitím se ozývají první zoufalé potřeby a já se jim pošklebuji. Radeček vznáší dotaz na pana řidiče ohledně případné zastávky, přičemž si bere opět mikrofon a oznamuje Štefiho nápad s chorálem v páté minutě oficiálně všem. Přitom si samozřejmě musí rýpnout:

"...ten chorál, co sme se tu všichni museli pod nátlakem naučit..."

JAK, POD NÁTLAKEM?!

Opět se ozývají zoufalé potřeby a Radeček je uklidňuje s tím, že nechá při nejbližší možné příležitosti zastavit. Pak se nenápadně přitočí k panu řidiči a polohlasem dodává:

"Pane řidič, jeďte do té doby, dokud nezačnou brečet!"

V Šenově u Nového Jičína jsme prošvihli odbočku, ovšem pana řidiče to z míry nevyvádí, jelikož autobusy z vozového parku páně Mikesky mají rejd jak vysokozdvižné vozíky, takže se prostě otočí na dvouproudovce přímo na místě. Vlivem setrvačnosti a gravitace mi přitom spadne PET-flaška na zem, ovšem tentokrát se zakutálí po nástupních schodech až dolů na rohožku k předním dveřím. Několikrát se odrazí, takže tekutina uvnitř bude asi pěkně natlakovaná. Tedy nešahat aspoň několik minut. Shýbnu se pro ni, ale nedosáhnu, takže musím sestoupit až na schody, pročež upozorňuji pana řidiče:

"Pane řidič, neotvírat!"

Pan řidič provede s úšklebkem pravý opak a foukne mi předními dveřmi v plné jízdě přímo u nosu. Radeček, Blek, Staša a nejbližší osazenstvo se pobaveně chechtají. To je prostě klasika, kdybych se neozýval, nic by se nestalo. To už se blížíme k další zastávce, kterou je naše tradiční čtyřproudová benzinka (má tankovací stojany a obchod na obou stranách silnice pro motorová vozidla).

Následuje zběsilá chcací, jelikož mnozí zájezdníci už to drželi s vypětím všech sil. Méně naléhavější případy si jdou mezitím v klidu nakoupit. Zaparkovali jsme přímo před čumákem auta jednoho cypa z Ostravy, který čumí na tu naši pelášící, vrávorající a hlučící žlutomodrou bandu, jako kdyby na Bazaly přijelo Fenerbahce Istanbul. Ještě než vstoupím dovnitř do obchodu, koutkem oka zahlédnu jak tam vzadu u obrubníku všichni chčijou jak pra-sa-ta-a.

Uvnitř jsou regály plné laskomin. Samá lákadla: arašídy, čipsy, tyčinky, támhle Delissa, co ti zvedne náladu, čerstvé croissanty... prý nemají karamelové... ale ovšemže mají, karamelové, čokoládové, jahodové i tvarohové. Upřímně hypnotizuji tyto francouzské pochoutky a dívám se na ně tak nápadně, lačně a chtivě, až se zezadu ozve Laquax s velmi významným:

"Nepokradeš!"

Zahanbeně si kupuji dva kousky...

Odjíždíme a přestože jsme se nikde nijak zvlášť nezdržovali, máme už docela skluz, takže sotva se zešeří a přiblížíme se k legendární obci Hnojník, Radeček volá na sekretariát do Werk Arény, aby nám pozdrželi objednané vstupenky pro případ, kdybychom nedorazili včas.

To však již projíždíme průmyslovou zónou Třinec XIV. a s očima na šťopkách hledáme orientační bod pro odbočení. Onu benzinku však zbourali a postavili novou až za kruhákem, který tam také dřív nebyl, takže vteřinku zaváháme. Pak však pokračujeme suverénně vlevo směrem k lesu a po pár stech metrech odbočujeme na tajnou zkratku ke stadionu. Tady však narazíme, jelikož úzká silnice je zatarasena vozidly v obou směrech a přes pravidlo silnějšího plechu musíme vycouvat a uvolnit křižovatku. I to však zvládáme v pohodě, takže za několik okamžiků již triumfálně projíždíme vstupní branou areálu Werk Arény.


