 ZLN |  PRO |
úterý 13.8.2024, 00:00
příprava
příprava
ZVO | ZLN |
čtvrtek 15.8.2024, 00:00
příprava
příprava
počítáno od 29.12.2006
naše ikonka
partnerské weby
zlínští hokejisté a server www.hfczlin.cz podporují
Máte to doma, je to pěkné, ale nevíte, co s tím? Staňte se Dobrodějem!
| Legendární Dáán a Pepíno | před 18 lety | ... Výjezdy |
|
| VÍTĚZNÝ VÝJEZD VE VSETÍNĚ aneb HOMOLKA A TOBOLKA V průběhu dnešní neděle si dopřeji pětinásobnou porci hokeje. Nejprve dopoledne shlédnu dvojzápasy našeho žactva, čtvrťáky a páťáky v zápasech se Šumperkem (5:1 a 3:2 po haluzi) spolu s osmáky a deváťáky v zápasech s Opavou (5:0 a tuším 5:2). Jak tedy vidíte, všechny zápasy naši borci slavně vyhráli (i když, pětky po velmi košaté haluzi), takže mám docela obavy, aby ten klíčový pátý - dnes nejdůležitější - zápas skončil pro naše barvy taky dobře. Sraz je stanoven na půl třetí před Čajkárnou, tak to mám v tuto chvíli ještě nějakou tu minutku čas, takže přejdu od PSG Arény před hlavní vchod našeho zimáku a hle: už tam na mne čekají. Většinu bubnů už pobral do své prostorné vlajkové lodi Jarda, ale i tak zbyly ještě dva neobsazené. Na Lapač totiž nejedeme v plné sestavě. Dnes nemlátí Radeček (pořád nemá nové paličky, potřebuje speciální a ty rozbité jsou v podstatě nenahraditelné) a Prcek (musel odehrát zápas, ze kterého se nešlo nijak uvolnit či omluvit). Za ty dva ovšem máme určitou náhradu: do řad junior HFC drummers přibyl Hanzi, který si svou extraligovou premiéru odbyl již předloni ve třetím (celkově pátém) semifinále ve Vítkovicích a zcela nový kolega bubeník Pinky, který měl premiéru až nyní v předchozím zápase s Budějovicemi a výjezd do Vsetína je jeho vůbec první výjezd ven. Ani jeden z oněch dvou juniorů na Lapači ještě nebyl a protože už oba dorůstají do klackovských let, je tuto absenci zapotřebí co nejdříve napravit!!! Do Vsetína jede poprvé také Katka, takže jsem zvědav na její objektivní hodnocení oné EA Sports Areny Lapač s kapacitou 14.500 míst... Při přerozdělování bubnů do jednotlivých povozů chvíli experimentujeme, protože některý buben je větší, jiný menší a je třeba je rozmístit tak, aby se všechny vešly do dostupných zavazadlových prostorů. Osádku našeho povozu tvoří řidič Radeček (řidič jako řidič, ne řidič jako Řidič), dále More jakožto spolujezdec na sebevražedném sedadle a vzadu se mačkají Deffy, Andrew a já. V zavazadelníku zbylo místo už jen pro jeden buben. Vlajkovou loď tvoří pochopitelně kormidelník Jarda s admirálem Katkou, vzadu se tísní první důstojník Kiki spolu s baterií čtyř bubnů rozmístěnou po všech zbývajících umístitelných koutech. David, velitel třetího povozu, s sebou jako správný otec-fanda veze Hanziho, Pinkyho a jejich osobního bodyguarda Petra, který má za úkol chránit juniory i s jejich bubny. To kdybychom se místo s měsíčním DPH museli potýkat s náměsíčným GPH. A již tedy nasedáme a vyrážíme. Okamžitě vystrkujeme šály z oken, aby všichni viděli, kdože to jede a kamže mají namířeno. Radeček ihned spustí nějakou pecku ze svého palubního přehrávače empétrojek a vozem se rozehřmí veselá neopunková vypalovačka Ďakujeme vááám!, což by se velmi hodilo k závěrečnému bilancování dnešního zápasu. O tom však v tuto chvíli nemáme ani ponětí. Po chvíli šály stejně stahujeme, poněvadž venku začíná drobně mžít a třebaže nehrozí, že by šály zmrzly na kost a rozbily nějaké to okénko od auta, přece jen to není nic příjemného, mít na krku provlhlou šálu. Než se vymotáme ze Zlína, stihnu si zahrát ligový zápas ZLN-VSE, čili něco jako takový předzápas, jen s obrácenou rolí hostů a domácích. Deffy poznamená, že jsem si to měl s ohledem na dnešek nastavit naopak. A jedeme dál, Radeček přeladí na Rammstein a to už se přidáváme všichni. Před refrénem významně zanotuji: "Bli-jemmmm..." a z Ramštajnů jsou rázem Morčata na útěku. "Býl sém vožralej jak mótykááá..." Když se přiblížíme k "Musím se jít vychcat", Radeček náhle ztlumí hlasitost, poněvadž přijímá hovor na mobil. Volá Palko. Začátek rozhovoru prošvihnu, pamatuju si, že Palko jakožto Radečkův osobní opravář automobilů nešetří uštěpačnými poznámkami na jeho adresu, načež Radeček pokračuje: "...že rachotina! Šak já s ní nejezdím víc jak 180-190, jelikož mi to servisuje jeden servisák a ten má taky plečku!" Na to Palko: "Se nediv, když jezdíš bez oleje!" Jako správný řidič jako řidič používá Radeček hands-free sadu. Doteď nechápu, proč se nemontuje nějaká taková univerzální věcička do každého vozu sériově, jako třeba klimatizace. Telefonovat bez hands-free sady je nepohodlné, nebezpečné a za spoustu policejních smajlíků do řidičáku. A všichni víme, jak vyřehtaní ti smajlíci budou poté - nemluvě o policajtech - co jich člověk získá do sbírky na tucet. Před Sirákovem se Radeček škodolibě ušklíbne a do éteru nám pustí nefalšovanou dechovku toho nejzhůvěřilejšího kalibru. Všichni nejprve vytřeštíme oči, ale pak se začneme hrozitánsky