 ZLN |  JIH |
středa 30.10.2024, 17:30
17. kolo
17. kolo
 FRM | ZLN |
sobota 2.11.2024, 17:00
18. kolo
18. kolo
| V | P | SK | B | ||||
| 1. | ZLN | 9 | 2 | 0 | 2 | 41:27 | 31 |
| 2. | VSE | 9 | 0 | 2 | 2 | 50:38 | 29 |
| 3. | SOK | 7 | 3 | 1 | 3 | 37:30 | 28 |
| 4. | SLA | 6 | 3 | 1 | 3 | 40:35 | 25 |
| 5. | LTM | 6 | 1 | 2 | 5 | 34:28 | 22 |
| 6. | POR | 5 | 2 | 1 | 6 | 33:30 | 20 |
| 7. | JIH | 6 | 1 | 0 | 6 | 37:41 | 20 |
| 8. | PRE | 5 | 1 | 1 | 5 | 32:28 | 18 |
| 9. | KOL | 5 | 0 | 2 | 6 | 32:32 | 17 |
| 10. | PCE | 4 | 1 | 3 | 6 | 36:42 | 17 |
| 11. | TRE | 2 | 4 | 1 | 7 | 30:39 | 15 |
| 12. | FRM | 3 | 2 | 1 | 6 | 28:32 | 14 |
| 13. | CHO | 2 | 1 | 4 | 6 | 27:42 | 12 |
| 14. | PRO | 2 | 1 | 3 | 8 | 23:36 | 11 |
počítáno od 29.12.2006
naše ikonka
partnerské weby
zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují
Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
| Legendární | před 18 lety | ... Výjezdy |
|
Planeta se ještě pořád točí, ač má na tachometru již rok 2006 a nějakou tu miliardu let navrch, ale to, co se letos děje, to je mazec. Červenec vedra, srpen prochcaný... a v září zúžená výstroj, gólů jak Romů v Přerově a vyloučených v jednom zápase tolik jako loni za celou sezónu. To vše okořeněno kuriózními úpravami pravidel z per nechvalně proslulých vepřových hlav šéfujících nově pojmenované outútelefónykačekripablyk extralize. Ovšem našemu hácéčku takové zhůvěřilosti nejspíše svědčí: máme za sebou tři kola a plný bodový zisk! A to jsme ještě sešívaným loupežníkům z Růžičkovy Lhoty v úterý nasázeli tolik branek, že se vztekali až do Šaškárny (pak se zhluboka nadechli ve své šatně, kde jim věčný odér zanechala jedna priMadonna a zas jim bylo fajn). A protože se momentálně přetahujeme s předloňskými finalisty o prozatímní prvenství v tabulce, je potřeba to rozštípnout, aby se vědělo, kdože je tady šéf. A tak se tedy vydáme do Pardubic, abychom to rozštípnutí viděli na vlastní bulvy.. Naše šance bych odhadoval tak 50:50, ale stát se může cokoliv. Jedno je však jisté: dnes večer se - podle nových pravidel - některý z týmů na 100% urve do čela tabulky. Jedeme pochopitelně busem, je to náš první oficiální zájezd v této sezóně. Po předchozích výsledcích doma jsme jistě natěšení, ale stejně v nás hlodá červíček pochybností. Vždyť jsme naposledy na oficiálním výjezdu vyhráli až v litvínovském čtvrtfinále sezóny 2004/2005. Nebo to byly Vítkovice? Jedu v trolejbuse a připadám si jak exot. Nevím, co na mě všichni tak čumí, vždyť mám na sobě jenom dres. Jedno čtyřleté batole si na něm zvědavě prohlíží téměř vyprané podpisy hráčů a jelikož ještě neumí číst, s upřímnou nevinností ukáže prstíkem: "Mami, podívej, jak je tam ten pán špinavý..." U Velkého kina se potkávám s Palkem, který jde v civilu, HFC dres hrdě složený v batohu. Bavíme se spolu o nastávajících Kačerových osmnáctinách, které budou nejspíš jedna velká nekonečná bečka. Sotva se přivítáme se smečkou fanklubáků sedících na zahrádce ZS knajpy, je potřeba vynosit bubny a tak sháním ochotné dobrovolníky. Volba padla na Aliena, ten však není ochotný a dobrovolník už vůbec ne, tak je k vynošení dokopán. Stejně tak Pepíno, Lečík a Davedax, těm je to však spíše putna. Vyházíme bubny z kumbálu a já zatím hledám HFC vlajku. Tu ovšem nenalézám, tak vezmu alespoň náhradní, co tam leží. Ještě nezapomenout rukavice pro Radečka a už jdeme zpátky. Tam na nás už pokřikuje jmenovaný Radeček, odkládáme zavazadla a už přijíždí pan Mikeska se svým Stříbrným šípem. Zatímco se hromadně nastupuje, rozmístíme bubny do dvojky. Arnošt s Dárečkem mají na hlavách ty své valašské klobúky, které onehdy vyhráli v kasinu na oné velkolepé akci vedení-hráči-fanklub. Když mluvíme o fanklubu, máme zde spoustu nových tváří, na svůj první oficiální jedou mezi jinými též Grygi, Čibes a Jambo. Oba posledně jmenované znám pouze z netu a tak se s nimi překvapeně zdravím, jelikož sedí v