Javorovy Ostry, to su moje šostry
Olza řeka bystra, jedeme na mistra
Ó-dú-a-lájne, fazole su fajne,
Ó-dú-a-lájne, a Třynec je naš!

Třynec železarny, Třynec Moravija
Syncy Adamčika*, třynecka partyja
Ó-dú-a-lájne, fazole su fajne,
Ó-dú-a-lájne, a Třynec je naš!


*) pro rýpaly: nikoliv bývalý Lojza Hadamczik, nýbrž současný vedoucí mužstva, pan Adamčík :-)

No zkrátka, nejprve vysadíme vstupenkovou hlídku a pak projedeme až tam dozadu k policajtům jako vždycky. Pan řidič ještě provádí náročné parkovací manévry, jelikož se nikomu z přítomných nechce vylézt ven a dělat navigátora. I to však zvládá s přehledem, načež nám doširoka rozevře všechny dveře u autobusu a pestrobarevná směsice zájezdníků z HFC v růzém stupni společenské únavy vyvrávorá ven.

ZDRAVÍÍÍME TŘI-NEC!

TAK JSME PRVNÍ, NO A CÓÓÓÓ?

Beru kliku od dvojky - tedy od zavazadlového prostoru - a s pomocí kolegů i ochotných rukou vynášíme baterii našich zbraní hromadného ničení. Mezitím se většina zájezdníků promění ve svobodomyslné pejsky, pro které platí nepsaný zákon, že celý svět je pro ně jeden velký haj-..., toaleta.

A tak se tam chčije a chčije...

Přichází Radeček, nese štos vstupenek, Zlíňáci tedy utvoří spořádanou frontu a v klidu si lístky rozeberou. A pak už jen dovnitř, do útrob Werk Arény, kde se rozmístíme na tradiční kinosálová červená sedadla. Vlajku rozprostřeme do spodní části sektoru, fanklubáci se postaví nahoru a bubny zůstanou uprostřed, sešikovány v dokonale akustickém půlkruhu, dva velké bubny nalevo, dva velké napravo a to šílené, upínáky ovázané instrumentarium přesně mezi nimi. Štefi sejde na svůj tradiční post pod kotel a připomíná zúčastněným onu estrádu v 5. minutě.

Zápas nám začíná, oba týmy nastupují na led a domácí, kterých je tady poměrně málo, řvou nadšeně a hodně hlasitě, tak to budeme mít co dělat s tou naší bandou asi stovky zpitých nadšenců, abychom s nimi alespoň srovnali hlasivky. Budeme to muset umlátit, protože jak se tak dívám na přítomný žlutomodrý materiál, přeřvat to asi nepůjde....

Narozdíl od běžných extraligových zápasů se začíná taky pěkně po špičkách, nikdo se nijak nehrne do ofenzívy, když bychom tedy nepočítali ten důrazný výpad Michala Důrase. Ovšem pak jdou zcela nečekaně domácí do oslabení a vypadá to že si zastřílíme... Takže nic, ani jsme se nedostali k soupeřově kase. I po přesilovce se brání, nikdo se nikam nežene. Že by teď? Jdeme pro změnu do oslabení my a bude zle... Nebude :-) Domácí se ve vlastní přesilovce zachovali úplně stejně jako my, takže pořád 0:0. Jak už bylo řečeno, v páté minutě skutečně zavelí Štefi ku sborovému zpěvu a tak se nový chorál sice rozpačitě, avšak přece jen ve Werk Aréně rozezní. Mno, pak tu máme nějakou nepříjemnou teč (Piškot), další oslabení domácích, pak závar domácích po nenápadné chybce naší obrany hned po skončení přesilovky, načež následuje kompenzační srovnání vyloučených na 2:2, kdy se ani poté stav nezmění.