smát. A že jsme v takové lidovkové náladě, přidáme k dobru pokřik, který vznikl z jedné nejmenované sprostonárodní písně již na cestě z Karlových Var. "Do houští, do houští!!!" Vyjíždíme na kopec Sirákov, blížíme se k vrcholu a tedy začneme odpočítávat: "Deset, devět, osum, sedum, šést, pěěět, čtyři, tří, dvá, jedná!" Projetím kolem cedule OKRES VSETÍN se definitivně ponoříme do útrob Pravěku, což dáme najevo výmluvným: "HU-HU-HU-HU!" Jej, to musela být pro Vesany po-tu-pá, když místo hrdého VS museli přemontovat své espézetky na ono prašivé Z. Nojo, chlapi, jste sice okres Vsetín, ale patříte pod kraj Zlín. A s tím už nehne ani Zubík se svými miliony... Všichni nyní popustíme uzdu své obrazotvornosti a tváříme se, že jsme v samém srdci děje onoho legendárního díla zlínského Karla Zemana. "Koukejte ty přesličky!" "Ty krávo, mamut!" "Bacha, pterodaktyl!" Potkat pár razowitych občanů, určitě bychom ve svých představách narazili i na neandrtálce. Je nutno podotknout, že na onu zmiňovanou Cestu do pravěku rozhodně nemá - tak už to přiznej, Spielberg! - ani tolik profláknutý biják, jako Jurský park. A to furt prý jak Spielberg oživil dinosaury ! Když Zeman oživil dinosaury, tak Spielberg zaprvé ještě tahal kačera a zadruhé mít jeho technologii v padesátých letech v ateliérech Zlín, tak je Karel Zeman samý Oscar a strčil by do kapsy veškeré velkofilmy Ben Hurem počínaje a LOTRem konče. No, zanechme toho lokálního patriotismu, kór když nám ateliéry schlamstnul nějaký trapný pražský BONTÓN. Přijedeme do Lhoty u Vsetína, kde volá Arny-X, že už je tam, tedy na Lapači a že už je tam kotel Zlíňáků. To je dobře, velmi dobře, aspoň bude mít derby tu pravou atmošku. Tak ještě kousek a už je tady Vsetín. Poznáme to podle obrovského bilboardu místní modly pana starosty Čunka, který svým uhrančivým pohledem a neméně uhrančivými činy získal srdce svých bližních. Nejedna vsetínská babička bydlící poblíž bývalého pavlačáku má dozajista zarámovánu páně Čunkovu podobiznu doma na šifonéře, a při pohledu na jeho portrét se vždy slavnostně pokřižuje a zbožně vydechne: "Nech žijú náš pan starosta!" Kurňa, to je aspoň předseda. Kalousku, jdi se vycpat! Radeček říká, že ve Fredoškovi, tedy svém původním voze, vždycky osolil naplno Medvědí hymnu a to nejen ve Vsetíně, ale třeba i v Pardubicích, kde jsme stáli před tím přechodem a lidi nechápali. A tak zatímco se stáčíme k Lapači, předávám nyní klávesnici svému kolegovi, abyste se dozvěděli, JAK PŘIJEL DO PRAVĚKU DÁÁN. Tak teda, cestou na autobusovém nádraží jsem potkal Lubase a ten za sebou vede svého kámoše, co vypadá dosti zajímavě, už jenom proto, že v ruce drží pleskaňu slivovice a je v té lepší náladě. Zatím však ještě vnímá, co se děje kolem. Nastupujeme do autobusu. To už však civilní cestující ostražitě sledují naše chování a pro jistotu chrání své tašky a peněženky. Cestu na Lapač budou s námi v buse sdílet i dva chuligáni, svou součinnost s naším sdružením však nedávají nijak najevo. O to víc však dává svou přítomnost najevo Lubasův kámoš, který se na můj dotaz jakou má přezdívku přiznává, že žádnou nemá, ale že jeho jméno je Petr. Při placení jízdného říká: "Dvakrát do Pravěku!" Což však náš řidič nechápe, takže Petr musí dát srozumitelnější odpověd. Nezmůže se na nic jiného než: "Tak dvakrát Vsetín, no." Jakoby pan řidič nevěděl, že právě cestujeme do země dinosaurů a mamutů, kteří dělají velké starosti všem tamním občanům. Na ty si už však pan Čunek nedovolí, jelikož i to by mohlo v jedné z našich zelených politických stran (Moréééé!!!) vyvolat vášnivou diskusi o ochraně života zvířectva ohrožených druhů, kterými dinosauři a mamuti dozajista jsou. Tady by již pan starosta nejspíš narazil, když už mu prošel ten šlechetný záměr postarat o lepší úroveň místního prostředí, což se mu i přes kritiku nakonec povedlo. A vidíte, kam až ho to teď katapultovalo. A co k tomu stačilo? Pouhá praktická aplikace studie, že i kontejnery jsou s nadsázkou obyvatelné. No, to sem teď nebudeme tahat, protože už jedeme a právě začíná hra, jak nejvíc nasrat pana řidiče. Ono to není nic těžkého. Stačí se ještě dvakrát zmínit, že jedeme do Pravěku a emoce poprvé a rozhodně ne naposled vybuchnou naplno. Panu řidiči asi nic neříká skutečnost, že v našem státě existuje nějaká svoboda mluveného slova (teda měla by). Ostatní cestující se třesou strachy, jak tato cesta dopadne, protože pan řidič rudne, brunátní a na čele se mu čím dál zřetelněji objevuje žíla v podobě praku, se kterým jsme zamlada stříleli po špačcích. Petr mluví čím dál hlasitěji, chvílemi i řve, ale je na to sám. "Šééévcííí, žlutomodřííí Šééévci-ííí..." je nejčastější pokřik. Mává kolem sebe svojí šálou z dob ZPS a u toho béká "Hamééé!", což je naprosto kouzelné. Asi si trochu spletl firmy, říkám si. Pan řidič raplí dál. Jeho nervy to nakonec až do Vsetína nevydržely. V nějaké dědině (tuším, že Bobrky nebo Lhota u