autobusu přes uličku hned vedle mě. Pan Mikeska si všímá nováčků, bere si tedy slovo, vítá nás na prvním letošním zájezdu a upozorňuje přítomné na zásady správného chování, přičemž neopomene zmínit dnes již klasickou větu o filharmonii, jejíž členy má někam odvézt hned po nás. Pak si bere slovo Radeček, rovněž nás vítá, urobí prezenčku a jde se na chvíli posadit dozadu mezi tvrdé játro... totiž jádro. Ani se ještě pořádně nerozjedeme a už je tu první hromadný přípitek. Zářící očka a výraz blaženého nadšení s flaškou zelené ve vítězoslavně kynoucí ruce, tak nyní vypadá každý z obyvatel zadního sedadla a ještě kousek dál. I More třímá v ruce onen peppermintový likér, načež prohlásí: "Já budu dneska zelený!" Cesta přes Zlín trvá příšerně dlouho kvůli práci na silnici, která laickému nezúčastněnému divákovi připadá spíš jako hodně ležérní dovolená, ale to se určitě všichni mýlíme, ti chlapi tam každý den makají dlouho do noci jak fretky... :-) Klimatizace uvnitř autobusu opět poněkud selhává, tak se Dáreček snaží otevřít aspoň střešní okno. Činí mu to však problémy a problémy tyto jsou provázeny hlasitými zvuky, takže následuje sprdnutí stran páně Mikesky slovy: "Chceš do dvojky nebo co? Když si takové dřevo, tak to nedělej!" Načež náš věčný filozof Kůža odvětí: "Pane Mikeska, on je jen humanitní větev..." Na křižovatce v Kvítkovicích potkáváme dodávku s hodonínskou espézetkou, za níž je připojen tahač a na něm si hoví nádherně vytuněná tříkolka Harley Davidson, která se ihned stává středem naší pozornosti. Přejíždíme křižovatku a objíždíme Otrokovice continentálním obchvatem kolem Barumu, míjíme pověstnou Alienovu zatáčku a tu se před nás vecpe multikára vybavená strojním zařízením větším než je sama. Že příliš nepřispívá k plynulosti naší cesty, houkne na ni náš pan řidič své oblíbené: "Ty valašská šulino!" a nejraději by ji smetl z cesty pouhou vahou své dvacetitunky. To však nejde, tak přetrpíme několik minut a již jsme na výpadovce za městem. Hulínský kruhový objezd připomene Radečkovi jistý rituál a tak se o něj s námi podělí: "Když se prý pardubičtí fanoušci vracejí dom busem a přijedou na nějaký kruhák, tak na něm dělají tolik kruhů, kolik v tom zápase dali gólů. No eště že jsme se MY v úterý nevraceli ZE SLÁVIE..." Představa naší Karosy, kterak osmkrát za sebou obkrouží kruhový objezd uprostřed Hulína za zoufalého, bezmocného a zuřivého troubení aut uvězněných v zácpě ze všech směrů, je docela zábavná... Přibývá legrace. K dobru jsou dávány zpočátku nesmělé chorály, odvážné výkřiky a nesmrtelné hlášky z filmů (převážně z "Dědictví aneb Kurvahošigutntág"). A tak když se přejde na onu legendární scénu s čepičkou, prohlásí Radeček: "S čepičkou, to je jak lízat med přes sklo..." Když se výbuch smíchu poněkud rozptýlil, zeptá se natěšený Čibes: "Rade, od koho máš ten citát?" "Od tatíka..." zní Radečkova odpověď. Radečkův tatík tedy tímto vyhrává cenu za výrok dne. Zezadu ozve se řev nadšených konzumentů: "Všichni za zelenou!" A hned nato: "ZELENÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!" Radeček (opět Radeček! :-) si chystá tajnou past na našeho pana řidiče. Má totiž k dispozici kapesní počítač se satelitním navigátorem a hodlá pana řidiče buzerovat, že jede špatně a nepředpisově. GPSko se však pohříchu nechytá. A už jsme v Přerově, rodné to metropoli našeho Moreho, který nám dělá průvodce. Když nás upozorní, že budeme míjet proslulý přerovský Bronx, spustí se hotová lavina rasově motivovaných vtipů a hlášek, v nichž převažují výrazy jako Dežo, dylina, gadžo, čórka, more a love. Je jich tolik, že to nestačím zapisovat a to je hrozná škoda, protože se všichni řehtáme jak polechtaní Šemíci. Další dávku legrace si vychutnáme na přerovské periférii, kde se u místního supermarketu zčistajasna zjeví agilní důchodce na elektrickém skútru! To je podívaná pro bohy! Fotíme si ho jako šílení, už to vypadá, že