O první přestávce si naše bubenická eskadra svorně zajde na místní proslulou a velmi luxusní párko-klobásu, tlustou jak noha, kořeněnou jak sviňa, ovšem především levnou, lahodnou a chutnou. Už se budu po několikáté opakovat: nejlepší topinky mají v Budvar Aréně, nejlepší klobásu v pardubické Duhovce, nejlepší pražené rybičky na Kladně, nejlepší langoše měli na Lapači, nejlepší cigárko prý máme my a nejlepší párky jsou bezkonkurenčně ve Werk Aréně.

Dozvídáme se, že se nás snad i zmiňoval místní hlasatel, že prý řekl něco ve smyslu: Zkusíme trochu zařvat, ale vím, že to bude těžké, přes ty zlínské bubeníky.

Hmmm, to potěší... :-)

Máme tu druhou třetinu. Hned v úvodu ujel Rachna, vypálil, ale Hamerlík, tedy třinecký gólman, mu jen posměšně ukázal puk suverénně zachycený v lapačce. Pak ještě několik šancí na obou stranách než Larry vyhodí puk na icing tak nešťastně, že mine plexi a máme oslabení za zdržování hry. A aby snad už konečně padl gól, tak pošlou sudí ani ne za půl minuty k Larrymu na lavičku Toma Linharta, aby jim tam nebylo smutno. Naštěstí přílišná snaha urvat se o gól za snazších podmínek jakoby třinecké svazovala, takže jsme to ubránili. Ovšem sotva jsme v plném počtu, už jdeme zase do čtyř!

To snad neni pravda, co ten sudi piska
Eště raz to zrobiš a stara tě vyliska!
Ó-dú-a-lájne, fazole su fajne,
Ó-dú-a-lájne, a Třynec je naš!

A tak se vylučuje a střílí, kompenzuje a střílí a furt nic. Jenže najednou blesková akce, naši mladí Vlašák s Piškotem, nahrávka, střela...?


GÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!



PÁÁÁ-VEL KU-BIŠ!


I zde se na kostce kutálí smutný animovaný puk, načež se opět objeví pro nás velmi příjemná digitální informace:


TRI - ZLN 0:1


Už zase oslabení?! Jděte už do řiti! Naši toho mají plné zuby, jak musejí furt bránit ve čtyřech. A pak, samozřejmě, pochopitelně, jinak už to dopadnout nemohlo, takže určitě víte, co následovalo.

Gól, gól, gól!!! řvou diváci jak pominutí,
Vyklepnout další flašku situace nutí.
Tribuny burácejí: "To dnes bude kláda!"
Nešťastnej obránce si chudák zkurvil záda.


To ani tak nemrzí, jenže góla nám dává náš bývalý Radek Bonk a ještě nemilosrdně z dorážky, kdy už se Sedlo bezmocně válel po zemi a nemohl vůbec nic dělat.


TRI - ZLN 1:1


Tak zase od začátku...

Naši se ovšem nasrali a párkrát pod hnízdem dračka Werkačka pořádně zatopili. A tak si ještě do konce třetiny domácí gólman Hamerlík vylepšil statistiky o nějaký ten tucet zběsilých ran, co musel počapat.

Ve druhé pauze nikam velice nejdeme, sledujeme přestávkový program a děláme dramatické virbly účinkujícím při střelách na branku.

Děckam čekulade,
Griotku mamulce,
A my staři chlopi
Dame se po pulce
Ó-dú-a-lájne, fazole su fajne,
Ó-dú-a-lájne, a Třynec je naš!

Ve třetí třetině na nás domácí vlítli jak japonští sršáni. Méně či více systematicky ostřelují naši kasu, ale my v ní máme Sedla, takže v klidu. Párkrát navíc domácím ujedeme, ale nic kloudného se z těchto šancí neurodí. Pak ovšem hrajeme přesilovku, což kvitujeme nevěřícným: "To né-ni mož-né!", přičemž domácí stadión píská jako nějaká gigantická čajová konvice. A aby měli třinečtí důvod vzteknout se ještě víc, uplynulo sotva 30 sekund od vyloučení, Lešoun si najede na modrou, hodí to před kasu, kde to tečuje Baláž a nejnenáviděnější extraligová dvojice se postará o další


GÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!