Vsetína, nevzpomenu si už, která to byla) zařval Petr z okna z plných plic: "ŠEVCÍÍÍ!!!" Řidič zastavil na cestě, otevřel přední dveře a chudáka Petra vyhazoval z busu. Tomu se však nějak nechtělo, začal se omlouvat, ale šofér byl neoblomný. "Zavolám policajty!!! Vypadni, ti říkám!!!" a furt nic. "Tak půjdu já, toto já nehodlám poslouchat" Začíná to být vážné... Připomnělo mi to scénku z Dědictví, kdy číšník Lemra Líná prohlásí dnes už legendární hlášku: "Host vyhazuje vrchního...!". Tady by se to dalo použít jako "Cestující vyhazuje řidiče!" No, komedie. Po tomto incidentu se to všechno tak nějak uklidnilo. Že jsou však vsetínští fanoušci nenapravitelní, o tom jsme se mohli přesvědčit i v samotném autobusu. Petrova šála vlaje z okna, zastavíme na jedné ze zastávek a jeden borec, který šel na druhé straně chodníku, se rozběhne proti nám, aby nabídnutou šálu ukořistil. Což se mu nepovedlo. Když vidím, jak sprintuje, střelhbitě rychle šálu strhnu dolů do bezpečí, až se Petr diví, co se děje. Když mu řeknu, co se stalo, mockrát mi děkuje. No nemáš zač! Vysedáme na autobusovém nádraží a míříme směrem k šopě se střechou prohnutou jako luk, což je způsobeno zátěží rozměrné multifunkční kostky nad ledem. "Fakt, jo???" zní nevěřícný dotaz. "Kecám!" "Spadl Lapač, spadl Lapač, kdopak nám ho postaví, starý Štefl není doma a Zubík to neumí..." Tak teďka vracím klávesku zase Legendárnímu, protože právě touhle dobou NA LAPAČ PŘIJÍŽDÍ NAŠE VLAJKOVÁ LOĎ S KŘIŽNÍKY Blížíme se k parkovišti nad Lapačem, kde hodláme jako vždy zaparkovat, avšak ouha! Parkoviště je totálně zacpané kamiony. Jsou jich desítky. Kde se tu proboha vzalo tolik MKDéček? A co sakra dělají na parkovišti u zimáku?! No nic, s těma nehneme, tak to zkusíme prošmejdit, zda se přece jen nenajde nějaké místečko... Našlo se. Zaparkujem, vystupujeme. Deffy rovněž vystoupí, protáhne se, zhluboka se nadechne a s významným úsměvem prohlásí: "CÍTÍM HNŮJ...!" Tak tohle bylo nááádherné, řežu se jak cyp. Dík, Deffy! Jak už bylo řečeno, Katka je poprvé na Lapači, moc se jí ten zimák líbí, že je takový pěkný, moderní, hezky natřený, s netradiční střechou... To má tedy pravdu, netradiční střecha to rozhodně je. "Nojo, takovou multifunkční arénu nemají ani v Sazce," prohlásí Jarda. "Jakto?" "Protože v Sazce musejí U-rampy stavět a tady ji mají hned na střeše!" Vynosíme všechny bubny a položíme je na asfaltku před Lapač. Z domácích je tu zatím jen jeden osamocený fanoušek v dresu Petry, stojící obezřetně opodál, tak naše nástroje nemusíme nijak zvlášť hlídat. To je fakt mazec, když se na to člověk podívá, jeden, dva, tři, čtyři velké, jeden střední a jeden malý. A to ještě Marťan s sebou nese ten svůj malovaný plechový bubínek, který se rozhodně započítává! Tedy sedm kousků. Tak tolik bubnů jsme s sebou na Lapači v životě neměli, a dost možná, že ani Lapač samotný takovou baterii ještě nezažil. Pokud vím, Znojemáci s sebou v dobách největšího nadšení brávali na venkovní zápasy sice až šest kotlů, ale středních. Vítky tak maximálně dva velké, to samé Pardubky, Slávka má jen jeden velký, takže naše čtyři velké plus zbytek, to bude totální masakr a ušní bubínky si vezmou dovolenou. Nejvíc bubnů jsme zatím měli v Liberci a na Kladně, tři velké plus trojbuben, takže s dnešní sestavou 4+3 jsme dozajista schopni utřískat domácí takovým rachotem, až jim ten Lapač spadne. Samozřejmě přes noc, aby nebyly oběti na životech - jen vrátný bude mít psotník z toho, jak zdrhal ve tři ráno z liduprázdné hroutící se budovy... a další den bude mít z kouřících trosek srandu celá republika. No, už dosti utopie, pojďme si koupit vstupenky. Důrazně upozorňuji Hanziho, že si musí koupit lístek s Háčkem. Ostatní souhlasně přizvukují, že je to skutečně tak a pokud tak Hanzi neučiní, bude mít smůlu a k nám do kotle se nedostane. Mezitím opět zní nadšené "Do houští, do houští!" a já na to, že se zřejmě změnila neoficiální hymna, kdy snad naši hardcores zanevřeli na optimistický pokřik "Já chci být" a místo toho jen "Do houští, do houští" do vzduchu vypouští. Ještě je potřeba chvíli posečkat než se otevřou brány Lapače a nevěřím svým očím, kolik neznámých lidí ve zlínském dresu tady vidím. "Kde to všechno sakra je, když hrajem doma?" "Máš se dívat za branku, woe!" odtuší Radeček. Aha, no tak to jo. Zdravím se s Dáánem i s jeho dvěma souputníky, Lubasem a Petrem, který skutečně jeví známky velmi dobré nálady. A to již se otevírají brány, chci si zjednat přístup a divím se, že mne nechtějí pustit. Asi proto, že stojím před hlavním vchodem a nikoli před vchodem do sektoru hostů. Sorry. Přejdu ku správným dveřím, vcházíme dovnitř systematicky ze dvou stran ve stylu zipu na silnici, na juniory jest nahlíženo s maximálním překvapením (a mnohem menší kontrolou, ti by dovnitř klidně mohli pronést světlice i dýmovnice) a sotva se nad schodištěm objeví první žlutomodrý dres, ozve se hromový pískot a