snad na té koloběžce vjede až do Lidlu, ale pak nám zmizí za křovinami, aby se vynořil na autostrádě o patro níž. To se ví, že ho povzbuzujeme jak na MS silničních motocyklů v Brně, ale zdá se, že z něj Valentino Rossi nemusí mít obavy. A je tu první letošní zastávka na benzince. Protáhneme končetiny a hajdy ven z busu. Jsme opět na pevné zemi, o čemž se jako jeden z prvních přesvědčil More, jenž při svém bravurním výstupu hodil na posledním schodku naprosto brutální tlamu, která by klidně mohla sloužit jako obrazová předloha situace, když někoho vyhodí na dlažbu. Doslova. Lepší entrée jsme si ani nemohli přát. Přítomní svědkové této události pohlédnou na nešťastníka s číslem 17, kterak se válí v prachu u propanbutanové bomby a o povaze cestujících zlínského autobusu mají celkem jasno. More má tuhý kořínek, poradí si sám, tak vezmeme benzinku útokem, proženeme obsluhu, prolejeme hrdla a nakupujeme jak Němci za okupace. Čerpadlářky mírně znejistí, ale proč proboha ty strojené úsměvy a vyděšená očka, my jsme přece hodní. Teda skoro. No vlastně ani ne, ale snažíme se. Teda nesnažíme, ale uvažujem o tom. Teda neuvažujem, ale měli bychom. No, nebudem to rozpatlávat, aspoň že se nic neukradlo ani nerozbilo. Cože? Ne, vážně ne. My jsme vážně nic nikdy... bože, já vůl, neměl jsem to vůbec načínat. Vraťme se raději k Radečkovi, který se nejspíše stane hrdinou dne. Právě nese nějaký suvenýr a už zdálky volá: "Pane Mikeska, tohle jsme Vám přinesli ze záchoda!" Suvenýr ten jest krepová kartička s vyobrazenou nahou slečnou a pan Mikeska si jej zavěsí k osvěžovači. Při cestě na Olomouc probíráme nejlepší školní poznámky a chlapi, co ještě zažili vojnu, se pochopitelně přidají s humornými hlášeními ze svých kasín. Olomoucká hlavní křižovatka má dlouhý impuls a tak si naše fanklubácké blábolstvo krátí dlouhou chvíli zpěvem známé sprostonárodní písně "Radku můj" od skupiny Alkehol. Že si tuto skladbu nevybrali náhodou, je myslím celkem zřejmé. Kousek za Uničovem se rozezní oblíbená skandovaná odrhovačka "Telenovely" a pak již přijíždíme na dálnici. Zezadu se ozývá "Zadek zdraví předek", avšak předek na pozdravy nereaguje. Tedy ne hned. Počká si, až kousek dál míjíme širokánská pole jako z dob JZD, na nich mohutné stroje na rozmetávání hnoje (od slovutného pyrotechnika Ticháčka přece jen uplynul nějaký ten pátek) a především se zde line zcela typická vůně domova. Smradu jak v kravíně. Nyní je ta pravá chvíle! "Předek zdraví zadek! Předek zdraví zadek!" "PRA-SA-TA-a! PRA-SA-TA-a!" "SUN-DEJ-TE TY BO-TY-OD-HNO-JE!" Něco takového by nikdo nevymyslel, tady je scénářem sám život. Za zpěvu hitovky "Všichni z Kačerova", blížíme se ku Svitavám. Za tímto městem pokládá se nový asfaltový povrch, je nutno jet krokem a tak všichni otevřou okénka a snaží se překřičet řvoucí silniční techniku: "HU-HU-HU-HU!" "MAKÉÉÉÉJ!" Co si v tu chvíli pomysleli páni silničáři, raději necitovat. Chvíli na to se předek snaží kontrovat pokřikem "Předek zdraví zadek!" ale dostává se mu pouze lakonické odpovědi: "Zadek na vás sere!" A že je od poslední zastávky poněkud dlouho a některé ledviny už mají poměrně nalito, ozývá se zezadu prosebné: "Pro-síme va-ás, za-stav-te na-ám!" Pak Mikeska k překvapení všech ihned odbočuje k bohem seslané čerpací stanici ÖMV, začež si vyslouží bouřlivé ovace. Z původně plánované krátké zastávky se nakonec vyvine dlouhá, ale zdá se, že to nikomu nevadí. Máme totiž času dost, utkání v Pardubicích začíná až v 18.00. Tak si v klidu doplníme zásoby a Kůža jde panu Mikeskovi svědomitě vysypat jeho autobusový koš. Laskavost ta nesetká se s patřičným vděkem, právě naopak. Kůža je zprcán, jelikož na dně onoho koše nacházely se dvě účtenky za dálniční známky, které bylo lze uložiti si do nákladů. Kůža je uražen, pan řidič naštván, ale pravdu mají oba. Tento incident předhodil téma dálniční známky a opět Radeček dává k dobru svou příhodu z