JÁÁÁR-DA BA-LA-ŠTÍK!


No to je řevu teď, že by se jednomu hlava rozskočila. Vlastně, je to totéž, jak bychom řvali my, když by nám v přesilovce šoupl góla Ton, Červenka, Dopita, Šimíček nebo jiný oblíbenec.


TRI - ZLN 1:2


Co ovšem následovalo, to už bylo nejvíc lol, abychom použili příměr skrze slangový výraz dnešní mládeže. Pár sekund po vhazování si nás třinecká útočná formace rozebere jak v přípravce a za půl minuty je zase srovnáno! Bože!


TRI - ZLN 2:2


Devět minut chybělo do tří bodů, to je fakt na mašlu, toto. A ještě ke všemu si ani při prvním, ani při druhém gólu domácích žádný z obou čárových nepřijel plácnout se střídačkou domácích. To je vrchol! :-) No snad jim tam naši ještě nějakého toho góla přidají, protože už je tady řevu jak... no, jak na zimáku, prostě. A tak jediné, co se nám zatím daří, je přebubnovat domácí řev aspoň tak, že si nejbližší řady domácích zoufale zacpávají uši a bezmocně nám hrozí pěstičkami. Prý je tady 2949 diváků, ale tomu nevěřím, určitě je jich tu dvakrát tolik. Mezi diváky na schodech u našeho sektoru se náhle objeví Gagin, jedna z nejslavnějších ikon třineckého fanklubáctva a hned se jde s námi přivítat. Místní sekuriťák tomu sice nechce rozumět, ale po Štefiho vysvětlení nakonec svolí.

Pak si domácí zařvou rozhořčením ještě víc, protože jim pískli ofsajd, který byl vidět i od nás, že nebyl. Načež se to kompenzuje přesilovkou pro domácí 4 minuty před koncem. Domácí cítí jedinečnou šanci na tři bodíky, takže nás zamkli v obranném pásmu a uspořádali střelecké manévry. No ještěže jsme to ustáli, tady to párkrát opravdu vážně smrdělo gólem. A když nevyšlo ani tohle, tak už se všechno dohrává do prodloužení. Tak ještě ne, něco se děje za naší brankou a výsledkem je vyloučení pro domácí, což se ovšem potrestanému hráči nelíbí, načež hlasitě protestuje, pročež dostane ještě desítku, začež si sudí vyslouží velmi nelichotivá přízviska na svou osobu a jeho intelektuálně-mentální úroveň je dávána všanc.


Ty pudeš do lochu, pruhovany hochu
Kery cyp tě pustil na ledovu plochu?
Ó-dú-a-lájne, fazole su fajne,
Ó-dú-a-lájne, a Třynec je naš!


A tak přišlo prodloužení. V něm jsme tu přesilovku docela pěkně prošustrovali, takže za trest půjdeme do oslabení :-) pro jistotu si bereme time-out, to pomůže, takže to ubráníme a až do konce prodloužení se nic vážnějšího nepřihodí.

No, a co následuje nyní? Správně, nájezdy.

Tak jedem. Začínají domácí... Nedal! Pěkně, Sedlo, pěkně.
Co na to Piškot? Taky nedal. A co teď? Do prdele, Polanský!
Tak ten dá... NEDAL!!! A teď Hamr. To jsem zvědavý...
Jak to jedeš?! Ty vole, gól!


GÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!



MÁÁÁR-TIN HA-MR-LÍK!


Tak a poslední nájezd. Teda doufám, že poslední.
Sedlo, chyť to!!!


JÓÓÓÓÓÓÓÓ!!!


Konečně, konečně aspoň dva body z Werk Arény, no to to trvalo! Křepčíme, hlučíme bušíme a radostně oslavujeme tuto mimořádnou událost a chlapi na ledě jsou docela zaskočení, takže nám na rozloučenou zamávají hokejkami, pak přijede natěšený Sedlo, udělá jeden ze svých povedených vtípků a rozloučí se s námi.