posměšné: GOTT-WAL-DO-OV! Usádlíme se na našem obvyklém místě u zábradlí nad střechou bufetu, kde již stojí Animák s očima na šťopkách (ještě o něm bude řeč). Hanzi se chlubí, jak parádně vymetl s pořadateli - a to je prosím jeho první výjezd na Lapač! - a jakým haluzáckým způsobem vydělal. Když totiž procházel kontrolou a ukázal lístek, nasadil ten klasický dětský zoufalý výraz osamělého štěněte a zaprosil: "Netrhejte mi ho, prosím vás, já si ho chcu nechat, já su tu dneska poprvé!" Animák byl dojat a jen mávnul rukou, aby šel dál! Děckám taky všecko projde... A teď Hanzi nadšeně vykládá, jak ten lístek někomu dá, aby ho venku prodal a o prachy že se pak šábnou... no jo, no. Co jsme je naučili, to umějí. Mezitím padne návrh na víceúčelové využití střechy Lapače v zimě. Třeba na natáčení nebezpečných scén třetího dílu Snowboarďáků... Jak už bylo řečeno, na střeše stojí ochranka a hlídá. Kikinka sotva povystrčí svou nožku před zábradlí a už je tu sekuriťák. Hned ji sprdne, že neexistuje vystrkovat byť i nos před zábradlí. Na děcka si dovoluješ, co? pomyslím si a přemýšlím, jak mu to vrátit. Hanzi se obrátí na Kikinku a upozorní ji: "Radši tam tu nohu ani nedávej, ať se nepropadneš do bufetu!" Následný řehot významně pošramotil už tak dost pošramocenou autoritu pana Animáka, který zrudl jako cinóbr a Hanzimu dík za skvělou hlášku v ideální okamžik. Ještě toho nemám dost a hodlám Animáka dorazit naprosto přesvědčivými argumenty, že my ale máme povoleno se poflakovat před zábradlím v rozumné míře a to přímo od hlavního pořadatele. Animák znejistí, ale že mu nikdo nic nehlásil, stojí si za svým. "Tak se ho zeptejte," vyhodím trumf a blafuju ostošest. "Dobře, o přestávce sa zeptám," řekne Animák, a v obličeji se mu zračí pochyby. Kurňa, mě taky nic neřeknú! V tu chvíli je tu Dáán, chce fotit před zábradlím, znejistělý sekuriťák vzdoruje, ale opět ho zdrtí hláška: "Běž tam, Dááne! Možeš, máme to povolené!" Načež vykulí oči i samotný Dáán, sekuriťák si toho naštěstí nevšimne a nechá Dáána fotit! Pak se snaží Kolivo domluvit, ať pustí malého Marťana s bubínkem před zábradlí, aby aspoň něco viděl. To už je na pana Animáka příliš, ale říkám Kolivovi, ať neustupuje, že to máme povolené. Sekuriťák se zalekne autoritativního tónu mého hlasu a povolí. Nechá Marťana před zábradlím, ale říká, že si vše ověří u hlavního pořadatele. Neověřil. Ještě si zajdeme na topinku do nejzahulenějšího bufetu na světě. Kuckáme se a dlouhou frontou zní naše hřbitovní chrchlání. Třebaže tam v tuto chvíli nikdo nekouří (ani cigarety), je tam nahuleno, dým, síra a smrad, že by člověk pad a že by i ty čagany opravdu mohl věšat. Stihneme to zpátky, protože schody ještě nejsou tak narvané, jak to na derby bývá a rychle se rozcvičujeme, jelikož zápas začne co nevidět. Nutno podotknout, že přes svou hostující premiéru si to Pinky docela dává a řeže do bubnu s takovou vervou, že hravě přehluší vsetínského soupeře z protější strany. Tu si uvědomím, že chybí Pepíno, tak rychle prohodíme bubenickou sestavu a rozdělíme bubny. Každý si bere pochopitelně ten nejlepší dostupný aparát, takže na Pepka zbyl pouze zubatý a otřískaný Radečkův nástroj. Už vidím, jak se mu to zamlouvá... :-) Tak a je to tady. Nastupují hvězdy obou táborů, domácí hvězdy poněkud pohasly ze svého někdejšího lesku, ale co už. Nám to vůbec nevadí. Sotva se objeví první žlutomodrý dres, spustíme takový řev a rachot, až nám protější kotel připadne jak z němého filmu. Sui tady sice bude rozhořčeně namítat, co mlžím, že nás nebylo vůbec slyšet, ale záznam z pořadu Dohráno je dostatečně výmluvný, o komentáři post factum od Petra Lešky, že jsme jim tam vytvořili domácí prostředí, ani nemluvě. Kdopak nám to dneska píská? HO-MO-LA-A, HO-MO-LA-A... Tak už se dočkal i Kaktus od Vítků, konečně budu rýpat do rozhodčího. Ještě než vhodí úvodní bully, uvědomím si, že po zábradlí šplhá Pepíno. O Radečkově nástroji nechce ani slyšet, tak si všechno ještě jednou prohodíme a mlátíme v maximální možné sestavě. Už tak vražedné mlácení dostalo nový kopanec a s Pepínem v čele překonáváme hranici 130 dB, čili jsme hlasitější než start tryskáče na vzdálenost 20m. Ptám se, kdeže se tak zdržel a Pepíno vypráví zhruba toto: CO SE STALO PEPÍNOVI A SPOL. NA CESTĚ DO PRAVĚKU? Tož, byla neděla, krásný to deň (teda možná) lol. Banda obětavců sa opět pustila do florbalového šílenství, honíce se za umělou mičudou. Po zajímavém dějství v zápase mezi LSR-PPP se radovali hráči PPP po samostatných nájezdech! Přichází úklid mantinelů a banda plazících se lidí po výkonech do šatny. Následuje sprcha (sem tam nějaké letící mýdlo či sprchový gel), zabalení báglů. A hurá ku Pravěku na mamuty plus domluva, ke komu se nasáčkuju do auta. Alien se hlásí: "Já mám místo, jestli víš, jak to tam najdu autem, tak tě beru." Vycházíme ven, každý směřuje k nějakému dopravnímu prostředku (my k Alienově terénní káře). Ukládáme