dovolené, jak měl za sklem dálniční známku českou, slovenskou, rakouskou i chorvatskou a jak prý se vracel z dovolené, jeden z celníků se zamyslel. Už to samo o sobě zní jako vtip, ale celník trval na odstranění oněch známek ze skla a na důvodu, proč jich tam Radeček má tolik. "Protože nebudu jak debil platit mýtné ve čtyřech státech a protože mi do zítřka ještě platí." Nato celník zcepeněl a jestli ho neukradli, trčí tam u budky dodnes. Pan Mikeska kontruje jinou policejní příhodou ještě z dob, kdy se policie jmenovala Sbor národní bezpečnosti. U příležitosti zakoupení nového policejního radaru bylo vybráno tajné místo a příslušník, který prováděl měření. I přes maximální utajení však řidiči jezdili na oné dlouhé rovince v obci Libavá zcela podle předpisů a tak bylo nutno zjistit, co se děje. Až za velmi dlouhou dobu přijel na služebnu hlídkový vůz se stoletým roztřeseným dědkem, který se marně pokoušel schovat za zády obrovskou ceduli POZOR V LIBAVÝ MĚŘEJ!!! a tak se do něj pustil místní náčelník, který byl sice menší než mantinel, ale řvát uměl za dva. Napřed trval na pětiletém nepodmíněném trestu za maření policejního výkonu, ale když si uvědomil, že by tak důchodce dostal doživotí, napařil mu jen stovku pro štěstí, což ovšem byly tehdy obrovské peníze. Pořídili jste za to třeba dvě basy piva, což se dnes zdá až neskutečné. Na mostě klenoucím se nad malebným údolím to Radeček opět zkouší se svojí GPSkou, ale prý už nestíhá, jelikož má slabé baterky. "Proč nemáš nabíječku?" ptají se Radečka. "Zůstala ve voze," zní odpověď. "Hledáme Radečkovu NABÍJEČKU!" zní ihned celým autobusem. Čeština je nádherná... Ale ještě není konec. Nabíječka se stále hledá... Kody:"Já ti půjčím svoji!" Čibes:"Máš opačný konektor!" Když se dosyta nasmějeme, vynoří se obava, zda je blížící se Eurotunel vůbec v provozu, že prý jej nedávno celý uzavřeli a opravovali. Nakonec se i sami přesvědčíme, že se na něm sice stále pracuje, ale jsou tam zprůjezdněny dva jízdní pruhy, takže můžeme v klidu pokračovat. Pak se dlouho nic neděje, až za jednou obcí zastavujeme na rychlochcací poblíž k onomu účelu vyhrazenému plácku. Že nás vyděšenými zraky sledují dvě Cecilky z místní vesnice, nám ani nevadí, zato však onu skutečnost kvitujeme trefnými poznámkami: "Pár kiláků od cíle a my musíme zastavovat!" "Velebnosti, Sodoma-Gomora!" "Velebnosti, vy taky?!" "Velebnosti, vy přece nemusíte, vy jste náš!" Abychom ony svíčkové báby trošku poškádlili, spustíme zpěv oblíbeného refrénu jedné písně od skupiny Tři sestry, kterou nám Radeček pouští do mikrofonu přímo ze svého mobilu. Jambo pak přidá výzvu: "Kdo to zkusí, chcát proti větru, má medaili!" Pět kilometrů před Pardubicemi v obci Sezemice stojíme opět v koloně před křižovatkou. Radeček provokativně vystoupí s kofolou v ruce a ochotně čistí přední skla všem zkoprnělým účastníkům silničního provozu v našem jízdním pruhu. Ano, čtete dobře. Radeček se nejprve skloní k šokovanému řidiči (potažmo řidičce), zeptá se, zda by jim směl utřít sklo, vytáhne hadr a pucuje. Něco takového se nevidí každý den. Máme z toho ohromnou legraci a nebohé Radečkovy oběti špatné spaní po zbytek života. A pak již jsme konečně v Pardubicích. Jsem určen jako navigátor, ale jelikož přijíždíme odjinud než jsem zvyklý, prohlásím, že za své služby neručím. Znervózňuje mě především, že nad sebou nevidím trolejbusové vedení, které mi slouží jakožto neomylný orientační bod. Radeček mezitím zjistí z téměř mrtvého PDAčka, jak že se jmenuje ona ulice, na které sídlí pardubická Aréna. A protože si stále nejsem jist, zastavujeme u jednoho místního občana, který nám ukáže cestu. Je dokonce ochoten vejít přímo do jámy lvové, tedy k nám do autobusu a je přivítán nadšeným jásotem. Pohlašujeme, že si jej bereme jako rukojmí, které vyměníme pouze za tři body. Povedená taškařice, smějeme se všichni, i občan, ale pochyby hlodají. Co kdyby...? Přesto však