Děkujeme hoši, pjekně stě to hrali
Za ten dnešni vykon Zdeňa vas pochvali
Ó-dú-a-lájne, fazole su fajne,
Ó-dú-a-lájne, a Třynec je naš!

Uklízíme, balíme, odcházíme. Při úklidu hledáme ztracenou náušnici jedné slečny, ovšem s negativním výsledkem. Nic se nenašlo. Venku se Radeček dá do rozhovoru s hloučkem jistých zlínských fanoušků, kteří po něm naléhavě žádají vstupenky na Kometu (to se ovšem dovídám až mnohem později). Baví se tam spolu hodně dlouho, takže dojdu pro buben, který Radek původně odnášel... :-)

Již jsme konečně všichni, takže si dáme odjezd. Sotva se dáme do pohybu, rozeřve se autobus triumfálním:

TAK JSME PRVNÍ, NO A CÓÓÓ?

Což je zvlášť pikantní s ohledem na to, že přesně totéž řvali u nás třinečtí, když tenkrát na Čajkárně vyhráli a vyhoupli se tím do čela tabulky.

Po přibližně dvaceti minutách jízdy si povšimnu, že nám sladce vytuhl Hulíňák, takže se spolu s Kodym připlížíme až k němu a naservírujeme mu čistokrevný třinecký budíček:

"Vy-le-tě-la ho-lu-bič-ka ZE SKÁLY!!! ZE SKÁLY!!!"

Hulíňák nadskočí, jako kdyby měl na sedadle zmiji a od té chvíle zůstává ve střehu. Vězte, že třinecký budíček není nic příjemného, zvláště při klimbáni v mikrospánku či polospánku. Vím o čem mluvím, sám jsem byl několikrát nachytán.

Zastavujeme na benzince za účelem nočního doplnění zásob. Štefi projde skleněnými dveřmi (otevřenými, pochopitelně) a první, co ze sebe vypraví, je poněkud provokativní:

"Co tady můžu ukrást?"

Ale no tak, Štefi! My přece nejsme jako ti fotbaloví "Támhleten Azurit pojede s náma!" Sparťani... :-) Načež se zezadu ozve hodně přiopilé:

"Jedině Šéév-ci!"

Následováno neméně zhulákaným jásotem. Čtveřice, snad pětice našich souputníků, kteří do Třince přijeli autem, připotácí se do obchodu na benzice. Vrávorá i řidič, který je sice z celé té squadry nejstřízlivější, ale tak dvojku promile v sobě určitě má. Zjišťuji, že i zde na této benzince mají k dispozici samoobslužné zařízení na tvorbu vlastních hot-dogů. Po nakoupení se nikomu zvlášť do busu nechce, štamgasti jsou navzájem hluboce zakecáni, načež pan řidič na ně zatrúbí.

Klakson udělá "Týt!" jako autíčko na klíček, takže místo varovného znamení k nástupu a odjezdu je všem spíše pro smích. Pro hodně škodolibý smích. Tak musíme holt ústně, načež to Radeček zorganizuje a nakonec se tedy nastupuje. Ovšem ještě předtím jsme svědky veselé taškařice i pozoruhodného kaskadérského výkonu, to když se Radeček sveze na kapotě vozu oněch výše zmiňovaných štamgastů, a to v plné jízdě přímo v prostorách benzinky, kde hrozí nebezpečí kolize, nárazu, exploze, ztrát na majetku i na životech.

Bez žádného dalšího vážnějšího incidentu odjíždíme a já se docela těším na Nový Jičín a jeho systém kruhových objezdů, jelikož podle zavedeného zvyku také my objíždíme každý kruhový objezd tolikrát, kolik v příslušném zápase nastřílíme gólů. Jenže pan řidič zklame, nehodlá se účastnit tohoto rituálu a všechny kruháky projede zcela předpisově. Škoda, no. Stejně to drtivá většina posádky ani nezaregistrovala.