věci do kufru... "Jedemééééé, Šévci jedeme!" Míjíme jednu zatáčku za druhou (ale bez zapíjení, páč to nejsou Buchláky). Probíráme průběh zápasu a nabíráme směr Vsetín. Pomalu sa blížíme k Sirákovu. Začíná pomalu mrznout, i první přesličku jsme viděli čouhat u cesty! Kecáme, tu hledím dopředku káry, tu z podkapoty cosi čúdí! "Alien, hoří ti motor!" skáču ven, "kua zastav!" Vidíme před sebú benzinku (tož ideální místo k zaparkování čúdícího transportéru), otevíráme dveřa, čekajíce, co sa bude dít:-) Po chvilce že prej sa na to Alien kúkne. Otevře se kapota, načež Alien zmizí jak kúzelník v dýmu! Za chvilku se rozjasní a já vidím, že Alien je pořád běloch a nevypadá jako černoch, ani jako kdyby vyšel právě ze solárka. Sledujeme co se děje... prej voda došla. Prej nie je voda v chladiču! Ide sa kúpit. Naleje se, motor trošku zchladne a jedeme! Po chvilce opět dým, zastavujem pod bájným kopcem Sirákovem, hodina do zápasu. Voda v chladiču zase fuč, motor chladne. Doléváme, ale je to beznadějné... někde je nějaký šprajc či zakopaný pes. Uvažujem, či auto kopec přežije či ne! Nakonec smskuji Jardovi: "ztroskotali jsme pod Syrakovem, na hokej nedofrcime, dojed pro nás". Je stále větší tma Alien si dáva cigáro, já zase ňufám kouř u přilehlého domku, kde snad pálíja pneumatiky (no fuj, velebnosti). Mezitím mi donde smska nazpět: "To je blby stopujte!" Po debatě, jestli nás vezme nějaký vesan v dresech je bereme z fára, schováváme pod bundy. Začínáme stopovat. Alien mává pravicí na auta jedoucí kolem. Jeden hňup, další hňup, profrčel i mávající a troubící Palko s Kačerem! Kua vypadá to beznadějně :-( Idu si stúpnút k cestě, mávám jak zběsilý. Vidím brzdící auto, belhám sa k němu. V autě sedí mladý pár, tak se ptám, či jedú směr Vsetín, že máme porúchanú káru, jestli nás vezmou. Souhlasí!!! Nadšení sedáme a skládáme poklony za zastavení. Maník řeže zatáčku za zatáčkú... páč ví, že jedeme na hokej! Už vidíme aj vsetínskú ŠOPU, STODOLU a la Lapač (ú-rampu). Vysedáme, děkujem, uháníme k rozbouřenému zimáku. Prozváním Jardu, který posílá Kenny s lístky pro nás... Dostáváme se dovnitř, ženeme se ke skandujícímu sektoru! Dav lidí na nás hledí, co vlastně chceme, že je tam plno, no LOL, skáču na zábradlí a lezu nahoooooru, prolézám pod zábradlím. Hujajaaaa, hejajaaaaa, dávám rukavicééé a huráááááááá ŠEEEEEEEEEEEEEVCI! BUM-BUM-BUM! Zlínský kotel se rozjel... humbuk, burácení a taky HO-MO-LAAAAAAA! Rachot zlínských bubeníků a kotle naprosto přehlušuje vsetínské vidláky a selky. A jakže skončilo valašské derby 39.tého kola hokejovej O2 ligy?! A NYNÍ PŘEPOJUJEME ZPĚT NA LEGENDÁRNÍHO Jakže to skončilo? To v tuto chvíli ještě nevíme, vracíme se s nadšeným Pepínem do reálného času, zápas právě začal, hostující kotel mohutně povzbuzuje ofenzívu žlutomodrých, kteří systematicky přebruslují oslabené domácí. Po těch všech porážkách si naši viditelně chtějí spravit chuť a ostřelují Štefla v kase jako prase. Hned na začátku ujede Moky, pak zas Honzovi Horáčkovému jebne v palici a nechá se vyprovokovat, takže pomaže za katr. Vyloučení si v podstatě užíváme, konečně sehráváme aktivní oslabení, na které jsme byli zvyklí. Až na pár okamžiků, kdy domácí zoufale zařvou své "JÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!" to byla celkem pohoda. Pak se Mára Melenovský urve ještě v útočné třetině, jede sám na Štefla, rána... a nic! Odražený puk, znovu rána ...a zas nic! Sakra, ten Mára ma takovou smůlu, furt mu tam nic nepadá. A když už, tak je z toho tyčka. To fakt naštve, toto. Nevím jestli se to stalo teď nebo až v pozdějším průběhu zápasu, zkrátka najednou diváci řvou, vsetínská lavička zuřivě gestikuluje a rozhodčí přerušuje hru. A sakra, asi jsme hráli v šesti, byly tam nějaké zmatky při střídání. Vše se vysvětluje, byl nějaký problém s časomírou. Pak hrajeme další oslabení, kdy tentokrát už nikdo nechápe za co (zdraví-me Kak-tus! :-) - a domácí se nyní hooodně polepšili. Střely hvízdaly luftem kolem branky, Iča i do jeho výstroje. Naštěstí pro nás z toho nic nepadlo a naopak, najednou strašný řev, já jsem nic neviděl, ale náš kotel je zdivočelý jak roj indických pralesních včel, takže jsme určitě dali "GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!" Mrknu na sudího, ten ukazuje na domácí branku, takže gól platí! A hádejte kdo? "PÉÉÉÉÉÉ-TR LEŠ-KA!" Schválně si tipněte, co následovalo po našem gólu? Dvojnásobné oslabení, Vsetín hraje v pěti proti třem! Náhoda, že. :-) (Opět zdravíme Kaktus! :-) Naštěstí si to vsetínští sami zkazili faulem, jenže mám takový dojem, že to faul ani nebyl, čili že by zase kompenzačka? No, nepovedlo se to napoprvé, tak to zkusíme ještě jednou, konejší Rosťovu lavičku dnešní arbitr a posílá nás opět do třech! ÁÁÁÁÁÁJÉÉÉÉÉÉ! Hrajeme jedno oslabení za druhým, jedno dvojnásobné oslabení za druhým, to je prostě tak evidentní, jak se zápas kočíruje směrem k domácímu vyrovnání! Napodruhé