nás svědomitě nás navádí až k místům, která mi jsou již povědomá, a hle: támhle se tyčí vysílač. A támhle je Aréna. Občan vystupuje, je opět vyprovázen jásotem a my přijíždíme z druhé strany k hale. Přijíždíme tedy k hale, na parkovišti je ovšem plno, ochranka nás nekompromisně vykazuje, naši výpitci na ni řvou, není slyšet slova, tak si Radeček bere mikrofon a situaci uvnitř busu zklidňuje. Objíždíme halu z druhé strany a snažíme se najít místo k zaparkování, které posléze nalézáme. Přitom nás míjí auto se zlínskou značkou s fanoušky ve žlutomodrých dresech. Okamžitě spustíme hurónský řev a posádka osobáku nás zdraví troubením a blikáním. Ještě před zastavením si povšimneme dalšího Zlíňáka v dresu s číslem 60. "A prý že Mira Okál nemože chodit..." Proč to musí jít jednoduše, když to jde i složitě, takže si obejdeme celou Duhovou Arénu pěkně kolem dokola. Ale jo, já vím, že se jmenuje ČEZ Aréna, ale ať si trhnou, mně se tenhle název líbí víc. Kromě toho jsou u nás ČEZ Arény tři, té druhé se říká PilsAréna a třetí CypAréna, takže k omylu nemůže dojít. Tak, už jsme se konečně dopotáceli až k hlavnímu vchodu, Timur s Hrošíkem rozdávají vstupenky a vůbec je naše žlutomodrá oáza středem pozornosti. Nejvíce se o ni zajímá jeden neidentifikovatelný Zlíňák ve žluté košili, který vidí odložené bubny na zemi, hrábne po paličce a chtěl by mlátit. Dá nám hodně práce než toho týpka, co je umíněný jak mezek a fyzicky totálně naplech, aspoň trochu zpacifikujeme. Tak se potácí dál a otravuje jednu nešťastnou slečnu v pardubickém dresu. Musíme ho od ní odtrhnout a tak vrávorá pryč. Nějak ho ani nepostrádáme, není náš a takových opilců máme mezi námi už tak dost. Nojo no, zlínský fanklub je znám jako ten nejožralejší z celé extraligy. Když je řeč o slečnách v pardubickém dresu, nesmíme pochopitelně zapomenout ani na naši Lucinku, se kterou se nadšeně vítáme ještě před vchodem a po chvíli hromadně vcházíme dovnitř Arény. Dáreček a spol. se snaží Lucku různými způsoby přetáhnout, aby dnes zůstala v našem kotli, ale na tohle je Lucka příliš zásadová a především je pravověrná Pardubačka. A že by u sebe doma měla fandit u zlínskejch? Pche! Vzhůru do sektoru 201, dneska máme spoustu času si všechno nachystat. Oč laxnější byla kontrola u turniketů, o to důkladnější byla před schody do našeho sektoru. No, já se tedy nehodlám podrobit prohlídce ani trochu, mám totiž v báglu litr Pepsi a odmítám se ho vzdát. Vrčím jako pes, kterému berou kost a málem na mě použijí svých chvatů-hmatů sebeobrany. Naštěstí se vše vysvětlí, jde jim pouze o skleněné lahve, což u zlínských opilců automaticky evokuje tandem placatice-slivovice. Plastová láhev je tedy ok, ale pranic mi nevěří, že v tom mám opravdu Pepsi. To je teda opruz! Ještě více se tím utvrzuji ve svých abstinenčních zásadách a sestupuji po schodech dolů do našeho zmijího hnízda. Z naší zcela kompletní bubenické sestavy chybí jen Prcek, tak je nahrazen Jardou a již první zkušební rytmy způsobují mrazení v zádech u pardubického publika, kterého zatím není příliš, ale jak známe domácí, dneska bude plný kotel! O několik desítek minut později to vypukne. Světla jedno po druhém pohasnou a na kostce se spustí fantasticky promakaný videoklip vytvořený ze střihových opakovaných scén z počítačové hry NHL2007, doprovázený dravou hudbou. Čali nájezd na Murína. Gól! Čáslava versus Martin Čech. Bitka. Ježek na zemi. Přesilovka. Hamr nezachytí puk, Koukal klička, gól! Ač prohráváme ve videoklipu po všech stránkách, jsem z něj úplně hotový. To je mazec! A pak nezbytné kouřové efekty, stroboskopy, uřehtaný kůň přes celou kostku a HCPCE nastupuje na led za nadšeného řevu jižní tribuny. Snažíme se kontrovat při nástupu našich. No, ububnujeme to, ale rozhodně nepřeřvem. Atmosféra jak v play-off! Od první minuty do nás Rohirové vletěli jak z kopce u Minas Tirith. Neuplynulo ani pět minut a už hrajeme v oslabení. Keson. Kanonáda