Kolem deváté hodiny večerní následuje tradiční pěvecké vystoupení Wampa s jeho socialistickými agitkami. Nyní se k němu ovšem přidává v duetu i Tony a v ničem si s ním nezadá. Texty zná stejně dokonale jako Wamp a sovětské budovatelské písně pronáší s citem a dokonce i s krásným přízvukem ruštinářky ze základky. Od budovatelských písní pozvolna přecházíme k nejrůznějším chorálům, což zakončíme pilotním singlem rockové skupiny N.I.C.:

"Spááár-ta zajebaná jééé!"

Chorál ten však zčistajasna ztichne jako když utne a do nastalého ticha se ozve Radeček:

"Padá Kometa, něco si přej!"


Ale no tak, tohle si Komeťáci nezaslouží!
I když, Kometa s aktuálním kádrem a především jistou žabou na prameňu možná i ano...

O půl desáté jsme ve Vsetíně, opět se zopakují nejrůznější posměšné Vesanoviny a sotva se přehoupneme přes Sirákov, je ujednáno, že se po příjezdu půjde skupinka vybraných výjezdníků dorazit do Monaka. Že však jsme od oné oázy chlastu a zhýralé životosprávy vzdáleni téměř 35 km, některé HFC ikony již zezadu toužebně kňučí, anžto se již nemohou dočkat alkoholového opojení v příjemném prostředí fanklubáckého baru. Radeček se našňupne a houkne na ně z mikrofonu:

"Vy jste banda výpitků, jako, fakt..."

Načež dodá zvýšeným hlasem:

"Ani 30 kilometrů bez chlastu nevydržíte!"

Vjíždíme na okraj zlínské metropole, zastavujeme jednotlivcům na smluvených místech a Radeček udílí poslední organizační pokyny. Zdá se, že odvoz k Monaku se nekoná (no eště aby jo! :-), avšak pan řidič je natolik ochotný, že pro případné alkoholiky zastaví po cestě na zastávce U zámku. Náš vedoucí zájezdu pak ještě naléhá, abychom si po sobě uklidili ten bordel pod sebou, což také činíme, Radeček nám ještě děkuje za výjezd, za hojnou účast, za to, že se nikdo nepoblil, za podporu našim hokejkám, za vzorné nakupování na benzinkách a tak všelijak podobně.

Přijíždíme na Čajkárnu, bleskurychle vyházíme ven všechny propriety, ještě narychlo seženeme nosiče, všechno pěkně uklidíme do kumbálu, načež se rozejdeme a dostává se mi opět po delší době buržoazního odvozu až před barák.
Díky moc!

Kole Jablunkova je strom vedle stroma
Už je to hotove, dva body su doma
Ó-dú-a-lájne, fazole su fajne,
Ó-dú-a-lájne, a Třynec je naš!




2 3 snsn
Třinec Zlín
Diváci: 2949 (57% kapacity stadionu)
Hráno: 11.12.2009, v 17:00, Werk aréna Třinec, Třinec


Přečteno: 7506x (naposledy 9.12.2021, 01:14) | Komentářů: 2


Komentáře k článku (2)


drep(25.12.2009)
Pěkný článek! Jsem jeden z těch vrávovajících souputníků vyrazivších do Třince autem Psal jsi, že jsme v Třinci dlouho nevyhráli při oficiálním výjezdu. V Třinci jsme vyhráli loni mezi vánočními svátky, a to fanclub určitě výjezd pořádal. Nebo se pletu?

Kobča(24.12.2009)
Pěkné čtení, Legendo


Vložte váš komentář k článku

   

Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a!
 
   

Copyright ©2006 - 2021, | www.hfczlin.cz | info@hfczlin.cz
(generováno systémem Webgolem za 0.4581 vteřin)


Nepřihlášen/a

Login: Heslo:  
Do dalšího zápasu extraligy zbývá:
[ZLN-LIT, 10.12.2021, 17:30]
Nejctenejaí clánky

Celkem clánku: 686