to samozřejmě vyjde, Lapač vybuchne jak nádrž Fiatu soudce Falconeho před budovou soudu v Palermu a vyrovnávající gól střílí - to si dobře pamatuju - Grill. Skvělá střela, měl by zvažovat odchod do Budějovického Mountfieldu, kde se bude mezi ostatními exponáty zahradní techniky cítit jako mezi svými... O způsobu, jakým bylo vyrovnání dosaženo, máme jasno a tak se z našich řad ozvá: HO-MO-LA-A, HO-MO-LA-A... a KUR-VÍÍÍŠ-NÁM-ZÁÁÁ-PAS!!! A já si přidám ještě osobní Zdravííí-me Kak-tus!, protože opět zpochybňuji kvalitu soudcování na dnešním zápase. Následuje první pauza. Co by to byla návštěva Lapače bez langoše, že. Honí mne mlsná a Hanzi následuje mého příkladu, takže seběhneme dolů do bufetu, kde už není tolik nahuleno. Fronta je opět předlouhá, takže Hanzi vyběhne napřed a objednává. Než na nás dojde řada, budeme to mít hotové. Taky že ano, ale nahoru se s kapající čokoládou asi nedostaneme, musíme ten žvanec spořádat ještě v bufetu. Najednou začíná zápas, kruci, nestihneme to! Rychle žvýkáme takovým tím domácím žvýkáním a vtom gól! Jak, gól, "GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!" Láteříme, že jsme prošvihli další radostný okamžik na Lapači a pak slyšíme zlínský kotel: "Mar-tin-Čech! Mar-tin-Čech!" Rychle dožerem, Hanzi hbitě vyšplhá, ale já mám ještě v ruce Pepsi, tak s ní švihnu na střechu bufetu a pak teprv šplhám, kloužou mi ruce zapatlané od šlehačky s čokoládou, a po menším extempore u zábradlí, kdy se ne a ne provléci dovnitř, se nakonec vracím na pracoviště a přispěji ke všeobecnému rachotu. Druhá třetina je mazec, aspoň teda ze začátku. Naši přidali, rozstříleli se, jakoby chtěli zelenožlutým nasázet u nich doma desítku. K velkému vzteku domácích navíc hrajeme přesilovku pět na tři (na dvojnásobné oslabení zatím 1:2 v náš neprospěch, takže klídek!) a Štefla zasypala kanonáda střel. Když už se zdálo, že to nebohý gólman přežije i po Larryho ráně, přisadil si ještě Ivan Rachůnek a... "GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!" A sudí najednou - světe, div se! - začíná kompenzovat. Jestli jsme v první třetině nevyšli z oslabení my, dokud domácí nevstřelili branku, tak teď je to přesně naopak. Vsetínský kotel si nezadá se světovým sympóziem dlaždičů. Nadávky jsou pohříchu směřovány na náš kotel, nikoli na rozhodčího. Hm, asi už to prasklo, že se náš fanklub složil, zaplatil třicetník za dvojku, vole a přihodil ještě prase a slivku z Palkových zásob za to, aby to sudí dneska nepískali tak okatě. Že jsme však navenek čestní jako Rychlé šípy, oplácíme domácím sice obšlehnutým, přesto pěkně reprezentujícím choreem. Deffy se nachází dole u schodiště, obrátí zrak na zlínský kotel a zařve až, pukají nýtované spoje na plechové střeše: "Všichni ruce nahoru!!!" Načež následuje "ŠEV-CI!!!, tradiční vytleskávaná bez bubnů. Je tu další oslabení domácích - nebo je to to samé? Už ztrácím přehled - a Ježek dává (a patřičně si vychutnává) svůj druhý "GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!" Až k nám nahoru bylo ze vsetínské střídačky slyšet, jak Rosťa zařval na Štefla: "MAZEJ STŘÍDAT, LAMO!!!" Takže vsetínský gólman, dnes jednoznačný sněhulák, shrben pod tíhou nepříznivého osudu, zdrhá zkroušeně na střídačku a jeho místo zaujímá domácí miláček Simo Vehviläinen (to by mě zajímalo, co to znamená finsky), kterého Vsetíňáci nadšeně zdraví: "SIMO! SIMO!" a Zlíňáci zase: "SUOMI! SUOMI!" A hned si zachytal, naši mu chtějí šetrně naznačit, že dělat gólmana ve vsetínské kase není žádný med. Pak se něco děje za jeho brankou, já už tam ze svého místa nevidím, ale že náš kotel povzbuzuje oním typickým UÉÉÉJ! UÉÉÉJ!, tak to asi Peťa Leška krouží ty své geniální piruety. Ty krávo, kdyby mu z deseti padlo devět gólů jak Larrymu při nájezdech, to by bylo maso. Tady je to vždycky tak padesát na padesát a nepomůžou ani diváci, ani přítel na telefonu. To je jedno, stejně Peťovi aplaudujeme, ovšem domácí odpovídají skandováním sprostým tak, že mi teď i monitor zrudnul studem, takže dosud vesměs necenzurovaná Legendárního zpráva musí v zájmu zachování posledních zbytků dobrých mravů použít štítek s nápisem CENSORED. Petr Léšká nemá CENSORED Petr Léšká nemá CENSORED Petr Léšká nemá, Petr Leška nemá Petr Leška nemá CENSORED Chcete-li si učinit obrázek o mravech autorů tohoto pamfletu, odkazuji vás na vsetínské hokejové stránky, kde je v hlavní diskusi jeho plné - a i tam částečně cenzurované - znění. Takovéto hanobení reflektujeme skandovaným popěvkem, kterým chceme zvýraznit buranství, vidláctví a intelektuální nesolventnost příslušných hanobitelů. SUN-DEJ-TE-TY BO-TY-OD-HNO-JE! SE-NÓÓÓ A VID-LE!!! Následně se vzpružíme při férovce, kdy si to na ledě rozdají dva borci z obou táborů a pochopitelně následuje Bijte je! Bijte je! Při férovcé mají domácí navrch, ale to naši chlapi hravě vykompenzují tím nejlepším možným způsobem, tedy tak, že vstřelí další "GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!" Byl to gól tečovaný pozvednutou hokejkou, kterou ovšem Moky netřímal výš než je horní tyčka branky, takže nechápeme, proč že se sudí rozjel za videorozhodčím. Šak co tam chceš konzultovat, takhle sa to přeca tečnút može! zní z našich řad. Že by se puk odrazil od tyčky ven? Ale ne, vždyť zůstal v kase. A pak Homolka vyjede z boxu a rozpaží ruce! A z ampliónu se ozve, že gól nebyl uznán, protože byl dosažen vysokou holí! No to si snad děláš prdel!!! HO-MO-LÁÁÁ, HO-MO-LÁÁÁ, JACHA-CHACHA-CHÁÁÁ! Co toto je za bordel, jestli si budou po dnešku domácí stěžovat, že se připískávalo paštikám, tak ať jdou do řiti, tohle byl regulérní gól! Aha, sorry, to byla jen kompenzace za ta vsetínská oslabení... Hádejte co následuje. Naši jdou do oslabení a další bezejmenný gladiátor střílí druhý vsetínský gól! Tomu se však už jen smějeme a přemýšlíme, kde vzali domácí na kapříky. Vždyť jim v klubové kase na úplatky nic nezbylo a v obecní pokladně jakbysmet, i když je teď Vsetín hlavním městem lidovců. Pak si ještě i my zařveme ono zoufalé "JÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!", když těsně před koncem druhé třetiny jedou Leškovci na bránu, nahrávajíce si jeden druhému, aby to na poslední chvíli nedali. Škodááá! O druhé pauze se velice nic nestalo, akorát ten náš Animák před zábradlím definitivně rezignoval, takže kdybychom chtěli, mohli bychom se v klidu všichni rozvalit na střeše a skutečně se do toho bufetu i propadnout. Ve třetí třetině také zrovna moc věcí nestane, zejména poté, kdy hrajeme - už zase, vy paštiky zasrané! - přesilovku a v ní dává Moky poslední "GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!" Přesilovka byla zajímavá tím, že se při ní stalo totéž, co se poslední dobou stává hodně často našim barvám: domácí dostanou toho góla až těsně před koncem oslabení, což zpravidla nahlodává morálku mnohem více. Tak se od té chvíle bavíme po svém, protože domácí vypínají jak na ledě tak v hledišti a zápas už se v podstatě dohrává. Napřed si zaskáčeme jako klokánci při rozverném "Kdo neskáče, není Zlíňák, hop-hop-hop!" Pak zkoušíme vlnu, chytá se pochopitelně jen náš kotel, tak pozvedáme morálku gaučáků typickým "zvedněte ty prdele!", občas na sebe oba tábory posměšně zahulákají. NE-MÁÁÁ-TE KO-TEL!!! Gott-wal-do-ov! Gott-wal-do-ov! ZA-PAL-TE VSE-TÍN! ZAČ-NĚĚĚ-TE OD-LÁ-PA-ČÉÉÉ! Hamééé??? Hamééé!!! Kúúúr-vy za-je-banééé! TAK-JSME-KURVY, NO A CÓÓÓ??? NO A CÓÓÓ??? NO A CÓÓÓ-Ó-O! Takže trochu oživení přinese až pouhá tyčka Luboše Roba, který z milionářsky vykoupeného útoku Rob-Horák-Bělohlav zůstal ve Vsetíně jako poslední. Takový veterán, s takovým věhlasem a jménem (pamatujete na ten dávný televizní přenos ze Zlína ze zápasu Starápromiň extraligy ZLN-CEB 3:3? Jak v soutěži o nejvtipnější transparent vyhrála ta hláška ZITRA BUDE MIKULÁŠA, DÁME ROBA DO GULÁŠA?) a on zkejsne ve Vsetíně! Na to by se hodil i slogan: Zasloužilý Luboš Rob na Lapači má svůj hrob Lubošu, vykašli sa na ně, pojď hrát do Zlína. Bobo Stantien nám utekl do Buďouc a abychom získali Robo Tomíka, to by musel pan Úlehla prodat svého Hummera! Ještě ke konci třetiny hrajeme přesilovku pět proti třem - to aby se počet dvojnásobných oslabení vyrovnal - ale přes přehršel střel se už nic nestalo a slavnostně odpočítáváme zápas, který tedy pro nás skončil velmi lichotivým výsledkem 5:2. Nojo, no. Domácí si stěžují, že jsme dali tři góly v přesilovkách, které ovlivnily zápas, ale že dali oni v těch přesilovkách góly všechny a ještě jim sudí odpustil gól, který jsme dali my, pche, na co si chtějí stěžovat? A kde? Na APK? Prosím vás, vždyť už v úvodu článku jsem zdůrazňoval, že tady je přece pro zodpovědné činovníky Mongolie a nějaké žabomyší války tam nikoho nezajímají. Viz případ Kubina: kdyby se netýkal cti rozhodčího, potažmo tedy příslušné cajzlofilské asociace, hned by to bylo smeteno ze stolu. A valašské derby? To bylo významněji medializováno pouze v roce 1994, kdy jsme byli pro zbytek republiky akorát tak ty exotický vopičky tam z tý pohraniční mrdky pod správou samozvanýho krále vopilce, jak cituji z nejmenovaného západomorálkovského zdroje. A případné moralisty z kraje razowiteho upozorňuji, že totéž se týkalo Vítkovic, Třince i třeba Znojma. Ale to sem teď nepatří, slavíme vítězství, děkujeme našim borcům a hecujem je na rybičku, avšak hokejisti jen tak zdvořile mávnou hokejkama, zatleskají nám a míří do šaten. No chlapi, to snad ne. V tu ránu všichni vystartují ze střídačky zpět na led a přímo pod náš kotel! Mazec! Okamžitě řveme radostí, až se Lapač chvěje v základech. Chvilku nám to trvá, než všechno posklízíme, ale nakonec se přece jen vydáme k východu. Snažíme se držet pohromadě, aby zbloudilé osamělé ovečky neroztrhali vsetínští vlci. Všude je ostatně policajtů jak much, tak se v pohodě rozejdeme ke svým povozům. Kolem se poflakují hloučky více či méně našňupnutých vsetíňáků, jeden