od modré, z kruhů, závary před brankovištěm, hrůza. A to ještě Čaloun trefil boční síťku, že to z našeho pohledu vypadalo jako gól, takže východní tribuna zařvala nadšením a mě málem jeblo. Pak zcela typicky další oslabení ale přežijeme i to. Je to rychlý, svižný hokej, s mírnou převahou domácích, kteří nás tu a tam přebruslí. Lítá se nahoru dolů, žádný paštikářský zaňdour, žádné západní prasárny. Pak se kompenzuje a domácí hrají ve třech. Nic z toho nebylo, třebaže náš nový mladý útok vracel domácím jejich závary z úvodu třetiny. Pak naše nová akvizice, Robo Tomík, sestřelí u mantinelu Snopka a to už je na vraždu, zvlášť když za to sudí nikoho netrestá. Domácí rozhořčeně řvou a rozhodčího přirovnávají ke genitálu. Zatím si vylévají zlost na něm, ale jedna ikonka v jižní tribuně se obouvá do nás. Je to týpek s IQ jak yetti a s image velryby. Neustále provokuje, ukazuje fakáče, něco po nás nesrozumitelně řve. O řadu nad ním nám fanoušci výmluvnými posunky naznačují, co si myslí o jeho svéprávnosti a zdá se, že jsme v tom zajedno. Nic tak nevytočí intelektuálně nesolventní jedince, jako ledový klid a shovívavý úsměv. O první pauze si jdeme na proslulou orlickou klobásu. Náš malý skautský oddíl (Kikinka, Davedax, Ramíšek a spol.) kráčí husím pochodem až k bufetu, kde je řada rozdělena na několik front, takže nikdo neví, kam se má zařadit. Tak si prostě někam stoupneme a čekáme. Orlická poněkud podražila (už stojí 47,-!) takže si dáme libový párek, který je vskutku lahůdkový. Nojo no, zdá se, že v masokombinátu Polička opravdu jedí, co sami vyrábějí, takže tam nemelou tolik krys, sóji a masokostní moučky jako jinde. Fakt dobrý. Je i poněkud přerostlý, takže to trvá než jej zdlábneme na chodbě před kotlem (dovnitř se s ním nesmí) a tak přicházíme chvíli po úvodním hvizdu druhé třetiny. Sotva přijdeme, vyzkouší si Záhora na Jánkovi blafák a když mu nevyšel, zkusil do Lašáka ještě dloubnout. No já zírám, takhle útočného a dotěrného Zahyna jsem ještě neviděl! Jenže to se nelíbilo domácím, kteří se do něj pustili a hned je tu menší potyčka, ze které jdou šalamounsky za katr jednak Zahyn a jednak Havíř, který si to s ním rozdal na férovku. A pak, ještě než dozní naše "ve čtyřech, ve čtyřech...", Honza Horáček švihne čepelí jednoho ze soupeřů pod bradu! Krucinál, klídek! Tohle není ten Zlín, co jsem znával, z pozice mužstva otloukánků se pomalu přesouváme do squadry zlých mužů. Ne že by to vadilo, respekt je třeba si zjednat, ale takhle? Tak holt čtyři na tři. Nic z toho sice nebylo, ale tohle brzo nemusí dobře dopadnout. Zvlášť když se skoro nebrání a oba soupeři se snaží za každou cenu urvat první gól. Ten však nepadne ani poté, kdy šílený Čaloun tečuje střelu jednoho ze spoluhráčů a Ičo mu tu teč ještě šílenějším způsobem vykryje. Pocuchané nervy jdeme zklidnit o pauze, někteří si jdou zapálit, jiní se občerstvit a já si jdu koupit místní Bully, kterému se tady říká Zvon. Tedy ne pro sebe, byl jsem požádán, abych jej dovezl. Na pěkně barevných stránkách je tam náš tým rozebrán do absolutního puntíku, člověk jen zírá, co všechno tu o nás vědí. Potkáváme skupinku domácích, ti nám gratulují k vysoké výhře nad Slávií a děkují nám za to. Myslím, že nejen ve Zlíně mají sešívané hrozně rádi... Závěrečnou třetinu nám poněkud pokazilo one-man show sudího Homoly. Do té doby svižný a napínavý zápas byl najednou kouskován nesmyslnými vyloučeními nejen na naší, ale i na domácí straně. Jakoby sudí záviděl, že si hráči hrají ten svůj zápas, soustředí se na hru a nenechávají se vylučovat, zkrátka na něj kašlou. I mezi diváky o rozhodčího opadl zájem, to zřejmě ranilo jeho ego, takže se opět zviditelní svými výroky, které nevěřícími zraky sleduje celá Aréna. Sotva koutkem oka zachytí nějaký nepřirozený pohyb, otočí se a vyloučí prvního hráče, kterého spatří, ať je ve žlutomodrém nebo červenobílém. A tak se do třetí třetiny vrací onen nepohledný opatrný bezkontaktní hokej se samým vyhazováním. Ale lze se hráčům divit? Ani moc ne.. Tak nás jen pobaví ten Yetti s image velryby, kterého po několika dalších extempore z domácího kotle definitivně vyhazuje ochranka a jak tak týpek klopýtá o schody, spadnou mu kalhoty a na celou Duhovou Arénu zasvítí jeho bílá řiť! Řehtáme se jak krávy, v té chvíli nebylo pro nás lepší satisfakce než tohle, ale smích nám brzy ztuhne na rtech. Minutu a půl před koncem jdeme do oslabení. Tak to je konec, místní vražedné závary bývají horší než na Spartě. Ještěže pan pruhovaný pár sekund před sirénou vyloučil taky domácí! V prodloužení si tedy nečekaně užijeme přesilovky, ale než k tomu dojde, Jarda Kristek jde ven! Za co?! No to si snad děláš kozy!!! A pak to přijde. V závaru u naší kasy se Jura Marušák přetlačuje v brankovišti s jedním Pardubičákem, ten do něj strčí, Jura padá, zarazí se o brankovou konstrukci, ta povoluje a branka vyletí z držáku. Hvizd rozhodčího... a trestné střílení za úmyslné posunutí branky! Ty homolo cukru, já tě rozpustím ve vodě za takové soudcování! Je tohle vůbec v pravidlech? Jura zjevně neposunul branku sám, už vůbec ne úmyslně a i kdyby, za tohle se přece normálně dávají 2 minuty! Nedá se nic dělat, teď už jen bezmocně sledujeme, kdože bude tím exekutorem. Jan Čaloun...!!! Pardubický Petr Ton. Všichni mají jasno, že o zápase je rozhodnuto. Čali se rozjíždí, hala bouří... a NEDAL!!! Následné "IIIIIII-ČO MU-RÍN!!!" jsme snad ještě nikdy neřvali z takovou vervou. Tak jsme utekli hrobníkovi z lopaty. Prodloužení končí a domácí se jakoby stále ještě nemohou vzpamatovat z faktu, že se ještě hraje. A že se pojedou nájezdy. Na led vyjela rolba, ale k mému překvapení vyčistila pouze jeden pruh od branky k brance! Až má člověk pocit, že to Larrymu udělali schválně, protože nikdo nepochybuje o tom, že za nás pojede svůj pověstný nájezd s obloukem od samého mantinelu. A taky že jo. A hned jako první. To jsem zvědavý, jak se mu to povede na dvou různých vrstvách ledu... GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! Tak to je mazec, Larry je neskutečný kanón! Jak asi odpoví domácí? Bože!!! Mezi betony! 1:1. Tak co teď? Stav je vyrovnaný a za nás jede Robo Tomík, který Jánka rozhodil... ale stejně nedal! Situace se rázem obrací. To mám teda rád, takové nerváky. Ještěže nejsem kardiak. A co na to Pardubice? NIC!!! Nedal! Stav je pořád 1:1 na penalty! Nečekaný zlínský tah, starý mazák Vosič. Rozjezd, pecka, tyčka... GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! Ty krávo, vedeme 2:1! Tak teď stačí chytit a... Do háje, zas mezi betony! Já zdechnu! Kdo teď za domácí? A sakra, Koukal! Cože, blafák?! Nedal!!! A teď znovu Martin Hamrlík.. Stejná finta, určitě s jiným zakončením... VEDLE! Já se poseru, Radeček vedle umírá hrůzou. No hrát takhle ve finále o titul, tak uteču. Kór když za domácí teď jede Miro Hlinka, který zná Iča jak svoje boty. Nedal! On to nedal!! A tak se za nás staví Marek Melenovský.... GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!! Je to tam, je to tam! Zlín poráží Pardubice na jejich vlastním ledě po samostatných nájezdech a dostává se do čela tabulky, jak by vzletně okomentoval Robert Záruba. V našem kotli vládne totální euforie, všichni křepčí jako blázni, domácí zasypávají led sprškou perníků, ale nijak ve zlém, všechno v pohodě. A pak ta tradiční spojenecká skandovaná obou kotlů, vzájemná výměna chorálů, přátelské rozloučení.... kvůli tomuhle se chodí na zápasy. Drama se šťastným koncem, super hokej, sláva vítězům, čest poraženým a přátelská gesta z obou fanouškovských táborů. Kdo potřebuje provokující choreo? Komu chybí chuligánské pořvávání, pouliční bitky, bordel a krev? Koho těší, když zásahovka dostane na prdel od party přiožralých bůčků s krví podlitýma očima, aby se pak policajti mstili na nevinných čumilech? Ale už dost moralizování, pojďme