takový hlouček přešlapuje i na samé hranici parkoviště. Pár adolescentů, co pozorují naši skupinku a ukazují si prstem na Pinkyho, který se prohýbá pod obrovským bubnem. "Podiv sa na teho malého, je menší jak ten buben!" "Ale bubnuje líp, jak vy všeci dohromady!" opáčí ostře Radeček a pokračuje dál. Páni, těm sklaplo! Tak už jen rozmisťujeme bubenýřinu a nasedáme do povozů. Tradiční fronta na výjezdové komunikaci a pak už jen domů, domů! Jarda překvapivě odbočuje jinudy, my pokračujeme rovně a setrváváme v družném rozhovoru. Radeček podle zavedeného zvyku zatroubí na počest maminky jeho kamaráda, jak říká, vždycky tam troubí. Rozvádíme to různými směry a řeč se pak stočí zcela bez návaznosti na další členy naší výpravy do Pravěku. Tak se například dozvídám, že Kůža musí jet velmi nenápadně, jelikož před jízdou požil, že Alien musí jet nazpátek asi stopem, kvůli té Alienově porouchané káře, protože Pepíno jede s ve vlajkové lodi s Jardou ... My o vlku a vlk před námi! Projíždíme Jasennou a na jejím konci mineme odstavený Alienův vůz a u toho Palka, jak mu to opravuje! Hmmm, možná, že se Palko nad ztroskotancem slitoval a vzal ho s sebou. Pak se ještě Radeček domlouvá mobilem se svým známým, ohledně předání nějakých dokumentů či čeho, domlouvají se, kde jsou, kudy přijedou a kde si dají sraz, takže zaparkujeme u budovy Centroprojektu a čekáme. Známý stále nejede a nejede a najednou se objeví pěšky! Na dotaz, kde má auto, výmluvně ukáže na vedlejší silnici. Nechal vůz stát v pruhu na červenou se zapnutým motorem a klidně si došel těch 100 m až na parkoviště! No tak to je soda. Když pak Radečkovi nevěřícně poukážu na onu skutečnost, jen odtuší: "To je normální, on to tak dělá, on si to může dovolit!" Jdu do kolen. Pak už přijíždíme na zimák, vyložíme bubny, uklidíme je do kumbálu, chviličku posedíme na ZS-knajpě, pak se většina z nás rozejde, já zůstávám s Pepínem a s Odruchovic klanem, čekáme na příjezd našich hvězd. Pinky už musel domů, takže to prošvihl, ale Hanzi s otcem ještě zůstávají, i za cenu strašlivého průseru u mamky ve stylu KDE JSTE?! Začež se jim dostává odměny v podobě komunikace s hráči in natura a pěkně zblízka. Pak i oni mizejí a my zbylí dáváme si večeři. Nato s heslem kujeme pikle, pikle kujme, až se pikle z piklí ujme střádáme ty nejzákeřnější plány, jaké si jen dokážete představit a s hlavami plnými anarchistických myšlenek nás vrchní kormidelník Jarda buržoazně rozváží do svých domovů. A tím skončil další úspěšný výjezd na Lapač. A JAK TO PROŽIL DÁÁN? Tak napřed jsme si zahulákali "Hoooonza Mikeska" na počest našho hodného pana řidiče. No a pak, sotva jsem vyšel ze stadionu, rozloučil se a šel směrem na autobusové nádraží, hned do mně vrazili dva Vesani. Naštěstí však k žádné vážnější potyčce nedošlo, ale máme tu další důkaz toho, že oni to v těch svých vypatlaných palicích nemají nastavené úplně v pořádku. A ne, že ne, Sui. Přicházím na nádraží a na nástupišti 18 se už srocují lidi. Potkávám známé tváře, čekáme na příjezd busu. Až se tak stane, přivítáme ho trojhlasým aplausem. Nastupujeme a jakmile se usadíme do zadní části, rozeřveme různé popěvky a pokřiky, ale nějak tak přiměřeně, aby to nepohoršovalo lidi. My tu néééřveme!, my jsme potichu. Znějí třeba Naši hoši od Dřevnicééé, Esmeralda, Švédky a další a další... myslím, že většina z pokřiků našeho repertoáru. Dopravíme se do Zlína a u Kanady potkávám Moreho, jak si to zvesela kráčí na vlak. Blik-cvak, jedu vlakem. Sejdeme se na nádraží a pustíme se do řeči. Řeč je hlavně o alkoholových zážitcích, pařbách, mejdanech... v tomto smyslu se dopravíme do Otrokovic a potom i do svých domovů... |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||
Pro vložení komentáře musíte být přihlášen/a! | ||||||
"Tříkruhový" zájezd na Vítka aneb "Dá si někdo Becherovku?"A je to tu zase, VŠICHNI VLAKEM DO OLOMOUCE!Bitva na moravském poli pro VítkoviceDO OLOMOUCE AUTOBUSEM ZA PADE!Dvoubodový výjezd na Spartu aneb jak nám Sparťani zapálili choreoČEKAJÍ NÁS POSLEDNÍ DVA VÝJEZDY V TOMTO KALENDÁŘNÍM ROCEJsi připraven? VÝJEZD ROKU je zde!Kladno, to je to město...LEGENDÁRNÍ TŘINECKÉ SEMIFINÁLELegendární zájezd do Pardubic
Je dobré taková mužstva jako Hradec porážet (254x)Proč Vsetín ano a Kometa ne? (145x)Uděláme peklo? (101x)Féroví Sparťani aneb Jak to vlastně bylo (78x)Přišel čas změnit tradici? Chceme znát váš názor! (62x)Zlínský klub má nové logo (44x)SPARTA PŘIZNALA UPLÁCENÍ! MÁME DŮKAZ! (42x)
Pracovní cesta do Kravař, aneb co se jindy nedozvíte... (18.08.2008)Podporuj zlínský sport a pojď na házenou! (23.09.2016)Z Afriky do Ruska aneb No to si snad děláš... (20.12.2010)Máme volnost, trenér nás nesvazuje taktickými pokyny, pochvaluje si Michal Jordán (22.02.2008)Do play-off s čistým štítem aneb Staňte se Dobrodějem! (17.02.2013)Jak se vyhnout problémům na výjezdech (16.09.2014)Ševci "doma" ve Vítkovicích podlehli (17.02.2008)