slavit. Já zůstávám v kotli jako poslední, sbírám zapomenuté paličky a jiné rekvizity, jsem jak vánoční stromeček, ani si nemůžu na chodbě bouchnout. Venku se mísí oba tábory, ale už se nijak zvlášť neskanduje, všichni toho mají za dnešek už tak akorát. Zbývá nám zde jen dlouhá pouť kolem plotu směrem k busu, auta kolem troubí, posádky nás zdraví a to potěší, zvlášť od domácích. Škoda, že nečekáme na naše hrdiny, nastupujeme a odjíždíme ihned, přičemž s sebou bereme Lucku i s doprovodem (její otec!), opět jako rukojmí. Po chvilce jízdy je vysazujeme a pak již jen domů, domů! Cesta zpět nám trvá poněkud déle než obvykle, nejspíš proto, poněvadž pan Mikeska jede předpisově. Zatímco dříve se ručička tachometru opírala o zarážku vpravo a náš Stříbrný šíp se řítil nocí v rychlosti přes 120 km/h, nyní se ploužíme sotva devadesátkou a to nám prodlouží ETA minimálně o hodinu a půl. Tak se všichni snažíme nějak zabavit, já vytáhnu PSP a rozdám si to s Pepínem ve wi-fi multiplayeru (jestli nerozumíte, neřešte to. Ale žádné úchylné prasárny to nejsou, abyste věděli :-). Nějak nás to nebaví, všichni jsme víceméně ospalí a tak Pepíno vytáhne nějaký energetický drink. Prý je dobrý, tak ochutnám. Na jazyku mne pálí odporná příchuť přesoleného karamelu. Tak na tohle bych si asi nezvykl. Za nějaký čas stavíme na jedné benzince, kde máme možnost si odskočit a já tuto možnost trestuhodně propásnu. To se mi málem stane osudným v Přerově, kdy už mi vnitřnosti téměř selhávají a já jsem rozhodnut raději si vystoupit spolu s Morem, vyhledat ulehčení a pokračovat dál vlakem. Ve své povaze bych se nejspíš radši podělal než aby se na mne muselo čekat. Držím se statečně ještě několik minut, než zastavíme u benzinky na nouzovou. Trvám na tom, aby to byla nakupovací, jednak ať v tom nejsem sám a za druhé ať mám ke svému výkonu potřebný klid. Z autobusu vystoupí ještě dva tři kolegové, já zuřivě sháním klíček od WC a pak se ukáže, že jsou tu toalety s mincovníkem! No ještěže mám přesný obnos, jinak bych asi zešílel. Klidu si moc neužiji, už po pár minutách na mě naléhavě troubí. Připadám si jak kadet Biegler ze Švejka. Ten energetický nápoj už nechci ani vidět, takový klystýr jsem ještě nezažil! Po návratu už je to domů opravdu co by jen kamenem dohodil, tak první zastávka je pro Romana RedCrosse a spol. kousek od SpolHauzu v Otrokovicích, další je v Kvítkovicích pro Trávníkáře a kvítkovické... a pak jsou Malenovice, kde vystupuji já.. Co se dělo od té chvíle budiž zahaleno tajemstvím, tedy pokud někdo ze zúčastněných nepopíše závěr cesty od Malenovic k zimáku a co bylo pak. A tím skončil náš první oficiální zájezd sezóny 2006-2007. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||
Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a! | ||||||
"Tříkruhový" zájezd na Vítka aneb "Dá si někdo Becherovku?"A je to tu zase, VŠICHNI VLAKEM DO OLOMOUCE!Bitva na moravském poli pro VítkoviceChudáci diváciDO OLOMOUCE AUTOBUSEM ZA PADE!Dvoubodový výjezd na Spartu aneb jak nám Sparťani zapálili choreoDVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI (I).DVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI (II.)DVOUDENNÍ SMRŠŤ V LIBERCI III.ČEKAJÍ NÁS POSLEDNÍ DVA VÝJEZDY V TOMTO KALENDÁŘNÍM ROCE
Je dobré taková mužstva jako Hradec porážet (254x)Proč Vsetín ano a Kometa ne? (145x)Uděláme peklo? (101x)Féroví Sparťani aneb Jak to vlastně bylo (78x)Přišel čas změnit tradici? Chceme znát váš názor! (62x)Zlínský klub má nové logo (44x)SPARTA PŘIZNALA UPLÁCENÍ! MÁME DŮKAZ! (42x)
Hráči Komety se ve 3. části semkli a srovnali (27.09.2013)Eduard Novák: Jsem Kladeňák, na Zlín však nezapomenu (09.02.2008)Tomáš Duba: "Ten gól byl můj!" (21.11.2010)Hádanka na dnešní den (08.04.2009)Neudržení soutěže byla otázka financí, tvrdí Jiří Králík (26.06.2007)Upravená Tipovačka se těší na novou sezonu! (11.09.2012)Jak se vyhnout problémům na výjezdech (16.09.2014)